Driver: San Francisco

Ubisoft prakticky hned po oznámení dalšího pokračování série Driver dával jasně najevo, že se poučil z minulých her. Ty totiž byly co se týkalo hratelnosti poněkud rozpačité kvality a hodně se odklonily od původního konceptu. S moderním pokračováním se tak rozhodli tvůrci vydat po stopách původního originálního dílu. Na druhou stranu bylo jim jasné, že musí zároveň přinést a zakomponovat do hry něco úplně nového. Základ tedy zůstal stejný – můžete si užívat v mnoha různých autech, nechybí utíkání a honičky s policií, pořádně akční hratelnost a souboj dobře známé dvojice – Tannera a Jericha. Jak dopadly všechny novinky a nakolik přináší San Francisco zábavnou a svižnou hratelnost?

Na poměry závodních her (i když Driver vskutku není obyčejnou závodní hrou) zde nechybí ani vcelku slušný příběh. Těžko čekat nějaké epické story jako v propracovaném a komplexním fantasy RPG, ale na poměry tohoto žánru nám tvůrci servírují docela vydařený příběh. Jak jsme už naťukli v úvodu, v hlavní roli se představuje opět policejní detektiv John Tanner a jeho parťák Tobias Jones. Ti pronásledují otřelého kriminálníka Charles Jericha. Jericho je právě eskortován vězeňskou stráží a dochází k „nehodě”, během které to sakramentsky schytá i Dodge Challenger, v němž sedí naši dva policejní hrdinové. Na poměry Drivera tradiční scénář ohromné nehody, kterou by jim mohli i hoši z Kobry 11 závidět. Každopádně Tanner po nehodě upadá do komatu a v jeho hlavě se začnou dít zvláštní věci. V podstatě právě tímto startuje ta před vydání mnohými fanoušky nejvíce kritizovaná featurka nového Drivera s názvem Shift.

Ano, po tomto zranění získává Tanner řekněme nadpřirozenou schopnost, kdy se může okamžitě doslova převtělit do duše jakékoli osoby ve městě, která řídí nějaké auto. Z počátku je z toho i on krapet zmatený a nechce tomu věřit, zanedlouho ale objevuje řadu výhod. A právě těchto bonusů můžete využívat i vy, nebo spíše musíte. K příběhu ještě dodejme alespoň to, že není nouze o vtipné (či minimálně alespoň úsměvné) situace a hlášky. Pro potřeby podobné závodní hry tudíž naprosto dostačuje.

Když jsme při povídání o příběhu nakousli featurku zvanou Shift, musíme se o ní rozpovídat trošku blíže. Přestože už o ní bylo řečeno v několika našich dojmech z hraní relativně hodně, až teď to můžeme definitivně rozseknout. Musím říci, že mně toto „přepínání mezi auty” prostě sedlo a jsem nadšený. Přepínání totiž dokázalo nevídaným způsobem osvěžit a okořenit celou hratelnost. Jednoduše stačí kdykoli stisknout tlačítko (na PS3 konkrétně křížek), abyste se dostali do pohledu shora, zpomalí se čas a vy se s naprostou volností pohybujete z ptačího (nebo spíše božského) pohledu kamery nad celým městem a zpomalí se plynutí času. Skutečně kdykoli se můžete přepnout do jiného vozidla na silnicích a okamžitě jste v jeho kůži a pokračujete v jízdě. Hratelnost na tom jednoznačně profituje – jednak to pomáhá celkové rozmanitosti, ale zároveň s tím získali tvůrci plno možností zpracovat zajímavé a netradiční mise, resp. úkoly. Z počátku se nezdá Shift až tolik revoluční, ale nebojte, chvilku vydržte a budete odměněni.

Celý mechanizmus můžete využít třeba k tomu, když se chcete dostat rychle na druhou stranu města. Stačí se tam totiž přepnout do nějakého jiného auta. Parádní využití má featurka Shift i při honičkách, pokud jdou po vás policajti, jednoduše se můžete přepnout třeba do protijedoucího auta a čelně je doslova odstřelit. Využít to lze i během většiny klasických závodů. Mimochodem během toho, co jste přepnuti, tak vaše původní a hlavní auto ovládá automaticky umělá inteligence a lze se kdykoli vracet do své vlastní kůže. To, jak vás bude nový Driver: San Francisco bavit, záleží hodně právě na tom, jak vám sedne tato stěžejní a nejradikálnější novinka. Její naprostí odpůrci si to patrně nedokážou úplně naplno užít. Přidává navíc do hry takové řekněme takticko-strategické prvky, kdy se musíte pohotově rozmýšlet a plánovat.

Pohotově lze Shift využít i při klasických závodech. Trápíte se zrovna na posledním místě a protivníci zmizeli daleko před vámi? Použijte Shift, přepněte se do protijedoucího obrovského tahače s cisternou a postarejte se o to, abyste jim krapet zatopili. Bouračky a obrovské nehody jsou v Driveru opět na denním pořádku a to je dobře, tak se nám to líbí. Přestože jsou všechny vozy oficiální a licencované, nechybí systém zničitelnosti – docela propracovaný a především na efekt pohledný a řekli bychom filmový. Tak to má být, protože Driver: San Francisco je skutečně de fakto takovým hollywoodským závodním filmem nabízejícím interaktivní možnosti. Napovídá tomu i časté příběhové shrnutí prostřednictvím videí „Viděli jste v minulých dílech”.

Od těchto herních novinek se přesuňme přímo na rozpálené silnice, abychom si pověděli více o samotných herních režimech a jízdním modelu. I zde se ale nevyhneme zmínění featurky Shift, protože tvůrci ji naprosto parádním způsobem zakomponovali do misí a designu prostředí. Zkrátka všechny prvky jsou nesmírně sladěné dohromady. A přestože fyzicky nikdy své auto neopustíte, jste jak v nějaké otevřené akci.

Napříč celým městem máte k dispozici desítky nebo možná celkově spíše stovky různých úkolů, misí a závodů. Žlutě jsou vyznačeny ty hlavní, řekli bychom příběhové, k nimž se ale přidává ještě mnoho nepovinných výzev a úkolů. Sečteno podrženo najdete v tomto San Franciscu zábavu na pěkných pár hodin a závisí to hlavně na tom, jak postupujete a kolik toho skutečně plníte.

Celou dobu se pohybujete a máte k dispozici výhradně město San Franscico, ale nebojte, jeho rozloha je více než dostatečná. Po grafické stránce hra vypadá hodně slušně a trošku bych možná řekl, že se museli vývojáři kvůli konzolím i krapet držet na uzdě. Musím však uznat, že nový Driver běží naprosto plynule a krásně i při velkých kolizích a mnoha autům najednou na obrazovce. Speciálně pochválit musím za monstrózní bouračky, které si můžete vychutnat i přímo ve zpomaleném pohledu. A mimochodem, žádnému ze 140 vozů zde nechybí pohled zevnitř kabiny. Kromě běžných sporťáků či typických „amerik” si zajezdíte třeba i v autobuse nebo ve velkém kamionu.

Hře nesmí chybět ani multiplayerová porce. Abyste se do něj vůbec dostali, je zapotřebí mít účet uPlay a registrovat si tam svůj jednorázový kód. Pro hry od Ubisoftu jde stále relativně o novinku, která nikoho zrovna nepotěší, ale holt v boji proti bazarovému prodeji tato nutnost vydavateli stále pomáhá. V některých multiplayerových módech lze také používat přepínání pomocí Shiftu, jiné jsou výhradně o závodění. Každopádně tady tomu speciálně nechybí značná rozmanitost a více než desítka různých herních módů. Počínaje těmi klasickými závody až po docela vtipný a osvěžující mód, kdy hrajete „na babu”. Během online závodění sbíráte zkušenosti a levelujete, což má sloužit jako motivace k dalšímu hraní. V rámci jedné konzole se nabízí i hraní skrz split-screen.

Driver: San Francisco nás nakonec rozhodně nezklamal. Ba naopak, přestože před vydáním panovaly určité obavy, hra se nakonec vydařila, má spád i šťávu a pokud byste si chtěli zablbnout v pěkně zpracovaném městě, zařídit pořádné auťáky a prohánět se za běžného provozu, můžeme vám ho doporučit. Parádně hra vypadá také po vizuální stránce. Snad jen né úplně každému sedne jízdní model, ale zde musíme zdůraznit, že se prostě nejedná o žádný realistický simulátor, ale zábavnou arkádovku. Pokud by ke hře někdo přistupoval odlišně, mohl by možná být zklamaný. Někomu se může zdát snad jen příběh krapet fádní a hra přeci jen po několika odehraných hodinách přejde do menšího stereotypu, přestože to Shift značně osvěžuje. Pochvalu na závěr si vývojáři ze studia Ubisoft Reflection zaslouží za multiplayer, který jen tak neomrzí. Náš verdikt zní 85% a s klidným svědomím můžeme prohlásit, že nový Driver nezklamal.

Driver: San Francisco již vyšel pro konzole PlayStation 3 a Xbox360, s počítačovou verzí se počítá na konec tohoto měsíce.