Už dlouho tu nebyla hra, která by po hráči chtěla něco víc než ploché užívání si vývojáři vytvořeného obsahu. Jistě, mnoho z nás by za vysokou kvalitu dnešní interaktivní zábavy strčila ruku do ohně, ale jasně dané mantinely, co můžeme a nemůžeme dělat, jsou v dnešních hrách jasně citelné i přes to krásné grafické pozlátko.
Vemte v potaz samotné herní žánry. Ty téměř nikdy nevybočují ze svých definic a servírují nám stejný způsob zážitku, se kterým nemůžeme dělat nic jiného, než jen konzumovat. Co když se dá utéct z bludného kruhu a místo dávkování jedné a té samé činnosti nabídnout hráčům otevřené pole působnosti? Právě na takové otázky odpovídá herní projekt Dreams, který vychází exkluzivně na Playstation 4, protože hrou v pravém slova smyslu není.
Co tedy Dreams dělá jinak? Boří hranice mezi vývojáři a hráči. Nejedná se však o žádný amatérský projekt. Za hrou stojí studio Media Molecule, které už má na triku sérii LittleBigPlanet a podobně roztomilou skákačku Tearaway. Jejich nový počin ovšem není hra, ale celé herní universum, nekonečná galerie nebo lunapark, kde stačí zaplatit prvotní vstupné a otevřou se vám dveře interaktivní zábavy.
Dreams není hrou o jednom příběhu. Jak už název napovídá, Dreams v sobě ukrývá zásobu příběhů v podobě miniher. Některé mají hratelnost pár minut, jiné mohou zabavit na celý večer. Každá z nich je ale jedinečná. Háček je v tom, že jen některé hry jsou výtvorem vývojářů ze studia Media Molecule. Spoustu her tvoří sami hráči a každým dnem přibývají nové a nové herní kousky.
Je libo akční adventura s roztomilou postavičkou v pastelovém lese? Nebo arkádové balancování s kuličkou na čím dál náročnější dráze? Nebo si raději vyslechnete interaktivní příběh o jednom muzikantovi? Her jsou desítky a každá srší dávkou nápadů. Samozřejmě se hned po vydání začaly v galerii objevovat i napodobeniny klasických her. A některé z nich jsou opravdu skvěle okopírované. Narazit tak můžete na kopie her, jako je Mario, Sonic, Crash Bandicoot nebo Resident Evil.
Dreams vám řadí a předkládá vybrané hry podle preferencí ostatních hráčů, z každé lze odejít během vteřiny a opět se do ní vrátit na místo, kde jste ji opustili. Žádné nahrávací obrazovky, žádná potřeba ukládání. Vše je krásně intuitivní.
Než se však dostaneme do herní galerie, je potřeba seznámit se s konceptem Dreams a jeho ovládáním. Hned na počátku si vytvoříme impa – avatara, který vypadá jako chuchel s čírem. Toho ovládáme pomocí gyroskopu v Dualshocku a až po naučení se ovládání kamery se dostaneme k dalším herním postavičkám, do kterých se náš avatar vtělí. I v samotné galerii her, která se nazývá DreamSufing, se pohybujeme jen naším avatarem. Občas se může stát, že uteče do některého z rohů obrazovky, když si třeba na gauči poposedneme. Naštěstí ho můžeme vycentrovat stisknutím jediného tlačítka.
A když nás procházení výtvorů jiných hráčů přestane bavit, otevřeme si komplexní herní editor zvaný DreamShaping. Ten je takovým nahlédnutím za oponu. Až tady přecházíme z role konzumenta do role stvořitele nových světů. Obsahuje desítky návodů, které nás provedou začátky vytváření levelů. Naučíme vyhledávat v galerii nové objekty, tvarovat je a pokládat do prostoru. To vše v rámci malých miniher zaměřených na konkrétní funkci v editoru. Za splnění některého úkolu v editoru navíc dostaneme odměny v podobě nových postav nebo modelů pro vytváření vlastních světů.
I když by se mohlo zdát, že omezený počet tlačítek na ovladači moc prostoru k širokému spektru ovládání nenabízí, opak je pravdou. Je znát, že autoři množství funkcí museli tvrdě optimalizovat právě pro ovladač. Díky tomu tak vytvořili zkratky, kterými rozšířily možnosti ovládání. Stačí podržet jedno tlačítko a ostatní v té chvíli získají funkci jinou. Škoda jen, že chybí česká lokalizace, protože tyto tutoriály obsahují hodně textu a bez pochopení, jak se co ovládá, nebude mít zejména mladší generace bez znalosti angličtiny šanci ovládání pochopit. A kdo jiný má největší fantazii (a upřímně zároveň i nejvíce volného času) než právě děti?
Nemůžeme očekávat, že se dá vše naučit za pár minut, ale s trochou praxe se dá v editoru vytvořit téměř jakýkoliv žánr, na který si vzpomenete. Nebo se odpoutáte od zajetých standardů a zkusíte vytvořit žánr úplně nový? I tvoření světů má však svá omezení v podobě hardwarového výkonu Playstation 4. V průběhu vytváření hry tak musíme sledovat hodnoty využití operační paměti, grafického a procesorového čipu. A pokud je naplníme, hra nám nepůjde plynule.
Ne každý se však chce dostat do role tvůrce nových herních světů. I rozsáhlá ovládací technika není věc, kterou si osvojíme za první večer. Upřímně kromě nadšení a nějakého toho nápadu je pro dobrý výsledek potřeba také dostatek času. Jen naučit se ovládat editor trvá pár hodin a stejně tak pochopení, co všechno za vymoženosti v sobě ukrývá. Chápeme, že ne každý dokáže takové množství času a síly obětovat. Pro takové hráče Dreams nabízí pouze polovinu svého obsahu v podobě her od vývojářů a ostatních hráčů.
Pokud se však plány autorů naplní, bude obsah hry bobtnat sám od sebe a díky řazení her podle počtu zahrání a výše hodnocení se tak může stát, že komunita kolem Dreams nabídne každých pár týdnů úplně nová herní dobrodružství. A pokud jsou naše odhady o herní budoucnosti alespoň zčásti reálné, může být Dreams jedna z mála her, která i přes omezenou kapacitu harddisku PS4 na něm vydrží po několik let. A při každém zapnutí nabídne úplně jiný herní zážitek.
