Dragon Age: Prameny – Procitnutí

Hrdinové-spasitelé mají zatraceně nevděčný džob. Mají nepřiměřeně dlouhou pracovní dobu, neplacené přesčasy, nedostávají pauzičky na oběd a o úrazovém připojištění si mohou nechat jen zdát. Chybí dokonce i satisfakce z dobře odvedené práce: sotva dobrodruzi smetou jedny stvůry z povrchu zemského, z temnot vylézají další monstra bažící po světovládě. Vystrašení vesničané žebroní o pomoc, obyvatelé měst jakbysmet; odpočinek je v nedohlednu. Prostě hrůza. Nejhorší situace zřejmě panuje ve Fereldenu, tamní hrdinové mají pořád plné ruce práce. Sotva zažehnají hrozbu Nákazy, vyvstane nové, neméně děsivé nebezpečí, proti němuž by se někdo měl postavit. A protože osud je škodolibý, záchrana světa opět padne na unavená bedra osoby, jež se největší měrou zasloužila o porážku dračího arcidémona – tedy na vaše bedra.

Po několika víceméně zbytečných DLC v Bioware konečně naznali, že fanoušci opusu Dragon Age: Prameny si za své peníze přece jen zaslouží něco lepšího, rozsáhlejšího. Necelého půl roku po vydání původní hry tedy přichází očekávaný datadisk. Děj Procitnutí navazuje tam, kde Prameny skončily: svět se pomalu vzpamatovává z řádění arcidémona, Nákaza patří minulosti. Protože děsivé boje přežila jen hrstka Šedých strážců, nezůstal téměř nikdo, kdo by chránil ubohé obyvatelstvo před zpotvořenými zplozenci zla. Stanete se velitelem strážců a vrchním správcem Šedé tvrze, která je ovšem tvrzí jen podle názvu, a dostanete jasný úkol: vrátit společenství bývalý lesk a slávu. Nepůjde o nic jednoduchého, protože nejen společenství, ale i jeho sídlo se nachází v zoufalém stavu. Opevnění drží jen tak tak, obchod nekvete, komunitní pokladnice je prázdnější než hlava lobotomizovaného humra a zbrojírna taky. A co hůř, nemáte dostatek bojeschopných mužů, přitom podzemí tvrze je provrtané sítí tunelů, jako stvořených k invazi monster… Žulová chlouba řádu by jen stěží vydržela nějaké vážnější obléhání, což musíte fofrem napravit, protože zlo nikdy nespí. Nikdy. Zlo jenom odpočívá, aby nabralo dech k dalšímu útoku na bašty dobra & spravedlnosti. A jak bohužel zjistíte už cestou do svého panství, zlosynové a zlodcery po škaredé porážce nabrali dech zatraceně rychle.

Procitnutí láká uživatele ke koupi solidní délkou (pokud se věnujete i nepovinným úkolům) a velkým množstvím nového obsahu. Každé povolání dostalo jednu specializaci navíc, hromadu nových a užitečných dovedností; maximálně dosažitelná úroveň se zvedla na 35. V dobrodružství můžete pokračovat se svou původní postavou, máte-li ještě uložené sejvy, v opačném případě začnete rovnou na 18. úrovni a dostanete solidní výbavu do začátku. Přiměřeně se zvýšila obtížnost a poněkud ubylo nepřátel. Původní DA:O na vás ke konci vrhalo hroznou spoustu enemáckých lučištníků – a nevím jak vás, ale mě ubíjení těchto slabých zmetků, kteří byli téměř vždy na dohled, ale jen málokdy na dosah, děsně štvalo. V datadisku sice občas potkáte extrémně silné odstřelovače, kteří při chvilkové nepozornosti dokážou vybít celou partu, ale naštěstí se s takovýmito jednotlivci lze docela snadno vypořádat, pokud jim věnujete náležitou péči.

Papírově vypadá Procitnutí skvěle a s klidným svědomím mohu konstatovat, že – na datadiskové poměry – za své peníze dostanete více než odpovídající množství zábavy. Problém se paradoxně skrývá v předloze, která je tak neuvěřitelně rozsáhlá, promakaná, epická, epesní a chytlavá, že Procitnutí se s ní nemůže měřit dokonce ani při nejshovívavějším posuzování. A já nejsem příliš shovívavý člověk. Bylo by samozřejmě absurdní vyžadovat stejný rozsah, jaký měl originál, u pouhé expanze, ovšem požadavek zachování kvality již rozhodně neopodstatněný není. Když tedy začnete srovnávat s Prameny (a srovnávání se prostě ubránit nelze), s jistým zklamáním zjistíte, že kvalit Pramenů datadisk pohříchu nedosahuje. 

Původní Dragon Age excelovalo a) vypravěčským mistrovstvím, neboť vskutku šlo o vyprávění epických proporcí a kvalit, a b) zpracováním vztahů mezi vašimi družiníky. V obém Procitnutí selhává. Příběh, který se vám tvůrci snaží vyprávět, dlouho nedává smysl. Přestože by se zápletka dala shrnout do tří vět, je děsně rozvleklá. Při hraní jsem měl pořád pocit, jako by se nic nedělo – a když se příběh přece jen začal někam posouvat, bum, nastal konec, šmytec, šlus. Jak už jsem řekl, věnujete se správě tvrze, kterou potřebujete “dát do cajku”, protože ve Fereldenu se začíná cosi dít. Zplozenci dostali od kohosi dar řeči, dostali inteligenci a místo aby si v Hlubokých cestách lízali po porážce svého dračího vůdce rány, terorizují površany. Čím to? Toť otázka, po jejíž odpovědi budete po většinu doby pátrat. Zápletka nevypadá zrovna špatně, ale provedení opravdu nestojí za moc. Na scéně se objevuje a mizí jakýsi Architekt a jakási Matka a vy jste až příliš dlouho ponecháváni v nejistotě, o co jim vlastně jde. Příběh je docela nezáživný a – lépe to asi vyjádřit nedokážu – “dosti řídký”. Až těsně před závěrečným soubojem, k němuž se mimochodem prosekáte za pár hodinek, ignorujete-li postranní questy, se věci poněkud vyjasní. Dozvíte se dokonce o pravém původu Nákaz, jenže toto zajímavé odhalení nevykompenzuje plytkost předcházejícího dění.

Co se vztahů týče: tatam jsou hetero- či homosexuální romance (proti gustu…), sáhodlouhé dialogy a opatrné rozkrývání minulosti vašich společníků. Nyní se povětšinou řeší jen záležitosti týkající se primárních úkolů, na vykecávání jako by nebyl čas (ale měl by být). Parťáci, kteří vám pomáhali při likvidaci Nákazy, se rozprchli neznámo kam, starou gardu zastupuje jen Oghren, a ten mi nikdy nebyl příliš sympatický. Pár bývalých společníků se sice objeví v cameu (Alistair, Wynne), jenže nejsou příliš řeční a nejde o uspokojivé setkání. S tím bych se bez okolků smířil, kdyby tvůrci využili (obrovský!) potenciál skrývající se v nových společnících. Do party postupně naberete Nathaniela Howea, jehož otec se v DA:O zaprodal zlu; spřáhnete se s duchem Spravedlnosti vtěleným do mrtvého strážce, do svých řad přijmete i mága podezřelého z vraždy templářů… S tímhle úžasným materiálem by Bioware za jiných okolností dokázalo udělat divy, tentokrát se však vývojáři zbytečně drželi při zemi, což zrovna u nich nebývá vůbec zvykem. Se spolubojovníky nemůžete přímo promluvit (!), a ti se tedy jen omezují na občasné komentování okolního dění. Jistě, tvůrci jim napsali řadu vtipných hlášek a na předskriptovaných místech s nimi pohovoříte jako za starých časů, ale to jsou jen občasné záblesky minulých krás v jinak neproniknutelné datadiskové temnotě. Jaká škoda!

Jestliže ode mě datadisk v těchto dvou oblastech sklízí velkou úrodu kritiky, je to pouze proto, že na něj nazírám optikou původní hry. To zdůrazňuji. Jinak ale nemám Procitnutí co vytknout. Tvůrci připravili pořádnou nálož vedlejších úkolů, stejně chytlavých jako v DA:O. Právě vedlejšáky posunují celkové hodnocení vysoko. Rozkrývání spiknutí proti vlastní osobě, řešení problémů poddaných, postupné vylepšování pevnosti… Bravo, Bioware. Rovněž nové lokace vás zaujmou. Navštívíte les terorizovaný jednou pěkně nakrknutou elfkou (lze ji přibrat do party), trpasličí pevnost Kal’Hirol, opět se podíváte do snového Úniku. Čerstvě přidané specializace, kouzla a dovednosti (např. výroba run) jsou implementovány nenásilně a působí jako by byly součástí již původní hry. Ani souboje neztratily na kráse, údery přístupné na vyšších úrovních dávají kosení monster novou dimenzi zábavnosti. Nebýt plytkosti hlavního příběhu a odfláknutého systému vztahů, byl bych na datadisk pěl ódy stejně jako na DA:O. I přesto se jedná o velmi pěkně zpracovanou expanzi. 79 %