Diablo III

Diablo III bylo dost možná nejúspěšnější hrou roku 2012. Stačilo pouhých 24 hodin na to, aby se rozprodaly prakticky veškeré zásoby po celém světě, což ze hry ihned po vydání udělalo jednu z nejrychleji se prodávajících her v historii. Do konce roku se jí podařilo prodat úžasných 12 milionů kopií, čímž však ještě nikdo skončit nehodlal. Tvůrčí celek začal krátce po vydání pracovat na konzolové verzi, jež se na trh dostala před nedávnem. My jsme se tak v dnešní recenzi rozhodli podívat na to, jak si vývojáři poradili s ovládáním na gamepadu stejně jako s celkovou optimalizací. Dostali se i ke tvoření novinek, nebo se při koupi verze pro Xbox či PlayStation setkáte s tím samým, čím vás překvapil původní titul na PC?

Port byl už od začátku plně v rukou Blizzardu, takže nás ani nijak nepřekvapuje, že jeho vydání trvalo takovou dobu. Nehledě na čas je ale dobře, že se pro navrácení ke konzolovým verzím studio rozhodlo. Originální Diablo z roku 1996 se na prvním PlayStationu totiž prodávalo i hrálo skvěle, kvůli čemuž mnohé hráče poměrně překvapilo, když se Diablo II v roce 2000 na konzolích neukázalo a vyjma PC hráčů si jej tak nikdo vyzkoušet nemohl. Kromě jiného by stálo zřejmě za zmínku i to, že je pro Diablo III v současnosti vyvíjen datadisk, který ponese název Diablo III: Reaper of Souls. Na trhu by se měl ukázat v průběhu příštího roku a jeho hlavní náplní bude celá nová kapitola příběhu, v níž nám bude zadána více než stovka kompletně nových questů. Zatím však byl potvrzen výhradně na PC a je pouhou otázkou, zda se rozšíření dočkají i hráči mající zálusk na verzi konzolovou, kvůli které tu dnes samozřejmě jsme.

Po příběhové stránce jsme se na konzolích nikam dále neposunuli. Do rukou se nám opět dostává vyprávění složené ze čtyř kapitol, které jsou vždy unikátní svým prostředím i dungeony, jež v nich navštívíme. Ještě předtím, než se dostaneme do první z nich, však bude třeba vytvořit si svého vlastního hrdinu. K dispozici je desítka slotů, které můžete zaplnit charaktery zastávajícími jednu z pětice herních tříd – čaroděje, lovce démonů, barbara, mnicha či šamana. Pokud ale máte chuť, aby se vám po vaší první smrti okamžitě smazala uložená pozice i s hrdinou, zvolit si je samozřejmě možné hardcore mód, který byl dostupný už v PC verzi, kde byl překvapivě oblíbený. Začínající hráči se ale s touto volbou nijak trápit nemusí, i když se po několika hodinách ve hře jedná o fantastické oživení a výzvu, které není možné odolat, pokud se do hry dostanete až po uši.

Snad nejvíce nás poté, co byla konzolová verze oznámena, trápila schopnost autorů hru vybavit kvalitním a především funkčním ovládáním, přestože už byl v minulosti u této série gamepad využíván. Ihned po připojení do hry se naštěstí naše obavy vypařily do vzduchu. Stačí pouhý jeden pohyb levou páčkou a většina hráčů bude vědět, že má co do činění s kusem, který se ovladatelností v žádném případě trápit nemusí. Jedno z tlačítek je věnováno léčivým lektvarům, zatímco vás ostatní budou zásobovat hromadami skillů, které máte kdykoli k dispozici. Dokonce bychom řekli, že si na gamepad brzy zvyknou i tací, kteří mají v PC verzi nahrané celé desítky hodin a nikdy dříve se k žádné konzoli vlastně ani nepřiblížili. Až tak dobré toto ovládání je.

Samozřejmě vám ale nezajistí automatickou výhru nad jakýmkoli monstrem, které se vám postaví do cesty a začne vás pronásledovat. Stále se musíte zlepšovat, levelovat svoji postavu a hledat nové vybavení, díky němuž vás budou protivníci zraňovat méně a vy je naopak více. Pokud vám čistě náhodou bude připadat výzva nedostatečná, k výběru je řada stupňů obtížnosti, jež se vám skvěle přizpůsobí nehledě na to, jaký je váš herní styl a vaše schopnosti. Některým postavám to pak jde o samotě lépe, zatímco jiné budou mít obrovské problémy i se zabíjením úplně prvního bosse. Ani v tomto ohledu se bohužel konzolová verze v žádném směru nezlepšila.

Ovládání při klasickém putování po neobvyklých lokacích a mlácení do potvor, jež se při něm obvykle zobrazují všude kolem vás, jsme si již zmínili. Příliš jsme se nicméně nestihli zaobírat inventářem donuceným se kvůli dvěma páčkám změnit od základů. Dovoleno nám bylo si do něj ukládat značně více věcí, protože by se bez této funkce v absolutně ničem nedalo orientovat. I tak jde sice ze začátku o lehký zmatek, jemuž se naštěstí tvůrci z velké části vyhnuli vyznačováním všeho podstatného, co o inventáři a pohybu v něm potřebujete vědět. Až ale budete cokoli z něj chtít prodat, narazíte svojí hlavou zpříma do nepropustné zdi.  Aukční síň, v níž se dalo nakupovat bezproblémů se skutečnými penězi, zmizela a ani se na konzolích v budoucnu nemá v plánu objevit, což je jedině dobře, protože se kvůli ní na osobních počítačích objevila spousta neřešitelných problémů s podváděním ze strany hráčů, což zde díky tomu nehrozí.

Aplikovány byly na tuto verzi naštěstí veškeré patche, jichž jsme se od vydání Diabla III na PC dočkali. V první řadě byl tedy vybalancován výskyt nepřátel a předměty, které z nich padaly. Navíc se můžete bezproblémů dostat i za hranici 60 levelů, po nichž začnete nabírat jakožto paragoni. U těch se spolu s každým získaným levelem dostanete k lepším schopnostem v oblasti sbírání zlata a magických předmětů. Je v plánu, že se tento systém v roce 2014 těsně před vydáním nového datadisku ještě významně promění, o což se však nyní třeba starat není. Otázkou také je, jak brzo se tato změna po jejím vydání na počítačích projeví i u konzolových verzí, což dosud Blizzard neupřesnil.

Největším tahákem Diabla III na konzolích je bez diskuze hraní lokálního multiplayeru, který hrám, jako je tahle, dodává na stovkách hodin životnosti. S přáteli jde totiž vše samozřejmě o mnoho lépe a nic se nevyrovná možnosti s nimi posedět na gauči a hrát na televizi až ve čtyřech lidech. Jedinou možností, jak si něčeho podobného užít s počítačem, je každopádně uspořádání lan párty, k čemuž je však zapotřebí dostatečně silných notebooků či snadno přenositelných stolních počítačů a ani poté nejde ani zdaleka o takovou zábavu, jakou skýtá chycení jednoho z ovladačů do rukou a následné vydání se zabít všechno a všechny, kteří se vám postaví do cesty. Klasický multiplayer na druhou stranu na konzolích trpí absencí chatu, která vše významně ztěžuje.

Co se bugů týče, vyřešeno bylo snad všechno, co trápilo fanoušky PC verze. Ani na audiovizuální stránku hry se zde navíc nedá v žádném případě stěžovat, protože hra vypadá prakticky stejně jako na počítačích. Občas se má sice problém udržet na dostatečném počtu snímků za sekundu, což je každopádně snadno přehlédnutelné, protože se jedná o chvilkové momenty, kdy se na obrazovce současně pohybuje obzvláště velké množství protivníků, kteří si k vám jdou pro smrt. Zaručeně by se ale hodilo, kdyby byla nějakým způsobem umožněna komunikace přes mikrofon, což je však už nyní jen pouhým snem, jehož naplnění se asi ani nikdy nedočkáme.

Konzolová verze Diabla III se může snadno srovnávat s tou, která vyšla na osobní počítače. Pokud máte větší počet ovladačů a známé, kteří si k vám čas od času přijdou zahrát, dokonce bychom byli schopni říct, že jde o mnohem lepší zážitek než ten, který si odnesete z hraní s přáteli na PC. Jestliže ale raději hrajete s náhodnými hráči, s nimiž vás spojí vyhledávací systém, pravděpodobně vám díky chatu více sedne verze pro počítače. V každém případě jde ale o fantastický port zasluhující si pozornost těch, jež přemýšleli o jeho koupi. Ta se totiž vyplatí a není možné, že byste ze hry byli následně zklamáni. Konzolová verze si od nás proto odnáší 90 %. Zanedlouho navíc Diablo III dorazí i na PlayStation 4, načež se budeme moci začít těšit na datadisk, který už je samozřejmě také na cestě.