Diablo III

Dlouhých jedenáct let jsme čekali na příchod druhého pokračování kultovní legendy, krále mezi klikačkami, Diabla. Ten správný termín nastal konečně 15.května letošního roku, kdy o půlnoci středoevropského času mohli začít hrát všichni kdo si hru zakoupili digitálně, případně zkrátka někde získali potřebný herní klíč. Bohužel start hry vůbec nebyl jednoduchý a i my, kteří jsme chtěli od půlnoci začít hrát, jsme tu možnost neměli. Přihlašovací servery byly zahlcené, neověřovali přihlašovací informace a neustále vracely různá kódová značení neznámých chyb, čehož byl během chvíle plný twitter. Spuštění hry se tedy Blizzardu moc nezadařilo a ač to někteří obhajovali nečekaným zájmem, nejde s tím úplně souhlasit. Blizzard zde měl betu, kde se dala řada věci vyzkoušet, byl tu rekordní počet předobjednávek, o kterém se dopředu vědělo a tak lze nepovedené spuštění hry považovat za ostudu. Hodně sprostých nadávek by zřejmě měli především lidé, kteří si hru chtěli zahrát v prostém singleplayeru, ale díky nutnosti být trvale připojen k internetu a být přihlášen battle.net účtem se nemohli ani dostat do menu. Tento způsob ochrany single her tak dostal opět jednu pěknou trhlinu. Problémy ostatně přetrvávaly celý první den a i část druhého, hra občas dost pocukávala, ale v současnosti je již vše v pořádku a chyby se dle reportování objevují pouze namátkově, jinak není s hraním problém. Toliko trocha kritiky do začátku a nyní se pojďme podívat na samotnou hru a to, jak dopadla.

Příběh hry nás zavede zpět do vesničky Tristam, respektive do Nového Tristamu, takové malé osady, která se nachází blízko původního Tristamu, kde jsme měli tu čest svou cestu v Diablu začít. Vaše cesta sem vede za prozkoumáním spadlé hvězdy, ale jak brzy zjistíte, vaše pomoc bude třeba především jinde. Město a jeho široké okolí je totiž (opět) zahlceno nemrtvými, kteří útočí na města ze všech stran a vojenské síly již stěží stačí. První kroky vás seznámí s adoptivní neteří starého známého Deckarda Caina, Leah, která byla svědkem pádu hvězdy, který zničil část katedrály a strhl sebou i jejího strýčka. Váš první úkol tedy bude směřovat do sklepení pod katedrálu, kde se (a to určitě není žádné velké prozrazení, protože díky betě to ví každý) setkáte se svým starým známým Deckardem a teprve poté může začít ten správný příběh, hon za Skeleton Kingem a celou řadou dalších nepřátel až do finálního souboje …. však určitě víte s kým.

Příběh hry je rozdělen do čtyř, relativně dlouhých aktů, které se dělí na jednotlivé úkolové sekvence a ty dále na jednotlivé úkoly, většinou povinné a někdy také nepovinné. Celý posun dějem je vyprávěn tu rozhovory přímo ve hře, občas také tužkou kreslenými animovanými předěly a mezi jednotlivými akty také fenomenálními animacemi, které jsou nejen neuvěřitelně zpracované a nádherné, ale také patřičně epické a některé budete sledovat se zatajeným dechem, jako velmi kvalitní film. Celý příběh je dost smysluplný, zajímavý a pro někoho možná také s překvapivými zvraty, které přivedou zpět některé staré známé v nečekaných rolích a také odhalí, co že se vlastně stalo s Diablem, které jsme již dvakrát sprovodili ze světa.

Již první výlet mimo město ukáže, že svět je opravdu zamořen mnoha různorodými nepřáteli, jak jsme ostatně zvyklí. Tu jsou to kostlivci, onde zombie, pekelní psi nebo jiná havěť. Jistotou může být, že v průběhu hry se opakují minimálně a stále narážíme na nějaké nové nepřátele mající rozdílné schopnosti a vlastnosti. Pravidelně se také objevují silnější a nebezpečnější bosové, jejichž anihilace automaticky znamená větší přísun zkušeností a také nějaké ty pěkné předměty, které se dají využít nebo zpeněžit. Nepřátelé jsou navíc nápaditě vytvořeni, takže občas narazíme na obřího útočníka, který zvrací své nohsledy, nebo mrtvoly, jejichž zabití není definitivní a polovina těla stále bojuje. Krom slušného zalidnění je svět také celkem interaktivní. Tu padá nějaká teď, jinde se rozbije krabice, soudek nebo celý vůz. Některá místa nejsou pouze kosmetická, ale dají se využít k boji a tak na nepřátele můžete svrhnout zeď, vylít na ně hořící olej a zkrátka si tak pomoci proti velké přesile.

Většinu zabití ale stejně vytvoříte vlastní rukou a to různými způsoby, podle zvolené postavy a tedy i podle stylu hraní. Na výběr je klasický barbar válečník, který se zaměřuje na meče, kladiva a sekery a útočí tvrdou silou a nekompromisními útoky. Dále je zde kouzelník, který využívá různé magické efekty a výbuchy, ale jeho obrana je celkem slabá. Podobně je na tom také monk, který navíc umí léčit sebe a své kamarády v boji, novinkou je demon hunter, který do jisté míry nahradil amazonku, využívá kuše a luky a bojuje především na dálku, kam není problém díky rychlému pohybu utéct. Nu a poslední je witch doktor, tedy jakási varianta na necromancera, který umí vyvolávat své pomocníky a útočit různými prokletími a podobnými typy útoků. Krom toho si na pomoc můžete najmout bojovníka dle své libosti (templáře, lučištníka a podobně), kterému můžete věnovat vybavení a dokonce si můžete volit schopnosti, které bude používat.

Všechny třídy jsou dost vyváženy a za demon huntera není hra výrazně složitější, jako byla ve dvojce za amazonku. Bohužel celkově šla obtížnost znatelně dolů a až na výjimky není hra žádnou výzvou (bereme základní obtížnost, kterou hrají napoprvé všichni). Je jasné, že se Blizzard snaží hru přiblížit masám, ale obtížnost byla dle nás snížena až moc a argument, že další obtížnosti (jsou celkem čtyři) jsou náročnější, jsou sice fajn, ale ne každý chce celou hru dohrát třikrát, aby napočtvrté byla konečně náročná. Na druhou stranu podle zkušeností hráčů, kteří jsou již ve vyšších obtížnostech začíná poté hra být výrazně náročnější. Pravdou je, že je zde ještě možnost si zapnout hardcore mód postavy, ale ten asi moc hráčů nevyužije, protože smrt v rámci tohoto modu je definitivní smrtí pro postavu.

Za zabíjení samozřejmě dostáváte patřičné množství zkušenostních bodů, které při dostatečném počtu zajistí přechod na vyšší úroveň. Diablo III již nenabízí možnost přidělovat si body do vlastností dle libosti, ale toto dělá za vás automaticky. Stejně zásadní úpravou prošly stromy schopností, které byly totálně přepracovány a nově tu máme šest různých oblastí pro každou postavu, ve které se automaticky otevírají nové schopnosti při přechodu na další level, a z nich si můžete vždy jednu vybrat. Dvě jsou nastaveny na levé a pravé tlačítko myši, to jsou hlavní bojové schopnosti a čtyři jsou na klávesách 1 – 4. Volba je zcela na vás, ale vždy lze vybrat pouze schopnost z dané skupiny. Bohužel zde naprosto (aspoň pro nás) odpadl pocit, že si tvoříme vlastní postavu, protože skilly dostanete automaticky postupně všechny a jen si z nich vybíráte ten, který se vám líbí. Často ale neznamená, že skill obdržený na vyšší úrovni je automaticky lepší a některé jsou nepoužitelné úplně. Navíc nepočítejte s tím, že po prvním průchodu hrou budete mít všechny vlastnosti otevřené. Skilly lze navíc vylepšovat několika různými runami, které se také otevírají automaticky a umožňují každé schopnosti přidat nějakou vlastnost navíc, nebo zvýšit její účinnost. Runy lze měnit dle libosti kdykoliv.

Krom schopností budete potřebovat také vybavení, které si buď můžete zakoupit u lokálních maloobchodníků, ale lépe jej najdete po zabití nepřátel všude na zemi. Předměty mají klasicky řadu vlastností a opět je potěšením hledat, zda je aktuálně nalezená zbraň lepší, než ta co máte a rozhodování, kterou potřebujete. Nově je možné modré a lepší zbraně rozložit u kováře na speciální ingredience, které poté můžete u stejného obchodníka využít pro craftění (vyrábění předmětů) předmětů zcela nových. Celé to stojí dost peněz, protože kováře je třeba nejprve vycvičit, ale stejně jinak peníze nevyužijete, tak se aspoň můžete zabavit a občas získat skutečně dobré předměty. Stejný postup je možné využít při vytváření šperků a drahých kamenů, které pak můžete vložit do socketovatelných předmětů. Vlastně existuje ještě další možnost jak předměty získat a to v aukci, kam můžete jak předměty vkládat (za poplatek), tak je nakupovat. Později budou fungovat aukce také za reálné peníze (a to snad oběma směry, takže si budete moci vydělat), ale to až za pár dní.

Nedílnou součástí je samozřejmě multiplayer. Jeho PvP část bude dostupná opět až časem, ale aktuálně můžete hrát v kooperaci až ve čtyřech lidech. Do her se můžete libovolně připojovat a dokonce můžete hledat i náhodnou hru a připojit se do ní, případně odemknout svou hru pro veřejné hraní. V rámci kooperace jste automaticky v partě, každý má svůj drop, takže nehrozí kradení předmětů, automaticky jste informování o bosovi, se kterým se bojuje, a také se můžete snadno teleportovat přímo ke kamarádovi a není třeba ho hledat někde po mapě. Na druhou stranu ani v kooperaci není obtížnost výrazně větší, a když jsme hráli celou hru v kooperaci ve třech, umřeli jsme zcela výjimečně a hru jsme dohráli zhruba za 15 hodin hraní, což na dnešní dobu není špatné, přesto jsme čekali trochu více. Především poslední, čtvrtý, akt, je dost krátký a rychlý. Vylepšen byl také systém kooperace, který převzal list přátel z battle.netu a vždy tak vidíte, kdo co hraje, můžete se k němu připojit, dívat se na jeho výbavu, nebo mu zkrátka jen napsat.

O grafické stránce jsme se zmiňovali již v souvislosti se skvělými igame animacemi, ale celkově na tom hra tak dobře není. Engine je sice pěkný, svět je dobře zaplněný a náhodně generovaný při každém hraní, ale často jsou použity stejné elementy jen v jiném kabátě, narazíte na recyklované prvky, kamarádi hrající World of Warcraft poznali řadu lokací, které byly převzaty právě z tohoto MMO a vůbec není na hře vidět, že by se jí někdo věnoval 11 let od zahájení prací. Navíc rozdíl mezi plným nastavením detailů a minimálním je hodně slabý a majitelé nadupaných mašin asi nebudou dvakrát rádi, že hra vypadá stejně jako na slabém notebooku u souseda. Celkově ale nebude mít s Diablem problém asi nikdo s relativně běžným počítačem a zahrajete si i na lepších noteboocích. Hodně hezké je namluvení, kde excelují někteří původní dabéři a také hudba je standardně na vysoké úrovni. O velké nevýhodě pro hraní single hry jsme se již zmínili a její nutnost se přihlásit přes battle.net a být trvale online.

Hodnocení Diablo 3 je velmi náročné. V podstatě se jedná o jednoduchou klikačku, kde skrze celou hru pouze zabíjíte hordy nepřátel, občas se podíváte na nějakou tu animaci a zase zabíjíte. Na druhou stranu řada lidí se přesně na tohle těšila. Nemůžeme ale pominout výrazné okleštění stromu schopností a vůbec vlivu hráče na tvorbu vlastní postavy, především nízkou obtížnost, díky které není hra výzvou a také relativní krátkou hratelnost (berme první dohrání na standardní obtížnost). Zkrátka se nemůžeme zbavit dojmu, že jsme prostě čekali po 11 letech vývoje, a především od tak úspěšné firmy jako je Blizzard, něco víc. Navíc se hra prodává za hodně vysokou cenu (v ČR kolem 1250 Kč, online dokonce 60 euro), která ne úplně koresponduje s tím, co dostanete. Přesto si od nás zaslouží hodnocení 85% a stojí za vyzkoušení.