Devil May Cry 4

Ještě že se najdou vydavatelé, kteří stále myslí i na PC hráče a vydávají hry původně určené pouze pro konzole, i na PC platformě. Capcom nás ani tentokrát nezklamal a po celkem úspěšném Devil May Cry 3: Dante´s Awakening, si můžeme i nejnovější čtvrtý díl vychutnat na PC. Rozhodně nezastávám názor, že podobný typ her, tedy frenetická mlátička, patří jen na konzole a nikam jinam. Je to nesmysl, jakýsi pozůstatek z minulých dob, kdy určité herní žánry vycházeli jen na té či oné platformě. V dnešní recenzi si jasně ukážeme, jaká škoda by to pro hráče, který má jen PC a nedisponuje žádnou konzolí, byla.

    

Hned v úvodu se přiznám, že Devil May Cry 4 (dále jen DMC4) je první hrou z této série, kterou jsem měl možnost hrát. Věřím, že spousta z vás je na tom podobně a pokud máte DMC sérii velmi rádi, jistě máte doma taky některou z konzolí a už máte DMC4 dávno za sebou a pro vás tento článek není určen. Na konzole totiž hra vyšla už před několika měsíci, abychom byli zcela konkrétní tak v únoru tohoto roku a odnášela si veskrze pozitivní a vysoká hodnocení. Mnoho hráčů bylo velmi napnuto, jak se asi konverze na PC povede a zda se Capcomu nepodaří pohřbít jinak velmi zajímavou a úspěšnou hru. Když se recenzent v úvodu takto rozepisuje na podobné téma, zavání to většinou jistým průšvihem. Ne nebojte, dnes vás nebudu dlouze napínat, ono to totiž nakonec nedopadne vůbec špatně, jak by se z některých níže napsaných vět snad mohlo zdát.

    

Ještě před samotným spuštěním hry pro nás vývojáři nachystali zajímavou featurku. Je jí možnost otestovat si, jak výkonnou mašinu doma máte a jaké grafické nastavení si můžete dovolit. Hra po spuštění testu v několika minutách projíždí různorodými prostředími a na obrazovce i v konečném vyhodnocení vás poté informuje, kolika snímků za vteřinu během testu dosáhnete. Je to jistě užitečná pomůcka, protože vám dovolí nastavit si hru pořádně a správně ještě před samotným spuštěním a nedolaďovat to až v průběhu hraní. K tomuto testu rovnou přihodím i další zásadní informaci. Na to jak skvěle hra vypadá, je v podstatě velmi nenáročná na hardware a je vidět, že si autoři s enginem dostatečně vyhráli.

Protože dnes recenzovaná hra je již čtvrtým pokračováním, jistě vás bude zajímat, co se stalo v předchozích dílech. Pokud očekáváte, že vám hra v dlouhém úvodu naservíruje, co se dosud stalo, budete zřejmě trochu zklamáni. Jestliže budete o tyto informace stát, budete si je muset na internetu sami vyhledat. Na samotný postup či pochopení toho, co se ve hře děje, to sice nemá žádný vliv a DMC4 tedy můžete hrát i bez těchto informací, ale přijdete tak o některé nuance, které fanouška orientujícího se v sérii chytnou za srdce či přitisknou ještě hlouběji do židle. O příběhu, který se silně prolíná celou hrou se zde nebudu vypisovat. Byla by to věčná škoda, připravit vás dopředu o některá zajímavá rozuzlení. Budu se tedy snažit prozradit toho z příběhu co nejméně, i když některým věcem se prostě nebudu moci vyhnout. Berte to jako menší varování před čtením následujících odstavců.

    

V úvodním dlouhém intru se přeneseme do kostela, kde překrásná dívka zpívá operní árii, mezi tím jsou prostřihy na našeho hlavního hrdinu – Nera, který se přes hordy nepřátel snaží probojovat, a hlavně se včas dostat, do onoho kostela. Videosekvence jsou naprosto úžasné a je jich hlavně velmi, velmi mnoho. V podstatě každá významnější akce, či postup ve hře je provázen nějakým videem, které jednak posunuje děj příběhu, jednak vás doslova navnadí na nějaký souboj či bitvu. Kvalita zpracování těchto videosekvencí je špičková a patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl zatím možnost ve hrách vidět. Než se tak na začátku dostanete k prvnímu zahrání, uplyne docela dlouhá doba. To ale není výtka, je to naopak moc dobře, protože se úplně ponoříte do nabídnutého světa a především se sžijete se svým hrdinou, který s vámi po několika minutách doslova sroste. Zpátky k intru. V průběhu videa, kdy má hlavní kněz proslov, dojde k nečekané návštěvě. Hlavní hrdina předchozích DMC her – Dante, se propadne stropem a v okamžiku zastřelí promlouvajícího kněze. To si ovšem Nero nedá líbit, a i když už se před chvíli chystal znuděn odejít, vrhne se s Dantem do souboje. Ano, vážně je to tak. Ve hře budete hrát za Nera a nikoliv za hrdinu předchozích her, i když… že by to nakonec bylo ještě trochu jinak?

    

A zde už se konečně dostanete ke slovu i vy a poprvé si budete moci i zabojovat, nebo spíše se seznámit s ovládáním. Hra vás naučí první základní komba, vysvětlí způsob ovládání a projdete si prvním větším soubojem, kdy musíte v duelu Danta porazit. Celou hru jsem odehrál bez gamepadu, i když ho doma mám. Většina normálních PC hráčů ho ovšem nemá, takže budou muset spoléhat na ovládání pomocí klávesnice a já tak alespoň mohl posoudit, zda si hru můžete i tak vychutnat. Když mi hra poprvé ukazovala ovládání, byl jsem v menším šoku. Hra mi vysvětlovala první komba a já pochopil, že na myš tentokrát můžu zapomenout. Veškeré dění ve hře budete ovládat pouze a jenom pomocí klávesnice. Pohyb postavy pomocí kombinace WSAD a útoky pomocí kombinace IKJL + mezerník. Postupem času se k tomuto přidávají ještě další klávesy. Ač to možná bude znít složitě, musím vás dopředu uklidnit. Rozhodně nemějte z ovládání strach, ze začátku s ním možná budete mít trochu problémy, ale po pár minutách si na něj zvyknete a přestanete na něj myslet a budete si jen užívat souboje. Nevěřte nikomu kdo bude tvrdit, že tuhle hru si bez gamepadu neužijete. Není to zkrátka pravda, i když s gamepadem je to určitě o něco snazší a komba se tvoří lépe a přesněji. Autoři na to totiž mysleli a máte tak možnost si hru spustit podle svých zkušeností a schopností. Hra nabízí dva režimy, Human pro úplné začátečníky a Devil Hunter pro ty, kteří už mají se hrou zkušenosti a umí ji ovládat. Navíc hra obsahuje i další vychytávku, kterou je automatické dokončování komb. Samozřejmě záleží pouze na vás, zda si ji zapnete nebo se spolehnete jen na svoje umění přesného mačkání tlačítek. Při zapnutém automatickém režimu pak stačí pouze přibližně mačkat kombinace kláves pro jednotlivá komba a kombo je i tak provedeno. Z výse napsaného vyplývá, že hru si opravdu můžou naplno užít všichni, jak začátečníci jen pomocí klávesnice, tak gamemajstři s gamepadem.

    

V úvodních misích jsou vám nabízeni jen základní nepřátelé, kteří jsou spíš pro smích, než aby naháněli hrůzu. Na nich si můžete vyzkoušet první komba a trochu se potrénovat. V dalších misích už přicházejí na řadu těžší soupeři, ale to už budete mít ovládání zmáknuté. Unikátní je, že na každý druh nepřátel platí něco jiného, takže na každého si budete muset najít nějakou speciální taktiku. Rytířům třeba, díky jejich obrovskému štítu, nevadí sekání mečem, létající příšery, které můžou díky hávu procházet zdmi, zase musíte nejdříve z tohoto hávu dostat a pak je teprve rozsekat na malé kousíčky atd atd. Úžasné je, kdy bojujete současně proti několika různým nepřátelům a na každého musíte jít trochu jinak. To teprve nastávají ty pravé herní orgie.

    

Prostředí je naprosto úchvatné a u některých scenérií se jistě, stejně jako já, zastavíte a budete se prostě jen kochat. Po grafické stránce odvedli autoři obrovský kus práce. Škoda že přechody mezi jednotlivými lokacemi, ale i místnostmi není úplně plynulý, ale obraz se rozmaže a vy se až za chvilečku objevíte v novém prostředí. To celé sice trvá jen dvě až tři vteřinky, takže žádný zdlouhavý loading, ale pokud se budete muset jen někam dostat přes tři malé místnosti, trochu to ruší dojem z hraní. Stejně tak mi vadily některé stále se opakující a stejné animace. Když se dostanete do místnosti s hordou nepřátel, je vám totiž znemožněn odchod pomocí červeného silového pole, které zmizí až teprve když všechno v dané místnosti vymlátíte. To je ovšem provázeno na úvod i závěr několikavteřinovou animací, která je stále stejná a zbytečně vás odvádí od hraní. Netvrdím, že je to nějaký fatální problém, jen by hra bez těchto zbytečným animací mohla být ještě lepší.

    

Co dělá z DMC4 opravdovou herní perlu je soubojový systém. Náš hrdina Nero má k dispozici kolt vystřelující hned dva náboje zároveň, mimochodem náboje není potřeba sbírat, jejich zásoba je nevyčerpatelná. I přesto jsem pistoli skoro nepoužíval a dával raději přednost meči. Ten je jednak obrovský, ale navíc má i mechanismus, který později můžete ovládat a díky kterému soupeře doslova porcujete. Hlavní zbraní, dá-li se to tak nazvat je ovšem Nerova démonická ruka. S tou může nepřátele kosit na blízko, ale posléze ji může i “vystřelovat” před sebe a tím si menší nepřátele přitáhnout, k těm větším se zase přitáhne on sám. Díky ruce a teleportu se může i přemisťovat na dálku, skákat přes různé propasti nebo získávat jinak nedostupné lebky či třeba zdraví nebo vylepšení. Pokud nechcete o příběhu vědět nic dalšího, přeskočte prosím na další odstavec. Přibližně v půlce hry dojde k zásadní změně, kdy místo Nera nastupuje starý známý Dante, čímž se úplně změní bojový systém. Dante totiž nedisponuje démonickou rukou, takže se budete muset spoléhat především na obrovský meč a vylepšování a vybrušování komb. Bohužel s Dantem postupujete v podstatě těmi stejnými prostory jako s Nerem, jen v obráceném pořadí. Díky jinému ovládání postavy to zase tolik nevadí, pokud by na nás ale autoři nachystali něco nového, mohlo to být ještě lepší. Hra za Danteho je na ovládání o něco složitější, ale z první poloviny hry už budete natolik vytrénovaní, že vám nebude činit nějakých zásadnějších problémů.

Je to zvláštní, jak se některým vývojářům podaří sladit jednotlivé složky hry tak, že je celkově neskutečně zábavná. U DMC4 se to povedlo vrchovatě a od hry nebudete chtít vůbec odejít. Skvěle vypadající prostředí a úchvatné souboje vás zkrátka přišpendlí na hodně dlouhou dobu. Přesto se najde několik negativních aspektů, které vám hraní trochu pokazí. Pro hraní doporučuji vymezit si delší čas, protože hodně diskutabilní je systém ukládání. Hra se ukládá na předem daných checkpoitech, které jsou hodně daleko od sebe, takže se vám klidně může stát, že si nevědomky uložíte hru těsně před koncem levelu, ale po znovu načtení budete na checkpointu, který je někde uprostřed levelu. Hra při opuštění zkrátka neukládá vaši aktuální pozici. Trochu zmateně je uděláno i samotné ukončení hry, kdy se do základního menu nedostanete přes klávesu exit, jak by se logicky nabízelo, ale nejprve budete muset ukončit právě rozehranou misi. Připravte se i na několik zákysů, tedy alespoň mně jich pár potkalo. Pravdou je, že řešení bývá většinou celkem snadné, že zkrátka jen někde něco důležitého přehlédnete. Po většinu času ale budete přesně vědět, co dalšího máte udělat a kam je potřeba jít. Pokud se ale přece jen zaseknete, autoři vám to nikterak neulehčí, spíše naopak. Do úspěšně splněných lokací se totiž můžete libovolně vracet a v některých jsem dokonce natrefil i na nové protivníky. To může způsobovat dojem, že jdete správnou cestou, což ale není pravda. Asi nejvíc problematické je ovšem chování kamery. To je někdy trochu zmatečné a nedává vám tolik potřebný přehled o bojišti. Je fakt, že si pohled kamery můžete doladit, to ovšem neplatí o předem daných statických pohledech. Takže např. při běhu do schodiště, když se na vás kamera dívá od stropu, prostě možnost doladit pohled nemáte. S pohledem kamery souvisí i změny ovládání. Podle toho, jak se na vás kamera dívá, totiž musíte postavu ovládat. Mnohokrát se vám přihodí, že se najednou budete s postavou vracet, místo aby jste běželi kupředu, jako dosud. Aby jste to snadněji pochopili, vysvětlím to podrobněji. Zkrátka běžíte po schodišti a kamera se na vás dívá z boku. To znamená, že pro pohyb vpřed používáte klávesu D. V okamžiku, kdy doběhnete na konec schodiště, se ovšem změní pohled kamery, ta se na vás nyní dívá zepředu, a abyste dopředu i běželi, musíte okamžitě stisknout klávesu S. Pokud bude kamera za vašimi zády, budete se vpřed zase pohybovat pomocí klávesy W. Z toho vyplývají některé komické, ale o to nepříjemnější situace, kdy běžíte chodbou, pohled se najednou změní o 180° a vy pokud okamžitě nestisknete jinou klávesu, otočíte se a najednou běžíte zpátky. Chce si na to zkrátka zvyknout, ale mohu říct, že hrátky kamery s ovládáním mi dělaly asi největší problémy.

    

O grafiku už jsem se trochu otřel v úvodu článku. Přesto musím znovu zmínit, že je úchvatná a některé scenérie doslova pohladí u srdce. Je úžasné, jak si autoři pohráli s vyladěním enginu, který je tak de facto velmi nenáročný na hardware. Při nastavených ultra texturách, 8x antialiazingu a 16x anizotropním vyhlazování, v rozlišení 1440×900, jsem průměrně dosahoval kolem 100 snímků za vteřinu. Jen velmi výjimečně v hodně náročných scénách tato hodnota skokově klesala na snímků 50-60. To vše na počítači s Intel Quad 6600, GeForce 8800GTX-786 a 4GB Ram. Hra podporuje čtyřjádrové procesory a dokáže tak využít jejich sílu a je celkově nenáročná na využití operační paměti, pro svůj chod vyžadovala jen přibližně 200MB. Hra funguje ve dvou režimech, pro DirectX 9 a DirectX 10, přičemž obrázky v článku jsou pořízeny v DX10 verzi.

    

 

Dnešní recenze se nám trochu protáhla, ale tahle hra si to určitě zaslouží. Devil May Cry 4 je skvělá hra, která se i v PC verzi jednoduše povedla. Dostane vás především vybroušenou hratelností, která vás přiková k židli a nepustí na hodně dlouhou dobu. Až dohrajete všech dvacet misí, věřím že hru znova spustíte a zahrajete si ji znova se stejnou chutí, stejně jako my. I když má hra některé chyby a mohla toho nabídnout ještě o trochu více, je především úžasně zábavná a proto jí udělujeme skvělé hodnocení 90%.