Několik měsíců před launchem konzole PlayStation 5 společnost Sony oznámila spojení veškerých interních PlayStation studií pod jeden shrnující název, který zní PlayStation Studios. Nachází se zde taková studia jako je Naughty Dog, Bend Studio, Guerrilla Games a nebo právě Lucid Games, kteří na začátku tohoto měsíce přišli s čistě multiplayerovou hrou Destruction AllStars, jež vyšla exkluzivně pro konzoli PlayStation 5.
Původně měla tato hra vyjít už na launch konzole PlayStation 5, tedy 12. listopadu, a to za cenu 70 euro, což tehdy znělo jako naprosté šílenství na multiplayerovou hru s málo obsahem. Naštěstí si to Sony velmi rychle uvědomila a rozhodla se s hrou pár měsíců počkat, přičemž ještě geniálnější rozhodnutí bylo ji hodit do únorové nabídky PlayStation Plus, díky čemuž si může hru zahrát naprosto každý, což dosud využilo několik milionů hráčů.
Hned zkraje vás hra uvítá tutoriálem, ve kterém vás donutí osahat si základní mechaniky. Ten je ovšem až příliš krátký a naučí vás opravdu jen ten naprostý základ, bez kterého byste do hry nemohli naskočit. Hra jako taková je totiž daleko komplexnější, než vám tutoriál ukáže, takže věci jako sprint hlavního hrdiny nebo skákání do výšky vás z nějakého důvodu nenaučí, a to i přesto, že se jedná o něco, bez čeho se pak v aréně neobejdete.
Když vývojáři ze studia Lucid Games tuto hru oznámili, ihned jsem si vzpomněl na starý dobrý demoliční derby, které jsem jako malý na konzoli PlayStation 1 vyloženě žral. Jak jistě víte, takových her v moderní době je jako šafránu, takže když Destruction AllStars přišlo s prvním gameplay videem, naplnilo mě to docela velkými očekáváními.
Dobrou zprávou je, že abyste si Destruction AllStars mohli naplno užít, nepotřebujete být nějaký zdárný borec s každou herní mechanikou pod palcem. Naprostý základ ježdění autíček a narážení pochopí úplně každý, přičemž pokud se budete chtít do hry ponořit trochu více, zase tolik času vám to nezabere, což považuji za obrovskou výhodu. Jádrem hry je klasické ježdění po aréně ve stylu Rocket League, přičemž vy neovládáte jen autíčko, ale také hrdiny, přičemž každý tento hrdina má trochu jiné schopnosti. Zajímavostí je, že oproti demoličnímu derby můžete v Destruction AllStars ovládat i samotného hrdinu, se kterým můžete po aréně běhat a také měnit auta.
V podstatě bychom tedy hru mohli rozdělit na dvě části. Tou první je gameplay v kokpitu auta, kdežto ta druhá je závislá na vašich nohou. V kokpitu auta se snažíte zničit ostatní auta a to své udržet co nejdéle v provozu, přičemž pokud z auta vyskočíte a vydáte se po svých, vašim úkolem bude buď najít jiné auto, kterých je po celé aréně rozseto hned několik a najdete je na vyvýšených platformách, nebo běhat a skákat po stěnách a sbírat speciální krystaly, jež nabijí hrdinovu superschopnost.
V čem má Destruction AllStars největší problém, je obsah. Celkově jsou ve hře přítomny pouze čtyři herní režimy, které si můžete zahrát na stejném počtu dostupných arén. To je žalostně málo i na hru, která je zdarma v rámci předplatného PlayStation Plus, natož na hru, která měla mít původní cenovku 70 euro. Nevylepšuje to ani fakt, že v některých herních režimech si tu či onu arénu nemůžete zahrát, takže pokud máte rádi jen jeden z těchto čtyř módů, může se stát, že budete hrát tři stejné arény pořád dokolečka.
Jaký režim si vyberete bude hodně záležet na tom, zda hrajete sami nebo s nějakým svým kamarádem. Destruction AllStars nabízí dva režimy pro více hráčů, přičemž tím prvním je Stockpile, jehož cílem je ničení nepřátelských aut a sbírání tokenů, které z nich spadnou. Tyto tokeny následně musíte dopravit na předem určené místo, za což dostanete pro svůj tým body. Tento mód je asi tím nejzábavnějším, co tato hra může nabídnout, protože k jeho ovládnutí musíte komunikovat se spoluhráči a také umět pracovat se speciálními schopnosmi hrdinů, které semtam i dokážou pořádně zamíchat s konečným výsledkem. Druhým multiplayerovým módem je Carnado, ve kterém ničíte nepřátelská vozidla, popřípadě do nich narážíte, čímž získáváte body pro svůj tým. Tyto body pak musíte dovést zhruba do středu mapy a tam je odevzdat, aby se započítaly celému týmu.
Další dva módy jsou určeny jen pro singleplayer hráče, přičemž v tom prvním se objevíte v klasickém deathmatch zápase proti všem ostatním hráčům. Vítězem se pak stane ten jezdec, který má nejvyšší celkové množství bodů. Ty můžete získávat jak ničením nepřátelských aut, tak i jednoduchým bouráním, přičemž každý náraz vám dá trochu jiný počet bodů na základě toho, kolik poškození udělíte. Druhý sólový mód se jmenuje Gridfall a vaším úkolem bude zůstat co nejdéle v aréně, které se propadá podlaha. V tomto módu tedy vůbec nejde o to, abyste zničili ostatní hráče, ale jen a pouze o přežití toho vašeho. Už z tohoto krátkého popisu musí být každému jasné, jak velká nuda tento mód vlastně je a že ho asi nebudete chtít hrát opakovaně.
Velkou součástí hry jsou i hrdinové, kterých je dostupných hned šestnáct, přičemž každý z nich má svůj vlastní vzhled, vlastnosti a také vozidlo se speciální schopností. Každý hrdina má také svou menší kampaň, která se skládá z plnění různých výzev v rámci sedmi závodů. Jednu tuto kampaň si můžete odemknout zdarma, přičemž těch zbylých 15 si musíte zakoupit za herní měnu a je tedy uzavřena za mikrotransakcemi, které, jak jste asi pochopili, jsou navrženy přímo příšerně a celkový dojem ze hry hodně kazí.
Stejně jako v každé jiné hře, i Destruction AllStars nabízí možnost získání různých kosmetických předmětů. Každý ze šestnácti dostupných hrdinů má několik barevných variant, spoustu tanečků a dalších předmětů, které si můžete odemknout za herní body. Jedna barevná varianta například stojí 8250 bodů, přičemž za každý level dostáváte tisícovku. Už jen z tohoto příkladu je asi jasné, kolik závodů si budete muset zahrát, abyste si vydělali na jeden jediný obleček. Celý tento systém beru osobně jako jedno velké zklamání a mnohem raději bych viděl klasický Battle Pass systém, který nechybí snad v žádné moderní hře, která je založena právě na kosmetických předmětech. Pokud si tedy budete chtít odemknout všechny předměty na daného hrdinu, budete muset grindovat snad ještě víc než v Destiny.
Poslední odstavec chci věnovat technickému zpracování hry, které je velmi uspokojivé. Grafika je opravdu pěkná a konzoli PlayStation 5 rozhodně ostudu nedělá. Neurazí ani framerate , protože drtivou většinu času hra běží ve stabilních 60FPS. Svou zmínku si pak zaslouží i hudební doprovod, který sedí této bláznivé akci jako prdel na hrnec a v podstatě vás burcuje k tomu, abyste do nějakého toho protihráče pořádně narazili.
Destruction AllStars je v základu solidní hrou připománající demoliční derby, kterou je nejzábavnější hrát s vašimi kamarády. Co ale hru sráží na kolena je v podstatě nulový obsah a žádná motivace k dalšímu hraní, což by se ale v budoucnu mohlo změnit, pokud na hře vývojáři zapracují. Obrovským zklamáním je také systém mikrotransakcí, díky kterému si bez zaplacení velkou porci hry nebudete moci zahrát.
