Před třemi lety vyšla epická sci-fi střílečka Destiny, která chtěla převzít pochodeň po veleúspěšné sérii Halo. Ostatně za oběma hrami stojí stejná společnost – Bungie. Ačkoliv první díl Destiny měl velmi úspěšné prodeje, kvůli nedostatku obsahu řada hráčů titul zase brzy opustila. I přes nesporné kvality měla hra trochu zmatený a špatně vyprávěný příběh, nevýrazné postavy a nejasný systém získávání nových předmětů. Na kvalitě nepřidal ani nekonečný grind a ve chvíli, kdy hru doplnilo několik DLC (především velmi kvalitní datadisk Taken King), zůstali u hry už jen ti nejvěrnější hráči.
Dvojka tedy nemá dostatečně jednoznačně ušlapanou cestičku a bude muset teprve dokázat, že se z předchozích chyb poučila. Za její výrobou stojí opět studio Bungie a novinou oproti prvnímu dílu je, že hra vyjde kromě konzolí i na PC. My se však zaměřili na PS4 verzi, abychom obě hry mohli náležitě srovnat.
Na začátek neškodí připomenout, o čem vlastně byl předchozí díl. Jeho děj se odehrával stovky let v budoucnosti, kdy technický pokrok umožnil lidstvu opustit planetu Zemi, prozkoumávat a dokonce i kolonizovat hluboký vesmír. Jak se dá ale očekávat, kolonizace znamenala i setkání s mimozemskými rasami. A protože jejich úmysly nebyly zrovna přátelské, byli jsme současně s rozmachem svědky i pádu zlaté éry lidstva. V podstatě všechny kolonie ve vesmíru byly napadeny a zničeny rasou Darkness. Poslední šanci lidstvu dávali už jen elitní bojovníci Guardians. Dvojka nás zavede až po napadení posledního lidského města rasou Cabal a proti obrovské přesile nemají lidé v podstatě žádnou šanci. Město je zničeno, ochránci přišli o své speciálních schopnosti, které jim propůjčovala obří koule Traveler (ikona celé série). Cílem vašeho putování tak nebude nic menšího, než získat sílu zpět, sjednotit hrdiny a především vyhrát zpět prostor pro život.
Příběh působí epicky a pro začátek si ho užijeme v kampani pro jednoho hráče. Kampaň celkově působí jako tutoriál a jejím cílem je, kromě provedením příběhem, dostat vás postupně na dvacátý level. Teprve ten otevírá přístup k endgame obsahu jako jsou třeba raidy. Trochu zklamáním je, že chybí volba jakékoliv obtížnosti a tak průchod kampaní není zase až taková výzva. Nepřátele lze porazit poměrně snadno, až se se člověku nechce věřit, že je to ona neporazitelná rasa. Soupeři reagují až po několika vteřinách a jejich střelbě lze poměrně snadno uhýbat. Ta pravá zábava na vás čeká až ve chvíli, kdy budete moci vyrazit na mise, kooperativní akce a velkolepé raidy. Jednu takovou misi si můžete prohlédnout níže.
Celá hra je prošpikována velmi kvalitními filmečky, které vysvětlují hodně o příběhu, nešetří s humorem ani hrdinskými pózami. Hlavním záporákem je variace na obřího ještěra v ocelovém brnění. Jmenuje se Ghaul a z videosekvencí se o něm dozvíme celou řadu zajímavých věcí. Příběh obecně musíme velmi pochválit. Je vyloženě radost jej sledovat a nemáte ani potřebu filmečky pro jejich nudnost přeskakovat. Ve videích se občas vyskytuje i váš hrdina, kterého máte možnost si před začátkem hry trochu personifikovat. Možnosti nejsou kdoví jak široké, ale základní editace tu přece jen je. Trochu nepříjemné je, že vaše postava je absolutně zticha a ve videosekvencích se projevuje pouze grimasami nebo pohyby těla. Většinou za ni mluví jen váš osobní robot, což celý dojem tak trochu kazí.
Kampaň nás postupně provede různými lokalitami, kde jedna je famóznější než ta předchozí. Začínáme na zemi, která je paradoxně zřejmě nejslabší, ale jakmile se příběh rozjede a dostaneme se na měsíce Titan, Io a další, budeme často hledat čelist na stole. Je vidět, že grafici si skutečně vyhráli a některé monumentální stavby doslova vyráží dech. Jednotlivé lokality jsou víceméně otevřené a můžeme je prohledávat dle chuti, nacházet co se kde dá dělat a kde bychom našli nějaké to maso do mlýnku. Každopádně je naším cílem neustále získávat nové zkušenosti a úrovně, díky kterým otevřeme zbrusu nové schopnosti. Pro začátek máme na výběr tři klasické třídy – hunter, titan a warlock. Nově má každá tři různé podtřídy s různými schopnostmi, které využijete především při boji v týmu, kde se jednotlivé postavy skvěle doplňují. K tomu se hodí i superschopnosti každé postavy, kdy některá hází obří kladivo, jiná má speciální luk a například Warlock zase velmi silný elektro útok.
Grafická stránka hry je hodně dobrá, ale není to absolutní top, na který můžeme dneska narazit. Občas uvidíme slabší textury či trochu prkenné postavy, ale celkově je kvalita přece jen nadprůměrná. Na konzolích trochu zamrzí uzamčení snímků za sekundu na číslo 30, ale údajně je to způsobeno snahou zachovat dostatek výkonu pro mnoho AI postav na obrazovce, takže jde o kompromis mezi kvalitou a výkonem. Když už jsme u těch nepřátel, tak nepřátelských ras je opět pět – Fallen, Hive, Vex, Cabal a Taken. Sice v rámci nich narazíme na nějaké nové nepřátele, ale od jedničky nám žádná nová rasa nepřibyla, což je zajisté škoda. Vývojáři to mohli trochu oživit.
Postupně se dostáváme k multiplayerové části, která je asi hlavním tahákem Destiny. Hrát hru osamoceně je totiž jen poloviční zážitek. Oproti prvnímu dílu se již hráči nesetkávají ve věži jako centrálním hubu, protože ta byla hned v úvodu zcela zničena. Sraz tedy je na kompletně novém a méně vznešeném místě, na farmě. Zde najdete opět řadu obchodníků, prostor pro ukládání zbraní i vybavení. Potkáte i jiné hráče, se kterými si společně zahrajete třeba i fotbal. Právě odtud společně vyrážíte na kooperativní strike mise, prozkoumávat minidungeony nazvané Lost Sectors, znovu plníte hlavní mise pro odměny. K dispozici jsou i mimořádné mise, které pro vás pravidelně připravuje autorský tým. Hra vás neustále láká na další a další události, v pravidelných intervalech vás odměňuje a a před nosem nám visí stále něco nového k získání. Cílem všech ale zajisté bude nejtěžší mise ve hře, Leviathan raid, kde společně v pěti (respektive na PS4 šesti) hráčích procházíte královským palácem, porážíte silnější a silnější nepřátele, řešíte puzzle, abyste se ve finále potkali s tím vůbec nejsilnějším protivníkem.
Nepříjemnou věcí každopádně je, že při spuštění je jediný mód – strike – doplněn o matchmaking, který vás dokáže připojit do nějaké party. Pokud chcete hrát cokoliv jiného společně s partou, musíte se dohodnout někde mimo a poté se do hry dostat rovnou propojeni. Pro hráče, kteří mají spoustu kamarádů se stejnou hrou, to asi nebude problém, pro ostatní to ale přináší trochu komplikaci. Snad to vývojáři časem vyřeší o něco lépe. Částečně to lze obejít pomocí klanů, které hra přímo podporuje. Přesto by se pro osamělé hráče určitě hodilo mít minimálně základní možnost se zkrátka k někomu napojit a rovnou hrát.
Celkově je Destiny 2 příjemným pokračováním, které se snaží vyvarovat chyb z minulého dílu, přináší očekávanou evoluci, patřičně epický příběh, skvělou grafiku i zábavnou hratelnost. Velkým plusem je dostatek obsahu již teď na začátku a příslib toho, že se autoři budou hře nadále věnovat a vylepšovat ji. Již teď se mluví o prvním patchi, který by měl vylepšit obtížnost a přinést další pozitivní změny. I tak je Destiny 2 zábavou minimálně na několik večerů a od nás si odnáší zasloužilé hodnocení 75 %. Pokud však máte kamarády, které vezmete do týmu, můžete si k hodnocení přidat deset procent navrch.
