Zatímco série Desperados nám dala své sbohem již před třinácti lety spin-offem Helldorado, dva původní díly se třetího brášky nedočkaly, až do teď. Jenže první dva díly včetně zmíněného spin-offu mělo na svědomí německé studio Spellbound Entertainment, to v roce 2012 prošlo obrozením v nově založeném studiu Black Forest Games a místo na divoký západ se pustilo do boje s emzáky v právě finišované hře Destroy All Humans! Vývoje třetího Desperada se tak ujalo jiné, shodou náhod také německé studio Mimimi Games. Dokáže třetí díl pod taktovkou jiného studia naplnit očekávání fanoušků původní série?
Hned zpočátku musíme připomenout, že studio Mimimi Games naposledy vytvořilo brilantní hru Shadow Tactics: Blades of the Shotgun a ukázalo tak, že k žánru taktické real-time strategie, do kterého spadá i Desperados, má velmi blízké vztahy. Na Desperados III je to vidět každým coulem, protože taktizovat musíme na každém kroku a jeden chybný příkaz znamená smrt a nahrávací obrazovku. Obecně je hra vlastně stealth akcí, kde se pokoušíme vyhnout otevřenému boji. Raději tak svým postavám budeme dávat příkaz jako „Propliž se do tamtoho křoví,“ nebo „Potichu shoď toho otrapu z balkónu přímo do slámy.“
Obecně je obtížnost Desperados III vcelku vysoká při porovnání s jinými moderními hrami. I na tu nejlehčí je běžnou záležitostí, že likvidace dvou strážných zabere i několik pokusů. Tvůrci s tím ovšem počítali a hra nám sama nabízí, že nás vždy upozorní po předem nastaveném čase, abychom si pozici uložili.
Přitom je třetí díl přátelský i pro nováčky sérií nepolíbené. V kůži jednoho nebo více obyvatel divokého západu vždy musíme splnit na mapě jeden nebo více cílů. Začínáme s jednou postavou, postupně si projdeme základy pohybu a s každou další misí poznáváme nové taktiky a možnosti, co která další hratelná postaví umí a dokáže. Vůdce party John Cooper kromě rychlých koltů, které nikdy neminou, dokáže házet nožem nebo odlákat pozornost nepřátel odhozenou mincí. Jeho mexický kumpán Hector zvládá nastražit past, pískat na prsty a rozdávat rány sekerou. Nevěsta na útěku Kate zas dokáže na krátkou dobu omámit smysly nepřátel dobře mířeným flakónem parfému.
Hratelných postav je více a každá z nich má ojedinělé typy akcí, a jejich výběr vám tvůrci servírují ušité právě na misi před vámi. Později se ve hře objevuje také voodoo dáma Isabelle a její magické hrátky, díky kterým dokáže ovládnout i mysl svých nepřátel, posunou hratelnost zas o několik příček výše. Někomu by zasazení magie do téměř realistického prostředí divokého západu mohlo být proti srsti, ale věřte nám, že po osahání Isabelliných schopností to tvůrcům rádi odpustíme.
Ovládat postavy můžeme v reálném čase, nebo čas zmrazit, rozdat každé postavě jeden úkol a stiskem jediného tlačítka celý plán spustit. Zatímco tak jedna postava odláká stráže, druhá v krátkém časovém okně proklouzne. Vše je otázkou otázkou vteřiny a pokud načasování selže, stráž vyvolá poplach. To nutně nemusí znamenat konec hry. Naši hrdinové mají několik jednotek zdraví a mnozí z nich se dokážou i léčit. Přesila, které se během alarmu na vás sesype, je ale ohromující a vyváznout z takové šarvátky bez ztráty života jediného hrdiny je víc otázkou štěstí než taktického uvažování.
Kromě zmrazení času lze čas i urychlit. Proč? Protože postavy nepřátel vykonávají své aktivity podle stále stejného scénáře, takže zrychlením času je dokážeme dostat do stejných míst, ve kterých se před chvíli vyskytovaly. Nulová AI sice může u hry z roku 2020 znít jako krok zpět, ale vývojáři opět nasadili korunu i takto zastaralé technologii. V některých místech, kudy cílové postavy prochází, se totiž nachází pasti, kterými dokážete odstranit nejen svůj cíl, ale i několik dalších postav najednou. Proč se pokoušet dostat do přestřelky s třemi dalšími pistolníky, když jen stačí počkat, až půjdou kolem kostela, a shodit na ně ze střechy kostelní zvon? Podobných praktik je ve hře víc, i když třeba podpalování olejových louží s sebou nese povinnost nést k takovému místu hořící louči, se kterou je naše postava nápadná široko daleko.
Výhled každého protivníka si můžeme znázornit kliknutím na něj. Jeho výhled se znázorní zeleným polem. Pokud je plně zelený, stačí do něj vkročit jen špičkou mokasíny a nepřítel nejenže zaútočí, ale rovnou i vyvolá poplach. Pokud je však jeho výhled něčím kryt, třeba nízkým keříkem, vidíme znázornění jeho výhledu zeleným šrafováním. Takovým polem můžeme projít přikrčení, aniž bychom riskovali prozrazení. Jen se nepokoušejte tímto polem vzpřímeně proběhnout nebo třeba táhnout mrtvolu jiného kumpána. Výhled postav kryjí mrtvé úhly například díky sloupům nebo budovám. Kupodivu postavám v rozhledu nevadí ostatní postavy, takže pokud se baví dva nepřátelé spolu, automaticky si vzájemně kryjí záda.
Kromě běžných nepřátel, které lze zabít jedinou dobře mířenou střelou a odlákat zapískáním, jsou ve hře také speciální nepřátelé. Například ti v ponchu se nehnou ze svého místa, i kdyby na ně běžel medvěd a zpoza rohu křičela jejich vlastní matka o pomoc. Jiní zas mají pušku a dlouhý výhled. Nejnepříjemnější jsou ale dlouhokabátníci, které jediná kulka neusmrtí. Na ty je potřeba využít buď větší kalibr, jako je třeba nedaleko zaparkovaný rotační kulomet, nebo na ně poslat Hectora s jeho sekerou.
Hru lze kromě klávesnice díky vydání i na ostatní platformy než PC hrát i na gamepadu. Osobně však při hraní na PC doporučujeme klávesnici, zejména pokud se jako ostřílení hráči žánru nebojíte výzvy v podobě vyšší obtížnosti, protože při té nelze pozastavit čas. I tak si místy budete připadat jako klavírní virtuóz. Při hraní na gamepadu je potřeba mnoha tlačítek nahrazena mapováním více akcí na jedno tlačítko. Stačí tak podržet jedno tlačítko a tím se jiným tlačítkům změní funkce. Zní to složitě? Upřímně je to o zvyk, ale klávesnice s neměnným mapováním je lepší volba, zejména když ovládáte více hrdinů a musíme mezi nimi přepínat.
Když už zmiňujeme ovládání více hrdinů, je nasnadě se zeptat, jak je na tom multiplayer. Vždyť z logiky věci by taková kooperace více postav, které by ovládali různí hráči, zněla jako skvělý herní koncept, který třeba v sérii Commandos byl nezapomenutelný. Jenže v Desperados III žádný multiplayer není.
Desperados III je úctyhodným nástupcem původní série. Koncept, který je z velké části přejatý ze hry Shadow Tactics, kterou dělalo také Mimimi Games studio, funguje v kulisách divokého západu na výbornou. Kromě klasického westernového městečka se podíváme do prérií i bažin, zúčastníme se vlakové loupeže nebo budeme chránit farmu během nočního nájezdu banditů.. A přitom mapy nepůsobí jen jako kulisy Potěmkinovy vesnice, v každé se skrývají nové možnosti taktizování a hra nás tak pomalu učí novým a novým přístupům.
Pokud bychom se náhodou dostali k uloženým pozicím po polovině hry, věřte nám, že bychom se v nich sotva vyznali a úkol by se zdál nesplnitelný. S nabíranými zkušenostmi si však jsme jistější s každou odehranou misí a hra se tak nebojí před nás postavit čím dál obtížnější úkoly, které po jejich splnění dávají tu pravou dávku satisfakce. A právě v tom je další kouzlo Desperados III.
Do toho připočítejme zajímavé postavy, kde každá má nějaké své dějové pozadí a motivace, vyšší obtížnost, která vás bude nutit zbaběle ukládat každou minutu, a mise tak akorát na půl hodiny. Po úspěšném splnění mise navíc následuje krátké interaktivní shrnutí na nákresu mapy, kde vidíme, jak se postavy po mapě pohybovaly, kolik odstranili nepřátel, kolikrát jsme hru uložili a tak dále. Člověk by tak nějak očekával, že po splnění mise hru zavře a spokojeně se k ní později vrátí. Jenže Desperados III je přesně tak hra, která pustí a nechytne.
