Žánr roleplaying her má stále početné řady fanoušků a zatímco běžní tuctový hráči se přesunuli a fandí spíše střílečkám alá Call of Duty nebo Crysis, stále jsou tady mnozí, co nedají na kvalitní RPGčko dopustit. Bohužel nebo bohudík jsou tyto řady plné hlavně tzv. hardcore hráčů. Inu, když už se někdo o hry tohoto žánru zajímá, tak pořádně a do hloubky. Skvělým příkladem toho byl úspěšný Dragon Age od studio Bioware, který vyšel loni na podzim. A ten si otevřel cestu i na konzole, kde zatím tolik kvalitních RPG her přeci jen není.
U mnohých her se hovoří o stále se snižující obtížnosti a někteří nadávají na to, že už hry nejsou, co bývaly. A v dnešní době už nikdo nedělá pořádně náročné výzvy, které by vás doslova trápily dlouhé hodiny, než se dostanete do další úrovně. Tuhle diskuzi nerozjíždíme jen tak nadarmo, protože aktuální Demon’s Souls se zapíše do současných herních dějin určitě tím, jak náročnou výzvu přináší. Zapomeňte na nějakou pomocnou ruku, checkpointy na každém kroku, skoro „nesmrtelnost” hlavního hrdiny nebo snad na okamžitě a snadno padající protivníky k zemi po první ráně. Tohle RPG se jasně vydává na retro cestu. A vězte, že pro každého se stane velkou výzvou. Pokud vás tedy záhy po několikáté smrti a opětovném procházení těch samých míst neomrzí a nezahodíte ho pryč. Já osobně se musím přiznat, že jsem od tohoto neměl daleko. Ale jak se hra vydařila co se týká hratelnosti? A je to (nehledě na přehnanou obtížnost) alespoň slušná zábava?
Začněme bližší seznamování se hrou povídáním o příběhu. Ten se mi také zdál vcelku těžký na strávení, a tak se musím přiznat, že jsem ho rázem prakticky přestal sledovat. Úvodní renderované video nedokáže zaujmout, hned se v tom všem začínáte ztrácet a je to prakticky poprvé a naposledy, kdy nějaké takové video ve hře vidíte. Potom už přichází na řadu tvorba postavy. Na výběr máte celou škálu různých povolání, zvolíte si nejsympatičtější ksichtíček pro vašeho avatara a pak už se vydáváte vstříc novým dobrodružstvím. Ještě dodám, že různých class se nabízí celá řada, v zásadě jde hlavně o rozhodnutí, chcete-li bojovat nablízko (což se mi zdá lehčí a na úvod to doporučuji), nebo šáhnete raději po nějaké magické postavě. Toť vše, postavičku máte hotovou a tak se můžete rovnou pustit do tutoriálu.
Ten z počátku působí vcelku tradičně a nic ho razantně neodlišuje od her podobného žánru. Ale už zde v tutoriálové úrovni se postupně zvyšuje obtížnost, což vyvrcholí soubojem s bossem. Ano, slyšíte správně, hned v tutoriálu na vás čeká jeden ohromný neřád, kterého musíte sprovodit z tohoto světa. Musím se přiznat, že během několika málo sekund bylo po mně a na bossovi jsem nezanechal prakticky ani šrám. „Nevadí, čekám na loading těsně před otevřením dveří k němu a zkusím to znovu”, říkám si v duchu. Ale kdeže. Prostě jsem to projel, zemřel a není zde žádný druhů pokus. Hra mne následně přesouvá do prozatím tajemstvím zahaleného Nexusu.
Nexus je takovým centrem všeho dění v Demon’s Souls. Dalo by se říci, takové vaše základní městečko a základna, ze které se pak postupně vydáváte vstříc novým dobrodružstvím v de fakto samostatných světech, potažmo misích. A jakmile se dostanete do první regulérní úrovně, rázem zjistíte, že to opravdu nebude tak jednoduché. Pravda vaši soupeři nakonec přeci jen umřou po několika málo ránách vaším mečem, ale to samé platí i ve vašem případě. A celé to má ještě jeden háček. Nezapomeňte, že ještě v tutoriálu jsme umřeli a stále nejsme obživeni. To v praxi znamená, že máte k dispozici pouze 50% celkového života. Z padlých protivníků (a i někde v prostředí) sbíráte speciální duše, které slouží jak coby měna, tak vlastně zkušenosti. A když jich nasbíráte dostatečný počet, můžete se nechat v Nexusu obživit. Aby těch háčků nebylo málo, tak pokud znovu umřete, o všechny doposud nasbírané duše přicházíte. Celou úroveň musíte procházet úplně od začátku, znovu vymlátit všechny nepřátele a až se dostanete na místo své minulé smrti, tak je můžete sebrat zpátky. Nedej bože, abyste se nechali skosit ještě jednou, než se dostanete znovu k místu vaší poslední smrti. To byste totiž o všechny duše přišli nadobro. Prostě není to žádná sranda a vězte, že s takhle těžkou hrou jsme dlouho neměli tu čest.
Ve finále tak budete všechny úrovně znát úplně nazpaměť. Žádné ukládání v průběhu zde neexistuje. Bohužel level design není nijak slavný, a tak mohu říci, že některé úrovně jsou nudné už při prvním procházení a s každým dalším se to jen násobí. Pokud se vám zrovna zadaří a dostanete se na konec úrovně, postavíte se tváří tvář nějakému bossovi. A opět máte o zábavu postaráno, pokud to vydrží vaše nervy. Na druhou stranu musím říci, že jakmile se vám ho podaří zabít, přichází opravdový pocit satisfakce. Neskutečně se vám uleví, řeknete si jak jste dobří a vyvolá to ve vás skutečně pocit vítězství. Tak by to ve hrách mělo být, ne? Jistě, ovšem co je moc, to je moc… Na to evidentně tvůrci Demon’s Souls nějak pozapomněli.
Vraťme se ještě krapet k RPG systému. Jak jsme říkali, na novou úroveň se můžete dostat pouze zaplacením požadovaného obnosu duší, tudíž se musíte sakramentsky snažit a neumírat. A na novém levelu si můžete zvýšit různé vlastnosti svého hrdiny. Mohu říci, že vysoká obtížnost mne osobně spíše štvala a rozčilovala, i když nějaké ty pozitivní dopady bychom také našli. Kupříkladu si musíte zvyknout na úplně jiný styl hratelnosti a hrr bezmyšlenkovité útoky v Demon’s Souls neprojdou. Je zapotřebí takticky rozmýšlet, bravurně zvládnout ovládání a pohybovat se pomaloučku a s maximální opatrností. Díky tomu všemu vězte, že vám dohrání hry zabere dost hodně času.
Systém soubojů není (co se týká ovládání) nijak náročný. Kromě pohybu využijete jedno tlačítko na gamepadu pro běžný „lehký” a rychlý útok, další pro tvrdý, nacvičíte si úskoky nebo bránění se štítem, případně vypálit nějaké to kouzlo. Zkrátka v tomto směru nejde o vůbec nic převratného. A vlastně skoro po všech stránkách působí hra spíše zastarale, tedy kromě jedné zajímavé novinky.
I když to možná nevypadá, Demon’s Souls má v sobě i online prvky. Nesetkáváte se sice s žádnými dalšími hráči přímo, ale během svého dobrodružství nejednou narazíte na krev na zemi. To je místem, kde před nedávnem nějaký jiný hráč umřel. A vy si můžete aktivovat jeho ducha, abyste přesně viděli, jakým způsobem a kde bojoval těsně před smrtí. To se mnohdy může hodit pro další taktické rozmýšlení. Tato featurka se do hry vcelku hodí a jde vlastně o jedinou netradiční a inovativní věc v Demon’s Souls.
Ani po vizuální stránce ve vás hra nezanechá kdovíjak nadšené pocity. Opět musíme zdůraznit, že se jedná čistě o průměrnou grafiku. Některé úrovně jsou hezčí, jiné horší a úplně strohé a řekli bychom bez nápadu. Na druhou stranu si myslím, že cílové skupině – na kterou tvůrci Demon’s Souls míří – bude tohle úplně ukradené. Možná trochu škoda, že hra vychází pouze na PS3, kde asi nebude tolik nadšenců do retro RPG her, jako v případě počítačů.
Demon’s Souls vyšlo s předstihem za velkou louží, kde získávalo skvělé úspěchy a hodnocení skoro srovnatelná s Dragon Age. Já osobně ale tohle nadšení tak trochu nechápu. Hra to není vysloveně špatná, ale působí jako retro ve všech směrech a snad až příliš. Celý RPG systém není kdovíjak propracovaný, příběh také nenadchne, po grafické stránce Demon’s Souls zaspalo dobu a nevím jak vás, ale mě na výsledném dojmu nic nepřidává ani vzpomínka na neustálé rozčilování se při opakované smrti. Zkrátka takové lehce nadprůměrné RPG, které by měli zkusit asi jen ti, kterým se ostatní dnešní hry opravdu zdají až příliš jednoduché a chtěli by si zkusit nějakou výzvu. Osobně si nepamatuji, kdy jsem naposledy hrál takto těžkou hru. Kdyby byla alespoň zábavná… 60%
