Demigod

Už nějakou dobu probíhá jakési hledání toho ideálního přístupu k žánru realtime strategiím, který jako kdyby v posledních letech ztratil šťávu. Už se nedá jet pouze na tom stejném, neměnném konceptu, který jednoho krásného dne v minulosti zasadila Duna 2. Hráči žádají modernější prvky, to vede k experimentování a bohužel zatím k nepříliš přesvědčivým výsledkům. Těmi nejpopulárnějšími strategiemi stále zůstávají evergreeny ze zavedených sérií, jejichž koncept se nemění. Warcraft, Starcraft, Command and Conquer. Neznámá jména s obdobou hratelností však hráči přijímat nechtějí, a tak vývojářům nezbývá než to stále zkoušet. Jedním z nejnadějnějších experimentátorů je známý Chris Taylor, který odjakživa koketuje jak se strategiemi (Total Anihilation, Supreme Commander), tak s akčními RPG (Dungeon Siege, Space Siege). A v případě svého nejnovějšího projektu, na kterém pracoval opět s týmem Gas Powered Games, oba své oblíbené žánry spojil v jeden.

 

 

Pokud se ale domníváte, že vznikl zcela nový herní koncept, jste na omylu. Chris Taylor se totiž zjevně inspiroval z míst, odkud se běžný herní designér příliš neinspiruje – z moddařské scény. Ano, mluvíme tady o dobře známém modu k Warcraftu 3, jenž se vžil pod zkratkou DotA, a který je opravdu velkou multiplayerovou zábavou. Ale postavit na něm plnohodnotnou hru? To už chce odvahu. A také trochu drzosti. Je třeba to totiž říct hned zkraje – Demigod zase tak plnohodnotným titulem není. Tedy pokud si pod výrazem plnohodnotný představujeme uspokojení jak singleplayerových, tak multiplayerových choutek. Jistě, Demigod je primárně projektem pro více hráčů na síti, to ale neznamená, že by bylo záhodno singleplayerový part takto odbýt. Skoro se divíme, že si vysloužil samostatnou položku, když se pod ním vlastně nic významného neskrývá.

 

 

Dokonce tu nenajdete ani tutoriál. Pravidlům a nuancím hry se budete muset učit sami – neporadí vám nikdo. A na singleplayerovou kampaň, kde byste si osvojili nejrůznější taktiky, také raději rovnou zapomeňte. Nic takového se totiž nekoná. Budete si muset vystačit s pustým skirmishem, jenž je de facto multiplayerovým kolbištěm, pouze osekaným o možnost připojit do něj živé hráče. Ti jsou nahrazeni umělou inteligencí, jež má několik obtížnostních stupňů, ovšem nezdálo se nám, že by je kdovíjak silně plnila. Poměrně rychlé úspěchy jsme slavili i na nejvyšší obtížnost. Z toho vyplývá, že singleplayer jako takový není zábavou na příliš dlouhou dobu. Chybí totiž jakékoliv zaobalení do příběhu a z něj vyplývající atmosféra. Demigod působí tak trochu jako ukotvený ve vzduchoprázdnu – zdejší svět nemá žádné pozadí, které by bylo hráči smysluplně představeno. Nad takovéto záležitosti se tak musíte oprostit a věnovat se výhradně hratelnosti.

 

 

A ta svou nejčistší esenci pouští právě v multiplayeru. Pokaždé se utkávají dva týmy. Jeden si říká světlý, druhý samozřejmě temný. Rozdíl mezi nimi ale nehledejte – jsou úplně totožné a charakterizují se toliko tím, že v nich může být jeden až pět hráčů. Samozřejmě je třeba bojovat ve vyrovnaných počtech, takže například tři proti třem nebo pět proti pěti, což je maximum. Pokud si chcete užít nejintenzivnější hratelnosti, chce to samozřejmě maximální obsazenost na některé z menších map. Pokud nemáte po ruce deset hráčů, můžete vzít zavděk i onou umělou inteligencí, která tým aspoň kvantitativně doplní.

 

 

Mnohem důležitější je nicméně výběr hrdiny. Každý hráč má právo na jednoho z celkem osmi reků. Ti jsou opět děleni do dvou kategorií, které však s temnotou a světlem nemají nic společného. Jsou to jakási povolání hrdinů. Čtyři spadají do kategorie generálů, čtyři zase do kategorie zabijáků. První jmenovaní mají nárok na řadové pohůnky, kteří kolem nich pobíhají a na něž mají vliv svými schopnostmi. Zatímco zabijáci se spoléhají pouze na sebe a své schopnosti, které jsou tomu samozřejmě uzpůsobeny a nejsou ani tak podpůrné, jako spíše bojové. Nejenže se hraje odlišně za oba typy hrdinů, ale i za každého z nich v rámci jedné kategorie. Rekové mají totiž poměrně rozvětvené stromy schopností. Rozhodně to není tak, že disponují třeba jen čtyřmi talenty. Na kontě jich mají zhruba patnáct, z čehož vyplývá, že v rámci jedné partie zdaleka neotevřete či nezmaximalizujete všechny. Při levelování, které probíhá mimochodem příjemně rychle, tak můžete jít několika cestami, což vždycky potěší. Na druhou stranu, zase tak jásat netřeba. Po čase si všechno náležitě osaháte a do hry se začne vkrádat mírný stereotyp. Ten by měl být nabourán postupně vydávanými add-ony, které zahrnou jak nové mapy, tak hrdiny. Pravděpodobně ale budou zpoplatněné.

 

 

Hratelnost Demigodu není vůbec špatná. Naopak – přes absenci tutoriálu se do hry rychle dostanete a brzy pochopíte její principy. Například, že se na mapě vyskytují léčivé svatyně, ale také automatické střílny pod kontrolou obou týmů, které dokáží nepěkně škodit a které se hodí takticky využívat při skrumážových bitvách. Jsou tu také zlaté doly, ze kterých získáváte finance na nejrůznější nákupy, z nichž nejčastějšími jsou ty týkající se léčivých či magických flakónků. Ovšem nakupovat se dá celá řada předmětů, zdůrazňující přednosti a schopnosti hrdinů. Samozřejmě, Demigod není jen prostou rubačkou a určitou taktiku uplatníte. Na druhé straně ale při bojích s nepřátelskými hrdiny či spolupráci s těmi spřátelenými nečekejte kdovíjaké taktické orgie. Vše probíhá velice rychle, hráči spolu kdovíjak nekooperují a spíše se automaticky vrhají stejným směrem, kde narazí na armády protivníků a snaží se je nějak přemoci s tím, že se pokoušejí využít prostředí ve svůj prospěch.

 

 

Jelikož ani po grafické a zvukové stránce není Demigod vůbec špatný, mohli bychom na tomto místě končit konstatováním, že tuhle hru navzdory chybějícímu singleplayeru a nepříliš bohatému obsahu doporučujeme kvůli její dynamičnosti a zábavnosti. Jenže my tak neučiníme, a to z jednoho závažného problému. Demigod má totiž obrovské problémy se svým internetovým klientem, který je všechno, jen ne stabilní. Naopak, připojit se k nějaké hře je opravdu umění a většina hráčů to po řadě neúspěšných pokusů frustrovaně vzdá. Jenže co pak, když hra nenabízí singleplayerové vyžití? Inu, nic.

 

 

Pokud máte o Demigod skutečně zájem, potom budete buď muset přetrpět problémy, nebo zkusit vyčkat, zda se situace náhodou nezlepší. To by ostatně měla, ale netroufáme si říct, zda bude někdy ideální, jelikož klient běží na P2P principu a řadu problémů tak způsobují hráči, kteří se znenadání odpojují. U multiplayerově zaměřeného titulu, pro který autoři slibovali nejrůznější turnaje a žebříčky, je to opravdu velký problém a nám nezbývá než se ptát, zda v tom nehraje určitou roli i skutečnost, že Demigod vyšel bez jakékoliv ochrany, takže je po internetu možné hrát i nelegálně získané kopie. V současném stavu hru ale každopádně můžeme hodnotit pouze 60%