Deep Black Reloaded

Platí staré známé pravidlo, že čím méně toho o hře či filmu dopředu víte, tím lepší zážitek z něj potom můžete mít. U některých her je to ovšem skoro nemožné, protože marketingová oddělení nikdy nespí a v případě hodně drahých titulů nenechávají nic náhodě. Někdy tak máte pocit, že jste hru už v podstatě dohráli a to ještě ani není v prodeji. Dnes tomu ale bude malinko jinak. O hře, kterou vám dnes představíme v recenzi, jste toho zřejmě ještě mnoho neslyšeli. To je na jednu stranu dobře, ale také by neměla uniknout vaší pozornosti. Proč vám vysvětlíme hned vzápětí.

   

Deep Black Reloaded je střílečka z pohledu třetí osoby. Je na ní velmi dobře vidět, že brát si inspiraci z jiných her nemusí být vždycky na obtíž, pokud tedy nekopírujete tupě a bez rozmyslu a přidáte k tomu i něco vlastních nápadů. Název hry by mohl asociovat, že se snad jedná o sci-fi odehrávající se kdesi v hlubokém a temném vesmíru, ale pravda je někde nám mnohem blíž a to pod vodní hladinou. Cirka polovina hry se totiž odehrává zrovna tam a nemusíte se vůbec obávat, že by tam bylo až příliš tmavo, ale vezměme to hezky popořádku.

   

O příběhu se nemá smysl příliš rozepisovat. Sice jste v kontaktu s vaší velitelkou a občas od ní dostanete nějaký ten úkol, ale dokonce i samotné intro hry je udělané jen jako několik statických obrázků, takže na nějaké složité větvení děje, či propracované postavy můžete rovnou zapomenout. Náš hrdina vypadá jako levná kopie hrdiny ze hry Dead Space. Na rozdíl od něj nemá helmu s efektními hejblaty, ale jednu “ukradl” hrdinovi ze hry Doom. A co se týká pohybů a krytí? V tomto případě stačí, když jen napíšeme Gears of War a bude vám to hned jasné.

Umí ale i několik svých specifických vychytávek. V první řadě mu oblek s helmou umožňuje pod vodou dýchat bez omezení, takže nemusíte řešit, jak dlouho ve vodě zůstat. A také má jednu zajímavou zbraň, kterou by mu mohl každý hacker závidět. Jedná se o vystřelovací kabel dlouhý několik metrů, který je napojený na váš osobní počítač a který má několik využití. Můžete jej prostě jen vystřelit k ovládacímu tlačítku dveří a bez dalšího zásahu je po několika vteřinách otevřete. Můžete ovšem tímto způsobem i hacknout bojové droidy, kteří začnou útočit do svých řad. To ovšem můžete udělat pouze s jedním droidem, nemůžete si tak postupně vytvořit několika členou armádu, což by mohlo být také zajímavé.

   

Využití hackovacího kabelu je ale i v bojových situacích, můžete si totiž tímto způsobem přitáhnout svého protivníka. A to jednak toho, který je ve vodě. Můžete totiž bojovat i na blízko, což vám umožňuje dlouhá vystřelovací čepel, umístěná u vašeho zápěstí. U těchto bojů ale nemáte vždy vyhráno, protože abyste protivníka zasáhli, musíte zmáčkout správné tlačítko. A autoři dobře zapracovali povedený systém, kdy ono tlačítko může být (ale nemusí) pokaždé jiné, takže musíte být stále ve střehu připraveni zareagovat. Ale zpět k hackovacímu kabelu. Můžete si s ním totiž přitáhnout i protivníky na souši, ale jen pokud jste vy sami ve vodě. Je to docela zábavný a hlavně efektní způsob a bezvýhradně jsem ho používal.

   

S tím byste si ovšem celou hru nevystačili. Hlavním činitelem jsou střelné zbraně. V základu máte malou pistolku s neomezenou zásobou střeliva, ale je vám v podstatě k ničemu, protože střeliva do ostatních zbraní máte pořád dost, takže vás nic nenutí ji používat. Hlavní vaší zbraní zřejmě bude samopal, který sice vypadá na pohled mohutně, ale kdybyste místo něj měli třeba AK47, vyšlo by to co se týká účinku nastejno. Můžete používat i brokovnici, která je účinná hlavně na kratší vzdálenosti, ale nepřišel jsem jí po celou hru na chuť a v vlastně ji ani nepoužíval.

   

Další hojněji využívanou zbraní bude pulzní puška, která dokáže protivníka paralyzovat a trochu ho i zpomalit. To stejné platí i pro vás, takže si musíte dávat docela pozor, pokud se na scéně objeví víc protivníků disponujících právě pulzní puškou. Dále máte možnost sem tam sebrat nějaké speciální vybavení, jako je raketomet přes rameno, ale ten využijete jen několikrát proti silnějším protivníkům. Tím je výčet zbraní v podstatě u konce a je to škoda, rozhodně bych si dokázal představit bohatší palebnou škálu. Občas si tak alespoň trochu spravíte chuť, když se ujmete nějaké velké těžké zbraně napevno připevněné k nějaké překážce.

   

Co má hra docela dobře zpracováno, je umělá inteligence protivníků a právě proto vás bude i bavit. Na druhou stranu, druhů nepřátel je velice málo, a pokud nebudeme počítat ty mechanické, v podstatě je spočítáte na prstech jedné ruky. Pokud už se ale objeví, většinou reagují tak, jak byste očekávali. Kryjí se za překážky, a dokáží se mezi nimi přesouvat podle situace. Pokud se přiblížíte moc blízko, okamžitě vyrazí proti vám s cílem sejmout vás nablízko. To jim samozřejmě nevyjde, protože váš bodák co máte na zápěstí je stále v pohotovosti, jen opět musíte být připraveni stisknout to správné tlačítko.

   

Abychom ale jen nechválili. Pokud mezi protivníky hodíte granát, už to s jejich reakcemi není tak růžové. Co se rozhodně nepovedlo a dá se to považovat za bug jsou posmrtné zvuky nepřátel, které se spouští až chvilku po tom, co někoho zastřelíte a působí to velmi komicky. A když už jsme u těch bugů. Občas narazíte na neviditelnou stěnu, která tam rozhodně nemá co dělat. Problém je i tam, kde jsou schody, ať už lezete z vody, nebo na vrcholu schodiště, tam rovnou narazíte do neviditelné stěny a musíte se trefit přesně doprostřed, aby se vám podařilo projít.

Pozemní akce se tou ve vodě docela dobře prolíná. V každé děláte trochu něco jiného, takže když vás jedna přestává bavit, většinou se za okamžik objeví další obsahově jiná pasáž. Bohužel jak jste již jistě prokoukli, možností ve hře je málo a je to rozhodně škoda. Chtělo by to více nápadů, víc různých možností, víc druhů nepřátel, větší využití hackerského kabelu. Hraní je sice zábavné, nenudíte se, naopak se bavíte docela dobře a o to víc vás štve pomyšlení, že byste se mohli bavit ještě o něco víc. Hra obsahuje také multiplayer. Bohužel v době našeho testování hru hrálo jen velmi málo lidí, takže jsme neměli možnost jej vyzkoušet. Podle možností nastavení jde evidentně jen o drobnou třešničku navíc, protože je možné hrát pouze na jedné mapě a pouze ve dvou základních módech – Deathmatch a Teamdeathmatch.

   

A ještě před vyslovením ortelu vás musíme varovat před jednou nepříjemnou věcí. Hra si před spuštěním sama kontroluje, zda není k dispozici patch a případně jej i automaticky nainstaluje. To se nám také před koncem testování stalo, ovšem s instalací patche nekompromisně zmizely i uložené pozice, což tedy rozhodně nikoho nepotěší. Pokud tedy budete hru hrát, buďte před instalací obezřetní. Pokud budete hru spouštět pod účtem, který nemá administrátorská práva, patch se nenainstaluje. Ale určitě vás potěší nízké nároky na výkon počítače. I při vysokém rozlišení 1920×1200 se počet snímků v podstatě bez zakolísání pohyboval kolem 60 za vteřinu a to na grafické kartě GeForce 275.

   

Pojďme ale konečně na závěrečné hodnocení. Deep Black Reloaded nemá ambice porazit top AAA tituly, které za sebou mají mnohaset členné týmy a balíky peněz, jen si z nich bere inspiraci a přidává vlastní nápady. Ale to co předvádí, to umí dobře a nejedná se o žádnou ostudu, i když pár chyb jsme rozhodně objevili, a více než jen pár funkcí navíc bychom rozhodně uvítali. Přesto se jedná o zajímavou hru, která vás na pár hodin pobaví a to se hodí zvláště nyní, kdy moc dobrých titulů nevychází. Naše hodnocení: 60 %.