Death to Spies: Moment of Truth

Když se řekne stealth akce, snad každému se vybaví především dvě série: Hitman a Splinter Cell. Právě ty se totiž postaraly o vytvoření tohoto novodobého žánru akční her, v nichž slavíte největší úspěchy tichým a nenápadným postupem. Bohužel už je tomu dlouho co vyšly nejnovější díly těchto her. Od té doby jsme se dočkali několika pokusů prosadit se v této oblasti, ale za speciální zmínku povětšinou nestojí. Jedním z takových však byl i první díl Death to Spies, který vyšel v roce 2007 a z naší recenze si odnesl 65%. Každopádně vás můžeme uklidnit, že se tvůrci snažili a dnes recenzovaný druhý díl dopadl lépe. Pojďme ho tedy pořádně prozkoumat.

Pakliže jste hráli první díl, budete tady jako doma. Příběh totiž vychází prakticky z úplně stejné premisy, na druhou stranu znalost událostí z jedničky opravdu není potřeba. Dostáváme se do období druhé světové války, kdy jsme jedním z členů ruské organizace SMERSH. Abyste si lépe dokázali představit její pole působnosti, pak vězte, že jde o jakéhosi předchůdce KGB. Naším úkolem je tedy povětšinou něco vypátrat, odhalit nebo odstranit nějakého důležitého člověka. Pochopitelně z řad všudypřítomných nacistů, kteří jsou našimi protivníky. Jak jsme řekli v úvodu, jedná se o klasickou stealth akci, tudíž se musíte pohybovat potichoučku, nezpozorováni a nesmíte o sobě dát znát. Po pravdě řečeno příběh nás nijak neohromil a později ho dost možná ani nebudete sledovat. Ostatně během misí se stejně nedozvídáte nic nového a nehraje zde významnou roli.

Vlastně celé Death to Spies: Moment of Truth je pouze a jen o stealth plížení se, ovšem zdaleka se tady tolik nevyužívá hry stínů, jako třeba ve Splinter Cell. Hned v první misi vás přitom hra hodí rovnou do akce a nejen nováčci v tomto žánru tím mohou být krapet zmateni. Zapomeňte totiž na vysvětlování jakýchkoli prvků ovládání nebo systémů, které ve hře fungují. Prostě: tady to máš a snaž se. Musím se tedy přiznat, že zdolání první mise mi zabralo opravdu hodně času. Nedovedu si přitom představit, že by se hrou měl prokousávat někdo neznalý tomuto žánru. Zkrátka druhé Death to Spies doporučujeme výhradně nadšencům stealth akcí.

Právě pořádné milovníky tohoto žánru her dokáže Death to Spies: Moment of Truth pořádně odměnit. Každá mise začíná briefingem, prohlédnete si zhruba mapu celého území, dostanete zadané úkoly, vyberete tu nejvhodnější výzbroj a pak už hurá do samotné akce. Dostanete se do různých lokací počínaje vesničkami, až po přístaviště. Misí se nenabízí příliš a celková herní doba hodně závisí na vašich schopnostech. Ostřílený hráč ji může projít v klidu za dva večery, někdo jiný ji nezdolá za týden. Velmi pozitivně přitom hodnotíme fakt, že máte v misích prakticky úplnou volnost. Závisí jen na vás, jakým způsobem ten který úkol splníte, protože se jich nabízí pokaždé několik. Z toho pak plyne i velká míra a chuť pustit si některou misi znovu a hledat další způsoby, jak vyzrát nad svými nacistickými protivníky. Ovšem musíme znovu zmínit, že tohle bude bavit jen opravdové nadšence.

Pojďme se tedy ponořit hlouběji do samotné hratelnosti a říci si více o fungování stealth prvků v podání druhého dílu Death to Spies. Na obrazovce si můžete zapnout malou mapu, na které vidíte hodně zhruba zakreslené své okolí. Jednak jsou tam vyznačená čísla představující zadané úkoly, ale především máte díky ní přehled o svých protivnících. Nejen že vidíte jejich aktuální pozici, ale hlavně se zobrazuje směr, rozsah a vzdálenost jejich pohledu. Řadíte-li se opravdu mezi hardcore stealth hráče, můžete procházet i bez této featurky, ovšem já si to bez ní snad ani neumím představit. I takhle totiž budete mít plné ruce práce. Rozhodně přitom zapomeňte na nějaký rambo-styl, protože s ním byste zde jednoduše neuspěli. Jedná se totiž o stealth akci se vším všudy. Tudíž jedinou cestou k úspěchu je tiché procházení a místo střelby si zde vystačíte s obyčejným nožem, kterým nepříteli podříznete zezadu nepozorováni krk. Myslet musíte i na odklizení jeho těla, pochopitelně. Přesto máte k dispozici i širokou škálu střelných zbraní, zdá se nám však lepší je ani nevyužívat. Většinou totiž dělají dost velký hluk a jakmile se prozradíte, stává se jen otázkou času, než jste prozrazeni a pak vám většinou zbývají jen poslední vteřiny života. Trošku si zanadáváte a rozčílíte se (dle povahy) a ochotně nahráváte poslední save.

Už jsme to trochu nakousli, ale teď si to pojďme říci na rovinu a bez okolků. Death to Spies: Moment of Truth se stalo vskutku obtížnou záležitostí. Poznat to lze hned z první mise a absence tutoriálu. V první řadě doporučujeme co nejčastější ukládání, bude se vám to hodit. Jeden špatný krůček tam, kam nemáte, totiž může mít v této hře nedozírné následky. Ehm, resp. následky jsou jasné – vaše sakramentsky rychlá smrt. V misích operujete především v exteriérech a to značně rozlehlých. Samotné akci tedy musí předcházet dlouhá doba promýšlení, vymýšlení a taktizování, jak ten který úkol splnit nebo se k němu alespoň dostat. Rádi jsme alespoň za zmíněnou mapu. Nečekejte vůbec žádné podávání pomocné ruky, na všechno jste sami a tečka. Úkoly vám byly jasně zadány, pořadí jejich splnění nehraje roli a všechno závisí na vás.

S obtížností se pojí i umělá inteligence protivníků a za tu prostě musíme tvůrce pochválit. Zatímco všechny činnosti a akce nepřátel jsou pevně dané (a jinak by to ani nešlo), ve chvíli, kdy vás zpozorují, najdou mrtvé tělo nebo se semele něco podobného, reagují pohotově, skvěle a připraveně. Bohužel trošku horší je to jen v případě, že už dojde na vytasení zbraní a skutečnou akci. V tomto směru už tak zdatní nejsou, což jen dosvědčuje, že tohle je prostě tichá stealth hra. Při střelbě se nijak nekryjí, mušku také nemají nejlepší a o pohybech a taktizování ani nemluvě.

Důležitým prvkem hratelnosti, který jsme však také viděli už v mnoha stealth hrách prakticky ve stejném podání, se staly převleky. Mrtvolám jednoduše můžete ukradnout oblečení a hned se do něj převléci. Díky různým uniformám můžete jednak snížit šance na odhalení, ale občas to i vyžaduje situace. Ovšem pokud se převlečete za nějakého vysoce postaveného důstojníka a budete zběsile pobíhat s kulometem kolem svých podřízených, takřka okamžitě vás odhalí. Takže ani na obleky se nelze stoprocentně spolehnout.

Po vizuální stránce se hra řadí mezi čistý průměr. Grafický styl se však náramně hodí ke stealth akci, kdy nejsou prostředí plná svítivých barev, ale naopak spíše šedivá a pochmurná. Krapet více práce si snad mohli tvůrci dát jen s vymodelováním postav, které působí dost zastarale. Mne osobně pak ani příliš nesedí blur efekt rozmazaného pozadí v dálce. Ten by měl činit hru vizuálně poutavější a zároveň zakrýt určité nedostatky, ale nepůsobil na mě v takovéto hře dobře.

Osobně mohu říci, že mne Death to Spies mile překvapilo. Po nijak zvlášť nezajímavém prvním dílu totiž nabízí slušnou porci zábavy pro všechny příznivce stealth akcí. Speciálně musíme vypíchnout propracované prvky v této oblasti, zvládnutou umělou inteligenci, rozvržení i nedesignování úrovní a znovu hratelnost díky mnoha různým způsobům řešení úkolů. Na druhou stranu proti určitě hraje snad až přemrštěná obtížnost, kdy vám hra dá zabrat i na nejlehčí obtížnost. Z toho pak plyne značná frustrace. Ocenili bychom i krapet přitažlivější grafiku a nějaké inovativní prvky. Ve finále se totiž nové Death to Spies: Moment of Truth hraje skvěle, ale nejde o nic nového pod sluncem. Sečteno a podtrženo od nás získává rovných 80%