Když jsem před pár měsíci psal preview na Death Stranding, ani po důkladném nastudování každé informace a pokusu o složení střípků toho všeho do sebe jsem nedokázal zjistit, o čem nová hra z dílen Kojima Productions bude. A nyní konečně přichází ta chvíle, abychom odkryli všechny karty na stůl. Opravdu se naplnily všechny hráčské teorie a Hideo Kojima, poprvé bez otěží od Konami, stvořil při nejmenším nový herní žánr? Odpověď není tak jednoduchá. A vlastně chcete to vůbec vědět?
Ono vysvětlit celý herní koncept Death Stranding je nesmírně těžké, pokud se chceme vyhnout spoilerům. Hned tady tak musím slíbit, že na následujících řádcích se pokusím vyhnout veškerým důležitým skutečnostem, na které si hráč musí přijít sám. I tak se některým faktům nevyhneme. Stejně leccos prozradily již trailery a to, kolik informací budete chtít o hře vědět, je jen na vás. Death Stranding je totiž jako stvořené na dlouhá bádání, kde hráč nebude počítat hodiny stráveného času a nejlépe si vše objeví postupně sám.
Svět v Death Stranding není to, co býval. Za posledních několik let z něj zmizela celá města, beton zarostl trávou a přeživší lidé se stáhli do podzemních úkrytů, odkud vysílají své kurýry. Naštěstí většina je vybavena moderní 3D tiskárnou, takže si leccos může vytisknout. Některé zdroje je však potřeba pěkně postaru přenést. Ocitáte se tak v kůži kurýra Sama Bridgese, který v postapokalyptickém světě má za úkol procházet nebezpečnou krajinou a pokusit se doručit zásilky svým adresátům. Bohužel silnice zmizely a nahradily je nehostinné pahorkatiny s divokými řekami, hlubokými průsmyky a nebezpečím na každém kroku.
A tím se dostávám k hlavnímu hernímu prvku, kterým je samotný náklad. Sam není žádný robot a jeho síla a kapacita jsou značně omezeny. Každá zásilka má určitou váhu a skládá se třeba i z několika jednotlivých kufříků. Ty je třeba umístit Samovi nejen na záda, ale také rovnoměrně na háky po celém těle, případně vzít poslední kufříky do rukou. Při cestování je potřeba dávat na něj pozor. Náklad má mnohdy i desítky kilogramů, ztěžuje pohyb a ve vyhrocených chvílích působí jako velmi nepříjemná protiváha. Každý náklad je navíc specifický. Jemná elektronika nesnese vodu, takže s ní nesmíme projít řekou nebo ji nechat dlouho vystavenou dešti. Jiná se zas poškodí při sebemenším pádu, takže musíme vybírat cestu s minimem překážek. I tak se na svém putování těžko zdolatelným překážkám nevyhnete. Sam kromě zásilky může u sebe nést také spoustu vybavení právě pro překování těžkého terénu. Například rozložitelný žebřík je skvělý pomocník nejen pro zdolávání vertikálních překážek, ale také pro přechod rozbouřené řeky. Lano zas využijete v místech vhodných pro slaňování.
A právě u vybavení se poprvé dotkneme i přítomného multiplayeru. V mnoha případech narazíte ve světě už na položené žebříky a zavěšená lana. Kdo je tam dal? Sami vývojáři? Kdepak. I když ve hře nenarazíte přímo na další hráče, jejich vliv uvidíte všude kolem sebe. V poštovních schránkách a volně po světě je množství ztracených zásilek. Buď je můžeme odvézt přímo do cíle a získat tak několik zkušenostních bodů, nebo je stačí přemístit do jedné za stanic blíž cíli a nechat finální doručení na některém jiném hráči. I tak nás čeká alespoň částečná odměna. Tento pasivní způsob multiplayeru je ve hře konstruován hned v několika směrech. I Sam může po použití žebříku ho buď sbalit zpět, nebo ho ponechat na místě, aby jej využili i ostatní online hráči. Prvky altruismu jsou nenásilné a je jen na vás, jak moc chcete komunitě online hráčů pomoct. Radost můžete udělat i třeba jen poděkováním ve formě lajku nad dobře přistavěnou lávkou nad divokou řekou, nebo již nepotřebnou výbavu věnovat do sdílené schránky, ze které si ho může kdokoli vyzvednout. Možnosti komunikace s ostatními hráči je ale mnohem více, jen si na ně musíte přijít postupným hraním.
V pozadí Samova procházení napříč bývalými Spojenými státy se odehrává příběh o ztrátě kontaktu mezi jednotlivými koloniemi. Sam nejen přináší zásoby, ale také nabídku připojení do komplexní chirální sítě. Pokud by se do ní všichni připojili, dokázala by nést neomezené množství dat a dodávat tak velkoobjemové plány pro 3D tiskárny v každé kolonii. A proč se většina lidí schovává v uzavřených koloniích? Hned ze dvou důvodů.
Tím prvním jsou separatistické skupiny, které prahnou po zásilkách kurýrů. Sam se jim buď může postavit, nebo se pokusí utéct. Je na vás, jakou strategii zvolíte. I když nepřátelé útočí v přesile a mají zbraně, kterými Sam nedisponuje, působí jako směšné figurky oproti jinému nebezpečí, které se v krajině skrývá.
Tím jsou takzvané vyvržené věci, VV. Opět bychom museli prozradit část příběhu, abychom vysvětlili, jak se ve světě Death Stranding vzaly. Ve zkratce se jedná o temné duše, které jsou pro běžné lidi neviditelné. Stejně tak ani ony běžného člověka nevidí, za to jej dokážou slyšet. Stačí tak příliš hlučný pohyb a pokusí se Sama stáhnout do svého temného světa. Death Stranding tak s grácií odkazuje na dědictví od Metal Gear Solid a nutí Sama procházet kolem VV pomalu, strategicky a potichu. Sam je jedním z mála lidí, kteří jsou na přítomnost VV citliví, a proto se skvěle hodí na roli kurýra. Pro posílení svých schopností nese tolik komentovaný lidský plod v inkubátoru na hrudi. Díky němu dokáže VV i zahlédnout.
O samotný plod je však nutné se starat. Když je vystrašené nebo unavené, začne brečet, a počítejte s tím, že to může přijít v nejméně vhodnou dobu. Nejenže jeho křik VV uslyší, ale ještě k tomu tím klesne pozornost pozornost plodu a vaše schopnost VV vycítit. Není od věci tedy dítě jednou za čas pochovat, interagovat s ním a v koloniích jej připojit na chirální síť. Pěkným detailem je, že k interakci s dítětem je využíváno rozšířených funkcí dualshocku. Jeho křik je slyšet ze zabudovaného reproduktoru ovladače a efekt houpání plodu ovládáte díky přítomným gyroskopům pohupováním ovladače ve vzduchu.
Ve hře je přítomná i česká lokalizace, která ale má svoje chyby. Jednou z nich je to, že anglické zkratky přepisuje do češtiny podle svého. Bridge Baby je nazýváno v angličtině BB, v češtině PP, nebo-li propojený plod. Zmíněné vyvržené věci jsou VV, v originále BT (Beached Things). Význam zkratek uslyšíte ve hře pouze jednou a poté se o nich bude mluvit pouze ve formě písmen. Těžko uchopitelné jsou i některé další překlady. Například skener na Samově rameni připojený k PP se nazývá odradek. U některých překladů jde doslova o chyby. V menu vybavení je možnost zásilku „složit“, což má funkci odložení zásilky. Možná si překladatel vzal příklad z příkazu složte zbraně, ale v tomto případě to působí matoucně. Je to však jen několik vad na kráse faktu, že můžeme být u tak upovídané hry rádi za český překlad.
Na první dobrou vypadá Death Stranding jako simulátor kurýrní služby v postapokalyptickém světě. Její herní náplň opravdu stojí a padá na doručování zásilek. Princip hry je však protkán tolika detaily, které se na vás sypou po celou dobu hraní a nechávají vás objevovat další a další fakta a možnosti, až je neuvěřitelné, že na tak jednoduchém konceptu, jako je herní kurýr, lze postavit tak komplikovaná hra. Ne nadarmo se říká, že cesta je cíl, a u Death Stranding to platí obzvlášť. Až budete se Samem stoupat do strmého kopce, ruce pevně sevřené kolem ramenních popruhů a budete poslouchat melancholický doprovod od Ludviga Forssella, uvědomíte si, o kolik je princip samotného cestování v ostatní hrách ochuzen.
Psát o příběhu Death Stranding je nelehkým úkolem. Právě objevování titěrných detailů, které do sebe postupně zapadají, je jednou z mála motivací, proč Death Stranding vůbec hrát. Samozřejmě se v ní vyskytují i chyby a nedostatky. Za zmínku stojí například přítomnost reklamy na nápoj Monster, který Sam pije pro doplnění výdrže, což si autoři mohli klidně odpustit. Za nás největší chybou je však absence NPC postav. Se všemi postavami v koloniích komunikuje Sam pouze přes holografický komunikátor, a zatímco nám tak hra má vnuknout myšlenku, že většina přeživších žije v podzemí, reálný svět nahoře zeje prázdnotou.
Upřímně pokud si nejste ani po přečtení naší recenze jistí, jestli vás právě takový herní žánr může bavit, nejspíš není Death Stranding pro vás. Je to vlastně taková herní koprovka, kterou budou jedni milovat a druzí nenávidět. Jen s čistým srdcem musíme doporučit, abyste se o hře nepokoušeli zjistit každý detail. Jak příběh, tak samotná hratelnost závisí právě na tom, že je objevujete vy sami. Pokud však již od začátku víte, co se po vás chce, a proč je Amerika v tak dezolátním stavu, přijdete o ojedinělý herní zážitek, který Death Stranding nabízí.
