Dead Rising 2

Zkusili jste se někdy zamyslet, čemu zombíkárny vděčí za popularitu? Psychoanalytik Freud by nejspíš prohlásil, že jde o společenský fenomén, který reflektuje podvědomou touhu člověka po násilí. Touhu ublížit druhému. Nikdy byste nenapadli souseda z vedlejšího vchodu, jenž ignoruje vaše pozdravy, ale téhož souseda byste bez mrknutí oka rozporcovali motorovou pilou – kdyby šlo o zombíka. Protože co se nemrtvých mozkožroutů týče, jdou veškeré ohledy stranou: nikomu nesejde na tom, že ještě před okamžikem byla tahle rozporcováníhodná stvoření normálními lidmi.

Zombíkárny coby specifický herní, filmový a literární žánr lze pojmout dvěma způsoby. Smrtelně vážně, nebo s černočernou nadsázkou. Bavíme-li se o hrách, k seriózním počinům se řadí série Resident Evil či (víceméně) Left 4 Dead. Nu, a k těm druhým patří Dead Rising 2, epilepticky absurdní third person akce, která z likvidace chodících mrtvol dělá spektakulární divadlo. Divadlo plné krve, mozkomíšního moku a vyhřezlých vnitřností. Scéně dominuje Chuck Greene, povoláním závodní jezdec, a k nezapomenutelnému výkonu mu dopomáhá nevídané množství nemrtvých komparzistů. Prosíme o potlesk.

Dead Rising 2 nicméně není nezapomenutelnou hrou; minimálně PC verzi chybí k dokonalosti více než ždibíček. Jenomže jedno jí – a potažmo Chuckovi – upřít nelze: likvidaci nemrtvých povznáší na úplně novou úroveň. Herní prostředí je doslova zamořeno topornými mrtváky; nikde jinde se nevyskytuje tolik zombíků na metr čtvereční jako ve Fortune City, nevadském doupěti neřesti a hazardních her. A tahle neskutečně početná banda čeká jen na to, až ji s graciézní brutalitou vymasíte.

Chuck střídá fotografa Franka Westa na postu hlavního hrdiny. Vlastní nadupanou motorku, křiklavě žlutou kombinézu à la Uma Thurman, helmu, barevně sladěné chrániče – zkrátka všechno, co by měl závodník podle představ nikdy nezávodivšího recenzenta asi mít. Oproti výbavě takového V. Rossiho je tu ovšem drobný, nicméně nezanedbatelný rozdíl: Chuckova mašina má k řídítkům přidělané motorové pily. Chuck a jeho soupeři šmelcují mrtváky v nablýskané aréně; kdo nažene nejvyšší skóre, vyhrává. Není to džob snů, ale z něčeho se dceřin Zombrex zkrátka financovat musí.

Situace je děsivě prostá: když Chuckova roztomilá dcerka Katey nedostane svou denní dávku Zombrexu, promění se v zombii. Doposud šlo všechno jakžtakž bez problémů, jenže to se změní, když někdo vypustí zombíky z arény do ulic, a onen “někdo” to svede zrovínka na Chucka, na vás. Ocitnete se tedy v dvojitém průšvihu: musíte shánět Zombrex a potřebujete vypátrat, kdo stojí za potížemi, v něž se proměnili obyvatelé a návštěvníci Fortune City. Máte na to přesně tři dny a – jako v tom otřepaném vtipu – baseballové pálky, nože, nůžky, smetáky, květináče, lavičky, dubové plaňky, obří plyšové medvědy, vodní pistolky, invalidní vozíky, reklamní poutače, minimaxy, vrtačky. Ke slovu přijde též sekačka, zpopularizovaná panem Jacksonem, využijete ovšem i palné zbraně a celou řadu exotických kousků (rachejtlomet, Tesla koule, vrhač šperků). Co lze popadnout do rukou, uplatní se jako zbraň.

Podobně jako první díl, také sequel zpracovává unikátním (a drsně realistickým) způsobem běh času. Zatímco všude jinde je příběhový progres vázán jen a pouze na vaše akce, jimž se scénář bezvýhradně podřizuje, pro sérii Dead Rising to neplatí. Jestliže musíte dát dceři Zombrex mezi sedmou a osmou večerní, pak to znamená, že přesně v tuto dobu jí ho prostě musíte dát. Tečka. Jestliže seženete balení Zombrexu už ve tři odpoledne, můžete se čtyři (herní) hodiny jen tak poflakovat, sledovat Chuckovy digitální hodinky a plnit nepovinné úkoly. Do sedmi máte padla. Nepovinných úkolů je spousta, přičemž také pro ně platí časová omezení (dají se splnit pouze v určité lhůtě) a během jednoho průchodu kampaní nelze stihnout všechny. Dokonce i celá kampaň je limitována – na vypátrání, kdo vypustil zombíky a nápravu škod máte tři virtuální dny. Pak do města vtrhne armáda.

Když k tomuto zajímavému pojetí přičtete nemilosrdný systém ukládání, který připouští save jen na záchodcích (mimochodem, jedno zda v kabince či u pisoáru), dostanete vskutku netradiční akci, která ale zpočátku – dokud Chucka patřičně nevyexpíte – svou obtížností poněkud frustruje. Když si špatně rozvrhnete čas (DR2 by se skvěle uplatnilo během seminářů o time managementu) a přeceníte svoje síly, ocitnete se v nezáviděníhodném postavení. Situace dokonce může dospět tak daleko, že se rozhodnete pro restart celé kampaně, v kterémžto případě sice procházíte hlavní dějovou linií od začátku, avšak neztrácíte již nabytou úroveň. DR2 neodpouští chyby – což je vzhledem k dnešním tendencím, kdy hry vodí za ručičku, super.

Jsem ale vděčný za to, že oproti předchozímu dílu, který nabízel jediný slot, jsou sloty pro ukládání hned tři. A časové limity nastavil Capcom benevolentněji. Obtížnost přesto nepatří k nejnižším, zombíky sice kosíte jedna báseň, ale často se střetnete s “bossy” (např. Chuckův psychopatický závodní rival), kteří vám dají zatraceně zabrat. Nejenže mnoho úkolů během prvního projití propásnete, některé se vlastně ani nedají zvládnout, i kdyby vás netlačil čas. Znovuhratelnost Dead Rising 2 proto dosahuje nebeských výšin, nekompromisní přístup tvůrců působí jako hřejivý sluneční paprsek v pochmurném podzimním dni.

Fortune City slouží Capcomu jako hřiště, na němž rozehrává makabrózní partii, ve které Chuck likviduje naprosto každého, kdo mu přijde pod ruku nebo pod to, co zrovna drží v ruce. Jak vyplynulo z předcházejícího textu, kosení zombíků je odměňováno zkušenostními body. Přechodem na vyšší úroveň  získává Chuck nové údery, zbraňová komba (viz dále), hitpointy, rozšíření inventáře a bonusy ke statistikám (např. vyšší rychlost běhu). Teprve jakmile se protagonista “levelově zmátoří”, stává se z něj vraždící mašina, která likviduje protivníky po tisících a – především – dokáže se vypořádat i s nepříjemně odolnými bossy, proti jejichž útokům nemusí na nižších levelech existovat obrana.

Hra stojí a padá s brutální akcí a charizmatickým panem Greenem. Chuck má v popisu práce tvářit se drsně – a v obojím je tak dobrý, že jsem mu pořídil apartní růžový klobouček, aby nepůsobil tak hrůzostrašně. Náš hrdina se ovšem neomezuje jen drsné obličeje, umí dobře zacházet s nářadím a izolepou: když mu dáte ponk, dokáže dělat divy. Když například pobije baseballovou pálku hřebíky nebo na obrušovačku nasadí kotouč od cirkulárky, získá úžasné pomocníky do nepohody. Ručně vyrobené předměty navíc zdvojnásobují zisk zkušenostních bodů a dokážou nadělat neskutečnou paseku v řadách nepřátel.

 

Dead Rising 2 nabízí likvidaci nemrtvých v masivním měřítku. Víc od této akce nečekejte – je to “jen” skvělá odreagovačka, ze které se v co-op multiplayeru stává totální nářez. Pokud jste ochotni odpustit nemírnou podobnost s předchozím dílem a jisté nedostatky, DR2 stojí za zvážení. A jaké že nedostatky to jsou? Obtížnost zpočátku působí nevyváženě (nicméně taková není!), nepotěší ani skromnější rozsah herního světa a časté nahrávací obrazovky (zdlouhavým čekáním trpí zejména majitelé konzoloví). A i když je zajímavé sledovat, jakým směrem se Chuckovy kročeje ubírají, ústřední dějová linie rozhodně nepatří k nejdelším. (Capcom to dovedně maskuje pomocí vedlejšáků a celkového designu, motivujícího hráče k tomu, aby se nebáli restartovat kampaň.) Verdikt: 80 %