Dawn of Magic

Akční RPG je zboží, které v dnešní době stále táhne. Ono získat titul: hra která překonala Diablo 2; o tom sní nejeden herní vývojář. Koneckonců nekonečné zástupy hráčů zase sní o tom, mít takovou hru doma a oddat se desítkám hodin nekonečné a unášející zábavy. A mnozí vývojáři jsou pro to zřejmě ochotní udělat moc. Strašně moc. Jak to dopadne, když se toho “moc” sejde až příliš, se dočtete právě teď.

Hbitá a rozkošná zlodějka nebo snad válečník, který inteligencí nepřekypuje, zato na jeden mocný rozmach zbaví života pět skřetů? Nebo snad raději zvolíte postavu mocného čaroděje, který jako by Gandalfovi z oka vypadl a na první pohled vzbuzuje úctu? Chachá! Tůdle nůdle. Na výběr dnes máme jiný výkvět jako je pekařka o rozměrech a váze stoleté almary či přestárlý kněz, jehož mocná pleška je zřejmě skrytou zbraní hromadného oslnění. Dále tu máme cigánku, která sice v dlouhých šatech vypadá noblesně, ale to je asi tak všechno a třicátník, který je až nápadně podobný Harrymu Potterovi, i když bez slavné jizvy, tu vyměnil za slušivý gay cop. Dlouho jsem přemýšlel, co vedlo vývojáře k výběru těchto netradičních postav. Zřejmě nás všechny chtěli nenásilně, v rámci zachování si duševního zdraví donutit hrát za “Harryho”, kdo ví.

On by k tomu byl nakonec i důvod. V čem se hra opravdu vyžívá je totiž magie. Hned na úvod se v nemastném a neslaném tutorialu ocitneme na kouzelnické škole. Jejich celkový počet pak dosahuje počtu dvanáct a na každé z nich je možné naučit se až osm kouzel. Celkové číslo dává tušit, že takový počet si nikdo z běžných hráčů není schopen zapamatovat = stejně budete používat několik oblíbených kouzel a zbytek je jen do počtu. Ale zpět k tutorialu. Ten slouží hlavně k seznámení se z hrou a získání prvních zkušenostních bodů. Po splnění několika úkolů, jako je třeba deprimující „zabij 10 škorpionů dřív, než zbývající studenti“ se konečně vydáte do světa na první cestu k teleportu. Počet NPC postav je úctyhodný, na každém rohu je někdo, s kým je možné pokecat, i když často se vám dostane jen jedno-větné odpovědi. Spousta postav má ovšem připraveno i řadu úkolů a vedlejších questů, i když s jejich rozmanitostí už to tak veselé není. Ze začátku vás možná bude bavit plnit úkol typu “dones mi deset kusů tohohle nebo tohohle”, ale to začne velmi brzy nudit.

Zejména, když hra je hlavně o klikání a tím získávání zkušeností. Ty se rozdělí do několika skupin a zase se jde na klikání. A rozdělování a klikání a… Ano ano, už po pár desítkách minut se ze hry stane ukrutná nuda. Je sice možné tvořit si vlastní kouzla a vzájemně je kombinovat, ale to by jste musel být opravdovým studentem z Bradavic, aby vás podobná činnost dokázala plně zabavit. K tomu si připočtěte skutečnost, že ono klikání na potvory není vůbec snadná záležitost a trefit se na pohybující se stvůru je mnohdy spíše otázkou náhody, než úmyslu. Na čem autoři v žádném případě nešetřili je množství efektů, které je ohromující. Každá akce znamená množství světel, vybuchujících desítek částic, číslic vypadávajících z potvor a dalších nesmyslů. Výsledkem je ještě větší míra nepřehlednosti, než by se mohlo na první pohled zdát a nuda a narůstající deprese se dále rozšiřuje.

Co bych označil za hlavní slabinu hry je, ačkoli ta omáčka okolo je celkem pohledná, bohatá a oku lahodící, že samotný základ hry je veskrze nezajímavý a zdroj delší zábavy a hratelnosti jsem v něm hledal jen těžko. Navíc té omáčky okolo je až moc a autoři to všechno příliš překombinovali. Máte tak na výběr mnoho možností, mnoho kouzel, k tomu mnoho efektů, ve kterých se hned od začátku téměř ztratíte a až dokonce hry se budete hledat. Je to škoda, protože hra nabízí i některé zajímavé nápady jako je možnost vybrat si asi v polovině hraní směr vašeho počínání – jestli směrem k dobru nebo ke zlu. Navíc tím, jaká používáme kouzla se postava může postupem času fyzicky měnit a získávat nezvyklé vybavení, mezi které třeba takové rohy zcela jistě patří.

Hra pak nabízí i výrazné RPG prvky. Téměř z každého předmětu, který při putování rozbijete vypadne nějaká ta zajímavost, která obohatí váš inventář, nejčastěji jde o zdraví či doplnění chi (mana). Každá akce má za následek zvyšení zkušenostních bodů, které je dále možné využít k rozšíření skillu postavy. Jak už bylo zmíněno na začátku, netradiční a opravdu bohatá je potom nabídka kouzel, jejich počet dosahuje téměř hodnoty 100. Kouzla se při hraní kombinují s přímím útokem, takže na jednom tlačítku máte většinou útok na blízko, na druhém pak kouzlo. Jejich rychlou změnu jde provést přes číslicové klávesy. Z výše uvedeného je jasné, že vzniklý inventář tak bude nabízet mnohé možnosti a bohužel se tím stává poměrně nepřehledný a celkem snadno se v něm už v začátcích hraní ztratíte. Opět.

Grafické provedení bude naopak patřit k věcem, které musím hodně pochválit. Prostředí vypadá kouzelně, změna denní doby nebo nešvary počasí jako třeba mlha uvěřitelně. Vyzvednout nad to vše pak musím bez chybičky zvládnutou optimalizaci. Na dnes už nic moc výkonném stroji s Athlonem XP3000+, 2GB RAM a Radeonem X850XT, měla hra při maximálních detailech a rozlišení 1024×768 stále něco kolem 50 snímků za vteřinu. A to i při soubojích, kdy hra efekty rozhodně nešetří a na obrazovce se toho děje více než dost. I tehdy nedocházelo k téměř žádnému poklesu FPS. O něco horší už to je se zvukovým provedením. Hudba patří mezi ty spíše nevýrazné, ale zase nevadí ani při delším hraní, což je druhou stranu dobře. Zvuk a namluvení na mě působily dobře a i když nijak nevybočovaly z obvyklého průměru, nemám jim moc co vytknout.

Jak tedy obstál Dawn of Magic v dnešním hodnocení? Rozporuplně. Ačkoli toho hra nabízí dvě hromady okolo a v záloze má nachystanou ještě třetí, naprostý základ značně pokulhává. Samotné hraní je totiž poměrně nudnou záležitostí, příběh je fádní a nijak netáhne hru kupředu. Plnění mnohdy nezáživných a nic neříkajících úkolů tomu pak na hratelnosti moc nepřidá. K čemu je pak dvanáct kouzelnických škol, stovka kouzel a dobře zpracovaná grafika? Odpověď už jistě naleznete sami.

Hodnocení 65%