Darksiders – recenze PC verze

S Válkou si není radno zahrávat. Pokud to náhodou nevíte, Válka je antropomorfní personifikací války; ztělesňuje vražedné šílenství, které se lidstva čas od času zmocňuje. Patří k biblickým jezdcům Apokalypsy; až nastane Soudný den, vyjede s Hladem, Morem a Smrtí na triumfálně destruktivní jízdu. Tedy, tak to alespoň stojí v 6. kapitole Zjevení svatého Jana. Prvotina texaského studia Vigil Games, hektická řežba jménem Darksiders, si klade otázku, co by se stalo, kdyby jeden z jezdců – pan Válka – vyrazil poněkud předčasně. Nuže, nastane peklo na Zemi, rozpoutají se krvavá jatka a dojde k vychýlení vesmírných sil z rovnováhy. Jo, přesně to se stane. A Válka bude mít co dělat, aby celý ten pangalaktický svinčík po sobě trochu poklidil.

Nástin děje vypadá docela slibně, ve skutečnosti je však příběh – spolu s těžkopádným ovládáním – zjevně nejslabším článkem této jinak skvělé third person akce. Zápletka je lehce WTFózní, Válka se dostává do zvláštních a nijak zvlášť logických situací*, a tak vlastně potěší, že scénáristé podávají příběh v malých a poměrně řídkých dávkách. Distributor hru opatřil kvalitními českými titulky, takže i neanglicky hovořícím hráčům nezůstane příběhový “požitek” upřen. Drtivou většinu nadstandardně dlouhé herní doby nicméně strávíte rubáním nepřátel, cestováním zpustošeným světem, rubáním nepřátel, řešením nápaditých hádanek a – nezmiňoval jsem to už? – rubáním nepřátel.

Pěkně zpracované souboje a fan-tas-tic-ký level design zastiňují jakékoli narativní nedostatky. Hra přetéká prostorovými hádankami, jež se sice nevyrovnají legendární Zeldě, ale v rámci žánru jde o zatraceně vysoký nadprůměr. S tím, jak se Válka probíjí příběhem, získá křídla (doslova), pulzní rukavice, vystřelovací hák, schopnost zpomalovat čas a přecházet neviditelné mosty. Tohle všechno tvůrci bravurně skloubili se stavbou prostředí, vystavěli nádherně propracované levely, které s potěšením prolezete skrznaskrz. Podařilo se totiž navodit radost z objevování, každý vyřešený problém se hráči odměňuje pocitem z dobře vykonané práce.

Svět Darksiders je rozlehlý, levely jsou vzájemně propojené, rozmanité a vypadají pěkně, i když po technické stránce hra nikoho neohromí**. Občas se potřebujete vrátit ve vlastních stopách, ale – na rozdíl od takového DMC4 – opravdu jen občas. Kdo nechce šlapat po svých, může využít tzv. Hadích děr, jež nabízejí zkratku skrze alternativní realitu. Hra ale nenásilně motivuje k opětovnému průzkumu již navštívených lokací: na místech, kam jste se kvůli absenci příslušné schopnosti nemohli dříve dostat, lze nalézt součásti démonické zbroje, vylepšení pro své zbraně a artefakty, za něž démonický obchodník Ulgrim ochotně vysolí těžké prachy.

Upozaděny nezůstávají ani souboje. Ačkoli Válka zřejmě nesesadí Kratose z trůnu krále rubaček, rozhodně to neznamená, že se neumí ohánět svým roztomile naddimenzovaným mečem.*** Protože ohánět se, sakra, umí. Zpočátku vystačíte s jediným základním úderem, průběžně ale přibývají další a další komba, získáte sekundární zbraně, likvidační kouzla a vaše prsty budou létat po klávesnici jako ruce pianisty po klaviatuře. Tedy pokud nevlastníte gamepad. V pozdějších fázích hry dokáže Válka nabrat podobu Chaosu – změní se v přerostlé ohnivé monstrum, které umí rozdávat neskutečně silné rány, a ze soubojů se stává uchvacující podívaná. Vzato kolem a kolem, kosení nepřátel nepostrádá variabilitu, je zatraceně zábavné a při každém použití zakončovacího úderu pocítíte zvrácené zadostiučinění. Občas – hlavně při střetnutích s bossy, kdy musíte využívat hned několika schopností najednou a zmiňované muzikální přirovnání najednou nepůsobí pitomě – se však nevyhnete pocitu, že ovládání by se dalo navrhnout lépe, tak nějak v souladu se zásadami ergonomiky, rozumíte.

Pokud jde o stereotyp, který u tohoto typu her nebývá neobvyklý, tvůrci se snaží, seč mohou, aby Darksiders nestačili zevšednět. Válka v pravidelných intervalech získává nové schopnosti, předměty a sekundární zbraně (kosa, bumerang, bambitka), pátrá po dovedně ukrytých artefaktech, proletí se na křídlech draka, soutěží s přerostlým kovářem, kdo sundá z oblohy víc andělů (jste-li úspěšnější, získáte achievement). A tak podobně… Jádro hratelnosti pochopitelně zůstává neměnné, ale díky řadě ozvláštňujících featurek se podařilo docílit toho, že v průběhu hraní nikdy nenastane nuda. Což je na počin, který mi zabral dobrých 16 hodin (!), aniž bych jej přitom pokořil na 100 %, opravdu úctyhodný výkon. Kdo chce být důkladný a splnit úplně všechno, co se v Darksiders splnit dá, ten ať si vyhradí ještě pár dalších hodin navíc. Vskutku nevídaná věc!

PC port přichází s nezanedbatelným zpožděním, téměř tři čtvrtě roku po vydání konzolové verze. Čekání se ale vyplatilo, tvůrci zachovali ducha konzolové verze, aniž by potlačili přednosti PC platformy (myš, myš, myš). Hra netrpí žádnými závažnými bugy, jen zamrzí, že některé achievementy se na Steamu nezaregistrují. (Pozn. red: Uvedený problém byl již odstraněn záplatou.) Přesto však nemohu již potřetí neupozornit na, ehm, prstolomné ovládání – tento problém ale z větší části vyřešíte remapováním kláves, případně použitím gamepadu. Rozhodně nejde o nic, co by zásadním způsobem ovlivňovalo požitek z hraní. Abych pravdu řekl, k ovládání jsem se nyní vracel čistě jen proto, že mě nenapadá, co jiného bych zkritizoval. Ke kritizování toho totiž moc není.

Vývojáři chytře derivují žánrová schémata, o Darksiders se nedá prohlásit, že by byli nějak třeskutě originální, ale to se dnes nedá prohlásit snad o žádné hře, chtějící se prosadit i mimo nezávislou scénu. Hra si zkrátka bere odevšad trochu, ale to vem čert: důležité je, že rozumným kombinováním tradičních postupů vzniká v podání borců Vigil Games extrémně chytlavý počin, který nezklame žádného příznivce pořádné akce. Ani mě příliš nepřekvapuje, že se už pracuje na pokračování, jež by se mělo dostat na pulty obchodů v průběhu roku 2012… Ale zpět k původním Darksiders: vezmete-li v úvahu, že drtivá většina podobně laděných titulů se omezuje pouze na konzole, PC verze představuje rubačku, ke které budete jen horko těžko hledat alternativu. Napadá mě jen vynikající Devil May Cry 4, ale ten už nejspíše máte dávno projetý. 82 %

 

---

*Pozn.: Hned v úvodu hry Válku potrestá jakási Rada odejmutím všech schopností. Toť trest za vzniklý binec. A pak ho tatáž Rada pošle, slabého a nemohoucího (berte s rezervou) onen binec napravit. Jakkoli je to z hlediska game designu pochopitelné, nebylo by – z pohledu všech zúčastněných – rozumnější trestat až poté, co se věci vrátí do starých kolejí? Protože co kdyby slabý a nemohoucí hrdina kvůli své slabosti a nemohoucnosti neuspěl?

** Když lze v “rozšířeném nastavení” grafiky změnit pouze rozlišení a světlost, o něčem to svědčí. I když teď mě zrovna nenapadá, o čem.

*** Že by si jím něco KOMPENZOVAL?