Není tomu ani rok, co jsme recenzovali třetí díl akční série Darksiders. Ti z nás, kteří vlastní konzoli Playstation 4 a mají aktivní předplatné PS Plus, jej dostali rovnou v září zdarma. Nyní v posledním měsíci letošního roku přichází Darksiders Genesis. Jedná se o čtvrtý díl?
Hned na první pohled je fanouškům série jasné, že ne. Kromě toho, že se kamera přesunula ze třetí osoby do izometrického pohledu, přináší Genesis hned dva hrdiny. A tím výčet novinek nekončí. Zatímco původní díly střídaly akční momenty s řešením logických hádanek, nový díl sází více na akční složku a zapojení mozkových závitů se tentokrát téměř nedočkáme. Levely jsou stále vertikálně členěné a i v Genesis je, jako v původní sérii, potřeba množství skoků a akrobatických prvků k překonání některých překážek.
Nyní ale zpět k oběma hratelným hrdinům. Zatímco první se jmenuje War (Válka) a můžete si jej pamatovat z prvního dílu série, novou hratelnou postavou je Strife (Svár). Děj hry se odehrává před samotnou trilogií Darksiders. War a Strife jsou velkou Radou vysláni, aby překazili plán Lucifera na zničení lidstva. Nic víc, nic míň, což vzhledem k tomu, že zde máme novou postavu Strifa, je vcelku škoda.
War je typickým tankem s tvrdým útokem na blízko a možností krytí. A když je od něj nepřítel příliš daleko, jednoduše si jej přitáhne k sobě. V zásobě má spoustu komb, které se postupem hrou ještě rozšiřují. Oproti němu Strife je kovboj, který vypadá, že se k jezdcům apokalypsy přidal jen z důvodu, že mu ježdění na koních připomíná divoký západ. Jeho primárním útokem je střelba, a protože se neumí krýt, je lepší ho držet od nepřátel v uctivé vzdálenosti. V základu sice má jeden slabší a jeden silnější útok nablízko, je však mnohem jednodušší se od nepřítele vzdálit rychlými odskoky a přitom jej bombardovat smrští kulek. Útoky zblízka jsou u něj spíše přežitkem a postupem ve hře naopak Strife získává lepší arzenál.
I charakterově jsou obě postavy velmi rozdílné. Zatímco War vidí svět jako temné a nebezpečné místo, před kterým je potřeba se mít neustále na pozoru, Strife nic nevidí tak černě a bere svůj úděl jako jedno velké dobrodružství, ve kterém je vždy místo pro trochu humoru. Odměřený přístup a hluboký baryton, jaký má War, kontrastuje s odlehčeným posměšným stylem Strifa. I když jsou veškeré dialogy vedeny pouze v komiksových stripech a žádného in-game videa se nedočkáme, dialogům obou hrdinů je radost naslouchat.
V singleplayeru můžeme mezi hrdiny kdykoli přepínat a čerpat tak výhody obou. Na některé nepřátele je lepší hrubá síla mečem, jiné stačí z dálky odstřelovat. Pokud jeden z hrdinů zemře, hra přepne automaticky na druhého hrdinu a toho musíme udržet naživu několik desítek vteřin, než dojde k oživení toho prvního. Pokud během této doby zemře i druhý, následuje načtení nejnovější pozice. Nový rozměr zábavy však začíná při hraní ve dvou hráčích. Kooperativní multiplayer podporuje split-screen, kdy každý hráč ovládá pouze jednoho hrdinu a není možné je mezi sebou přepínat.
S oběma hrdiny tak putujeme úrovněmi podsvětí a pokoušíme se zjistit, co ten bídák Lucifer plánuje proti lidstvu tentokrát. Pomrknutím k původní sérii je i pár starých známých. Na scénu se vrací například Vulgrim, obchodník s vylepšeními, díky jehož portálům se můžeme vracet i do již prošlých levelů a objevit nové sběratelské předměty a vylepšení.
Často v levelech narazíme na blokované chodby a zamčené dveře. Nejde o těžce řešitelnou hádanku a není k ní třeba hledat řešení. Často jsou za takovými dveřmi další artefakty k vylepšení svých statistik, ale hra vás k nim pustí až po pokročení v příběhu do určité fáze, kde se naučíte novou schopnost. Vracejte se proto do prošlých levelů. Skrývají nejedno překvapení i na druhý průchod. Ostatně stejný přístup recyklace levelů už nesly předešlé díly série. A tím se dostáváme k jednomu z několika problémů.
Pro orientaci v levelu je vždy k mání mapa oblasti. Pohled na plán herní mapy je ale dost omezený. Nejsou na ní vyznačeny žádné předměty a poklady k sebrání do té doby, než je sami uvidíte. To je ovšem logické, jak by hrdinové mohli vědět o pokladech v oblasti, kterou neznají? Po nalezení kompletní mapy, která je vždy v oblasti někde ukrytá, se však všechny poklady odkryjí. Co však ale pokládáme za problém, je fakt, že na mapě není vidět šipka hrdiny. Jediným prvkem pro orientaci na mapě je blikající oblast, ve které se právě nacházíme. Toť vše. Pokud se tedy chceme dostat k poslednímu pokladu, který oblast skrývá, a nevíme, kde jsme, začíná problém. Nakonec třeba pomůže ostrý okraj oblasti v podivném úhlu, který objevíme v reálu i na mapě. Stačí se však pohnout přes polovinu levelu a hledání styčného bodu začíná nanovo. Některé levely jsou vcelku lineární a ztratit se v nich nejde, u jiných je hledání skrytých cest tvrdým oříškem.
Darksiders Genesis vyvíjí texaské studio Airship Syndicate, které je zatím známé jen svou předešlou hrou Battle Chasers, kterou vydalo již pod hlavičkou THQ Nordic. Původní studio Gunfire Games mezitím pracuje na vylepšení své nejnovější hry Remnant: From the Ashes, která vyšla v srpnu tohoto roku. Je vidět, že tvůrci v novém studiu pilně dělali domácí úkoly a znají herní obsah původní trilogie velmi detailně. Jen logické hádanky se zmenšily z původních puzzlů na jednoduché doskákání k několika panelům, zabití jejich stráží a aktivaci panelů k otevření dalších dveří. Vtipné je, jak některé takové aktivace jsou triviálně jednoduché při hraní v kooperaci se druhým hráčem, zatímco při hraní v singleplayeru je potřeba obejít systém aktivace dvou panelů ve stejném čase třeba vybuchující bombou, hořlavým bumerangem nebo jinou technikou.
Alespoň, že ze hry se nestala jen hack & slash tuctovka a stále je její neoddělitelnou součástí spousta akrobatického skákání a lezení. Troufáme si i tvrdit, že by Darksiders Genesis vlastně dokázalo fungovat jako čistá hack & slash. Oba hrdinové nabízí dostatečně rozdílný soubojový systém, aby dokázali zabavit. Škoda jen fixní kamery, která sice pomáhá orientaci v prostoru během kooperačního režimu, ale často klade mezi sebe a hrdiny kusy skal a stromů, přes které vidíme jen obrysy postav. Stejně tak je na náš vkus až příliš daleko od akce, což se nemění ani v animacích, kdy například proti nám nastupuje obrovský boss a kamera místo toho, aby ho ukázala pěkně akčně zblízka, na něj zaostří ze stejné vzdálenosti, v jaké se drží po celou herní dobu.
Darksiders Genesis je takovým splněným přáním pro fanoušky série, kteří si chtěli zkusit zahrát za jezdce apokalypsy z původní série v kooperačním režimu. Izometrický pohled hře sedí, škoda jen některých technických ústupků, které jsou s fixní kamerou v rohu dění spojené. Naštěstí mnoho toho zachraňuje dobře vyvážený soubojový režim a možnost hrát ve dvou na jedné obrazovce. Mít hra alespoň ne úplně plochý děj a osekané hádanky, mohl se hrdě postavit vedle původní trilogie jako nastupující mladý sourozenec. Na to je však po dohrání jeho role nevlastního bratra z druhého kolena až moc dobře znatelná.
