Dark Void

Herní projekt jménem Dark Void sledovali se značnými očekáváními všichni, kdo si od her slibují také něco jiného než jen zcela přímočarou akční zábavu. Sledovali ho ti, kdo mají rádi zvláštní světy, inovativní herní prvky a v důsledku zajímavého mixu také zábavnou a motivující hratelnost. To vše pánové z Airtight Games pod patronátem japonského kolosu Capcom slibovali. Dark Void měl šanci stát se možná prvním hitem, možná jen první opravdu dobrou hrou tohoto roku. Nakonec to bohužel zase tak slavně nedopadlo, i když rozhodně nejde o nějaký průšvih, který bychom sváděli na tvůrčí neschopnost. Dark Void akorát není tím vytouženým černým koněm, který by se proměnil ve vybroušený diamant. Je to jen docela dobrá akce, na níž si ale za nějakou dobu už nikdo nevzpomene.

 

 

Velká část lákadla jménem Dark Void spočívala v prostředí, v němž se hra odehrává. Je jím totiž Bermudský trojúhelník, respektive mýtus, jenž se kolem něj tvoří už dlouhá desetiletí. Právě když pilot Will přelétává tuto oblast, mihne se mu před čumákem podivný objekt, který by pověrčivější člověk klasifikoval jako UFO. Will tím pádem na letounem ztratí kontrolu a ruku v ruce se svou pasažérkou a bývalou holkou skončí v prapodivném světě, o kterém si nejprve myslí, že je to jen jeden z karibských ostrovů, případně část Jižní Ameriky, brzy však zjistí, že se propadl někam úplně jinam – do paralelní reality. Aby toho nebylo málo, objeví tu nejen bojechtivé mimozemšťany, ale rovnou nebezpečí pro celé lidstvo. A jelikož je Will sympatický týpek, který pusu jen tak nezavře a pro hlášku nechodí daleko, ke všemu nosí drsnou koženou bundu, rozhodne se, že vezme věci do svých rukou a zachrání svět. Budiž.

 

 

Úvod do hry není vůbec špatný. Tím prvním, co vás čeká, je hned vzdušná bitva s neidentifikovatelnými objekty, které posléze uvidíte v intru. Ano, jde o jeden z těch startů, kdy se na ochutnávku podíváte do závěrečných fází hry, abyste o pár okamžiků později začínali hezky od píky. Tedy na letišti, kde se neočekávaně setkáte se zmíněnou pasažérkou Evou, s níž má Will evidentně společnou historii, díky níž to mezi nimi v průběhu hry bude jiskřit. Po ztroskotání v jiné dimenzi se totiž ukáže, že Eva nejde pro ránu daleko a stejně jako Will se chápe prvního kvéru a stává se užitečnou parťačkou. Většinou se ale cesty Willa a Evy rozcházejí, aby se následně sešly v naskriptovaných scénách. Občas ale budete na cestě a v boji i společně.

 

 

Po chvíli rozkoukávání se na ostrově zjistíte, že kromě mimozemšťanů tu přebývají další lidé. Tím zřejmě nejdůležitějším se pro vás stane vědec s předlohou v Nikolovi Teslovi, jenž vás vybaví přesně tou herní serepetičkou, na níž jsme se tolik těšili. A sice jetpackem. V prvních dvaceti minutách je Dark Void vcelku obyčejnou akcí s krycím systémem, která by nezaujala asi nikoho. Ale jakmile dostanete na záda raketový pohon, je to přeci jen o něčem jiném. Zprvu jetpack využijete akorát na menší skoky a přelety. Ty jsou do určité míry automatizované. Třeba když máte vylézt vysokou vertikální stěnu, pohybujete se po výklencích jen tisknutím určité klávesy. Příjemné je, že se při tomto „jetpackolezectví“ občas strhnou bitky s nepřáteli. Je docela adrenalinové střílet z výklenku, kterého se držíte jen jednou rukou. Když se mimozemšťan přiblíží na dosah, je možné ho čapnout a shodit do hlubin.

 

 

Jetpack ale dozná poměrně brzy zásadních zlepšení a dá vám skutečnou možnost k létání, ke všemu i ozbrojenému, když se na něj připojí dva kulomety. Tehdy už se nemusíte bát vystoupit ani do pořádné vzdušné bitky, kdy si to rozdáte rovnou s mimozemskými poletuchami. Do nich můžete buď střílet, nebo na nich dokonce přistát a ve formě minihry vytáhnout aliena od řízení a sami se posadit do kokpitu. Dostanete tak silnou, i když ne tak dobře manévrovatelnou zbraň. Když už to jde se strojem z kopce, není problém vystoupit za letu. Opravdu stylové!

 

 

Podle dosud vyřčeného se musí zákonitě zdát, že Dark Void je opravdu povedeným a originálním kouskem. Inu, jak se to vezme. Je třeba přiznat, že základy a mechanismy má velmi slušné. Bohužel je nutné dodat, že by se s nimi s trochou snahy dalo dokázat mnohem více. První hodinku dvě se u Dark Void rozhodně budete bavit. Jenže pak se začne vkrádat neodbytný pocit stereotypu. Jistě, určitá monotónnost je vlastní prakticky všem hrám, v tomto případě ale neustále stejné nebo podobné prostředí, obdobně střižené mise apod. prostě bijí do očí. Leckdy si budete říkat, už aby ten daný úkol skončil, protože se prostě příliš dlouho točí kolem toho samého. Hra je zpočátku zábavná také proto, že představuje poměrně slušnou výzvu (na střední a vyšší obtížnost). Do nepřátel je nutné hodně si zastřílet, protože dost vydrží a navíc se snaží neustále krýt (jakkoliv tak činí na po chvíli průhledných trajektoriích). Později si ale vylepšíte zbraně, a vzhledem k tomu, že protivníci zůstávají v podstatě pořád stejní, máte s nimi o dost méně práce – napětí se tím pádem vytrácí. Nehledě na to, že se brzy naučíte zdrhat pomocí jetpacku, když jde do tuhého, a protivníci vás moc dlouho pronásledovat nebudou.

 

 

Určitý problém představuje také ovládání. I když máte vedle klávesnice a myši gamepad, budete se muset rozhodovat, co z toho použít. Na zemi se totiž Will ovládá lépe klasicky na klávesnici a myši. Jakmile se ale dostane do vzduchu, je to s myší docela problém a více se začne hodit gamepad. S ním je to pro změnu na zemi krkolomnější. Určitým řešením je periferie střídat, ale to rozhodně není elegantní řešení. Dark Void běží na třetí generaci Unreal engine, poznat je to ale jen občas. Zejména s texturami si autoři mohli dát více práce a ani animace postav, efekty či různé moderní postupy nevypadají tak skvěle jako jinde. Navíc hra po technické stránce zjevně není zcela odladěna. Třeba nastavení rozlišení je překvapivě problematické, stejně jako hraní v módu celé obrazovky. Nám se ho například nepovedlo aktivovat, aniž bychom na monitoru neměli horní a spodní lištu Windows. Tyto problémy se objevují jen na určitých konfiguracích, ale něco takového by se vysokrozpočtovým projektům stávat nemělo.

 

 

Dark Void je zkrátka velmi rozporuplným titulem. Na jedné straně přináší zajímavé téma, z něhož dokáže čerpat slušný příběh, který vás bude hnát vpřed, na té druhé už ale opomíjí možnosti, jaké dává mytologie Bermudského trojúhelníku. Kdyby šel Dark Void více cestou takového Bioshocku a hráč mohl odhalovat větší množství informací o tom, co se tu všechno seběhlo, bylo by to jistě zajímavější. Podobně problematická je i herní náplň. Na jedné straně jsou akční mechanismy a jetpack (až na nedokonalé ovládání, které ale lze přežít) opravdu zábavné, na té druhé vás však překvapivě rychle omrzí, protože autoři nepřipravili to správné kolbiště pro jejich využití. Je to škoda, Dark Void mohl být o poznání lepším titulem s poměrně malým množstvím snahy a prostředků vynaložených navíc. Takhle je to jen za 68%