Dark Souls II

Některé hry vás už ze své podstaty nabádají k tomu, abyste ztratili nervy a s nenávistí vyhodili svůj počítač okamžitě z okna. Problém nastane v ten moment, když se čistou náhodou bude v danou chvíli pod vašimi okny pohybovat sousedův zvířecí miláček a váš přístroj jej velmi nehezkým způsobem zarazí do země. Nehledě na to se ale tento risk čas od času vyplatí přijmout. V nejednom případě se totiž kousky, u nichž vám může pár balíčků nervů vybuchnout, než byste řekli švec, dají považovat za naprostou špičku a jejich hraní si užijete více, než si vůbec dokážete připustit. Jednou z takových her je i hardcore RPG Dark Souls, jehož pokračování se nedávno dostalo na konzole PlayStation 3 a Xbox 360 a my se rozhodli podívat na to, jak si na nich vede.

Hra byla vyvinuta pod dohledem známého japonského studia From Software, které se v herním průmyslu pohybuje již více než 25 let. Za tu dobu jeho tvůrci samozřejmě stihli vyvinout ohromnou spoustu her, mezi nimiž vyčnívají především ty, jež spadají do sérií King’s Field, Otogi, Tenchu a Armored Core. Souls série tu s námi už ale také pár let pobývá. Její první díl Demon’s Souls, ačkoli jej tvůrci sami považují za pouhého „duchovního předchůdce”, vyšel už před pěti lety, načež se v roce 2011 ukázalo pokračování s názvem Dark Souls. Teď už bychom se ale měli zaměřit na nejnovější kus, který už v době svého oznámení zaujal ohromné spousty hráčů. Byli jste mezi nimi také? Jestliže ano, vrhněme se spolu nyní do hry a odhalme, jak s ní vývojáři naložili.

Navzdory tomu, že jde o RPG sérii, pro něž je to typické, nám v případě Souls nikdy nepřišlo, že by se tvůrci příliš zaměřovali na příběhovou linii. Aby se ale neřeklo, samozřejmě ji jistým způsobem vložili i do Dark Souls II. Vlastně bychom tentokrát nevylučovali možnost, že vás zaujme, protože je v každém případě neobvyklá a nejednou, obvykle při odpočinku od věčného umírání, jí těch pár minutek věnujete dokonce s chutí. V zásadě však nejde o nic jiného, než že je vám na začátku řečeno, že se nyní vydáte do světa nemrtvých, kde si budete muset vybojovat lék na své prokletí. Po cestě následně potkáte několik zajímavých charakterů, které vás hlouběji ponoří do pozadí zdejšího světa a odhalí vám, co vlastně celé to „sbírání duší”, jímž procházíte, představuje. Skutečné kouzlo hry nicméně svůj obrovský meč mezi prsty povaluje o trochu jinde.

Než se však vrhnete do víru akce a šermování, čeká vás ještě jeden drobný úkol, který budete muset podstoupit. Na mysli máme tvorbu vašeho herního charakteru, jíž byste v žádném případě neměli podceňovat. Pokud se na ni totiž vykašlete a naklikáte, co vám zrovna přijde před oči, je dost možné, že se vám to následně při příchodu do hry šeredně vrátí a udělí vám to ošklivý zásah přímo mezi nohy. Každému hráči totiž sedne jiná herní třída a výběr u Dark Souls II je natolik rozsáhlý, že se budete muset pěkně dlouho rozmýšlet, jakým způsobem při hraní hodláte protivníky zabíjet. Určitý faktor na zbytek hry má každopádně i výběr předmětů, které jsou vám s příchodem do hry nabídnuty, a když už budete v tom, není nijak od věci svému hrdinovi prodloužit nos a nabarvit vlasy tak, abyste při pohledu na něj neměli potřebu zamířit na záchod.

Po stránce hratelnosti bychom mohli s klidným svědomím říct, že pokud se vám líbily předchozí dva díly série, neexistuje nic, na co byste si mohli při hraní Dark Souls II stěžovat. Tvůrci totiž prakticky všechny systémy převzali a spíše se rozhodli pouze vylepšit to, ohledně čeho si posledně nebyli tak úplně jistí. Nezapomněli ani na naslouchání komunitě, což se projevilo především na celkové vyváženosti hry a na tom, že si vývojáři dali ještě před vydáním větší práci s vychytáním co největšího počtu bugů, na něž si v minulosti u Souls série stěžoval snad každý, komu se dostala do rukou. Minimum změn považujeme rozhodně za plus, neboť právě typická hardcore hratelnost dělá z této série to, čím je, a nedokázali bychom si ji bez ní pořádně ani představit.

Návrat hratelnosti z předchozích dílů bychom pro nováčky mohli nejlépe popsat jako návrat utrpení a frustrace. Když se to tak ale vezme, ve skutečnosti titul v žádném směru nijak extrémně obtížný není. Jediné, s čím se musíte vypořádat, je fakt, že neodpouští chyby a za každou z nich budete řádným způsobem potrestáni. Musíte se umět perfektně vyhýbat a krýt útoky, k čemuž je zapotřebí vyčíst vzorce, na jejichž základě nepřítel, jenž stojí právě před vámi, útočí. Celé je to tedy v zásadě jenom o tréninku, s nímž se neoddělitelně pojí i neustálé umírání. Až se ale do hry trochu dostanete, posbíráte z mrtvých nepřátel trochu duší, které fungují jako zkušenostní body i jako platidlo, a pořídíte si první pořádné trenky, naráz to půjde jako po másle.

Možná by se hodilo říci spíše „jako po másle”. První boss, kterého následně potkáte, vám totiž opět při první příležitosti natrhne zadní část brnění a vy s tím nebudete moci udělat absolutně nic. Nemusíte se ale strachovat. Zpátky ve hře je i oblíbený multiplayer, který má ještě důležitější roli než kdy dříve. Díky speciálnímu kameni tak budete moci do boje prostřednictvím co-opu povolat pomocníka, jenž vám s trochou štěstí se zničením neporazitelné stvůry vypomůže. Ještě o něco více si ale zajisté užijete PvP módu, ať už se budete cítit na skutečný boj, nebo se vám pouze zachce zkoušky, jak byste si v krutém světě bojů mezi hráči navzájem vedli, neboť se nyní můžete podívat i do speciálních zón, v nichž žádný z vyzvaných hráčů není po prohře nijak penalizován.

Famózní práci tvůrci předvedli, co se týče herního prostředí. To vypadá v Dark Souls II naprosto skvěle a výhledy, jež se vám nejednou v průběhu hraní naskytnou, vás doslova donutí se na minutku prostě jen zastavit a dívat se, jak překrásné to celé je. Sluncem zalité scenérie si však tak trochu odporují s motivem, jímž se série chlubila v dřívějšku. Atmosféra je zde mnohem příjemnější, a i když se občas do temných kobek plných chodících mrtvol navrátíte, na povrchu budete neustále zásobováni romantickými výjevy, s nimiž byste se v ani jednom z prvních dvou dílů setkat nemohli. Čas od času je však budou stále rušit nevraživí protivníci, kteří se po zabití objeví tam, kde byli, pokaždé, když se posadíte k ohništi. Důležitou novinkou je ale to, že se po určitém počtu zabití obnovovat přestanou, takže na nich není možné donekonečna farmit slastné dušičky.

Po technické stránce si titul vede taktéž skvěle. Jak můžete vidět kolem, vývojáři jej navlékli do krásného grafického kabátku, s nímž nemá dnes už starší generace konzolí překvapivě žádný problém. Kvůli udržení dostatečného počtu snímků za sekundu se ve hře přirozeně vyskytuje nemalý počet načítacích obrazovek, ačkoli ani s nimi není žádný problém a v žádném případě si nemůžete myslet, že byste na ně naráželi na každém kroku. Z našeho pohledu je pak ocenitelné i to, na jak malý počet bugů jsme během hraní narazili. Jinde by se to dalo pravděpodobně považovat za samozřejmost, každopádně vzhledem k tomu, jak si v tomto směru vedl předchozí díl, je vidět, že se vývojáři rozhodli vyrazit směrem kupředu.

Už je vám asi jasné, že Dark Souls II nečekané návaly vzteku a neustálá frustrace doprovázejí. Přesto byste udělali chybu, kdybyste si tuto hru nechtěli alespoň vyzkoušet, protože, pokud máte alespoň trochu rádi obtížné výzvy a nevzdáváte se po první odkousnutí hlavy vašeho hrdiny desetkrát větším monstrem, vás tato hra naprosto uchvátí. Závislost, jakou jsme si vytvořili na původním Dark Souls, se přenesla i do novinky a vrazila do nás s ještě větší sílou, a pokud na tom budete podobně, čeká na vás v Dark Souls II dobrodružství, které vám vydrží doslova na celé desítky hodin. Titul si tak od nás odnáší 90 %, a pokud vás na první pohled alespoň trochu zaujal, neměli byste se ani náhodou bát jej prozkoumat pěkně zblízka.