Ačkoliv Cyberpunk 2077 má nyní takřka veškerou pozornost v rámci cyber tematiky, není jedinou hrou, jejíž název začíná na „cyber“. Cybershift ale se Cyberpunkem 2077 má společné snad jen ty neony – je to totiž 3D skákačka, v níž se zhostíte role koule přeskakující krychle a vyhýbající se překážkám. Zní to velice prostě, ale vězte, že třebaže pravidla jsou prostá, Cybershift opravdu potrápí vaši trpělivost. Je to jedna z her, kterou je lehké pochopit, ale těžké v ní být dobrý.
Ve hře na vás čeká 30 úrovní, přičemž některé jsou nápadité více, některé méně. Většinou ale zaujmou svou myšlenkou a na první pokus je zvládnete málokdy, často budete bez šance i při pokusu dvacátém. Prostředí je ztvárněno, podobně jako celá hra, dosti minimalisticky. Ačkoli většina úrovní působí tak trochu prázdně, sem tam natrefíte na zajímavý detail, jako třeba na krásnou sakuru složenou ze základních geometrických tvarů. Úrovně s japonskou tematikou jsou navíc doplněny o zajímavý soundtrack, který poskytne velice příjemnou kulisu ke hraní, ale o tom ještě později.
Základním kamenem hry je přeskakování z krychle na krychli, případně skákání přes překážky a na odrazové plošiny. V tomto směru nečekejte nic originálního, Cybershift je typickou skákačkou, která neurazí, ale také vyloženě neoslní. Ačkoliv jsou některé levely docela zajímavé, vždy v základu půjde o totéž – o kostičky a jejich přeskakování.
Jenže ono to není jen tak, abyste zdolali levitující soustavu krychlí, musíte dokonale ovládat pohyb koule, za níž hrajete. Než se s ní ale sžijete do té míry, abyste ji ovládali pohodlně a sebejistě, existuje dost reálná šance, že si vytrháte vlasy, nebo aspoň rozmlátíte klávesnici o stůl. Ovládání se vám zkrátka musí dostat pod kůži a musíte zcela intuitivně odhadovat rychlost, vzdálenosti a plánovat skoky. O tom je v podstatě celá hra, o učení se dobře hru ovládat.
Naneštěstí hra má i své nedostatky. Jejím základem je překonávání různých překážek, ke kterému potřebujete dokonale zvládnout ovládání. Jenže právě ovládání občas zazlobí, často se mi stávalo, že nefungoval dvojskok. Představte si tu situaci, kdy se po úmorném snažení dostanete na konec levelu a pak prostě jen nedoskočíte do cíle, protože hra si usmyslela, že teď dvojskok jednoduše fungovat nebude.
Dalším nešvarem jsou objekty, které po kontaktu s hráčem zmizí. Ty sice dávají smysl, protože vás nutí skákat rychleji, problém ale nastává, když spadnete a musíte level hrát ze začátku, tyto objekty se totiž nerespawnují. Někdy to znamená, že musíte zvolit delší trasu, jindy to ale kompletně znemožňuje dohrání dané úrovně. Nezbude vám pak nic jiného, než jít do menu a celou úroveň „ručně“ restartovat, což rozhodně není intuitivní ani příjemné.
Kde hra podle mého názoru vyniká, je soundtrack. Nenarazíte zde na komplexní hluboké skladby, ale spíše na jednoduché skladbičky, které vždy mají velice návykový motiv. Zvláště některé mne opravdu bavily a vlastně byly tím, co jsem si na Cybershiftu užil nejvíce. Což je ale trochu zvláštní, když si uvědomíte, že Cybershift není videoklip, ale 3D skákačkou. Tenhle paradox poukazuje na to, že ačkoliv hratelnost Cybershiftu není vůbec zlá, není také ničím výjimečná.
Cybershift je prostou skákačkou zabalenou do cela zajímavého vizuálu, třebaže je velmi minimalistický, a do parádního soundtracku, který je ovšem rovněž minimalistický. No a hratelnost? Hádejte sami – ano, je minimalistická neméně. Cybershift je zkrátka prostou minihrou, která na chvilku zabaví, potěší příjemným soundtrackem, ale je otázkou jestli se k ní budete vracet. Tak či tak, pokud máte rádi skákačky, za zkušení a to chvilkové odreagování (nebo naopak rozrušení) Cybershift stojí.
