Counter-Strike a jeho různé modifikace všichni dobře znají. Tato ikonická a ve své době v mnohém převratná multiplayerová akce od americké společnosti Valve vyšla poprvé jako herní mód neméně legendárního Half-Life před neuvěřitelnými osmnácti lety. CS2D (neboli Counter-Strike 2D) na slavné značce v dobrém slova smyslu parazituje, avšak není výtvorem slovutného Valve, ale nezávislého studia Unreal Software. Tohle germánské studio není žádným nováčkem ani studentským projektem. Skládá se z nadšenců, pro něž je vývoj hry dlouholetou zálibou a na svědomí má už několik kvalitních indie her. Za sebe bych vyzdvihl hlavně propracovanou sérii kutilských 3D survival adventur Stranded, jejíž první díl vyšel už v roce 2003 a dočkal se i dalších dvou pokračování. Jak název napovídá, v CS2D vývojáři transformovali Counter-Strike do izometrického rozměru. Aby bylo jasno, na bojiště se tu nedíváte šejdrem, jako třeba v sérii Diablo, ale nekompromisně kolmo (pro fyziky: po svislici) ve stylu prvních dvou Grand Theft Auto.
Co se týče herních principů, zůstalo zachováno vše zásadní. Dva týmy – teroristé a „protiteroristická jednotka” čili PTO, po sobě pálí hlava nehlava v rámci různých dobře známých map i módů, se kterými jsme se mohli setkat v původním CS. Jsou to především standardní módy Demolition, kde teroristi pokládají bombu a protiteroristická jednotka se ji snaží v časovém limitu deaktivovat, Counter-Strike, bitva o udržení/osvobození rukojmích, a také mód Assasination, kde je v sázce život nějaké velmi důležité persóny, kterou se protiteroristická strana snaží eskortovat na bezpečné místo.
Mód Escape, který zmizel i z původního CS, tu taktéž nenajdeme, zato nechybí oblíbený Zombie mód, ve kterém se zombící snaží postupně přetáhnout na svoji stranu všechny zbývající přeživší z řad protiteroristické jednotky. Zombíci sice nemohou útočit zbraněmi na dálku, zato jsou vytrvalí, čiperní a s přibývajícím časem je jich stále více. Každého, koho polapí, totiž přechází na jejich stranu. Pokud v časovém limitu stihnou obrátit na svoji stranu všechny, vyhrávají. Inovativní pak je mód Construction, který využívá specifické technické možnosti a dispozice CS2D. V tomto módu hráči za peníze a za pomocí klíče čili ručního utahováku staví i bourají taktické obranné zdi, kulometné věže nebo teleporty. Různá defenzivní opatření využijete také v kombinaci se Zombie módem, kde se příslušníci armádních sborů mohou proti zombíkům na dlouhou dobu úspěšně zabarikádovat a distingovaně po nich házet granáty, mají-li dost hotovosti po kapsách. Nechybí ani Deathmatch nebo Capture the Flag, byť ani v dvojrozměrném CS nepatří mezi nejtypičtější volby.
Nejen módy, ale i zbraně jsou tu převzaté z klasického Counter-Strike – primárně z verze 1.6, ale setkáte se i se zbraněmi z různých pluginů nebo s těmi, které oficiálně přišly až v CS: Global Offensive. Výběr kontaktních zbraní je dosti omezen, ale na druhou stranu jsou zahrnuty lecjaké ne úplně standardní těžké kanóny a jiné likvidační pomůcky jako třeba granátomet, raketomet, plamenomet či Molotovův koktejl. Specialitou a asi nejdražším nářadím je portal gun – přesně takový, jaký znáte ze série Portal od Valve – ale naučit se ho ve frenetických bitvách účelně a smysluplně využívat je docela kumšt, k jehož získání je potřeba cvik. Osobně jsem se nejvíce vydováděl s velmi účinným laserem, který sice vyžaduje klidnou ruku, ale kterým svého oponenta usmažíte většinou jednou ranou (a to je dobře).
Transfomrace do top-down pohledu samozřejmě není pouze kosmetickou úpravou vizáže. CS2D má z klasického CS odvozenou kostru herních principů, ale co se hratelnosti týče, jde o zcela jinou hru, což jistě není nijak překvapivý poznatek. I zkušený hráč CS se zde musí učit (téměř) od začátku, protože pohled shora dolů přináší nové možnosti a nová omezení. Na rozdíl od 3D verze vidíte do všech stran, takže hru na kočku a myš se svým pronásledovatelem můžete mít docela dobře pod kontrolou, aniž by to váš nápadník věděl, a můžete taktizovat podle toho, jak se potyčka vyvíjí třeba o dvě chodby nalevo nebo napravo. To ale neplatí v mapách, kde je tma a kde tedy vidíte pouze výsek plochy před sebou, jako tenkrát ti chudáci z Wehrmachtu, které likvidovala spojenecká jednotka v Commandos. Na druhou stranu je váš rozhled do všech stran omezen vzdáleností, což může dopadnout tak, že bezelstně vpadnete do otevřených prostor před vámi a následně zjistíte, že vám jde v ústrety rojnice naštvaných teroristů, popřípadě „PTO”. V dlouhých chodbách a rozlehlých místnostech se tak někdy musí střílet trochu naslepo do míst, kde tušíte pohyb nepřátel. Zkrátka a dobře, kromě toho, že omezený dohled může někomu od základu nevyhovovat a způsobovat mírně klaustrofobický efekt, proměna perspektivy vede k tomu, že herní styl, možnosti taktiky a průběh bojů je tu zcela odlišný od původních verzí Counter-Strike.
Grafickou stránku hry je asi zbytečné nějak dlouze hodnotit, protože to není něco, kvůli čemu by někdo tuto hru vyhledával. Grafika ostatně nebyla hlavním lákadlem ani originálu. Vizuál je přehledný i jednoduchý, a díky této jednoduchosti se nakonec jeví jako nadčasový. Určitou sterilitu a umělost pak rychle osvěží krvavé cákance všude po zemi.
Tomu, kdo nevyrůstal v 80. nebo 90. letech, bude možná chvíli trvat, než si na ptačí perspektivu tohoto typu zvykne. Hře je nutné přijít na chuť, někoho třeba nenávratně odradí hned, ale čím víc času se CS2D dá, tím víc baví. Hra není jen výstřelkem pro fajnšmekry a matadory CS. Je plnohodnotnou hrou úplně jiného žánru, která sice stojí na ramenech svého originálu, ale která by zároveň obstála i sama o sobě. Nevěřím sice, že má stejný potenciál zahákovat hráče jako původní hra, ale na disku určitě může nějaký čas vydržet a sloužit minimálně pro rychlé odreagování. Čas, který lze s hrou strávit, se může také výrazně prodloužit, pokud člověk využije editor map, který je tak jednoduchý, že už jednodušší být ani nemůže. K dobru ještě připočtěme minimální hardwarové nároky odpovídající 10 let starému počítači a fakt, že se jedná o free to play záležitost. Hodnotíme na 75 %.
2D je zkrátka vždy přehlednější. NechŤ dva rozměry nikdy nevymizí z herní scény