Crysis 3

V roce 2007 si určitě vzpomenete, jak jsme všichni hltali informace o připravované akční prvotině německého studia CryTEK jménem Crysis, která udivovala na každém screenshotu svou perfektní grafikou, která dalece překračovala vše, co tehdy bylo na trhu. Když Crysis konečně v listopadu vyšla, zjistilo se, že nejen dobře vypadá, ale že se také dobře hraje a prostředí tropického ostrova, že je skvělým zázemím pro rozsáhlé boje s nepřátelskými vojáky a také s mimozemšťany. Hardwarové nároky na tehdejší dobu trochu udivovaly, ale přesto si Crysis mohla zahrát spousta lidí a získala silnou komunitu. Dychtivé fanoušky trochu ukojilo nepřímé pokračování Warhead, kde jsme si zahráli události prvního dílu doslova z druhé strany (ostrova), ale nový příběh to nebyl. Ten přišel až o tři roky později, kdy se příběh přesunul z tropického ostrova do divočiny velkoměsta a to přímo do New Yorku.

Příběh aktuálně vydaného Crysis 3 nás zavede opět do New Yorku, ale tentokráte v roce 2047, kdy je z celého města uzavřená rezervace a nad vysokými budovami se vypínají stožáry ohromného skleníku, který celé město udržuje v karanténě oddělené od zbytku světa. Ekosystém si sám vesele bují, mrakodrapy se rozpadají, v ulicích zurčí řeky, stromy se pnou po zbytkách staveb a tu a tam narazíte i na nějakou zvěř. Bohužel krom idylické krajiny narazíte často také na vojáky Cellu, kteří celou oblast z nějakého důvodu stráží a ač si všichni myslí, že mimozemšťané jsou minulostí, narazíte později také na ně. Až na výjimky jsou tedy všichni proti vám a budete se muset hodně otáčet, abyste se v celku dostali do cíle.

Ač je Crysis opět hratelností klasická střílečka z pohledu vlastních očí, nabídne řadu nových možností, které vyplývají ze spojení horizontální hratelnosti z prvního dílu a vertikální z toho druhého. Stručně řečeno, velmi často budete bojovat na několika různých úrovních, budete šplhat do budov nebo seskakovat několik pater a je s tím třeba počítat i během hraní, protože nepřátelé se můžou pohybovat vysoko nad vámi. Současně je možné otevřené a rozsáhlé prostředí využít ke svým plánům, používat drtivé skoky při skocích z vysokých výšek, střílet nepřátelé z vysoce posazených stanovišť, nebo se konfliktu vůbec vyhnout a vše obejít okolo či vrchem.

Bohužel na slabší strunu tentokráte hraje jindy vyzdvihovaná umělá inteligence, která postrádá složitější duševní pochody, občas napochoduje na porážku zcela bez problému, na nález mrtvoly nereaguje moc adekvátně a nesnaží se využívat možností terénu. To ale neznamená, že by hra byla nějak jednoduchá a především na dvě nejvyšší obtížnosti (z asi šesti nabízených) se pořádně zapotíte, nemluvě o závěrečném souboji, který obtížnostní laťku nasadí ještě o něco výše. Nicméně nemusíte se bát si z počátku vybrat složitější obtížnost, protože Crysis, po vzoru mnoha jiných moderních her současnosti, umožňuje obtížnost kdykoliv snížit, aniž byste museli vše hrát znovu.

Kromě nanoobleku, který je vaší hlavní zbrojí a který nově nebere energii při sprintu, budete moci využít hezkou řádku zbraní. Hlavní novinkou, která byla prezentována snad ve všech prezentačních videích a screenshotech, je luk. Ten dostanete téměř na začátku hry a začnete se s ním učit. Na nejtěžší obtížnost je jeho ovládnutí dost náročné, protože postrádá jakýkoliv digitální zaměřováček, ale na ty nižší je s ním docela zábava. Umožňuje využít několik typů munice od běžné šipky až po výbušnou, která je schopná zlikvidovat celou skupinu vojáků. Výhodou luku je samozřejmě jeho nehlučnost a také to, že jeho výstřel neruší neviditelnost nanoobleku. Zanedbatelná není ani jeho síla, protože většinu běžných nepřátel (především z řady vojáků Cell) zabije na jednu ránu. Díky tomu se ale jedná o jednu z nejsilnějších zbraní ve hře a občas jsme měli pocit, že je trochu „overpowered”, tedy přehnaně silná. Šípy se nepovalují úplně běžně jako jiná munice a tak je třeba je sbírat a vytahovat zapíchnuté ze stromu nebo mrtvého nepřítele. Nanooblek vás k nim samozřejmě navede, stejně jako nově zobrazuje trajektorii hozeného granátu, automaticky v dalekohledu značkuje nepřátele a umožňuje na dálku hackovat nepřátelská zařízení, jako jsou různé zámky a také automatické střílny, které lze pak s výhodou využít proti nepříteli, který pod nenadálou palbou vlastních zbraní neví, která bije. Některé tyto úkroky jdou směrem k zjednodušení hratelnosti, ale není to tak zlé a během hry si vlastně řeknete, že některé jsou docela rozumné.

Zbraně i nanooblek je samozřejmě možné vylepšovat v různých směrech, čehož ale využijete hlavně v multiplayeru. V single hře to vesměs dopadne tak, že si nastavíte trojici svých oblíbených vylepšení, zbraň si nastavíte dle potřeby a hrajete. Občas také narazíte na nějaké mimozemské artefakty, většinou v podobě super-ničivých zbraní, se kterými jste dočasně takřka nezničitelní a můžete si chvíli užít hru rambo stylem. Potěší také chvilkové sekvence s vozidly, kdy si zajezdíte například buginou a ujmete se jak pozice řidiče, tak střelce a budete si užívat vylidněných New Yorských ulic trochu jiným stylem.

Když už jsme nakousli multiplayer, podívejme se, co do něj CryTEK zakomponoval, protože podle reklamní masáže před vydáním a otevřené multiplayerové bety, to byla jedna z hlavních částí, na kterou vývojáři sázeli. Rovnou je třeba říct, že nic extra objevného asi ve hře nenajdete, ale jedná se o poctivě odvedený akční multiplayer se širokou nabídkou osmi modů na dvanácti různých mapách, řadou zajímavostí, které jej odlišují od konkurence a moc pěknými scenériemi, kde se hry odehrávají.

Osmičce modů, které si můžete zahrát, vévodí Hunter, který jsme měli možnosti si vyzkoušet už vloni na GamesComu. Na začátku kola se dva náhodní hráči ujmou role Huntera, tedy lovce. Jsou trvale neviditelní a k dispozici mají pouze luk. Ostatní jsou vojáci a mají za úkol přežít dvě minuty. Jakmile je nějaký voják „uloven” stává se z něj po oživení také lovec a připojí se na druhou stranu barikády. Pokud přežije nějaký voják, zvítězili vojáci, pokud ne, zvítězili lovci. Hunteři od začátku zcela jasně vědí, kde se jaký voják pohybuje a mohou se podle toho orientovat a plánovat útoky, ale pro vojáka je velmi náročné huntery odhalit, protože vlnící se aura nanoobleku je vidět pouze na omezenou vzdálenost a tak se vyplatí spolupracovat a především sledovat proximity senzor, který ukazuje, zda je někdo v blízkosti.

Krom zbrusu nového Hunter modu si pak můžete zahrát ještě další variace na známé mody z dřívějška nebo jiných her. Můžete tak ovládat místa dopadu mimozemských schránek v Crash Site, kde získáváte body za zajištění nebo ovládnutí místa dopadu, které se volí náhodně, můžete si zahrát jinou variantu téhož nazvanou Spears, kde jsou body dopadu jasně definované a odpadá tak element náhody, můžete si v Capture the Relay zahrát variaci na zabírání vlajek, kdy lovíte baterie a ten, kdo ji zrovna nese má plné ruce a může se bránit pouze pistolkou, nebo zabrousit do klasických vod obyčejného deadmatche a nebo jeho týmové varianty. Škoda, že chybí oblíbený dřívější mod se zabíráním základen, spoustou vozidel a obřích bojů.

Za zabití, výhry a další herní prvky získáváte body a odemykají se vám nové zbraně, schopnosti a vlastnosti nanoobleku. Teprve zde v multiplayeru se jasně pozná, kdo má zbraň vyladěnou různými vychytávkami a také volba správných rozšíření nanoobleku může mnohé zvrátit. Pokud například budete hrát jako lovec s lukem, vyplatí se zvolit nějaké rozšíření zlepšující neviditelnost a ztišující váš krok a podobně. Možností co otvírat je opravdu hodně a pokud rádi otevíráte možnosti na sto procent, nějaký čas vám to určitě zabere. Krom vlastní výzbroje můžete v mapách narazit na povalující se superzbraně mimozemšťanů, které vám sice některé vlastnosti velmi zhorší (například rychlost a obratnost), ale jejich palebná síla to vyváží. Stejně tak můžete narazit na trojnohého robotického bojovníka, jehož řidičem se můžete stát a který rovněž disponuje slušnou výzbrojí.

Multiplayer zkrátka není vůbec špatný i když rekordní žebříčky asi nepřekoná. Nicméně je to ideální hra, která od vás nevyžaduje dlouhé hodiny nácviku, hraní a zkoumání, ale je to dobrá oddychovka, kdy si můžete večer zahrát jeden akční zápas a jít v klidu spát.

Na závěr jsme si úmyslně nechali grafickou stránku hry, která je znovu opravdu nádherná. Kulisy poničeného New Yorku zarostlého vegetací jsou úžasné, řeky, které si hledají koryta prázdnými ulicemi, vypadají jako živé a vůbec je vidět, že si grafici dali práci i s nejmenšími detaily. Občas je pravdou, že jsme narazili na grafické chyby, které jsou spíše ale spojené s fyzikálním enginem, kdy například vagón vlaku poskakoval po celé nádražní hale sem a tam, jako by to byl gumový míček, ale takové chyby se nevyskytují často a celkový dojem se jimi nedá zkazit. Výkonově hra funguje velmi dobře i na vyšší nastavení a na mém pracovním notebooku HP Elitebook se Crysis 3 dalo hrát téměř naplno a subjektivně běželo lépe než druhý díl, který jsem cvičně před nedávnem dohrál. Nicméně je třeba poznamenat, že hra striktně vyžaduje DirectX 11 a pokud nemáte kompatibilní hardware, hru si nezahrajete. To se ale probíralo už ve spojitosti s open betou.

CryTEK opět dokázal, že umí tvořit výborné hry a ač z Crysis 3 už nemáme ten překvapený dojem jako z jedničky, můžeme její zahrání jedině doporučit. Vyjma drobných připomínek, které jsme zmínili v textu, totiž dostanete řemeslně dobře odvedenou a relativně zajímavým příběhem okořeněnou akční střílečku, která dokáže zabavit zhruba na osm hodin, multiplayer nepočítaje. A to vše navíc v kompletním českém překladu. Za nás tedy hodnotíme 85% a těšíme se, s čím vývojáři po ukončení trilogie přijdou.