Kdo se jako malý občas nebál v noci podívat pod postel nebo do pootevřené šatní skříně? Také si pamatujete, jak v takové chvíli vám vaše dětská fantazie, neznalá reálného světa a nemající zábrany, vykreslovala ve stínech schovávající se tvory rozličných tvarů, počtů očí a končetin. Nebo se pod tou postelí mohl objevit tajný poklop, za kterým ležel celý nový svět.
Právě pro ty z nás, kteří na tyhle zážitky vzpomínají, je hra Creaks zrealizovanou cestou našeho vnitřního dítěte do tajů země za zdí. Neznámý hrdina si doma čte, zatímco ve spáře stěny za ním se objeví vchod do tajemného světa. Světa, kde cesty nevedou ze strany na stranu, ale ze shora dolů po nespočetně žebříků, nábytek se ve stínu přeměňuje na nebezpečné tvory a někde v pozadí je veliké monstrum, které si občas svými obřími drápy ukrojí část toho palácového komplexu samo pro sebe.
Rukopis českého studia Amanita Design je na jejich nové hře Creaks znát v každém detailu. A přitom je Creaks o tolik jiný než třeba Machinarium nebo Samorost. Umělecký styl ručně kreslené grafiky Machinaria v dvourozměrném prostoru zůstává. Atmosféra Creaks je však tíživější a zejména tísnivější. Přitom pokud zapojíme mozek, nemůže se našem nejmenovaného hrdinovi nic stát.
Jak postupujeme po žebřících dolů komplexem, narážíme na logické hádanky a nepřátele, které je potřeba obejít. Právě nepřátelé, kteří by na denním světle byly jen nočními stolky nebo věšáky na šaty, jsou ve stínech neznámého světa hrozbou. A přitom po nás doslovně nejdou, ale zaútočí pouze ve chvíli, kdy jim zkřížíme cestu. Například takový noční stolek po zhasnutí se změní na obrovitého psa, který na dálku pár kroků jen začne štěkat, po přiblížení se k němu mu však oči zčervenají a rozeběhne se k útoku. Pokud se stihneme vzdálit do bezpečné vzdálenosti, poslušně se po nějaké době vrátí na místo.
A tak je to v Creaks se všemi nepřáteli. Každý má omezenou sérii pohybů a přesně naplánované chování, se kterým musíme počítat. Pokud víme, že medúza plující prostorem překážku vždy zkusí obletět nejdříve horem a poté až dolem, musíme tomu přizpůsobit náš plán. Medúzy si jinak volně plují vzduchem a hledí si svého. Pokud se však dotknou světla, změní se na starožitné glóby, na které sice nejde vylézt, ale lze je přesunout na aktivační plošinu a tím otevřít cestu dál.
Nás hrdina sám má velmi omezené schopnosti. Kromě zmáčknutí tlačítka, posunutí malého nábytku a krátkého skoku, za který by se styděl každý učitel tělocviku, od něj nic jiného nečekejte. I tak mu jeho omezená paleta schopností stačí k tomu, aby aktivoval různé výtahy, plošiny, rozsvěcel lampy v ten pravý čas a postupně se nořil hlouběji do světa za zdí svého pokoje.
I když se na první pohled může zdát, že se jedná o principiálně jednoduchou logickou plošinovku, kterou můžeme mít v práci spuštěnou na liště a hrát ji, když se šéf nedívá, opak je pravdou. Bez zapnutých zvuků a vnímání každého detailu v animacích a přechodech mezi levely by nám utekl velký kus kouzla Creaks. Kupříkladu hudba reaguje na postup hrou a upozorní i na správně zvolenou strategii. Ne nějak výrazně, ale její hlasitost nebo dynamika se výrazně změní, a pokud ji posloucháme a vnímáme stejně jako samotné dění na obrazovce, dokáže velmi ulehčit cestu vpřed.
I když se ve hře objevují rozhovory, které většinou pronesou záhadné ptačí postavy, obyvatelé tohoto světa, není jim rozumět. Jejich řeč se skládá z mumlání, citoslovcí a posunků. Je jen na hráči, aby si domyslel, co tím rozhovorem chtěli autoři říci. Upřímně význam některých dialogů jsme nepochopili ani my. Ve výsledku to však neubírá na kráse, protože krátké pasáže jsou jen výplňkem před další hádankou a slouží svému uměleckému záměru.
Hrou jsou také rozmístěny interaktivní obrazy. Některé stačí jen aktivovat a krátká animace rozpohybuje ručně malovaný obraz. V jiných obrazech se skrývají celé minihry, které na první pohled působí, že by mohly existovat i v reálném světě. V jednom obraze přeskakujete náhodně překážky, v jiném se jako temná postava schováváte za stromy před lidmi a tak podobně. Kromě samotné minihry je však vidět i mechanismus táhel a pák, které se uvěřitelné hýbají společně s postavičkami na obraze. Snad se na internetu objeví nadšenec, který zkusí některou z obrazových miniher zkonstruovat v reálném světě.
Samotné hádanky se rozvíjí a nestane se, že bychom na různých levelech uplatnili stejný postup průchodu. Jedinou výjimkou je level, kterými procházíme dvakrát a rozdílem je, že při druhém průchodu se vracíme a tedy je potřebujeme projít obráceně. K zamezení repetice autoři postupně dávkují nové nepřátele i schopnosti. Kromě temných postav, které napodobují vaše pohyby, se jedná například o kouzelný mlýnek, se kterým lze dálkově rozsvítit některá světla a přeměnit tak nepřátele zpět na bezpečný nábytek. Na první pohled zjednodušení ale samozřejmě vede k tomu, že hádanky jsou ještě složitější než dříve.
Kouzelné také je, jak jednoduše se hra ovládá. Hráči stačí kromě směrových kláves jen tlačítko pro skok a interakci. Je vidět, že autoři již od začátku počítali také s mobilní verzí, na které by širší nepřehledná paleta ovládání kazila herní zážitek. Při hraní na počítači zapomeňte na myš. Je zbytečná.
Oproti předchozím hrám není v Creaks takový důraz na příběh a hlavním tahounem jsou samotné hádanky. Ano, animace se během přechodů mezi hádankami zaměřují převážně na ptačí postavy, které pátrají po jisté knize, zatímco za okny se jim pohybuje neznámé monstrum. Ale ať už se v animaci stane cokoli, víme, že se nás v další místnosti opět čeká další hádanka. Creaks se tak křečovitě drží svého žánru až do konce, který přichází ani ne po šesti hodinách. Pokud by hra byla delší, nejspíš by se neubránila repetici, zatímco takhle skončí ve chvíli, kdy se stále zdá originální, nápaditá a hlavně krásně zpracovaná.
