Commandos: Strike Force

Commandos si už dokázalo vybudovat opravdu zvučné jméno a mnoho příznivců (a s tím samozřejmě i odpůrců, jak jinak). Celá série doposud obsahovala tři díly (a jeden datadisk), první (Commandos: Behind Enemy Lines) vyšel již v polovině roku 1998 a od té doby proběhlo na poli PC her hodně velkých změn. Právě Commandos však zůstávalo v základním principu stále stejně chytlavé, zajímavé a místy i pekelně těžké. Nyní, o osm let později, však přichází “revoluce”, kterou jen tak nikdo po třech letech od vydání 4. dílu nečekal. Do jaké míry tedy pronikají do Strike Force zažité principy? Po pravdě řečeno, naše pocity jsou značně rozporuplné. Samozřejmě ihned hru, ani po takto razantních změnách, neodsuzujeme (jak to udělalo mnoho hráčů ještě před vydáním), určité zklamání se však zapřít nedá. Pojďme se na všechno raději podívat pěkně zblízka.

Story

Změna je každému, byť jen občasnému hráči, patrná okamžitě po prvním letmém pohledu na okolní screenshoty. Ano, celá hra se přeměnila po vzoru moderních akcí do 3D kabátu. Příběh se odehrává v průběhu druhé světové války, ve třech částech Evropy. Z počátku se ocitneme v centru dění, tedy ve Francii, následně zaskočíme do zasněženého Norska a skončíme na východě – v Rusku. Misí je celkově 14, takže žádná sláva, protože hru dohrajete za pár hodin. Prostředí jsou poměrně rozmanitá, chybí ovšem větší detaily, jimiž oplývaly předchozí díly Commandos a taktéž správnou šťávu, hratelnost a atmosféri série postrádáme. Marná sláva!

Tým značně ochořel

Měli jste rádi pořádný tým, kdy jste museli na vyřešení každé situace pečlivě rozmýšlet mezi jednotlivými členy? Potom vás asi hned z úvodu příliš nepotěšíme. Celý tým totiž prošel přechodem do 3D velkými změnami a na mnohé postavy můžeme (v dobrém) vzpomínat. Kdo dostal v našem týmu padáka? Z původních 7 charakterů nám zbyly pouze tři – Zelený baret (Green beret), Sniper a Špión (Spy). Navíc ve většině misí budete mít k dispozici pouze jednoho, případně dva ze jmenovaných členů. Alespoň přepínání je vyřešeno dobře, pomocí klávesy TAB. Postavy, které v danou chvíli neovládáte, střílejí pouze jako krytí, aby zachránili svůj život a lehce od vás odlákali nepřítelovu pozornost (ne vždy se to však daří).

Jeden po druhém

Určitě nebude na škodu si o každém z členů vaší jednotky povědět pár slov. Jako prvního si vezmeme našeho oblíbeného snipera. Samozřejmě jeho hlavní a nejúčinnější zbraní je sniperka, díky které můžete vyřídit znepřátelené německé jednotky hezky z bezpečné vzdálenosti. Především se nám líbí „vychytávka“ v podobě zadržení dechu. To využijete při míření na dlouhou vzdálenost, vaše přesnost bude totiž nesrovnatelně lepší. I se sniperem však můžete zabíjet relativně z blízka, taktéž efektivně a navíc potichu. Ihned v první (spíše tréninkové misi) zjistíte, jak kvalitně umí házet nože. A nebojte se, že by stačil nepřítel se zabodnutým nožem doběhnout pro posilu nebo spustit alarm. Rychlá a tichá smrt. Ale přes to máme jiného odborníka, samozřejmě špióna. Nenápadného šikulu, který dokáže proklouznout nepozorovaně téměř kamkoli. Ve spojení s již zmíněným sniperem opravdu zabijácká kombinace. Zatímco mu ostřelovač takzvaně kryje záda, on proběhne osvobodit spojenecké jednotky a nebo umístí výbušniny na určená místa. A už nám zbývá pouze Zelený baret, člen který nám přirostl k srdci asi nejméně. To bude dáno především jeho zaměřením na granáty a těžké zbraně, proto právě v jeho kůži jsme si připadali jako někde úplně jinde, nejspíš ve hře Call of Duty při vylodění v Normandii.

Drsná akce?

Ano, občas je Commandos Strike Force drsnou akcí, kdy se musíte doslova prostřílet mezi hordy nepřátel až k určenému cíly. Celkově by šlo rozdělit všechny mise do tří skupin. O té první, kdy je hlavní a zároveň jedinou možnou cestou hrubá síla (respektive tvrdé a přesně mířené kulky), jsme se již zmínily, do druhé skupiny bychom zařadili především mise se špiónem. V nich je naopak úkolem co nejšikovněji a jak co možná nejvíc potichu zneškodnit překážející hlídky a splnit úkol, někdy dokonce pro úspěšné splnění nesmíte ani spustit alarm. A poslední druh misí? Zkrátka jakýsi kompromis – tedy způsob provedení je čistě na vás a možných variant pro dokončení je více. Ty jsou samozřejmě ideální, protože má každý hráč poměrně volnost a k úkolům se dostane takovým způsobem, který právě jeho baví. A co jde jiného, než o zábavu.

Commandos vychytávky

Naštěstí nám ve hře alespoň zůstaly některé známé a osvědčené věcičky, které se budou při řešení záludných úkolů určitě hodit. Jaké máme na mysli? Tak například za zmínku určitě stojí možnost odlákání stráží (pouze u špióna) hozením mince na zem. Ten se pro ni samozřejmě ihned vydá (jak se říká, každá koruna dobrá!) a není ho tedy problém zezadu vyřídit. Některé mrtvé vojáky můžete opět obrat o jejich uniformy (když jsme byli malí říkali nám: „Mrtví se nikdy neokrádají“, ale nutnost je nutnost – jsme přece ve válce!), přičemž funguje opět již známý systém, že voják s vyšší hodností vás jednoduše odhalí. Bohužel žádné mrtvé osoby nemůžete odtáhnout z inkriminovaného místa a to se nám po pravdě řečeno vůbec nelíbí, přestože po nějaké době sami zmizí (a to se nám líbí ještě méně).

Technické záležitosti

Engine hry a grafika jako taková nám nepřináší v podstatě nic nového. Autoři se nemůžou chlubit použitím nejrůznějších moderních efektů, které by byly zabudované do hry. V porovnání s konkurenčními hrami stejného žánru se jedná zkrátka o spíše slabší průměr. Fyzikální model taktéž žádná sláva, občas narazíme na nějaké poměrně podstatnější chybičky, ale o nich netřeba se zmiňovat – jsou v podstatě v každé hře samozřejmostí.

Bohužel zklamání

Jak jste pravděpodobně poznali z podnadpisu tohoto finálního odstavce naší recenze, žádné nadšení se u nás nekoná. Šampaňské na oslavu nového dílu klasických Commandos můžeme ještě nechat odležet a musíme věřit, že se nakonec rozhodnou chlapíci z Pyro Studios opět vrátit k starým a osvědčeným principům. Commandos Strike Force nám totiž nepřináší v žádném směru nic nového, zůstalo pár vymožeností, na které jsme byli po dlouhá léta zvyklí, avšak jsou to opravdu pouze maličkosti. A nejen proto od nás obdrží lehce nadprůměrných 75%. A jaké jsou alternativy? Většina FPS co jsou už nějakou dobu na trhu – určité prvky v této hře najdeme totiž například z Call of Duty, jindy jsme se cítili stejně jako u hraní Hidden and Dangerous, při pobíhání a skrývání v roli špióna to bylo zase jako v kůži lehce nemotorného Hitmana. Musíme pouze doufat, že se Strike Force nestane posledním dílem k zakončení celé série a snad nás autoři ještě v budoucnu mile překvapí. Jenom aby se nesnažili stále víc a víc napodobovat klasickým FPS, protože těmi je v poslední době trh doslova přeplněn.