Colin McRae DIRT

Pole závodních her je momentálně značně rozfragmentované mezi dvěma póly. Jeden tvoří bezmezně populární arkádové ježdění v podobě Need for Speed a jeho klonů, druhý potom tituly zaměřené na hardcore publikum, u nichž se běžný hráč zábavnosti jen tak nedořeže – mluvíme o GTR, Richard Burns Rally či Live for Speed. Oba světy mají něco do sebe, ale každému zároveň něco chybí. Kompromis není vždy tím nejlepším možným směrem, ovšem výjimka mezi počítačovým závoděním Colin McRae ho již několik let zvládá nad očekávání dobře. Je pravdou, že ti opravdu nejvytvrdlejší závodníci žehrají nad jeho arkádovou složkou, na druhou stranu si položme ruku na srdce a řekněme si, že u her se chceme především pobavit. A to dosud pětidílná série umožňuje měrou vrchovatou, aniž by bylo nutné se pozastavovat nad přehnanou nesmyslností fyzikálních zákonů. Jistě, jsou tu značně zjednodušeny, především však proto aby si i závodník-začátečník mohl užít realisticky působící zážitek.

To je tedy Colin McRae Rally, jak jsme ho dosud znali. Ovšem šestý díl přichází s pozměněným názvem, a to je obvykle první indikace změn. Mnozí se obávali, že ideální mix mezi arkádou a hratelností bude porušen ve prospěch prvně jmenovaného elementu. Důvodem byl především souběžný vývoj na next-gen konzole, na nichž hra musí být přeci jen ještě přístupnější než na PC. Hrozilo, že vznikne pustá arkáda bez nápadu. Nakonec ale není vůbec tak zle, ba právě naopak. Předem je však skutečně třeba říct, že arkádová složka svou pozici přeci jen posílila, ovšem jen o pomyslný kousíček, jenž na nejvyšších obtížnostech vlastně ani nezaznamenáte. Ty nejnižší, navíc se všemi možnými pomocníky, jsou potom procházkou růžovou zahradou i pro nezkušené hráče. Takže se zase tolik nezměnilo, jen se rozšířila škála hry a tím i cílení na širší publikum, což je vlastně dobře.

Ale co ten DIRT v názvu? Jelikož z něj zmizelo rally a obrázky působí tak, jakoby z nich na vás mělo vystříknout bláto, mohou si mnozí myslet, že se kompletně změnila tematika hry. Pravda je to nicméně jen zčásti. Klasického rally si totiž rozhodně užijete dosyta – stále tu je pěkných 36 etap v šesti zemích s několika třídami vozidel. Marketing se však snaží zaujímat především přidanou hodnotou. Ta spočívá v dalších pěti plnohodnotných závodních sérií. A jak už vyplývá z názvu, nepůjde o žádné formule, ale pořádně drsné závody v blátě a divokém terénu. Jedná se o rallycross, kde se to v zatáčkách vždycky pěkně mele. Dále pak zdánlivě podobný Championship Off Road Racing – v něm ovšem závodí speciálně uzpůsobené bugyny a tratě jsou poněkud variabilnější především z toho pohledu, že se na nich často nachází nájezdy a následné skoky, jež je třeba dobře zkoordinovat s dopady. V Rally Raid si zajezdíte na speciálních, především písčitých okruzích, a to se všemi možnými vozidly. Drsnou disciplínou je také Hillclimb, kdy se co možná nejrychleji snažíte zdolat jeden z vrcholů amerického pohoří Rocky Mountains. A jako poslední jsme si nechali Crossover, který je v celé té široké nabídce relativně nejméně zábavný, ale i tyto závody proti soupeři na druhé části trati si nakonec užijete.

Jednotlivé disciplíny se hrají naprosto odlišně. Rozhodně nečekejte, že s jízdním stylem z rallye uspějete v CORRu apod. S novými závodními variantami se na dráhu dostávají dokonce fyzičtí soupeři. Série dosud, jelikož se zabývala výhradně rallye, nabízela jen závody takříkajíc proti hodinám, kdy na trati nebyli žádné další vozy. To se nyní v některých typech závodů mění a například s bugynami si v bojích o lepší příčku užijete parádního závodění, jehož esenciální součástí jsou stálé strkanice. Skvělý dojem dělá i závodění tahačů, především tehdy, když se přepnete do pohledu z kabiny. Pak si připadáte jako Karel Loprais na Dakaru. Z tohoto pohledu je nesmírná škoda, že právě tyto disciplíny, které vyžadují předjíždění a přetlačování o každou pozici, nezařadili tvůrci do multiplayerových modů. Ty se omezují jen na rallye a Hillclimb, které se jezdí osamoceně. Lze sice porovnávat časy až se stovkou dalších hráčů připojených v jedné hře, ale to pravé ořechové zůstává pouze v singleplayeru. Nezbývá než doufat, že se časem objeví nějaký ten patch.

Codemasters jdou jednoznačně cestou masivního obsahu, což předvedli už v sérii DTM Race Driver. Nejlepší na tom je, že skutečně nejde jen o nějaká poslepovaná dema, kdy by každá série měla dva vozy, pár tratí a konec. Jde jakoby o kompilaci plnohodnotných titulů. O tom svědčí i možnost naskočit do každého ze seriálů zvlášť a odkroutit si tu pár sezón. V takovém případě se však setkáte jen s na sebe napojenými závody. Mnohem lepší volbou a zároveň také během na dlouho trať je kariéra. Možná by jí slušel příběh jako ve zmíněném DTM, na druhou stranu si na něj po čase ani nevzpomenete. Nebudete mít totiž čas. Hra před vás postaví pyramidu sestávající ze zhruba šedesátky mítinků. Spodní patra jsou pochopitelně nejširší a nejvíce nahuštěna závody, směrem vzhůru se počet snižuje na úkor vzrůstající obtížnosti. Jak už bylo řečeno, na počátku je možné zvolit jeden z pěti obtížnostních stupňů, které jsou velmi dobře odměřeny. Navíc nepůsobí jen na to, jak dobří jsou vaši soupeři nebo jak moc akurátní je fyzikální model, ale v závislosti na komplikovanosti i odměňují. To znamená, že za vyhraný závod na nejvyšší z obtížností dostanete neporovnatelně větší balík peněz, než když závodíte coby začátečník. Peníze pochopitelně upotřebíte na neustálé rozšiřování garáže a také na úpravu svých vozítek, především pak tu vizuální. Tuning v pravém slova smyslu tu není, stejně jako ve skutečnosti je možné pouze nastavit auto podle vlastních preferencí. Nechcete-li se však špinit s virtuálním šroubovákem v ruce, nemusíte, i s optimálním nastavením od počítače se dá vyhrávat. Zbývá zmínit ještě mistrovské bodíky, jejichž prostřednictvím si odemykáte nové závody.

Nemá cenu zde vypisovat všechny bouráky, s nimiž rozvíříte prach nebo rozprsknete bláto po obrazovce. Je jich bezmála padesát a vzhledem k tomu, že zhruba rovnoměrně pokrývají všechny disciplíny (někdy se použití strojů i překrývá), jsou velice odlišné. Zajezdíte si jak v tradičních WRC speciálech, tak upravených silničních žihadlech, ale také v legendách, s nimiž se jezdilo před desítkami let. Nejlepší dojem jsme ale stejně měli ze zmíněných tahačů a buryn, které nabízejí nejzáživnější poježdění s takovou dávkou adrenalinu, že hře odpustíte i větší rozkročení směrem k oné arkádě. Nemá cenu popírat její významný podíl na zábavnosti hry. Auta se zkrátka ovládají bezproblémově, přesto je nutné ctít určité zásady a rozhodně nečekejte odrážení se od patníků ve stylu Need for Speed. Tady si Colin McRae stále drží svou úroveň. Ani do stoosmdesátistupňové zatáčky nemůžete najíždět neregulovanou rychlostí. Přesto si vystačíte s klávesnicí či gamepadem. Samozřejmě mnohem lepší volbou je volant, který ještě umocňuje výborný pocit z jízdy.

O grafickém zpracování hry se toho napsalo mnoho už před vydáním. Superlativy jsou tentokrát do puntíku ospravedlněny. Podobnou nádheru jsme tu snad ještě neměli. Jen o modelech vozů by se dalo popsat hodně řádků. Nejenže jsou precizní a detailní, ale destrukční model dokazuje, že i do poslední součástky propracované. Každý náraz se na projeví na vzezření, ale i kvalitě ovládání (tam nicméně ne tak diametrálně). Okolí trati by se z fleku dalo fotit na pohlednice. Často se vám stane, že se budete kochat a v tom vrazíte do svodidel. Mimochodem i ta jsou fyzikálně korektní a stejně jako plůtky, značky atd. po nárazu adekvátně zareagují. To vše ale není zadarmo a připravte se na to, že vás počítač bude pod náporem výpočetních požadavků úpět, pokud je tedy vůbec uvede v chod. Hra vypadá velmi dobře i na nižších nastaveních, ale i na ně si připravte dvoujádrový procesor, grafickou kartu aspoň předposlední generace a půldruhého gigabajtu operační paměti.

Pokud od Colin McRae DIRT nečekáte něco, co nemůže a ani nechce splnit, budete spokojeni. Ani omylem to není realistická záležitost jako Richard Burns Rally, na druhou stranu si troufám říci, že pobaví větší množství hráčů, kteří zkrátka chtějí adrenalinové závody, které by jim daly pocit „že takhle nějak je to ve skutečnosti“. Co na tom, že je to třeba úplně jinak, pokud se iluze povede, je úkol splněn. A v tomto případě se povedla. Jen škoda toho nedotaženého multiplayer. 85%