Code of Honor 2: Conspiracy Island

Jednotko! Dnes nás čeká velmi nesnadný úkol. Dokonce by se dalo říct, že ještě nikdy jsme neměli tu možnost, zažít něco tak obtížného. Nepřítel – kravaťák – skrývá na tajemném ostrově několik beden, které na sobě mají radioaktivní varování. Co z toho usuzujeme vojáci? Z toho usuzujeme, že tam asi bude něco radioaktivního, že! Rozhodně nepochybujte, že proti nám stojí hrozný nepřítel. Zkoumali jsme pomocí našich nejmodernějších satelitů jeho chování a vypadá to, že všichni podstoupili oboustrannou lobotomii a ještě na nich někdo vykonal naprosto šílené pokusy. Jinak si vůbec nedovedeme vysvětlit jejich trhavé pohyby a to nesmyslné pobíhání z kouta do kouta. Někteří rozhodně podstoupili i biologické pokusy. Pozor, na ty nepůsobí elektřina, jsou imunní vůči páře a jedovaté kousnutí od hada? Sranda… Po něm na vás klidně budou čekat uprostřed tunelu a ještě vám vyšlou vstříc kulku, jakmile se objevíte. Na ostrově na vás čeká spousta záludností. Na to se připravte vojáci. Asi budete bloudit, nepřítel totiž používá velmi nechutnou taktiku, která se jen tak nevidí. Staví chodby a budovy tak, aby si byly podobné jako vejce vejci. Dokonce máme podezření, že najali šíleného architekta doktora Kaplickova, který používá techniku – třikrát vytvořit a třicetkrát zkopírovat – díky tomu se přestanete orientovat již po opuštění třetí místnosti, všechny další totiž vypadají úplně stejně. Takže jednotko! Jak říkám, je to maximálně obtížný úkol. Ale my to zvládneme, máme na to pouhopouhé dvě hodiny. Bedny s radioaktivním materiálem jsou zákeřně umístěny ve venkovním prostoru, kde do nich pere slunko a brzy je asi roztaví. Nuže, do akce!!!

   

Jak jste jistě pochopili, dnešní recenze bude tak trochu bžunda. Mám totiž velmi zásadní podezření, že vývojáři dnes recenzované hry moc, ale moc nesnáší všechny recenzenty, a proto tvoří hry, kterými se jim chtějí pomstít. Oni je totiž musí hrát, oni je musí dohrát a pak o nich ještě psát dlouhosáhlé články. No my jim to nandáme, schválně to uděláme co nejnudnější, hehe, jen ať si kluci jedni ušatí recenzenští užijí. Že by opravdu byli takový vývojáři? Po dohrání Code of Honor 2 o tom pochybuji stále méně, i když varianta se zapomenutou příručkou “Jak udělat svou první hru za deset minut”, zapomenutou někde v ústavu pro chorobomyslné, taky vypadá celkem uvěřitelně. Teď ještě přijít na to, jak to ti vývojáři, teda pardon chovanci, z ústavu propašovali ven a který chorý mozek jim to umožnil vydat a dostat mezi nás.

   

A vůbec, v City Interaktive, což jsou vývojáři a zároveň distributoři dnešního zázraku, vymysleli opravdu geniální techniku designu úrovní. To se takhle udělají tři různé místnosti a dvě různé chodby, strašně rychle se začne mačkat tlačítko pro kopírování a v záchvatu talentu se to co nejrychleji pospojuje k sobě. A božínku, v rekordním čase dvou minut zde máme hotový, kompletně nový level. Tak ještě tady dáme trošku jinak to potrubíčko, mlask, tak to nikdo nepozná, a ta úvodní planinka, kdo by se s tím sakra dělal. No tak to se tady odstraní ta lávka a už to je něco úplně jiného. Co na tom, že na úplně stejné planině s lávkou hráč začíná, to už si ti blbouni nebudou pamatovat. Vsuvka. A hergot, musím sebekriticky říct, že mi asi začíná hrabat, takhle se vžívat do role geniálního vývojáře. No radši rychle od toho, třeba k protivníkům.

Taky máte ten pocit, že když někdo nemá krk a ještě se přikrčí, tak vypadá dost hrozivě? Ano, jistě všichni kdo řekli, že taky dost směšně, mají samozřejmě pravdu a za odměnu dnes nemusí nakrmit křečka. Mám výrazné podezření, že modelem nepřátel nestál nikdo jiný, než Zvoník u Matky Boží. Alespoň, že tak nekulhají, no hned mám důvod přihodit si k hodnocení 5 bodíků. A to jsem se ještě nezmínil o tom, že někteří dokonce vykazují menší záblesky inteligence. Ale opravdu jen záblesky. To když se do nich trefíte, oni začnou rychle běžet směrem od vás, ale pak záblesk pomine a po dvou metrech se zase otočí a nechají se konečně zastřelit. Někteří z nich naštěstí nemají dvojnásobnou, ale hned trojnásobnou lobotomii, takže pro jistotu utečou někam hodně daleko, odkud šibalsky vykukují a čekají na kulku se svým jménem.

   

On ten architekt Kaplickov je vůbec šibal. I když tentokrát nechal chobotnici doma a vypustí na vás sem tam alespoň pár zdivočelých hadů. Alespoň se při brodění vodou, která je kalná, že by se snad dala i krájet, nebudeme nudit. Opravdová vychytávka, která se jen tak nevidí, se ale skrývá někde úplně jinde. Jsou to krabice, které jsou v hojném množství rozesety všude po stěnách a ze kterých se jiskří až hrůza. Pokud se k nim přiblížíte, zbude z vás jen škvarek. Ale nebojte, to se vám stane jen jednou, a i když jsou krabice umístěny většinou i v úzkých chodbičkách, stačí jít prostě u protější stěny. Občas je potřeba hráče vyděsit i trochou páry, takže sem tam dáme nějaký to prasklý potrubí, ale k tomu hned i nějaký to valve, aby hráč snad nemusel bloudit. A taky je potřeba mu vymyslet nějakou zásadní činnost. Takže na stěnu se dá takový to hejblátko, co když se dá dolů, tak to většinou otevře nějaký dveře. Super. A pro jistotu uděláme ještě i druhý typ hejblátka a pro jistotu ho zase třikrát zkopírujeme a vrazíme vedle sebe na stěnu. A aby to hráč neměl tak jednoduchý, tak některý hejblátka uděláme hardcore, slint, to mají hráči rádi, jojo. Takže když ho bude chtít zmáčknout, musí stát na milimetr přesně a dívat se přesně na tuhle šmouhu, jinak si ani neškrtne.

   

A dál už nic! Teda skoro nic. Pokud nepočítáme dvojí sestřelení helikoptéry, který je napínavý jak padesátý opakování Mrazíka, prostě zamíříte bazuku, stisk a je po helikoptéře. Znáte takový ty scény ze starých filmů, kde když havaruje letadlo nebo vrtulník, tak prostě zaletí za nějaký kopec a až pak se objeví sloupec dýmu. Tak už víte, jak je to uděláno i tady. Zbraně taky stojí za to, zvláště když je stačí prohodit, aby měly zase plné zásobníky. Ale teď už fakt vážně! Jak hra vypadá po stránce grafické, máte možnost vidět z okolních obrázků. Potřebuje to další komentář? Potřebuje! V pohybu je to snad ještě 2x odpudivější, než to na první pohled vypadá. To už je asi opravdu lepší masturbovat se struhadlem. Ehm, nepsal jsem, že od teď už jenom vážně? No snad až příště. O hudbě ale už teda psát nebudu, protože variaci na dva tóny odmítám říkat hudba.

   

Je vidět, že hraní nezáživných a hloupých her může zanechat následky, ale oni si začali tím, že tohle vůbec vypustili na světlo boží. Za jediné jsem jim, tedy vývojářům, opravdu vděčný. Herní doba je totiž pouhé dvě hodiny, jinak to snad mohlo být ještě horší a zřejmě i bude, jak naznačuje hláška “to be continued” na konci hry. Takže pokud nechcete dopadnout jako já a uchránit se začínajícího šílenství, od téhle hry ruce rychle pryč. Hodnocení 25%.