Cobra 11: Crash Time

Nezapomenutelný Semir Gerkhan a jeho parťáci jsou neodmyslitelně spjati s německým seriálem společnosti RTL, Kobra 11, který si svou cestu již před mnoha lety našel i v České Republice. I zde se velice rychle zařadil k dobře sledovaným televizním programům. Vřelého přijetí se dočkaly i hry s touto tématikou, k nimž před nedávnem přibyla jedna další. Nezapomenutelný Semir Gerkhan a jeho parťáci jsou neodmyslitelně spjati s německým seriálem společnosti RTL, Kobra 11, který si svou cestu již před mnoha lety našel i v České Republice. I zde se velice rychle zařadil k dobře sledovaným televizním programům. Vřelého přijetí se dočkaly i hry s touto tématikou, k nimž před nedávnem přibyla jedna další.

Ve víru policejních případů 

Inovací oproti minulému dílu – Cobra 11: Nitro (recenze) – není zrovna nejméně a začít můžeme přímo s rozborem Případů, které zde zastupují singleplayer kampaň. Hned na první pohled musí být každému jasné, že nic takového jsme v Nitru neměli a je to škoda. Po zevrubném testování se Cases (Případy) ukázaly jako opravdu vyvedené a daleko lépe využívají potenciál, který hře seriál propůjčuje. Takto totiž budeme se Semirem a jeho parťákem procházet kompletně celým případem od jeho prvopočátku, až po závěrečné vyvrcholení. Každý případ má v průměru šest fází, které v závislosti na zvolené obtížnosti a vaší šikovnosti zaberou od půl hodiny do hodiny, a mnohdy i více. To v součtu celkového počtu osmi případů dává slušné číslo kolem deseti hodin čistého času jen u kampaně. A to je množství daleko větší, než tomu bylo u dílu předešlého. Zcela nudné pak nejsou ani zápletky a nebude výjimkou, když v některém problému spatříte jasný odraz ze seriálového dění. I zde budeme lovit piráty silnic, přicházet na kloub smrtelným bouračkám, krádežím a zachraňovat nevinné z nesnází.

 

I když to zní různorodě, v praxi se setkáme jen s několika typy misí. Za prvé jsou to ty, kde máme za úkol v časovém limitu dojet z místa A do místa B, kam nás navádí šipky či minimapa. To je ale asi nejnudnější příklad, daleko záživnější se ukazují být honičky s kriminálními živly, které budete mít za úkol nějakým způsobem zastavit a zadržet. Podobný postup uplatníte třeba i v momentě, kdy se vaše šéfka ocitne v autě bez funkčních brzd. V takovém případě musíte vlastní nablýskaný vůz použít jako zátarasu a v plné rychlosti ji zahradit cestu dále. Mezi mé oblíbené taktéž patřily ty kousky, v nichž šlo o tajné sledování podezřelého. Takto jsem se vydala po stopách novináře, který mě nakonec dovedl až k rozřešení celého případu. Při stopovacích misích ale musíte působit značně nenápadně a za žádnou cenu se nesmíte k sledovanému vozu přiblížit na vzdálenost menší, než je vám hrou zadáno. Stejně jako v Nitro i nyní je možno pochválit několik netradičních misí, které si své místo našly téměř u každého Případu. Tyto typy závodů nás postaví do netypické situace jako je testování nového terénního auta, závodění na tuningových sešlostech či třeba trénink řidičských dovedností na pětipatrovém městském parkovišti, z jehož střechy si posléze seskočíte na dole vedoucí dálnici.

  

Ničíme karosérii… a nebo ne? 

Tím se dostáváme k otázce realističnosti, která jde snad ještě dále, než seriál samotný. Že osmdesát procent v Kobře 11 předváděných akcí je v reálném světě zcela neproveditelných, platí zde dvojnásob. Nad leckterými skoky zůstává doslova rozum stát, budete létat dokonce i přes lfetadla umístěna na runwayi, a poté co nešikovně dopadnete a uděláte tak deset sudů za sebou, postavíte se opět na všechna čtyři kola a jedete dál, jako by se nechumelilo. Ano, Cobra 11: Crash Time je maximální arkádovou záležitostí a pokud někomu takový styl hry nesedí, měl by se jí obloukem vyhnout.

Se skoky je možno spojit i jeden z nejdůležitějších aspektů závodní hry a to je fyzikální model. Ten je tentokráte obzvlášť benevolentní a i když nelze prohlásit, že by jej autoři zcela odfláknuli, do styku se s jeho projevy dostaneme jen málokdy. Samozřejmě, že skrčené plechy ke Kobře 11 platí, i tak ale čas od času nelze pochopit, jak může auto z tak hrůzostrašné havárky vyjít s nepoškrábaným lakem. A když už se přeci jen celkový stav vozu opravdu zhorší, dočkáme se kupříkladu otevírajících se a zavírajících se dveří, které mimochodem za jízdy vypadají až neskutečně uměle. Již ne tak příjemně vaše řádění zvládají auta okolní, do nichž stačí lehce strčit a okamžitě vzplanou, což v kontrastu s vaším poškozením vypadá ještě úsměvněji. Na druhou stranu se ale nelze na autory ohledně této věci zlobit. Ostatně nikde se nepsalo, že bude Crash Time reálnou simulací.

  

Bezejmenné vozy 

Tak trochu nevyrovnané pocity jsem nabyla z vozového parku. Na jednu stranu je třeba uvést, že se v průběhu hraní takřka nesetkáte s licencovaným vozem. Místo toho se na ulicích pohybují auta specifické značky, kterou si vytvořili sami autoři, přičemž v tvarech samotných vozů nebudete mít problém čas od času rozeznat jejich reálné protějšky (ostatně rozdíly jsou občas minimální). Na druhou stranu je třeba připustit, že se podstatně zlepšila situace na silnicích obecně, která byla hojně vytýkaná v díle minulém. Typů a barev aut v provozu přibylo, tudíž se již nebudeme dále setkávat se stále stejnými modely.  Jistého vylepšení dostály i samotné cesty. Klasicky je ve hře přítomna spousta a spousta kilometrů virtuálních silnic, které jsou zasazeny jak na německé dálnice (bez rychlostního omezení 🙂 tak i na okresky či lesní serpentiny. Přesto je třeba na tomto místě uvést alespoň jednu výtku. I když je na první pohled silniční síť opravdu hustá, budete po krátké chvilce znát většinu cest nazpaměť. Pokud stejnou trasu jen v lehce pozměněné délce projedete několikrát za sebou, vězte že zprvu zkušenosti oceníte, postupně vás ale řízení po stejných okreskách prostě přestane bavit.

  

Jedeme nebo letíme? 

Neméně důležité jsou i celkové vlastnosti vozidla a jeho ovládání, o němž lze prohlásit téměř to samé, co v předešlém odstavci. Crash Time je zkrátka arkádou a tak si s vozem budete moci dovolit takřka cokoliv byste rádi. Na druhou stranu je k dobru autorů třeba uvést, že auto již není až tak přilepené k silnici, čas od času vám dokonce proti vaší vůli sklouzne do smyku či se ve vyhrocené situaci jednoduše převrátí, což nebylo u Nitra až tak častým jevem. I tak ale především na dálnici a ve vyšších rychlostech zůstává pocit, jakoby vůz letěl několik centimetrů nad vozovkou, čemuž jenom pomáhá lehké rozmazání obrazu. To má nejspíše navodit pocit rychlé jízdy, což se ale bohužel až tak nepodařilo.

Zábava od začátku do konce 

Bez diskuze nejsilnější stránkou Cobra 11: Crash Time je hratelnost, která patřila k premisám i u předešlých dílů. Stejně jako starší díly Need for Speed i tento produkt přináší skvělé arkádové závodění, které vás chytne a nepustí až do momentu, kdy za sebou necháte vyřešený i ten poslední případ. I v takové chvíli ale stále je co objevovat, odemykat nové tratě či si zajezdit v Single Race se slušnou zásobou misí. Tím se vlastně herní doba ještě více nabaluje a narůstá do příjemných dvouciferných hodnot. Zmínit je třeba i multiplayer ve Split Screenu, který patří spíše ke starším hrám, ovšem ke Crash Time se překvapivě dobře hodí a nabízí další výtečnou zábavu navíc.

   

Vypadá to zase o něco lépe 

Jak je vidět z okolních obrázků, vylepšení dosáhla i grafická stránka, která se daleko více rozjasnila a nabyla reálnějších křivek. Auta, která při jízdě míjíte, vypadají více než slušně, což se již nedá říct o některých budovách. To pocítíte zejména v městských lokacích. Tam je možno narazit na opravdu nedbale otexturované stavby, které jenom srážejí celkový kvalitní ráz okolí. Co je navíc třeba autorům opravdu vytknout, to jsou až nechutně zdlouhavé brífinky před misemi v módu Případy. Jedná se o text namluvený několika stejnými hlasy, což působí nezajímavě, sráží kvalitu kampaně a okrádá vás o čas.

   

Lépe ale za draho

Otázka hodnocení je v tomto okamžiku poměrně komplikovaná. I když Nitro dosáhlo překvapivě dobrého výsledku, u Crash Time vznikl nový problém a tím je cena. Místo předešlých příjemných 300 Kč se hra v zahraničí prodává zhruba za 30 euro, což je v přepočtu něco pod 900 Kč. S nárůstem kvality tedy přišlo i nutné zvednutí ceny, které se bohužel muselo odrazit v hodnocení – 78%.