Clutch

Z ruských luhů a hájů přicházejí podobné tituly s železnou pravidelností. Rusové zkrátka nedělají obyčejné závody, ve kterých by šlo o kroužení vozů po okruhu či na klasické trati. Vždy to musí něčím obohatit, i když je samozřejmě otázkou, zda je to ku prospěchu věci. Nedávno vyšel například titul Death Truck Ressurection, který spojoval závodění, akci a postapokalyptický svět. Popravdě šlo o kousek, na nějž jsme raději velmi rychle zapomněli, protože se zkrátka nehrál příliš dobře. Jakoby toho chtěli autoři příliš a nakonec nedokázali pořádně dotáhnout nic z toho. Proto jsme s lehkou skepsí pohlíželi také na Clutch – hru od ruského týmu Tagrem Games. Ten na první pohled vypadá podobně jako Death Truck Ressurection – také se odehrává v poničeném světě a také tu jde do značné míry o destrukci, nejen závodění. Obě hry se ale liší tím, jak dokáží hráče pobavit. V tom je totiž Clutch o poznání lepší.

 

 

Hra vás zavede do v podstatě postapokalyptického světa, respektive města. V něm se rozšířila jakási nákaza, která z lidí udělala krvelačné a pomalé zombíky. Dá rozum, že ti nejsou příliš velkým ohrožením pro vaše vozidlo, i když svou herní důležitost mají – o ní však později. O situaci ve městě se dozvídáte prostřednictvím poměrně obsáhlých textových bloků, které pravděpodobně brzy přestanete číst, jelikož informace v nich obsažené jsou vcelku zbytečné. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se tvůrcům podařilo naladit na humornou notu a občas tak do textu zakomponují nějaký ten vtípek, což vůbec není špatné. Aspoň se hra nebere tak vážně – to by za daných okolností působilo poněkud nepatřičně. Nečekejte ale žádný propracovaný příběh či děj. Jde vlastně jen o to, být nejlepší mezi soupeřícími „závodníky“ a ty ostatní, pokud možno, sprovodit ze světa.

 

 

Je docela zajímavé, že Clutch používá koncept otevřeného města. Tím se vzdáleně podobá hrám jako Grand Theft Auto, ale opravdu jen vzdáleně. Ač to tak zprvu nemusí vypadat, město je docela malé a brzy ho začnete znát nazpaměť. A kdyby ne, není problém aktivovat navigaci, která vás neomylně zavede k vybranému úkolu/misi/závodu. Těch je na výběr vždy několik, přičemž se dají do navigaci jednoduše navolit. Hráč tak vlastně nepotřebuje ani mapu. Město však působí docela pustě. Je to samozřejmě dáno katastrofou, která se tu udála. Na ulicích se pohybují akorát kvanta zombíků, jinak nic. Není tu nic nad rámec jednotlivých misí, takže se město redukuje akorát na místo s velkou koncentrací úkolů. Naštěstí jsme nemuseli litovat jeho otevřenosti, protože, jak už jsme řekli, je docela malé a dostat se k další misi je otázkou několika sekund.

 

 

Clutch je hrou, kde nejde jen o ježdění, ale i o další požitky. Především potom z přejíždění zmíněných zombíků. Tak trochu to připomíná Carmageddon, jelikož masakr je to skutečně vydatný. Autorům ale může málokdo něco předhazovat – vždyť jde o zombíky, i když jejich krev je stále červená (a ne třeba zelená). Nadsázku tady ale musí pochopit snad každý. Nehledě na to, že je to uděláno šikovně a zombíci nejsou žádnými neviňátky. Když totiž zůstanete chvíli stát na místě, začnou vaše auto zdolávat a ničit. Sympatické jsou i čepele, jež vyrážejí z boků vozu, pokud se vám zrovna nepovede přímý zásah zombíka, nebo jsou zombíci v takové kostelaci, že se dá udělat multikombo. Tyto čepele hezky proříznou nemrtvého, aniž byste zaznamenali pokles v rychlosti. Ještě dodejme, že srážení zombíků má i herní smysl. Díky němu se vám doplňuje „turbo“, které sice neznamená kdovíjaké zrychlení jízdy, ale v závodech se dost hodí, obzvlášť když ho soupeři také nasazují.

 

 

Nejde tu ale jen o zombíky. Clutch sice není přímo závodní akci, v níž byste si na auta montovali kanóny a stříleli po konkurentech. Jejich ničení probíhá o poznání přízemnější formou. A to klasickou destrukcí. Kromě Carmageddonu tak Clutch připomíná ještě další legendu – Destruction Derby. Narážení a ubírání „životů“ soupeřům je možné v každém herním módu, přičemž některé z nich na tom dokonce stojí. Módů je totiž několik a je tomu tak jedině dobře, protože právě díky tomu se Clutch jen tak neohraje, i když zase tak zásadní rozdíly mezi jednotlivými variantami nejsou. Tou nejklasičtější je pravděpodobně závod, ve kterém jde o to, být první v cíli. Ale jak už bylo řečeno, v jeho průběhu se budete hodně srážet, i když zlikvidovat protivníka se podaří málokdy a je s tím spojené riziko, že vám ostatní ujedou. Každopádně se tu jezdí hodně „na plech“, případně „na dotek“.

 

 

Další mód je dokonce ryze závodní a jde v něm o sbírání artefaktů, které v tomto případě slouží jako checkpointové brány. Jakmile seberete artefakt, přičtou se vám k časovému limitu další sekundy a zvládnete tak jet déle. Z druhé strany na tuto problematiku prohlíží jiný mód, v němž naopak musíte likvidovat soupeře, kteří se snaží artefakty sbírat. Stačí pár nárazů a můžete se vrhnout na dalšího. A pak je tu samozřejmě ona destrukce, v níž si prostě a jednoduše střihnete arénový souboj ve stylu Destruction Derby. Auta tady vydrží více, a tak je to celé záživnější a trvanlivější. Ve všech těchto módech a závodech máte vždy předepsán určitý limit, například v sebraných artefaktech nebo zničených soupeřích. Ten je třeba pro úspěch naplnit.

 

 

Ve hře najdete i nějaká ta ozvláštnění výše popsaných herních principů. Jsou jimi samozřejmě bonusy, kterých není mnoho, ale nějaké přeci. Všechny mají podobu velké barevné a průsvitné koule, přičemž právě na barvě závisí, co jimi získáte. Jde například o kompletní opravdu vašeho vozu, což se hodí zejména tehdy, když už částečně hoříte a stačil by jediný náraz soupeře, a bylo by po vás. Občas je tedy hodně adrenalinové, dostat se k této kouli. Další bonus vám zajistí například uštědřování trojnásobného poškození, což se také hodí. Co se týče fyzikálního modelu, nejde popravdě o nic moc výjimečného. Na rozdíl od jiných podobných titulů se ale podařilo najít docela dobrou míru arkádovosti, takže Clutch není problém hrát a vůz se naučit ovládat, i když pravda – občas se chová přinejmenším nestandardně. V průběhu času si můžete za vydělané peníze kupovat nová auta, případně ta starší lehce vylepšovat. Dílů je ale celkem málo a potěší tak především možnost dát jim jiný lak či polepení.

 

 

Grafika je na budgetový titul víceméně standardní, to znamená, že neoplývá kdovíjakými detaily, ale je spíše funkční. Rozhodně se ale na ní nedívá špatně, i když město je možná až příliš šedivé a pochmurné. Tvrdý rockový a metalový soundtrack se pak povedl opravdu dobře a ke hře dost sedí. Dodejme jen, že byste neměli počítat s licencovanými vozidly, což je ale v daném žánru pochopitelné. Clutch je zkrátka nízkorozpočtovým titulem, z něhož se ale autorům podařilo vykřesat slušnou míru zábavnosti. Zejména na zahnání krátké chvíle se hodí opravdu dobře. Má sice řadu větších či menších chyb, ale co na tom – přejíždění a ničení byla už v Carmageddonu či Destruction Derby velká zábava. A i když Clutch nedosahuje kvality svých vzorů, zase tolik nezaostává – 70%