I pro tentokrát se malé české nezávislé studio Amanita Design vydává po stopách svých notoricky známých her, jakými jsou například Machinarium, Samorost či Botanicula a přináší fantazií nespoutanou humornou adventuru Chuchel. Chuchel věrně následuje tyto výborné hry svojí jedinečnou a jednoduchou kreslenou grafikou, propracovanými animacemi a nenáročnou hratelností. Tematicky se však odlišuje. Na rozdíl od surrealistické skřítčí série Samorost a dojemného příběhu o dvou zamilovaných robotech v Machinariu či přírodu oslavující Botanicule je Chuchel tak trochu bizarní dobrodružná cesta za šťavnatou červenou třešní. Vytváří jakousi interaktivní halucinogenní pohádku a dokáže probudit emoce snad v každém z nás. Výsledkem je příjemný zážitek, a to i přesto, že hlavním hrdinou dobrodružství je občas ne zrovna dobře naladěná a vzteklá koule chlupů.
Chuchel je roztomile pozoruhodná bytost s upřímně vyvalenýma očima, kapřími ústy, nitkovitými končetinami a oranžovou čepičkou na chlupaté hlavě. Jeho postava je studnicí různých nálad, ať už jde o vztekání, vřískání či lámavý nakažlivý smích, nebo spektrum šklebů a humorného nesrozumitelného brebentění. V průběhu hraní ho doprovází i jeho parťák Kekel, stvoření připomínající jakéhosi fazolovitého potkana fialové barvy, jež je ovšem zároveň jeho sokem v boji o lákavou třešeň. Dalším nepřítelem při získávání třešně je ruka Chrchela, která do hry vstupuje jako „deux ex machina“ a Chuchlovi překazí, co může. Hon za touto peckovicí se tak stává hlavní zápletkou celé hry a provází vás až do jejího konce. Bude se však pokaždé ukrývat na jiném místě a navíc střežena jinými potvorami, takže se každá úroveň alespoň v tomto ohledu odlišuje. Jednoduchost zápletky dobře koresponduje s minimalistickým pojetím celé hry a tak do sebe skvěle všechno zapadá. I po výtvarné stránce je hra velmi střízlivá, má jednodušší a čistější grafiku a až na výjimky je použito bílé pozadí. Naopak výrazně zbarvené jsou postavy a aktivní předměty, což vede ke zdůraznění událostí na obrazovce a snadnějšímu převodu na mobilní platformy. Tomu jdou ruku v ruce i nízké hardwarové požadavky a hra je tak připravena dobýt mobilní herní trh.
Hra má dohromady 30 úrovní, a jelikož se jedná o point-and-click adventuru, čeká v ní na vás spoustu a spoustu klikání. Zde je potřeba ocenit, že po opětovné interakci se stejným předmětem většinou nedochází k opakování jedné a té samé činnosti dokola a vyhýbáme se tak nudným stereotypním situacím. V pozadí každé úrovně stojí pochopitelně zisk třešně, kterou si pečlivě střeží místní abstraktní potvory. Cesta k jejímu nabytí většinou nevyžaduje nějaké zvláště náročné logické mozkové operace a většinou se ke zdárnému konci snadno proklikáte. Hru je tak možné dohrát za dobu několika málo hodin, což je jednou z jejích nejslabších stránek. Pokud tedy počítáte s nějakým hlubším zapojením do hry na delší časovou dobu nebo čekáte přítomnost sofistikovaných hádanek a výzev, Chuchel asi nebude pro vás to pravé ořechové. Jestliže však výjimečně narazíte na složitější úkoly, kterých je ve hře velmi málo, je možné využít nápovědu v podobě lejstra s pomocným nákresem nebo si poradit na základě Chuchlova vysvětlování a gestikulace. Jeden takový úkol vyžadující větší myšlenkové zapojení se odehrává například mezi koupelnovými prostředky, kde se nachází také jedna rozdivočelá zubní protéza a chodící kartáček a kde je vaším cílem dostat třešeň z hluboké sklenice.
Součástí několika úrovní jsou také zakomponované některé starší minihry, jako je Pac-man, Tetris, Space Invaders, Angry Birds nebo Flappy Birds. Nejedná se však o jejich bezmyšlenkovité kopírování, hry jsou „chuchlovsky“ pozměněny a opět jim nechybí dávka originality. V Tetrise se kupříkladu vyhýbáte blokům a bombám, které na vás automaticky padají, Pac-man Chuchel zase sbírá v bludišti třešně nebo si může zaposkakovat na pružinách pod palbou různobarevných střel podivných robotů ve Space Invaders.
Originalitu můžeme spatřit i v případě hudební stránky, o kterou se postarala hudební skupina DVA. Za její tvorbou stojí zkušení hudebníci Bára Ungerová a Jan Kratochvíl, kteří už se také hudebně podíleli třeba na soundtracku počítačové hry Botanicula, za kterou dokonce získali tzv. herního Oscara za nejlepší hudbu ke hře na Festivalu nezávislých her v San Franciscu. Ozvučení významně podtrhává humorný charakter hry, a to především prostřednictvím široké škály všemožných skřeků, které v kombinaci s výbornou obrazovou stránkou hry vytváří jedinečný zážitek ze hry. Chuchel má totiž tendenci vyluzovat ze sebe všelijaké prapodivné zvuky a mluvit svojí vlastní „chuchlovštinou“.
Kromě zvukových lahůdek je hlavní postava a celá hra krásně animována. Postava Chuchla je dobře pohyblivá, má pružná ramena i nohy, aby dobře zobrazila všechny jeho nálady od vzrušení, smíchu až po zoufalství. Hra vás neustále bude něčím udivovat. Budete překvapeni, jak něco takového někdo mohl vymyslet, a setkáte se s celou řadou tvorů, u kterých se budete pravděpodobně drbat na hlavě, o co se vlastně asi jedná. Skoro na každé úrovni se totiž setkáte s alespoň jednou halucinogenní potvorou, jako je třeba jakási kombinace vanoslona (tzv. „Bazéňák“), hodně zvláštní hlemýžď se zakrslýma ručičkama, vajíčko s vytřeštěným pohledem, které byste si opravdu na talíři nepřáli nebo třeba žlutý medvěd s obličejem naruby. Za tímto vším stojí velká zásoba originálních nápadů Jaromíra Plachého, jenž je autorem hry.
Chuchel je odpočinková hra, která mnohým z nás vykouzlí úsměv na tváři už po prvních minutách. Škoda jen, že těch minut v celkovém hraní nebylo o něco víc. Hrací doba se pohybuje okolo dvou hodin, a to opravdu není moc. Čeho je ovšem dostatek, jsou nápadité animace a humor, které zřejmě vývojáři z Amanity Design vyzdvihli před jakýmkoliv hlubším přemýšlením nad dílčími hádankami a hra se pak stává spíše jakousi krátkou proklikávací pohádkou O chlupaté kouli a třešni. V celkovém hodnocení si tak nakonec odnáší 75%. Vychází na platformách Windows, MAC, PlayStation 4, Xbox One, Android a iOS.
