Trend ve vývoji většiny remasterů nám dává smysl. Alespoň máme možnost zavzpomínat nad skvělými hrami z dob minulých konzolí a i samotným vývojářům třeba vývoj připomene, jaké herní mechaniky jsou zodpovědné za úspěch dané klasiky. O dobrých prodejích takových her vůči relativně nízké investici nemluvě. Stačí se podívat na Crashe Bandicoota, nedávno vydanou trilogii Spyro, nebo kultovní hru v podobě Shadow of the Colossus. To vše jsou klasiky na slovo vzaté, při svém uvedení se jejich prodejnost šplhala k závratným výšinám a kritici nešetřili chválou. Remaster takových zvučných jmen je tedy na místě a mnoho z nás už doma ani nemá konzole starších generací, aby si mohla užít tyto klasiky ve své originální podobě.
Carnival Games není moc známá hra. Ani nikdy nebyla dobře prodávaná a u kritiků si odnášela průměrná hodnocení. I tak v době svého vydání na Nintendo Wii v roce 2007 byla pro sváteční hráče relativně dobrou volbou, jak vyzkoušet pohybové ovladače konzole Wii v praxi hned na dvou desítkách miniher. Nic víc, nic míň. Proto bylo její vydání na rodnou platformu Switch sice překvapující, ale vzhledem k multiplayerovému zaměření stále pochopitelné. S podivem jsme ale četli i oznámení, že pod vydavatelem 2K právě tato hra vychází v remasteru pro čtvrtou generaci Playstation. Dá se to pochopit u VR verze, která s využitím ovladačů Playstation Move napodobuje ovládání z Nintendo Wii a přináší tak podobný zážitek i na konzoli od Sony. Co je pro nás ale naprosto nepochopitelné, je vydání stejné hry také pro klasický Playstation 4 bez VR.
Abychom uvedli do situace hráče, kteří s touto hrou nemají zkušenost, Carnival Games je sbírka miniher, každá z nich zabere něco kolem dvou minut času. Od počátku je přístupných pouze osm miniher a po nasbírání dostatečného množství bodů za odehrané hry si můžeme otevřít další z celkem dvaceti levelů. Hrát můžeme sami proti umělé inteligenci, nebo přizvat na gauč spoluhráče. Vzhledem k potřebnému skóre je opravdu lepší hrát ve více lidech, jinak se body pro odemknutí levelů načítají velmi pomalu a je potřeba stávající levely několikrát zopakovat, než je možné zkusit si něco nového. Tvůrci si nejspíš uvědomili, že potřebné množství bodů pro odemknutí dalšího levelu je zbytečně vysoké. Několik dní po vydání tak přišel patch, který rapidně snižuje počet potřebných bodů.
U většiny VR her jsme zvyklí na osekaný zážitek a jsme schopni jej prominout vzhledem k zajímavému pohybovému ovládání. U klasické verze si ale budeme muset vystačit s pohybovým kurzorem a tlačítkem křížek. Ano, hra je mířena i na nejmenší diváky od tří let, kteří s trochou cviku zvládnou hrát všechny minihry a překvapivě sbírat i vysoké skóre. Otázkou však zůstává, jak dlouho je budou takové minihry bavit? Každá minihra nabízí jiný koncept, který je založený buď na pohybu figurky po malém hřišti, nebo míření určitým směrem. Křížek u většiny her aktivuje odpal nebo úder.
Herní náplň je na motivy her z lunaparku. Můžeme tak házet míčky na terč, kroužky na kuželky, odpalovat baseballovou pálkou, shazovat plyšáky z lavic, ale také se projedeme na zdivočelém selátku nebo si zapilotujeme vesmírné plavidlo. I když je ovládání omezené pouze na pohyb a jedno tlačítko, je bohužel ve většině miniher velmi těžkopádné. Občas stačí jen zběsile mačkat tlačítko a dívat se na pomalu zvyšující se skóre. I když na konzolích Nintendo je využíváno pohybových senzorů, zřejmě tvůrci zapomněli, že pohybový senzor má v sobě také Dualshock čtvrté generace.
Celkový vzhled hry se od roku 2007 nikam neposunul. Bez předsudků můžeme říct, že vyjít stejně vypadající hra na PS3, byla by, co se týče grafické stránky, silně pod průměrem. Prostředí je bez detailů z jednoduchých plochých textur bez stínování. Panáčci mají vypadat jako komiksové postavičky. Mají velké hlavy a vykulené oči, ale svým zpracováním se blíží více dětské čmáranici než typické komiksové postavičce a to nemluvě o jejich rozmazaných hranách a trhavém pohybu. Své postavičky je možné oblékat do různých oblečků, které se překvapivě dají odemknout také jen za uhrané body. Na první pohled to vypadá, že se autoři připravovali do hry zakomponovat i mikrotransakce, za které by šlo body, potažmo přímo předměty či odemknuté levely získat, ale naštěstí k tomu nedošlo.
I v graficky odfláknuté hře je ale nakonec nejdůležitější hratelnost. A ani ta v případě Carnival Games vlastně neexistuje. Minihry jsou hloupé, triviální, s jednoduchým, ale špatně reagujícím ovládáním. I když je Carnival Games zacílena na nejmladší publikum, hned u několika miniher jsme si pokládali otázku: „Proč by tohle mělo dítě hrát na konzoli?“ Házet míčkem na malý basketbalový koš může náš potomek přeci i doma a rozhodně si u toho procvičí motoriku lépe než v případě opakovaného mačkání jediného tlačítka na ovladači. A když už by mělo dítě hrát jednoduché minihry za účelem zlepšování se ve skóre, je na dnešních telefonech stovky podobných her zdarma v mnohem lepším zpracování. Pokud tedy nemáte VR, Carnival Games pro Playstation 4 se velkým obloukem vyhněte. Za cenu 899 Kč jde opravdu o nejhorší hru, kterou jsme tento rok měli tu smůlu hrát.
