Call of Juarez: Bound in Blood

Už dávno neplatí že hry, které vznikají v naší a poblíž naší domoviny, můžeme okamžitě prohlásit za budgetovky, od kterých se nedá nic čekat. Pryč už jsou naštěstí i doby, kdy se k této produkci přistupovalo s přimhouřeným okem a nějaký ten bodík navíc v hodnocení se vždycky našel. Je sice pravdou, že opravdu dobrých her, na které se ještě dlouho vzpomíná, se zase tolik neobjevuje, jako je tomu v případě americké a západoevropské produkce, pokud se ale nějaká najde, o to víc nám přiroste k srdci. To je jistě i případ hry Call of Juarez z roku 2006, kterou vytvořili polští vývojáři ze studia Techland, a která rozhodně nezklamala. Naopak přinesla několik svěžích a neotřelých nápadů a především nám dala přičichnout k netradičnímu prostředí divokého západu. Na ten, jak je vám možná známo, máme my Evropané trochu pokřivený pohled, protože většina z nás je odkojena knihami německého spisovatele Karla Maye, který údajně na divokém západě nikdy nebyl, i když to o sobě s oblibou tvrdil, takže většina příběhů o Old Shatterhandovi a jeho indiánských bratrech jsou jen výplodem jeho bujné fantazie. Proto můžeme být celkem klidní, že by snad i v druhém díle poláci zhatili naše představy o této divoké době, kdy se kolty nosily proklatě nízko a whisky jemná jako struhadlo se pila po galonech.

Jistě už jste správně odhadli, že se i tentokrát přeneseme do doby divokého západu, náš příběh začíná kolem roku 1864, tedy nějakých dvacet let před událostmi z jedničky. Budeme sledovat příběh a události tří bratrů, přičemž první dva Ray a Thomas jsou drsní pistolníci bojující v té době v občanské válce a nejmladší benjamínek William je knězem či chcete-li kazatelem, čímž povedeně zmíněnou dvojici doplňuje. Ray a Thomas společně bojují za Konfederaci a už jsou unavení z otravných přesunů a neustálého štěkání jejich velitele. Pokud se tedy mají rozhodnout, zda jít ochránit svojí rodinu, či poslouchat další přitroublé kecy svého plukovníka, není těžké odhadnout, kterou možnost si nakonec vyberou. K tomu si přidejte jednoho mexického banditu, který myslí především na prachy, kvůli kterým klidně obětuje svou krásnou seňoritu, či apačského náčelníka a jeho syna, kteří pasou po dodávce zbraní. Autoři od začátku rozvinou poměrně zdařilý příběh, který jako celistvá pavučina drží pohromadě celou hru a, i když je v podstatě velmi jednoduchý, byla by bez něj hra pouze poloviční.

V jedničce použili tvůrci velmi povedený trik, jak hru ozvláštnit, hráli jste totiž střídavě za dvě odlišné postavy. Nejinak je tomu i zde, takže se vžijete do kůže bratrů Raye a Thomase. Ti sice nejsou tak různorodí jako postavy z prvního dílu, přesto používají jiné postupy při zdolávání misí, stejně jako jiné zbraně, takže odlišných způsobů k vyzkoušení více než dost. Na začátku každé mise tak máte možnost si vybrat, za kterou postavu budete hrát, přičemž rovnou mohu doporučit projít si celou hru nejprve s jedním charakterem a teprve poté s druhým. Já osobně sice postavy vzájemně střídal, abych ve hře otestoval co nejvíce možností, ale prvně jmenovaným způsobem si hru rozhodně vychutnáte ještě více. Už dlouho se mi nestalo, abych měl po dohrání hry okamžitě chuť zahrát si ji ještě jednou a přitom měl možnost to udělat jiným způsobem. 

My herní novináři si občas rádi postěžujeme, že tvůrci her nevěnují dostatek pozornosti jejich samotnému začátku a nestrhnou si tak hráče okamžitě na svou stranu. Dnes musím naopak kvitovat, že úvodní hodina Bound in Blood je našlapána k prasknutí. Tvůrci vás nenechají ani na vteřinku vydechnout a neustále na vás hrnou nové a nové nápady a možnosti. To co si jiné hry nechávají jako překvapení a bonus a servírují to hezky postupně, je tady prostě s velkou parádou vychrleno v jednom sledu. Dokonce jsem si začal říkat, že jestli to takhle půjde dál, opravdu si nedokážu představit, čím mě autoři chtějí zaujmout v dalších levelech. Zaujali. Má to ovšem jeden negativní aspekt, když hra po této době zpomalí a přesune se do malých městeček, máte najednou pocit, že se toho zase tolik neděje. Ale je to opravdu jen pocit, protože i tehdy se budete při hraní velmi dobře bavit. V pozdější fázi hra zase nabere na otáčkách a až se dostanete k šarvátkám s indiány, už zase šlape v poměrně rychlém tempu.

Aby byl pocit, že jste opravdu drsným pistolníkem co nejvěrnější, musíte k tomu dostat i odpovídající prostředky. Základní výbavou jsou samozřejmě různé kvéry nevalné kvality, které se dlouho nabíjejí a nejsou ani moc přesné. Postupem času máte možnost si v obchodě svůj zbrojní arzenál značně obměnit, tedy pokud budete mít dostatek financí, které získáváte převážně od zabitých protivníků. Vše samozřejmě musíte doplnit pořádnou puškou na delší vzdálenosti, později i s optikou, případně brokovnicí. Jedna z postav pak má k dispozici i dynamit, přičemž druhá zase může používat třeba lano. To je někdy nezbytné k dalšímu pokračování ve hře, přičemž obě postavy si v dalším postupu vzájemně vypomáhají. Vypadá to pak tak, že Thomas hodí laso, vytáhne se na jinak nedostupné místo a podá Rayovi ruku a pěkně ho nahoru sám vytáhne. Mimochodem, házení lasa je vyřešeno opravdu elegantně. Nejprve musíte najít bod, kam půjde lano uchytit, tlačítkem myší ho rozvinete, potom musíte na stole dělat s myší kruhy, jako byste se snažili laso opravdu roztočit, až ho při dostatečné rychlosti automaticky hodíte. Pokud vás bude někdo při hraní pozorovat, jak soustředěně civíte do monitoru a přitom děláte s myší na stole psí kusy, jistě si o vás v tu chvíli nebude myslet nic hezkého :o).

Jen samotné střílení by bylo pro uspokojivé hraní trochu málo, takže opět máme k dispozici staré dobré vychytávky, aby byl náš dojem ještě intenzivnější. Především je to ukazatel počtu zabitých nepřátel, jehož plnění je závislé i na přesnosti naší střelby. Po jeho zaplnění máte minutu na jeho využití, přičemž každý z charakterů má jinou speciální schopnost. Thomas je rychlo pistolník, který přesně zaměří všechny nepřátele, které má v dohledu a na jeden výstřel je ve zpomaleném režimu schopen všechny postupně odkráglovat. K tomu je opět zapotřebí speciálního pohybu myší, a sice tentokrát jí musíte rychle trhnout dozadu a teprve poté zmáčknout tlačítko pro výstřel. Zkrátka podobně, jako byste měli revolver opravdu v ruce. To Ray je jiný kalibr, ten nejdřív orlím zrakem zhlédne celou situaci, zaměří si postupně všechny nepřátele a pak do nich v jednom rychlém sledu naláduje klidně pět kulek. Ani tentokrát nesmí chybět speciální režim společný pro obě postavy, kdy ve zpomaleném čase střílíte zároveň z obou pistolí. Vše probíhá tak, že se postavíte na vytyčené místo ke dveřím, ty rozkopnete a od levé i pravé strany přes celou obrazovku postupně ke středu směřují dva zaměřovače. Jak se v jejich záběru objevují nepřátelé, mačkáte buď pravé nebo levé tlačítko myši, stejně jako jejími pohyby můžete rychlost pohybu zaměřovačů mírně korigovat. A nezapomnělo se ani na klasické přestřelky muž proti muži, vše opět realizováno pomocí rychlého trhu myší.

Hru pohání vlastní engine Techlandu – Chrome, který se posunul do čtvrté generace. Musím před autory smeknout, protože nejen že grafika vypadá parádně, ale všechno se navíc na maximální detaily i velmi svižně hýbe. Optimalizace enginu je skutečně excelentní a co je především nutno zdůraznit, ani v krizových okamžicích počet snímků nijak zásadně neklesá. Schválně jsem v těchto momentech počet snímků sledoval a výbuchy, vodní hladina, velmi rozlehlé prostory, nic nedělá absolutně žádné problémy. Průměrný počet snímků se tak pohyboval mezi 80-100 za vteřinu, přičemž opravdu jen výjimečně klesl k hodnotě 50. Vymodelované prostředí ke hře dokonale sedí a troufám si tvrdit, že ho stejně jako já budete po nějaké chvilce milovat. Dokonce jsem se v některých chvílích zastavil a kochal se překrásnou krajinou. Pochopitelně grafické orgie ala Crysis se nekonají, a když si budete všímat zbytečných detailů, na nějaké nedostatky narazíte, namátkou třeba textury na stromech. V pohybu a plné akci je ovšem budete vnímat jen stěží.

Hra se po celou dobu velmi dobře hraje, především i díky tomu, že drží, jak bylo v úvodu napsáno, poměrně svěží tempo. Tomu výraznou měrou napomáhá systém checkpointů, který vám neustále ukazuje cestu vpřed a zabloudit tak skutečně nemůžete ani omylem. Z počátku jsem z toho byl mírně rozmrzelý, protože jsem měl pocit, že mi to ubírá na svobodě hraní. Jenomže postupně přijdete na to, že pro vychutnání hry je to nutné, a kdybyste se někde zasekli a nevěděli delší dobu jak dál, zkazilo by to onu pečlivě vyšperkovanou atmosféru, kterou hra po celou dobu nabízí. Pokud na tento systém přistoupíte a podřídíte se mu, budete skutečně hltat každý metr. Autoři totiž velmi dovedně kombinují různé zajímavé situace, které netrvají nikdy příliš dlouho, proto neunaví a vy už před sebou máte novou podařenou akci. Jistě si tak naplno vychutnáte jízdu na koni, cválání tryskem v lesním porostu je prostě super, procvičíte si střelecké umění na korbě zběsile jedoucího dostavníku, potrápíte své protivníky střelbou z kulometu či děla atd. 

Pochopitelně i nějaké chyby se najdou, ale je jich jen minimum. Nejvíce mi asi vadila situace, kdy jsem se musel dostat na vysoko postavené místo, abych nahoru pomohl svému parťákovi. Najít ovšem ten správný flíček, odkud to půjde, bylo někdy celkem problematické. Stejně tak mě potrápily střelecké duely, které jsem zvláště ze začátku musel opakovat i více než desetkrát, než jsem byl schopen protivníka odstřelit. Ve hře je pak pochopitelně i multiplayer, ovšem ten jsem neměl možnost vyzkoušet, v době testování nebyly ještě servery v provozu. Ten by měl kromě klasik typu deathmatch a team deathmatch nabídnou i některé netradiční módy (viz. video), takže pokud bude multiplayer povedený, není vyloučeno, že mu nakonec věnujeme samostatný článek.

Call of Juarez: Bound in Blood se tedy opravdu povedl a pokud máte rádi dobrou, i když předem nascriptovanou akci, užijete si ji doslova plnými doušky a atmosféra divokého západu na vás znovu dýchne nezapomenutelným vysušeným závanem pouště. Můžeme si jen přát více takových akcí, a pokud navíc přinesou i netradiční prostředí, tím lépe. Hra si od nás odnáší zasloužených 90%, můžeme ji vřele doporučit. Plná verze pro PC, Xbox 360 a Playstation 3 dorazí na pulty obchodů již 6. července.