Call of Duty: Infinite Warfare od Infinity Ward a Activision budil vášně již při svém vývoji (viz zde). Zatímco část hráčů se těšila na pokračování své oblíbené střílečky, další nemalá část se na titul dívala skrze prsty. Kontroverze (kupodivu) přetrvala i po vydání. Na Steamu jsou aktuálně (k 6.11.2016) reakce smíšené, na Metacritic hru kritici hodnotí na 80 %, zatímco hráči hru převážně odsuzují (hodnocení nepřesáhlo ani 31 %). O to více jsme se těšili, až si uděláme vlastní obrázek. Zde jej předkládáme.
Po spíše kratším, o to výstižnějším a povedenějším intru, jdeme rovnou do bitvy. Žádné zbytečně protahování. V podobném duchu se nakonec nese děj celé hry. Akce je tu vždy na prvním místě. První mise slouží spíše pro pochopení fungování hry a nakonec dokonce zjistíme, že našeho hrdinu brzy vystřídáme za jiného. Co je příčinou, odhalte sami ve hře.
Ještě před vystřídáním postav však dostaneme další dávku videí, které nás tentokrát o něco úplněji uvedou do zdejšího dění. Následuje překvapivý zvrat a opět navazuje mise v čistě bojovém duchu. Takové střídmé vystřídání videí a akce je mnohem lepší, než desetiminutové video, po kterém přijde nepřetržitá akce. Audiovizuální kvalita hry je na vysoké úrovni, zejména v cut-scénách. Také se mi líbí efekty a vlastně celková úroveň světel a odrazů. Naopak některé animace, jako třeba poklus některých vojáků, působí poněkud nepřirozeně. Samotný příběh sice není špatný, ale ze židle rozhodně nezvedne. Zde jsem čekal víc. Na druhé straně alespoň nabízí časté překvapení.
Jak již bylo zmíněno, děj hry je zasazen do daleké budoucnosti a vyplnilo se celkové očekávaní futuristických prvků. Začíná to u pavoučích granátů, tedy granátů, jež automaticky dojdou až k nepříteli, kde logicky způsobí explozi. Nechybí ani jetpacky, díky kterým například není problém vyskočit z letadla bez padáku a přežít dopad. Boj mnohdy oživí různé nevšední granáty. Jeden například vypne gravitaci v blízkém okolí a nepřátele se tak dočasně vznáší, při čemž jsou bezbranní.
Budoucnost se samozřejmě podepsala i na zbraních. K dispozici je celá řada různorodých bouchaček, od různých kulometů, sniperů až po masivní laserové dělo. Zbraně jsou řazeny do různých kategorií. Jakmile poprvé narazíme na nový kousek (například ho sebereme nepříteli), objeví se stručná tabulka popisující typ zbraně, typ munice a případné speciální možnosti.
Kromě sbírání zbraní ze země si lze zbraně i vybavení ručně vybrat před většinou misí. V menu pak vidíme statistiky jednotlivých zbraní, tedy jaké třeba způsobí poškození, nakolik jsou přesné, jaký mají dostřel apd. Zajímavý způsob boje si užijeme při použití speciálního neprůstřelného štítu. Na rozdíl od většiny her umožňuje Infinite Warfare mít při štítu hlavní zbraň (nikoliv jen pistolku). Zato však můžeme střílet jen při odklopení štítu, kdy tak nejsme chráněni. Takže nakonec žádná výhra. Pokud však dojdeme až k nepříteli, můžeme jej štítem srazit, což ho většinou ihned zpacifikuje.
Na Gameparku jsem již dříve psal o této hře, že z dostupného videa vypadá boj poněkud chaoticky. Při vlastním hraní se to však potvrdilo jen z (větší) části. Je pravda, že někdy se vyskytneme na větších bojištích, kdy po nás najednou může střílet i 20 soupeřů. Otevřené prostředí je poněkud nepřehledné, ale o to zajímavější. Přivolat například můžeme i leteckou podporu. Jindy jsou bojiště o něco menší a boje svádíme například v menších místnostech a chodbách. Celkový dojem je tak vcelku vyvážený. Kdybych však měl být hnidopich, zvolil bych o něco klidnější boje.
Kampaň tohoto titulu je třeba chápat jako nekončící horskou dráhu. Pořád se zkrátka něco děje. Přestřelky neustále oživují nové a nové jevy. Jednou tak vybouchne skleněná zeď a my vyletíme do vesmíru, jindy spadne vesmírná loď do moře, vznikne obří vlna, která “vyplivne” loď poblíž města, ve které právě bojujeme. Nechybí ani pády různých létacích strojů poblíž nás, kdy dopad zpravidla zničí mnoho z prostředí.
Kromě toho nastávají změny, které vyžadují i přímo naši interakci. Při klasickém boji, kde kromě vojáků na obou stranách stojí i různí roboti, se třeba objeví nový typ nepřítele, který by se dal označit za menšího bosse. Jednou je to obří robot, jež nejde zranit klasickými kulkami, jindy menší robot s mnoha končetinami, který se brání většině střelby pomocí dvou štítů. Stereotypnosti si ve hře neužijeme ani díky neustálým interakcím jako je vykopnutí dveří, hacknutí nepřátelského robota, kterého dočasně ovládáme či rovnou vesmírné boje ve skafandru či v kokpitu stíhačky. To vše dokreslují rozhovory se spíše zajímavějšími postavami. Kampaň nás jako celek příjemně překvapila. Zvládne zabavit na zhruba šest hodin.
Naopak multiplayer spíše zklamal. Ne, že by byl sám o sobě natolik špatný. Nabízí 8 herních módů, možnost vybrat si vybavení i perky, jež umí třeba přidat bonusové body za zabití či umožní střílet při sprintování. Čekali jsme však výrazně více změn. Hra ale jen připomíná předchozí díl téměř jako přes kopírák. Jak je u série dobrým zvykem, i tentokrát je realitstické zabíjení 1-2 výstřely tabu. Každého soupeře tak rovnou přivítejte rojem střel. Stejně tak je samozřejmostí absence HP. Při zranění stačí chvíli počkat a pokračovat je možno s plným zdravím. Úplně stejné například zůstaly možnosti pohybu – sprint, běh po zdi či skluz působí dojmem, že snad zrovna hrajeme předchozí díl série. Změnám se vyhla i většina módů.
Doufal jsem v záchranu situace od tolik diskutovaného zombie módu, kde běháme po zábavním parku, zatímco nás nahání nejrůznější zombíci i jiné příšery. Ani zde však nejsem úplně spokojený s provedením a mód mě příliš nezaujal, i když pár dobrých nápadů autoři měli. Tento mód je naštěstí co-op, což značně zlepšuje jeho zábavnost.
Call of Duty: Infinite Warfare patří mezi hry, které je zvláště problematické hodnotit. Zatímco kampaň chválíme, multiplayer není špatný a novým hráčům bude stačit. Avšak fanoušci série jistě čekali nějakou tu inovaci a ne jen sázku na jistotu. Hra od nás dostává příznivých 80 %, avšak dáváme na vědomí, že hodnocení je hlavně z pohledu hráče, který předchozí díly nehrál či je prošel jen zběžně.
Jsou to sprominutím herní sračky. Tohle s call of duty nemá už nic společného.
Troufám si říct že Call of Duty skončilo v době kdy opustilo druhou světovou válku.