Broken Sword: The Angel of Death

Jako je Half-Life herní modlou pro všechny vyznavače žánru FPS, je Broken Sword jedním z největších lákadel odvětví adventur. A stejně jako má žánr akčních her svého hrdinu, většinou někoho v podobě Gordona Freemana, mají i adventury toho svého, jenž nese jméno třeba George Stobbart. Zarytí adventuristé si teď ukápnou trochu do textilu a se slinou na rtu se vrátí do dob prvního Broken Swordu, kdy jsme v ručně kreslených lokacích řešili tajemný výbuch v centru Paříže za vydatné pomoci sličné francouzské novinářky. Ano, starý dobrý Broken Sword, na jehož úspěchu se chtěl přiživit nejeden kousek (například Dreamland, který, ač disponoval vlastním a strhujícím příběhem, mi neustále připomínal zmiňovaný titul), je konečně zpět a vrací se ke svým kořenům. Takzvaně k hernímu stylu point & click. Pod ochranná křídla si tento projekt opět vzala uznávaná firma THQ, která má na svém kontě nejeden kvalitní titul, avšak jen poskrovnu adventur (nepočítaje sérii Broken Sword), jestli vůbec nějakou. Nicméně, hoši z Revolution Software (stojí za všemi díly série) zůstali, a tak není důvod se o nový díl strachovat… prozatím.

Příběh titulu protentokrát zapustil své kořeny v Georgově rodné Americe. Hlavní hrdina, vyčerpán neustálým zachraňováním světa, se usadí v malé kanceláři s naivní představou, že se bude věnovat jen právničině. Avšak, jak už to tak bývá, život si pro něj znovu připravil něco jiného než by si přál. A když se jednoho chmurného dne v jeho kanceláři objeví sličná Anna–Maria s prosbou o pomoc, není o čem přemýšlet. George se znovu vrhne do známého kolotoče nebezpečných situací a impozantních objevů, které nás dovedou až k samotné Arše úmluvy. A tentokrát vás nebude nic zdržovat. Od první vteřiny, kdy hru spustíte, se totiž až po hlavu ponoříte do zamotaného příběhu a bude jen na vás co s tím uděláte. Nečekejte žádný tutoriál, žádny hlas, který vám bude říkat co dělat. Je jen na vás jak si poradíte, nicméně fakt, že se hra vrátila ke svým kořenům vám příjemně ulehčuje vaši práci.

A co že ony „kořeny“ symbolizují? Jak si jistě mnozí z vás vzpomínají, původní Broken Sword byl adventura typu point & click. Ke hraní tedy stačila pouze myš a bystrá mysl. Postupem času se však autoři tomuto typu ovládání vzdalovali, jak to ostatně bylo moderní. A snažili se přiblížit svá dílka akčním hrám z pohledu třetí osoby. Dle mého názoru to ani Broken Swordu, ani jiným, podobně postiženým hrám nijak nepomohl. Hra vás si zlákala svou „údajnou“ volností pohybu, nicméně ruku v ruce s touto výhodou šla i podstatně závažnější nevýhoda. Kamera! Nikdy tak nezabírala to co by měla a nikdy se nepodařilo ji zkrotit. Vývojáři se tedy rozhodli pro svůj další titul vytvořit fixní kameru, která stále visí v tom samém místě a nijak zběsile nepoletuje okolo hlavních postav, avšak možnost pohybu klávesami zůstala. Nevím sice jestli je to ku prospěchu věci či nikoliv, nicméně já jich využil.

Problémy, které se v hratelnosti projevovaly, se rozhodně ani netknuly vizuální stránky celé hry. Ta je díl od dílu lepší, a snaží se o zprostředkování reálných postav i lokací. Příjemně vyvedená in-game videa pak jen zvyšují zážitek ze hry a prohlubují poutavý příběh. Ovšem nerad bych, aby z předchozích řádků vyznělo, že je grafika bezchybná. Naopak, má své mouchy, a že jich není málo. Avšak u žánru adventur se na takovéto věci moc nehledí a jsem si téměř jist, že to ani nepostřehnete, pokud se po stopách omylů nevydáte úmyslně. Stejně tak ale věřím, že nejen já, ale i další z řad vyznavačů prvního Broken Swordu, by nejradši znovu spatřili ty krásně vykreslené lokace, a úžasně vystínované postavy. Nevím sice jakou šanci na úspěch by hra měla, zvlášť v nynější době, kdy každý chce jen to nejreálnější, ale pevně věřím, že svou věrnou základnu příznivců by si našla.

No a co se týče hudební složky hry, tam opravdu netuším co říct. Jakmile se jednotlivé skladby rozehrají, je jasné, že ke hře neodmyslitelně patří. Bohužel však ona hudba se rozehraje jen sem tam. Stává se vám tak, že dlouhé minuty a desítky minut bloudíte ztemnělými lokacemi bez jakékoliv melodie, pouze za doprovodu přirozených zvuků. Ty jsou ovšem výborně zvládnuté a jim tak opravdu nemám co vytknout. Dočkáte se tajemného vrzání, bubnování deště i tradičních „kroků“. Možná by ale hře neškodilo, kdyby se tvůrci zaměřili i na audio stránku hry a nesnažili se vytvořit jen další hezky vypadající kousek série, který tak působí dojmem obyčejného „rejžáku“, který je takový chudý příbuzný předchozích dílů (i když ruku na srdce, už trojka byla přinejlepším podprůměrná). Ovšem kombinace hudby, zvuků a grafiky tvoří vynikající základnu pro pochmurný příběh, který je před vašima očima rozehráván. Stačí ho jen vstřebávat!

Konec na dohled, čas na finální resumé. Autoři se počtvrté vrátili ke svému oslíkovi a zatřásli s ním co to jen šlo. Avšak, unaven touto činností nám už nemohl předhodit nijak zvlášť kvalitní titul, nicméně snaha je na něm dozajista vidět. Znovu tedy máme šanci okusit, a hlavně prožít úžasný příběh plný dějových zvratů a tajemných odhalení, který nás zabaví na spoustu hodin. Plusové body se pak musí přičíst i za přítomnost oné sličné francouzské novinářky Nicol, která se ve hře taktéž objeví. Ovšem ne tak dobrá hratelnost a audio doprovod hře citelně ubírají. Neřadí se sice k podprůměru, ale ani k nijak zvlášť vyčnívajícímu nadprůměru. I když příjemných 71%, které hře dávám jsou bezesporu zasloužené a všem fanouškům této série můžu hru jen doporučit.