Brigade E5: New Jagged Union

S vymýšlením názvů her je to těžké. Co zní drsně je již pravděpodobně zabrané, to co obsahuje nějakou pointu je typicky příliš dlouhé a tak zbývají pokusy jako FEAR či Doom, které jakkoli jsou jinak trefné, moc duchapřítomnosti nepobraly. Kluci z Apeironu však měli od začátku jasno. Ať už bude název jakýkoli, podtitul New Jagged Union jim popularitu zaručí, a měli pravdu. Slůvko Jagged totiž na hráče opravdu působí jako červený panáček na býka na přechodu a myslím že právě ono bylo tím důvodem, proč se o hru zapadlého ruského studia najednou začal zajímat celý svět. Bez zbytečného protahování – Brigade E5 si hraje na pokračování proslulé Jagged Aliance, ačkoli s ní má společný akorát příběh z pera Shauna Lynga, a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Let´s play the game
Počátek hry vás vůbec ničím nepřekvapí. Videa umí dnes dělat už každý, tutoriály jsou stále stejně nudné a výběr postavy je obrovské dilema v jakémkoli žánru. Nakonec jsem si ale řekl, že sniper je přesně to co hledám – šmejd schovaný ve křoví, který vás odpráskne škodolibě zrovna ve chvíli, kdy se připojíte na battlenet. Věřte nebo ne, taková smrt dokáže pořádně zkazit odpoledne, ale když už jej někomu kazit chci, tak alespoň stylově. I tak jsem ale neodolal a prošel si úvodním rozhovorem, kde hra na základě mých odpovědí sestavila postavu, jaká asi nejlépe odpovídá mé nátuře a po několika minutách nudného tlachání byl na světě klučina jménem Zlobivec, povoláním velmi nečkaně sniper.

Ale teď už vzhůru do Palimera – občanská válka se neukončí sama od sebe a někdo z ní taky musí profitovat a proto netrvalo dlouho a už jsem seděl ve vojenském transportu. Do akce jsem byl vrhnut poměrně náhle – náš náklaďák si zrovna krátil cestu přes minu, když tu najednou z ničeho nic havaroval. Vy dostanete ovládání ve chvíli, kdy už si to k vám cestou necestou šine banda teroristů a protože všichni kolegové se jen tak válejí na zemi a nikdo s vámi nemluví, musíte vzít otěže osudu do vlastních rukou. První co vás přivítá v zemi nikoho však bohužel není smršť kulek, ale něco mnohem, mnohem horšího. Grafické vzezření Brigade E5 je úděsné a ze souboje s téměř jakoukoli dnešní hrou vychází jako hnusný sliz na zadnici herního průmyslu. Hezčí hry se dělaly už tak před pěti lety a situaci nezachrání ani jinak celkem povedené modely postav a zbraní. Nechápu jak je to možné, ale i to cosi, co budete mít tu čest pravidelně vídat, dává počítači docela zabrat a i když většinu času pojedete naprosto plynule, při vzdálenějším zoomu nebo ve větších městech si užijete svoje.

Kamera je vlastně také kapitola sama pro sebe. Její demence nezná konce a neexistuje chvilka, kdy vám nebude drásat nervy svou línou povahou a špatnou nastavitelností. Že by se z vlastní vůle byť jen o kousíček pohnula? Ani náhodou. Všechno musíte vy sami a věřte nebo ne, je to docela horor. Ať šoupete jak šoupete, stále vám něco zaclání ve výhledu a když už si myslíte že jste našli to nejvychytanější místečko, nohy vám podkopne grafický engine, který se zrovna rozhodl, že několik klíčových postav z tohoto úhlu prostě nevykreslí. Místo plynulého hraní proto zápasíte s kamerou a když už se zdá, že by to jako mohlo být ok, vzpomenete si na tu nemilou skutečnost, že ona se kamera vlastně sama nepřesunuje a tak si to dáte celé odznova, protože všichni vaši panáci už jsou dávno za humny.

SMP – nevychytaná vychytávka
Ještě před vydáním se autoři dušovali hlavně smart pause systémem, který sice v branži není kdovíjakou výjimkou, ale když se řekne „kombinace toho nejlepšího z RTS a RPG“, leckomu se rozzáří očička a na tváři vyčaruje škodolibý úsměv. Dokud jsem hrál jen s jednou postavičkou, fungovalo to tak i u mě, můj názor se však razantně změnil ve chvíli, kdy jsem přibral další spolubojovníky. SMP, neboli smart pause system, je hračka, která vám sama od sebe v průběhu hraní pausuje, kdykoli uzná za vhodné. Kámen úrazu vám se vší svou vahou dopadne na hlavu ve chvíli, kdy do party naberete ještě další žoldnéře (může vás být až 6) – genialita SMP totiž spočívá zejména v neustálém pauzování, kdykoli jen jakákoli postava dokončí jakoukoli akci. Při jednom, maximálně dvou bojovnících, plní svou úlohu takřka dokonale a o dost vám zlepší rozhled v bitvě, jakmile je vás ale víc a co vteřinu někdo něco udělá/dokončí/podělá, začne nekonečný kolotoč pauz a přestávek, které vám herní minutu protáhnou klidně na čtvrthodinovou siestu. Pokud se vám náhodou podaří zvládnout veškeré ovládání a pohrajete si s nastavením hry, problémy mít nebudete, ale to si pak Brigade E5 ukousne společně s ostatním ovládáním pěkný kousek z vaší klávesnice.

Herní svět
Pokud vám náhodou na hře nesedí grafika, SMP nebo cokoli jiného, věřte že po detailnějším prozkoumání světa si všech nešvarů hry budete vážit. Rozmanitost lidé z Apeironu možná koutkem oka zahlédli někde ve slovníku zakázaných výrazů a tak svět barvami ani možnostmi moc nehýří. Obyvatelstvo Palimera je pravděpodobně společnost klonů pocházejících z toho samého zdroje a proto se to na ulicích jen hemží lehkými děvami (kdyby byla grafika trochu lepší, možná by bylo o co stát) a lidmi trojího druhu, kteří na vás civí jak na zjevení a neustále se za vámi otáčejí, ale nikdo s vámi nepromluví. Jen na některých důležitějších místech jsou questoví paňáci, oplývající slovní zásobou o velikosti zhruba deseti slov s několika předpřipravenými větami. Kdyby vám každý alespoň řekl něco jiného, ale vy se jich můžete prostě zeptat jen jak se jim vede, co si myslí o tomhle a tomhle člověku, jestli se okolo neděje něco zajímavého a zdali pro vás nemají questík, popřípadě jestli nemá něco na skladě nebo se nedá najmout.

Paráda, ale když si u každého můžete pokecat průměrně o čtyřech věcech, z nichž 2 nemají smysl, začne to být trochu nuda. Sám jsem se přistihl, jak v touze po něčem trochu oduševnělejším, listuji bratrovým Méďou Pusíkem. To ale ještě není všechno. Vtípkem dne je tu mizení důležitých questových postav, které ač jsou pro postup hrou naprosto nezbytné, občas se prostě zapomenou vyskytnout. Po tom všem co jsem tu už zažil mě to ale ani moc nerozhodilo, ba jsem to dokonce očekával. Stačí si vzpomenout na komické rozestavení postav a předmětů (šlapky v kostele, sklad munice v nemocnici …) a na problémy s procházením zdí a s pathfindingem celkově, a jakýkoli problém vám hned přijde naprosto triviální.

Jediné co bych asi na této hře vytáhl na povrch jako velké plus je obrovské množství zbraní a všemožného vybavení, které si postupem času budete moci koupit, s tím že k dispozici jsou i dopravní prostředky. Začnete s těmi nejtitěrnějšími pistolkami a skončíte u příručních děl a granátometů. Spousta zbraní se dá navíc upravit – tu přidáte bajonet, tu tlumič, támhle optiku. Ve výsledku si tak každého vojáka můžete vypiplat do detailu přesně podle vašich představ a to je zde velice důležité. Nehledě na špatnou grafiku, kameru a bugy na každém rohu, stále se jedná o velice slušnou taktickou hru, ve které vám mimo jiné ztěžuje situaci celkem povedená AI.

Rozsudek smrti
Jak hra dopadne mám jasno již od prvních řádků recenze. Na lepší známku než nějakých 50% bych to neviděl ani přes ty nejrůžovější brýle, a tak se s tím hoši z Apeironu budou muset smířit. Brigade E5: New Jagged Union by nebyla vyloženě špatná hra, ale několik let odkládání, a zřejmě absence betatestingu, se na ní podepsalo nesmazatelným inkoustem. Pokud již máte Jagged Aliance propařenou na kost, Fallout: Tactics už mnoho překvapení také neskýtá, a vy se setsakramentsky nudíte, nemusela by být Brigade E5 úplně špatnou volbou. U nás se navíc prodává v mateřštině za budgetovou cenu.