Za uplynulých dvacet let se herní průmysl změnil v mnohém. Z celkového hlediska šlo samozřejmě o změny k lepšímu, bez některých z nich bychom se však rozhodně byli schopní obejít. Obzvláště nás mrzí, že zatímco dříve byly zombie jakousi exkluzivní záležitostí, na kterou jste narazili jen v pár výjimečných sériích, dnešní doba je jimi doslova zavalená a tak trochu se divíme, že už dávno nevypukla skutečná apokalypsa. Pochodující mrtvoly zaplavily zábavní průmysl až po okraj a nezdá se, že bychom se nakažlivého viru hned tak měli šanci zbavit. Naposledy lidstvu začaly za pochodu padat končetiny a hnít maso v kousku Breach & Clear: Deadline, který se dostal na konci srpna z bety a jeho finální verze tak byla konečně vypuštěna na veřejnost. My u toho samozřejmě nemohli chybět. Stojí nemrtvý návrat úspěšné taktické strategie z předminulého roku za to?
Ano, stojí. Až tak jednoduché to však není. Pokud jste originální Breach & Clear měli rádi, rozhodně není podmínkou, že se vám bude líbit i Deadline. Tvůrci se totiž zcela odklonili od své původní vize a taktickou stránku hry spláchli rovnou do záchodu. Čím ji nahradili? Systémem, který vám možná umožňuje cítit se jako strategický bůh, stejně tak vám ale dovoluje hru pojmout za akční RPG a proběhnout jí bez jediného zastavení času, přičemž zombie jsou dostatečně zpomalené na to, aby vám i při obyčejném běhu vpřed nezpůsobovaly jakékoliv problémy. Stačí k nim přiběhnout, a i když do nich zrovna nebudete střílet vy, můžete si být jistí, že některý z vašich spolubojovníků je vyřídí. Nijak se nemusíte zabývat příkazy, cokoliv váš tým spatří, ihned po tom začne střílet, dokud se to nepřestane hýbat. A vy si zatím můžete v patách spolubojovníků kouřit doutníček, užívat čerstvého vzduchu a střílet jen tak pro radost.
Jestliže se cítíte jako taktičtí mágové a odkojeni jste byli na Jagged Alliance a Falloutu, po příchodu do Breach & Clear: Deadline se budete chtít střelit do hlavy, protože vám bude prostřelování řad nepřátel připadat naprosto primitivní. A bude to samozřejmě proto, že primitivní je. S obtížností si tvůrci skutečně hlavu nedělali. Na druhou stranu před vámi ale přistane výborný taktický mód, od nějž by se jiné hry mohly bez problémů učit. Obzvláště jsme si na něm zamilovali, jak jednoduché je jej pochopit. S týmem čtyř jednotek samozřejmě žádné velké čáry dělat možné není, přesto je příjemnou změnou, když se na hru můžete bez váhání vrhnout s gamepadem a nepotrestá vás za to. Jakmile uvidíte objekt zájmu, zastavíte čas, každé z jednotek zadáte úkoly a pak už zbývá jen zhlédnout fantastickou podívanou, jak se z nemrtvých stávají náležitě mrtvé kousky těl. Kdyby byl do hry uveden náročnější mód, v němž by taktizování bylo vyžadováno, pokud byste chtěli přežít, a vlnami nepřátel se nedalo prosekávat jako máslem, dovedeme si představit, že by i po taktické stránce hra měla co nabídnout.
V současném stavu bychom ji však doporučili spíše jen fanouškům diablovek, jimž nabídne vše, co by si jenom mohli přát. Akčních RPG se zombiemi, kde byste mohli běhat po realisticky působících lokacích a střílet ze současných zbraní, je na světě koneckonců jen pár a v tomto směru se tedy pro žánr jedná o vítanou změnu. A přesně to je důvodem, proč nám kus Breach & Clear: Deadline ve výsledku nepřipadá ani zdaleka tak špatný, jak by se pro hráče originálu mohlo na první pohled jevit. Originalita hře v žádném případě nechybí. Koneckonců ani kombinace akčních RPG a taktických akcí není ničím, na co byste narazili na každém rohu. Velmi však záleží na tom, zda právě tohle hledáte a od svého vysněného kousku očekáváte.
Jak už to tak u akčních RPG bývá, titul přichází s milionem možností, jak si můžete svůj tým elitních vojáků vylepšit a upravit. Nezáleží na tom, zda byste jej chtěli nasadit do jiného oblečení, trochu upravit jeho herní třídy, nebo mu prostě jen vyměnit zbraně za ty, které právě vypadly z bedny, cokoliv je dovoleno. Každá z postav má samozřejmě svůj strom dovedností, jehož prostřednictvím ji můžete vylepšovat a obdařovat speciálními schopnostmi, které se při boji sice hodí, kvůli dlouhé obnově však nemůžete počítat s tím, že by byly kdykoliv k dispozici. I proto se čas od času hodí body investovat spíše do schopností pasivních, jež vás ve štychu nenechají nikdy.
Velmi nedořešený je bohužel systém lootu, který hra měla raději převzít z trochu odlišných zdrojů. Ze začátku sice nejde o žádný velký problém, postupem času se však kvůli němu vše stává ještě jednodušší, než bylo. Jak funguje? Na začátku hry procházíte lokacemi, v nichž se ukrývá tu a tam pár beden. Když je rozstřelíte, existuje šance, že vám vypadnou předměty, do nichž můžete své charaktery navléct, případně je jimi vyzbrojit. V naprosté většině případů ale nevypadne nic, co by stálo za pozornost. S postupem hry však z beden padají čím dál častěji čím dál cennější věci. Ty prodáte, a protože jsou tyto předměty nadhodnocené, naráz vašim charakterům nejsou kladeny žádné meze a můžete si pořídit doslova všechno. Jakmile navíc všechny postavy vyzbrojíte nejlepším možným vybavením, stávají se z nich stroje na zabíjení, které zombie nemají šanci ani škrábnout. To je problém, protože už po pár hodinách prakticky každá druhá bedna toto nejlepší, nejdražší vybavení ukrývá, takže neexistuje nic, co by vás zastavilo, i když je hra i bez toho jednoduchá až hanba.
Herní lokace také nepatří k nejšťastnějším. Tvůrcům se povedlo napravit problém nedostatečně rozsáhlých dungeonů v Diablu III. Vytvořili totiž takové, které mají desítky pater a zdají se doslova nekonečné. Už po pár schodištích ale pochopíte, že jde jen o pár identických místností nakupených na jedné vysoké hromadě. Obrovské dungeony, byť si jejich počty pater zasluhují pár čelistí padlých až na zem, tedy ukrývají jenom frustraci a obavy z toho, kolik času se v nich budete muset nudit. Otevřená prostranství nacházející se mimo dungeony jsou na druhou stranu příliš prázdná. Vypadají sice dobře a obměňují se každou chvíli, chtělo by to však na ně natlačit o něco více nepřátel, abyste se jimi jen nemuseli loudat a hledat cíl vašeho současného questu, ale také se trochu bavili. Ocenili bychom dokonce i navracení se nepřátel na již vymýcené lokace, které by alespoň do určité míry rozhodně pomohlo.
Breach & Clear: Deadline v žádném případě není tím, co jsme čekali. Když nám hra byla poprvé naservírována, skutečně jsme čekali, že se v ní ponoříme do světa taktizování a přemýšlení a že každý nemrtvý bude vyžadovat naši maximální pozornost, protože může být nebezpečím ohrožujícím celou misi. Místo toho jsme se ale ponořili do klasického akčního RPG, jehož největším plusem je originální zasazení, na jaké hned tak někde nenarazíte. Musíme uznat, že je hra prvních pár hodin skutečně zábavná, a pokud k ní nebudete přistupovat jako k taktickému titulu, rozhodně si jí užijete. I proto si od nás odnáší 65 %, protože poměr cena/výkon u ní vychází na výbornou. Jenom by to chtělo vydařenější lokace a dungeony, v nichž by nebylo tak snadné získat luxusní výbavu, která se zdá nedosažitelná jenom první půlhodinku hraní, načež ji začnete brát skoro až za odpad. Možnost cítit se alespoň na chvíli nepřemožitelně však za to rozhodně stojí také.
