Herní svět již doslova přetéká adventurami a tak vás zajisté napadá správná otázka: „Proč bych sakra měl věnovat svůj drahocenný čas zrovna téhle hře?“. Hned na první pohled Blues and Bullets zaujme zajímavým zpracováním, které vám možná připomene poměrně známý film Sin City – město hříchu. I tam černobílý film zdobila červená barva, která ale vůbec není vybrána náhodně. Právě červená zvýrazňuje dramatické záležitosti jako je oheň, výbuchy nebo krev. Ve hře je ale rudá využita i k označování objektů či lidí, na které máme zaměřit svou pozornost. Často jsme tak přímo vedeni a nemusíme tak zbytečně tápat po tom, co bychom právě měli udělat.
Asi málokdo slyšel o vývojářském studiu A Crowd of Monsters. Není divu, kromě dnes recenzovaného titulu za sebou mají jen dvě méně významné hry. O to zvědavější můžeme být na jejich výkon. Pro zajímavost dodejme, že tenhle tým tvoří pouze čtyři španělští mladíci a hru sami vydávají pro Windows, OS X, Linux a konzoli Xbox One.
Příběhová linie nás hned z úvodu vrhne do role bezbranné holčičky, uvězněné spolu s jiným dítětem do strašidelné věznice. Po pár zdejších scénách je naprosto patrné, že ve hře se objeví i jakýsi tajemný naprostý šílenec a nebezpečný blázen. Ale kdo nebo co to je, či co má v úmyslu, je pečlivě zahaleno rouškou tajemství.
Po pár minutách se tak konečně přesouváme k hlavní postavě celé hry. Už jste slyšeli jméno Eliot Ness? Pokud je vám to mírně povědomé, pak možná už tušíte, že se herní postava se jmenuje stejně jako slavný zvláštní agent, který měl v první polovině 20. století co dočinění s Al Caponem. Také stál v čele celého týmu agentů s názvem Untouchables. Tahle přímo legenda ale nevstupuje do našeho příběhu v době, kdy by byl na vrcholu svých sil. Právě naopak – má již “po službě” a pracuje ve vlastním bufetu s názvem Blues and Bullets. Jeho poklidný způsob života je však záhy narušen, když ho skrze prostředníka kontaktuje sám Al Capone. Dávný nepřítel potřebuje jeho pomoc. Al Capone má totiž obrovské starosti o svou vnučku, která byla unesena. Přestože má k dispozici hromadu nejrůznějších týpků, dobře ví, že Eliot je ve vodách krimi prostě ten nejlepší.
Další konkrétní události raději zamlčíme, abychom vám nepokazili ten pravý prožitek z příběhu. Je nicméně nad slunce jasné, že v tomhle titulu si hráč užije dostatek pátraní, hledání stop i vyslýchání svědků. Bude přitom na hráči, aby celou záhadu sám rozlouskl. Přestože ze začátku toho hráč nemůže příliš dělat a hra dopřává možnost minimální interakce, skoro jakoby se jednalo o interaktivní film, později spočívá hlavní úloha právě na hráči. Možnosti se omezují na chození po velmi malých území, jako jsou třeba jen dvě místnosti a spuštění jedné či dvou interakcí s místem / předmětem. Eliot přitom někdy třeba jen hodí minci nebo si povzdechne. Ne každá možná interakce je tedy kdo ví jak zajímavá a drsná, ale to je právě dobře. Člověk pak totiž přemýšlí, na co se podívat a co nechat být, čím se tolik nezdržovat.
Na straně druhé je hned od začátku nutné vybírat z možných reakcí na jisté události. Těžko říct, jak velmi se od sebe chování v různých možnostech liší. Může jít třeba jen o jinou první větu. Nicméně má hráč obvykle šanci reagovat vyloženě zle, drze, neutrálně nebo mile, altruisticky. Možnosti jednání se situaci od situace liší a nelze je paušalizovat. Aby byl celý příběh o něco šťavnatější, dostáváme se do situací, kdy vytáhneme pořádný kvér a jako Rambo rozstřílíme klidně dvě desítky soupeřů. Jindy jsme zase zasazeni do tmavé, hororové atmosféry, kdy nám bije srdce o sto šest.
Inspirování skutečnosti ovšem neznamená, že si můžete vygooglit celý děj hry včetně závěru. Jedná se skutečně jen a pouze o inspiraci. Herní děj má svůj vlastní příběh a spád, který nikdo kromě vývojářů dosud nezná (samozřejmě kromě hráčů kteří hru prošli).
Prvních pár minut není ani samotný příběh a atmosféra kdo ví jak zajímavá a hned tak nevtáhne do děje. Postupem času se ale zajímavé události začínají hromadit a v člověku roste zdravá zvědavost. V této části hry, tedy první kapitole, ale k závěru člověk pořádně nedojde. Co naplat, vždyť se jedná teprve o první díl z celé pětice. Jak je to tedy s koupí. Můžeme si koupit první díl za 5 euro, hru pořádně otestovat a případně koupit balíček čtyř zbývajících epizod za 17 euro. Anebo to riskneme a koupíme celých pět epizod najednou za 20 euro, čímž kapku ušetříme. Kromě toho si jde pořídit soundtrack či komiks, ať už v balíčku s hrou nebo zvlášť.
Co se týče zpracování, zde více než jinde musíme hodnotit zvlášť grafiku a hudbu. Soundtrack hry se totiž neprodává jenom tak čirou náhodou. Autoři dobře vědí, že je vcelku povedený a má nemalou hodnotu. I zbylá zvuková kulisa je zdařilá, i když jsme narazili na to, že hlavní hrdina vydal úplně totožné povzdechnutí několikrát po sobě při interakcích s různými předměty. Mimochodem – pokud vám připadá podezřele povědomý hlas Eliota, jste na správné stopě! Namluvil jej totiž samotný Doug Cockle. Tenhle americký herec nehraje jen ve filmech, ale namluvil i řadu známých her, zejména celou sérii Zaklínače.
A nyní ke grafice. Právě na té je snad nejvíce znát malý rozpočet a omezený počet (4) lidí v týmu. V tomto ohledu je zkrátka nemožné konkurovat obřím studiím, kde pracují stovky chlapů. A tak jsou textury dosti zastaralé, často ostré a nerealistické. Stejně tak dopadly různé efekty a další drobnosti. Ani optimalizace není nejlepší a i výkonnější stroje budou muset připustit kompromisy.
Přestože některé servery (i české) hodnotí Blues and Bullets jako skutečně výbornou hru, ve svém hodnocení se shodujeme s většinou na lehce nadprůměrném skoré. Tahle detektivní adventura sice má své nezaměnitelné kouzlo, ale budeme-li upřímní, má i spoustu much (grafika, optimalizace, některé nudné pasáže). Na straně druhé je nutné ji přiznat velmi dobrý příběh, vydařenou hudbu a vyvážené prolínání akčních, strašidelných i detektivních prvků. Hodnotíme tak pěknými 70 %.
