Blacklight: Tango Down

Původně jsem od této hry čekal něco úplně jiného. Možná to bude tím, že mám opravdu hodně rád film Black Hawk Down (Černý jestřáb sestřelen). A ono když si řeknete Blacklight Tango Down a Black Hawk Down, není se ani co divit, zkrátka to ve vás asociuje stejné pocity. Pokud to tedy máte tak jako já, na nějakou shodu nebo podobnost se jmenovaným filmem okamžitě a teď zapomeňte. Když jsem na hru psal před pár měsíci preview, vypadaly informace docela zajímavě. V některých částech dokonce revolučně, i když některé údaje ve mně příliš pozitivních myšlenek nevzbuzovaly. Jenže jak už to tak bývá, někteří vývojáři si rádi pouští pusu na špacír. Nebo ještě jinak, to co vypustí mezi novináře, nejsou údaje, jak jejich hra právě vypadá, ale jak by možná někdy daleko v budoucnu vypadat mohla. Musím říct, že jsem i tak nečekal mnoho, přece jen za nízkou cenu pod 15$ (asi 300,- Kč) nemůže člověk očekávat megabombu velikosti Modern Warfare 2. Přesto mě výsledek překvapil. Jak? To přece hned na začátku neprozradím :).

Ještě než se odebereme k zhodnocení hry, dovolím si krátkou odbočku, která by vás mohla docela zajímat. Blacklight: Tango Down je totiž distribuován pouze a jenom elektronicky. Měl by vyjít na všech třech hlavních platformách, přičemž já jsem testoval tu pro PC. Měl jsem tudíž možnost si pořádně osahat Games for Windows Live Clienta, přes kterého se k plné verzi dostanete. Protože jsem dostal kód pro stažení přímo od distributora, nejsem schopen nyní říct, zda systém toleruje platbu i pomocí české kreditky. Vzhledem k tomu, že Live služby jsou u nás již plně podporovány, neměl by to být problém. Samotný Live Client pak funguje velmi podobně jako třeba Steam. Tedy, aby nedošlo k omylu, jako velmi ořezaný Steam, navíc ještě v plenkách. Najdete si hru, kterou chcete stáhnout, zadáte aktivační kód a získáte přístup instalátoru s plnou hrou. Tu pak spouštíte jako jakoukoliv jinou hru nainstalovanou v počítači, ke Games for Windows se můžete přihlašovat až ve spuštěné hře. Mnohé z vás, kteří vlastní Xbox 360 pak jistě potěší, že jak Xbox Live účet, tak Windows for Games účet jsou v podstatě identické, stačí vám vytvořit jen jeden a přihlásíte se s ním v obou službách. To by k popisu mohlo stačit a jdeme na hru samotnou.

Recenzování her často skýtá nástrahy, které obyčejné hráče ani nenapadnou. Třeba když dostanete exkluzivní plnou verzi hry týden dříve než ostatní, abyste měli čas ji pořádně otestovat. A hra by mohla mít i celkem povedený multiplayer, jenže v té době ještě nejsou servery v provozu a není ani s kým hrát. Pak se dočkáte druhého extrému, dostanete se k plné verzi v den vydání, jedná se o skoro čistě multiplayerový titul, ale on ho skoro nikdo nehraje. A druhý případ jsem si tentokrát “vychutnal” já. Je to k uzoufání, když si v extrémně nabitém pracovním dnu vymezíte hodinku na hraní, zmožení horkem usednete k hučícímu počítači a nemáte s kým hrát a pokud přece jen na nějaké hráče narazíte, jsou všichni většinou nalezlí na jednom jediném módu. Ale dost láteření, pojďme si představit první z možností, které hra nabízí.

Co vás při prvním spuštění hry zarazí, je její strohost. Tedy ne že by menu bylo nepodařené, na pozadí běží pohyblivé momentky ze hry, ale v menu toho moc herního na výběr nenajdete. Z celkem široké nabídky (Options, Live atd.) je to vlastně jen jedna položka, která vás navede buď na multiplayerové módy nebo kampaň Black Ops. A s Black Ops začneme. Mělo by se jednat o kooperativní kampaň až pro 4 hráče. Na upravené mapy, které hrajete v klasickém multiplayeru vám vývojáři prdnou několik desítek nepřátel a snažte se. Bohužel, tento mód vůbec nikdo nehraje, za celou dobu se mi nestalo ani jednou, že by se ke mně někdo další připojil. Je proto velmi nemilé, že úrovně jsou koncipované pro čtyři současně hrající. Se zatnutými zuby se pak dostanete několik stovek metrů daleko, ale abyste postoupili dál, znamená to střílet maximálně opatrně. Vykouknout zpoza rohu, vystřelit, uzdravit se, vykouknout, vystřelit = o nějaké zábavnosti nemůže být ani řeč.

Nepřátelé v Black Ops navíc nepobrali mnoho inteligence, i když by to na první pohled tak mohlo vypadat. Mají nutkání se krýt a schovávat za překážky, ale po chvilce prokouknete, že mají naprosto přesně dané, kam a jak se mají schovat, a aby to neměli tak snadné, často přebíhají z úkrytu do úkrytu, i když to zrovna naplno pálíte jejich směrem. Daleko horší varianta je voják s jakousi zahnutou trubkou, který zatím co se k vám blíží, křičí cosi nesrozumitelného hrdelním hlasem. Jako se eliminace střílejících protivníků stane otravnou po pár minutách, tihle vlezlí “trubkouni” jsou otravní od prvního zabitého exempláře. A samozřejmě největší kámen úrazu je obrovská obtížnost. Ve čtyřech by to možná mohla být na chvilku zábava a ty čtyři levely byste si i zahráli celé, takhle to ale po pár desítkách minut vzdáte a raději jdete zkusit plnohodnotný multiplayer.

Tedy plnohodnotný. I tady narazíte na těžkosti v podobě malého počtu hráčů. Hra nabízí celkem 7 módů, od Deathmatche, až třeba po Detonation či Last Man Standing. Jenže! Pokud už někde nějaké hráče najdete, většinou to bude v módu Teamdeathmatch, ostatní módy stále zejí prázdnotou. A jaká hra alespoň v tomto módu je? Šedivá, nemastná – neslaná, skrznaskrz průměrná. Autoři se hru pokusili oživit jedním překvapivým trikem. Chtějí, abyste měli pocit, že jste ve virtuální realitě. Vidíte tak před sebou jakoby obrysy obrazovky. Nevím, co to mělo mít za účel a jak moc to autorům připadalo cool a super, ale není tomu tak. Akorát máte o něco horší výhled a hlavně když dostanete zásah, pokřiví se vám obraz, jako když vší silou prásknete do monitoru. Co je pak u hry, kde je distributorem Microsoft zvláště pikantní, můžete tím pádem přímo během hraní dostat “modrou obrazovku smrti“. To byl jeden z mála okamžiků, který mně během hraní opravdu pobavil.

Hra nabízí podobný systém levelování, jako třeba Modern Warfare 2. Získáváte zkušenosti, za to si můžete pořídit lepší zbraně atp. Nic co by vás mohlo překvapit. Co vás rozhodně nepobaví, je prapodivný systém zaměřování. Pokud zaměříte zbraň, vypadá to, jako byste s ní mířili do země, přestože zaměřovací kříž je několik centimetrů nad zbraní. Je fakt, že tak máte lepší přehled, co se před vámi děje, na druhou stranu tento systém ostatní hry nepoužívají, a ani jsem si na něj za celou dobu nezvykl. A jaká je hratelnost? Ničím zajímavá. Ne opravdu, už dlouho jsem nenarazil na hru, která by mě ničím nenadchla, a kterou by alespoň kvůli nějaké drobnosti nestálo za to hrát. Samozřejmě nevylučuji, že zrovna vy si na ní něco najdete, třeba syrovou jednoduchost, poměrně jednoduché a občas nepřehledné mapy nebo granát, který vám z půlky obrazovky udělá deset pixelů. Ale já od hry očekávám víc a vzhledem k obsazenosti serverů nejsem evidentně sám.

Ani grafika vás ničím neoslní. Hru pohání starý dobrý Unreal Engine 3. Hra tedy jakoby z oka, (či snad něčeho jiného?), vypadla desítkám podobných her. Bohužel nedokáže nabídnout skoro žádnou další přidanou hodnotu navíc, a i když to není její chyba – pokud by vás přece jen bavila, může se vám dost dobře stát, že ji nebudete mít proti komu hrát, počet nyní hrajících hráčů je nicotný a s největší pravděpodobností to ani v budoucnu nebude lepší. Připadá mi, že si autoři vysnili super titul, ale vývoj drhnul, peněz ubývalo, a tak alespoň vydali to, co mohli. V tuto chvíli to bohužel ani velmi nízká cena nezachrání. Hodnocení 45 %