Bioshock 2

Přišel na sklonku léta, už je to nějaký rok, a byl to šok – byl to první Bioshock. Ne nebojte se, dalších pokusů o básničku už se dnes nedočkáte, to v nás jen poetická atmosféra podvodního města Rapture vzbudila netušené emoce. Pokud si ještě vzpomenete na rok 2008, od jeho počátku nás pronásledovalo nebývalé herní sucho, zkrátka naprostý opak toho, co zažíváme právě v těchto dnech a měsících, kdy se na nás očekávané herní pecky budou hrnout ze všech stran. A pak to přišlo, jako rána okovanou pěstí do kebule. Myslím, že nikdo, ale skutečně nikdo nečekal, že by se z úplně neznámé hry, která nemá žádnou minulost, žádné fanoušky, mohla stát hra, nad kterou nedočkaví herní novináři slintali blahem a nešetřili vysokým hodnocením.

Můžete oprávněně namítnout, že po takovém suchu se dal úspěch Bioschocku předpokládat, a že hra uspěla rozhodně víc, než kdyby vyšla ve stejném měsíci jako další pecky toho roku. Jistě, můžete mít pravdu, ale kdyby – chyby. Bioshock vyšel tak jak vyšel, stal se z něj hit a jeho pokračování bylo okamžitě považováno za jedno z nejočekávanějších v herní branži. Tak, to jsme se hezky navnadili, abychom věděli co a jak, a teď už na nás konečně čeká tajemné podvodní město Rapture. Ještě než úplně začneme, je nutné konstatovat, že byla recenzována hra ve verzi pro konzoli Xbox 360, zhodnocení toho, jak hra pošlape na počítači se tedy v článku tentokrát nedozvíte. Stejně tak obrázky tím pádem pocházejí z oficiálního zdroje. Nadechněte se, potápíme se…

Pochybuji, že vám utekly obsáhlá preview a novinky, které jsme dvojce věnovali, některé informace vám tak možná budou připadat znovu napsané zbytečně, ale uvést se musí. V Bioshock 2 se dějově vracíme před události z jedničky. Hrajete za Big Daddyho, monstrum navlečeného do podvodního skafandru, jehož jediným úkolem je chránit malé holčičky, které chodí po celém podvodním městě Rapture a hledají velmi důležitou drogu. Tou je Adam, kolem které se všechno ve hře točí. Ale nebojte, že by snad hra byla nejapným simulátorem ochrany malých holčiček na vycházce. Už první díl hry se pyšnil senzačním příběhem a dvojka na tom není o nic hůře.

Každý Big Daddy má totiž svou malou Little Sister. Jenže vám, jako prvnímu z velkých taťků, testovacímu experimentu, jeho malou sestřičku vezmou a dokonce vás hlavní záporačka psycholožka Sofia Lamb donutí spáchat sebevraždu. Údajnou… protože najednou jste opět živí, jenže uteklo deset let, ze kterých si nepamatujete vůbec nic a putování za pravdou a hledáním vaší malé holčičky právě začíná. Pokud jste hráli první díl, jistě jste měli z “velkých taťků” značný respekt, zabít každého z nich byla vždycky pořádná zabíračka. Když jste teď vy sami Daddy, myslíte, že z vás ostatní mají nějaký respekt? Ale kdepak, Adam jim zcela zatemnil mozek, takže hned jak vás většina osazenstva, co se pohybuje po Rapture spatří, okamžitě vás napadne a bude vám usilovat o život. A že to nejsou žádní lehcí nepřátelé, to si teda pište.

Na druhou stranu je ve hře několik NPC postav, které po vás nepůjdou. Dále to jsou ostatní velcí taťkové, kteří především ochraňují své malé sestřičky a vás si, pokud je nějak neohrozíte, nijak nevšimnou. Jenže i vy potřebujete dávky Adama, bez nich se ve hře neobejdete. Ten je totiž důležitý, aby se vaše postava dále vyvíjela, a abyste se mohli dostat k různým vylepšením a speciálním vlastnostem. Čeká vás tak několik krutých soubojů s jiným Big Daddym, které jsou hlavně na začátku hry tzv. o hubu. Když se vám ho podaří zabít, zbude po něm jeho malá sestřička a zde vám hra dá první z mnoha zásadních a důležitých rozhodnutí, které postupně ovlivňují celou hru a podle vašeho chování je ve hře i několik alternativních konců. Máte tedy možnost malou holčičku buď adoptovat, nebo ji harvestrovat a tím pádem ji krutě zabít a vysát z ní potřebný Adam. To se ovšem bude zatraceně nelíbit Big Sister, její dospělé variantě. Ta je hodně hbitá a hodně vydrží, je možná ještě nebezpečnější než Big Daddy.

Je bohužel škoda, že hra vás podvědomě tlačí k tomu, abyste byli spíš ti špatnější. Jak už jsme si napsali, i jako Daddy se musíte svou mohutnou vrtačkou setsakra ohánět, i když se proti vám postaví dva nepřátelé. A teď si vezměte, že abyste mohli Little Sister zachránit, musíte ji dvakrát přivést k tělu, na kterém si pohraje se svou velkou stříkačkou. To jí vždy několik desítek sekund trvá a během té doby na ni doslova houfy nepřátel pořádají útoky a vy ji musíte bránit. Teprve poté můžete sestřičku odnést a pustit na svobodu, za což obdržíte požadovanou dávku Adama. Pokud budete ti zlí, prostě zmáčknete tlačítko, holčičku vysajete a je to. No jo, ti dobří a hodní to zkrátka musejí mít těžké i ve hrách :). Právě to, jak se budete k sestřičkám chovat, zásadním způsobem ovlivní, jak pro vás celá hra skončí. Můžete si ji tak klidně zahrát minimálně 2x, jednou za toho vysloveně hodného, podruhé za toho zlého.

První Bioshock se vyznačoval tím, že to není žádná bezduchá střílečka a nejinak tomu je i ve dvojce. Znaky RPG jsou více než čitelné, co víc, setkáte se s nimi na každém kroku. V podstatě celou hru se neustále krůček po krůčku vylepšujete, získáváte lepší schopnosti a vybavení. K tomu vám v první řadě slouží váš osobní fotoaparát, kterým máte za úkol vyfotit nepřítele před nebo během útoku. A pokaždé byste ho pak měli zabít jiným způsobem, protože díky tomu získáte vylepšení a příště už budete proti konkrétnímu druhu nepřítele lépe vybavení. Na kameru se opravdu vyplatí nezapomínat, i když to znamená ji před každým útokem vybrat, stejně jako zbraň, protivníka vyfotit a poté už se automaticky přepnete na zbraň, kterou jste měli před výběrem kamery. To ale není všechno. Většinu věcí si budete muset koupit a vynaložit na ně nějaký ten peníz.

Tím se dostáváme k další zajímavé věci, kterou v klasických střílečkách zase tak často nevidíme – hackování. To probíhá dvěma způsoby, buď stojíte přímo u věci, kterou chcete hacknout, nebo máte k dispozici pistolku, která na dálku vystřelí hackovací náboj. Samotné hackování probíhá tak, že se na obrazovce objeví měřák se stupnicí, kde jsou zelené, červené a neutrální pruhy. Ručička se pohybuje po stupnici, někdy rozdílnými rychlostmi, a vy musíte v okamžiku, kdy je v zeleném poli, zmáčknout tlačítko. To se třeba při dostávání se do trezorů opakuje až ve čtyřech krocích, přičemž rafička se pohybuje poměrně rychle a nemusíme dodávat, že zelené oblasti jsou pekelně malé. Je to sice těžší, ale při troše šikovnosti rozhodně ne neproveditelné. Hacknout se dá v Bioshocku 2 velká část elektronických hraček, od prodejních automatů, kde se tím pádem dostanete k jinam nepřístupným položkám nebo k daleko lepším cenám. Můžete ovládnout automatické střílny a před jejich kulomety nahnat nepřátele. Ovládnout můžete i bezpečnostní kamery. 

Jeden názorný příklad, jak široké možnosti Bioshock 2 taky může nabízet. Hackujete dejme tomu prodejní automat. Pokud se netrefíte do zelené zóny, ale do červené, spustí se několika vteřinový poplach a během chvilky přiletí dvě malé střílecí základny, vypadají jako takový maličký hranatý vrtulník, a začnou to do vás šít. Jistě, můžete je zničit, jenže jsme v Bioshocku, takže použijeme hlavu, vrtulníčky na několik vteřin ochromíme třeba elektrickým výbojem a hackneme. Z útočníka je najednou náš pomocník, který putuje s námi a pokud na někoho zaútočíme, pomáhá nám v souboji. To byl jen náznak, jak se dá hackování využívat, možnosti jsou samozřejmě daleko širší.

Tím jsme se hladce dostali k plazmidům. Kromě Adama totiž ve hře můžete sbírat i další drogu, kterou je Eva. Ta se vám doplňuje podobně jako zdraví a dává vám nadpřirozené schopnosti. Můžete třeba vypustit elektrický výboj, plamen, někoho zmrazit, zhypnotizovat atd. To, kolik plazmidů můžete mít, je ovlivněno tím, kolik slotů si pro ně koupíte a zda si je můžete koupit je ovlivněno tím, kolik už se vám podařilo získat Adama. Současně můžete plazmidy i upgradovat a to až 2x. Jejich účinek je pak daleko silnější a působí na více nepřátel současně. Plazmidy jsou skvělá věc a především vás ještě více nutí nad hraním a souboji přemýšlet. Jak se někde objeví kaluž vody, nebo naopak kaluž benzínu, okamžitě vám to v mozku musí zvaknout, který plazmid bude lepší použít. U zmrazování je zase nebezpečí, že nepřítel, kterého obalíte vrstvou ledu, se při vašem brutálním útoku rozpadne na několik částí a nebudete ho tak moct prozkoumat a nic od něj získat.

Nejen plazmidy živ je Daddy, takže dostanete i několik střelných zbraní, namátkou jmenujme třeba brokovnici, kulomet, raketomet atd., pro které je i několik druhů střeliva. Nábojů budete mít ale pořád nedostatek, takže jsem si zvykl na používání Big Daddyho základní zbraně – mohutné vrtačky. Ta je naprosto geniální a boje s ní jsou vždy zábavné. Můžete ji pochopitelně také upgradovat, a disponuje i několika režimy boje. Základním je pouhý silný úder. Pokud máte palivo – ano palivo, které si navíc musíte pravidelně kupovat – vrtačka se točí a způsobuje daleko větší zranění. A pak třetí, nejúčinnější. Abyste tento útok mohli použít, musíte mít jednat palivo a pak už jen stačí stisknout při prvním úderu ještě jedno tlačítko na gamepadu a začnou se dít věci. Big Daddy totiž dostane brutální sílu, rozeběhne se až neuvěřitelně rychle k nepříteli a většinu těch slabších umrtví na jeden mocný úder. Pro mě osobně, pokud by v Bioshocku 2 byla jako zbraň jen vrtačka + plazmidy, byl bych úplně spokojen.

Úchvatná je opět architektura celého podmořského města Rapture. I ke konci hry se vám stane, že dojdete k úseku, kde budete jen stát s otevřenou pusou. Několikrát se projdete i po mořském dně, vyzkoušíte si přetlakové komory. Bioshock 2 má zkrátka atmosféru, která by se dala krájet. A vzbudí ve vás takovou smutnou, až nostalgickou náladu. Rozhodně doporučuji nikam nespěchat a prozkoumat všechno co se dá. Nejen u zabitých nepřátel, ale skoro v každé zásuvce se dá objevit něco zajímavého, peníze nevyjímaje. Je proto škoda, že hra přibližně v polovině trochu ztratí na síle. Najednou máte pocit, že nic už není nové a jediným úkolem je zachránit, nebo vysát několik Little Sister. To se naštěstí rychle obrátí a závěr je opět excelentní. Zažijete jednu ohromnou bitvu a… a víc vám samozřejmě neprozradíme. Jen znovu opakujeme, co už bylo napsáno na začátku, závěr hry se liší podle toho, jak se ve hře chováte.

Hra pro tentokrát nabízí i multiplayer, který je ovšem spíše na doplnění. Je ovšem poměrně zábavný a nabízí několik povedených módů. Jeho spuštěním tedy chybu rozhodně neuděláte. Rozhodně si dejte pozor, zda vám hra správně ukládá pozice. Dvakrát se mi stalo, že i když jsem manuálně hru uložil, další den jsem ji v seznamu uložených nenašel. Jednou se mi také podařilo Xbox úplně zavařit, respektive se hra totálně zasekla a pomohl jen restart konzole. Graficky hra vypadá solidně, i když pokud se k nějakému objektu hodně přiblížíte, ostrost a detailnost textur je ta tam. Jen několikrát za hru se mi stalo, že by framerate citelně spadl a obraz se začal trhat, bylo to hlavně při větších soubojích a překvapivě i při prohlížení mapy.

Bioshock 2 tedy rozhodně nezklamal. Nabízí naprosto jedinečnou atmosféru, která vás pohltí a nepustí ani na vteřinku. Kdo miluje svět Bioshocku, najde zde tolik informaci a dějových kliček, až mu z toho půjde hlava kolem, ostatní je ovšem mohou úspěšně ignorovat. Je úžasné, že Bioshock 2 opět není jen bezduchá střílečka, ale musíte při jejím hraní přemýšlet a taktizovat, upgradovat – všechno souvisí se vším. Jen škoda, že se hře nevyhnuly některé drobné problémy, ale vysoké hodnocení si zaslouží. Vám by tato hra rozhodně neměla uniknout. Hodnocení 90%