Beijing 2008

Každá větší sportovní událost sebou nese riziko, že nějakého vydavatele napadne vytvořit hru na dané téma a pořádně si namastit kapsu na nadějném námětu. Jak takové hry dopadají jistě všichni víme a výsledek se často neliší od filmových her. V následujících několika odstavcích se podíváme, jak si autoři poradili s tak velkým a nadějným tématem jako jsou Letní olympijské hry, které začali v čínském Pekingu.

  

Co je námětem hry musí být každému jasné a ani sami autoři neměli tak velkou práci s vytvářením obsahu, jako při vytváření zcela nové hry. Vše je v podstatě dané a stačí si vybrat, co všechno do hry vložit. Samotné olympijské hry sdružují desítky disciplín, ale do hry se dostaly pouze některé z nich v několika kategoriích. Jedná se o sedm disciplín běhu, osm disciplín uvnitř oválu, šest disciplín plavání, šestkrát gymnastika na nářadí, třikrát střelba a pak šestice ostatních, které nejdou zařadit ani do jedné ze jmenovaných kategorií. Zklamáním je naprostá převaha atletiky nad ostatními sporty a například týmové sporty se nevyskytují vůbec. Dost možná je to tím, že by od autorů jejich implementace vyžadovala trochu tvůrčí invence a vývoj hry by se tak protáhl o několik týdnů.

  

Sporty si lze zahrát v jednom z dvojice herních modů. Prvním je competition, což je buď lokální hraní nebo internetová alternativy, kdy si vy nebo soupeř zvolíte pořadí sportů, ve kterých se posléze utkáte. Můžete si tedy vytvořit takové vlastní menší olympijské hry, ve kterých se utkáte s kamarády v disciplínách, které jdou zrovna vám. Průběžně můžete sledovat statistiky jak si vedete, ale trochu smutné je, že po ukončení není žádné vyhlášení vítězů, žádná animace koncového ceremoniálu, ba ani hloupá tabulka, která ale je přítomná v druhém modu. Druhým modem jsou regulérní olympijské hry, kdy si zvolíte zemi, za kterou chcete reprezentovat a postupně den za dnem procházíte olympijským turnajem. Každý den musíte splnit určité podmínky a pokud se vám to nepovede, musíte tento den znovu opakovat. Naopak za úspěchy získáváte body, kterými lze rozšiřovat vlastnosti vašich atletů po každém herním dni. Zemí, za které lze hrát, je na výběr asi třicítka, ale naši zemi nehledejte. Autorům se asi naše olympijské úspěchy nezdály dostatečně slušné na to, aby naši vlaječku zařadili do výběru. Více než vlaječka a skin hráče totiž sportovce od sebe neodlišuje.

Mimo zmíněné dva herní mody je k dispozici ještě přehledný tutoriál, kde si lze vybrat každou disciplínu, nechat si vysvětlit její ovládání, speciality a pravidla a následně si ji zahrát klidně několikrát dokola bez zanášení výsledků do statistik. Jedinou výtku, kterou bychom směrovali k tréninkům je rychlost s jakou ubíhají animačky, které předvádějí ovládání. Často ani nestihnete prohlédnout, co je vám prezentováno, zvláště, když ovládání zabere u některých aktivit polovinu tlačítek ovladače. Naopak animačky, které se objevují v průběhu hraní a uvozují disciplínu nebo ji zakončují, jsou strašně zdlouhavé, odklepnout jdou až po chvíli, kdy se objeví symbol tlačítka a přitom jsou pořád stejné a neakční. Většinu času tak strávíte sledováním animaček a asi tak třetinu času hraním.

  

Ovládání hry je kapitola sama pro sebe. Pokud si vzpomínáte na prastaré vietnamské hry, kde rozhodovalo o výhře to, kdo rychleji mačkal tlačítka, tak oživte vaše zkřehlé prsty. Evoluce v tomto směru totiž postoupila jen minimálně a ovládání je povětšinou stále stejné. Pro běhání, které je náplní většiny disciplín, je třeba mačkat střídavě dvě tlačítka, případně kolíbat analogovými kloboučky. Čím rychleji mačkáte tlačítka, tím rychleji běžec běží. Zábavnost zmíněného si posuďte každý sám, já ji v tom nenašel ani před deseti lety, ani nyní. Některé další hry jsou již nápaditější a například gymnastika na kruzích je vtipně vázána na pohybování kloboučky, kterými vyrovnáváte rovnováhu atleta. V případě technických částí je třeba mačkat sekvenci tlačítek, která se objevují na obrazovce. Stupeň přemýšlení a akce ale není o nic větší.

  

Co může být pro někoho nepřekonatelnou překážkou je místy přestřelená obtížnost. Nejlépe to jde ukázat na příkladu obyčejné stovky v běhu. Po zalehnutí do bloků musíte zadními tlačítky držet sílu co nejvíce na červené hranici. Pokud ji překročíte, ulijete start a budete diskvalifikováni. Pokud naopak budete sílu držet na spodní hranici, prostoj při startu může být až několik sekund, což se samozřejmě umělé inteligenci nestane a zatímco vy se potýkáte s tlačítkem, je již v polovině trati. Trefit se přesně do výstřelu je opravdu náročné a můžu se přiznat, že se mi to za dobu recenzování hry nepovedlo ani jednou tak, abych byl plně spokojen. Podíl náhody je hodně veliký a to například i při střelbě, která je ale jednou z nejzábavnějších částí. Můžete střílet jak brokovnicí hliněné holuby, tak lukem do slaměného terče nebo jednoroční malorážkou do malinkých terčů. Jak se trefíte, závisí hodně na tom, kam se zrovna náhodně pohne kurzorový kříž, jehož přesnost nastavujete před závodem tím, jak přesně se trefíte do středu terče. Jedná se o jakýsi hendikep k následujícímu střílení a během samotného závodu ho nelze měnit.

Čeho jsme se po instalaci hry zděsili je příšerná grafika. Pokud se mluvilo o tom, že současné hry nevyužívají ani 20% výkonu PlayStation je třeba konstatovat, že Peking 2008 bude využívat procenta asi tak dvě. To ale neznamená, že hra běží naprosto plynule. Kupodivu se často setkáváme se trháním, cukáním a poklesu framerate. Otravné jsou také dlouho loadingy, které jsou naprosto neopodstatněné a které se vyskytují i přesto, že se hra asi deset minut instaluje na disk, kde zabere skoro půl giga. Pokud instalaci u některých her chápeme, tak tady určitě ne. Jediné co trochu zmírňuje rozhořčení z nahrávacích obrazovek je přítomnost různých náhodně zobrazených informací o olympijských hrách, historických, faktických i aktuálních. Grafická stránka vypadá asi tak o pět let zastaralá a jediné na co se dá koukat, jsou modely samotných atletů. Stadiony jsou realisticky vymodelované, ale jsou strašně kostrbaté a nevyhlazené. Obecenstvo reaguje jako jeden muž a buď jásá, nebo tiše sedí.

  

Z hraní Peking 2008 máme hodně rozporuplné dojmy. Na jednu stranu to vypadá, jako by někdo dostal „geniální” nápad, že olympijské hry jsou akce, která bude automaticky prodávat jakoukoliv hru, ale na druhou stranu nelze upřít některé prvky invence a snahy hru zlepšit oproti průměru. Bohužel disciplíny, a to i ty zábavné jako je střelba, jsou nudné a to především díky ovládání, které vás začne štvát skoro okamžitě. Dost dobře bychom si tuto hru dovedli představit jako přidanou hodnotu k zakoupenému lístku na olympiádu, nebo reklamní předmět za pár stovek, jehož výhodou by bylo, že nebudeme muset dýchat neproniknutelnou bariéru smogu, kterou můžeme vidět na fotkách z čínského hlavního města.

  

Když ale naši recenzi uzavřeme informací, že hra se prodává za více než 1500Kč (PS3, Xbox360), nemůže naše hodnocení překročit průměrnou laťku. PC verze je díky společnosti CD Projekt v prodeji za přijatelnějších 999Kč a je navíc kompletně v češtině. Hráči na PC si tak mohou přidat pár procent k finálnímu hodnocení.

Peking 2008 si od nás odnáší 53% a raději se budeme koukat na olympiádu v televizi. Při té aspoň nezničíme tlačítka na ovladači.