Nevyjasněné úmrtí otce nás nažene do budovy ministerstva, kde se tato podivná událost stala. Nic na tom nemění ani fakt, že jsme nebyli s otcem v kontaktu přes deset let. Jenže světe div se, zdejší policie s detektivem v čele nemůže nic bližšího zjistit a stejně tak nám bližší info nedají ani lidé ze samotné společnosti. Není divu, vždyť v tomhle státu vládne vůdce, který má nejen neomezenou moc, ale je s ním zajedno i většina zdejšího obyvatelstva. Lidé tak na sebe běžně donášejí, a to jak s vidinou odměny či povýšení, tak se záměrem ochránit čest diktátora, který je přece tím nejlepším na světě.
Jak nám vzápětí začíná docházet (a potvrdí nám to i detektiv), zřejmě jedinou cestou, jak zjistit, co se otci skutečně stalo, bude rozplést na pracovišti sítě, sblížit se s kolegy, získat respekt u vedoucích a sbírat střípky informací, ze kterých se snad ve finále dozvíme více.
Jenže ani tahle cesta nevede ke kýženým výsledkům a o plánech těch nejvyšších zdejší úředníci nemají žádné relevantní informace. Musíme se tak (na oko) poddat zdejším způsobům a vysloužit si jedno povýšení za druhým. Kromě kvalitní práce na přepážce budeme zpovídat kolegy, prohledávat jim stoly a počítače, plnit různé úkoly, abychom si získali jejich důvěru a pak… hráči za to může být stydno, ale ano, nahlásíme je vedení, abychom získali přízeň vedoucích a časem třeba i povýšení. Jakmile se dostaneme do vyšších vrstev, můžeme vše víceméně spustit nanovo.
Naši kolegové však nebudou pouze vyhozeni z práce, ale budou v nejlepším případě exemplárně zbiti. To však hráč tuší již od začátku, protože hned po vstupu do společnosti nám chce jeden člověk říct o co tu vlastně běží. Než se však tak stane, je přede všemi oběšen a člověka ještě více znepokojí reakce ostatních, kteří jakémukoliv násilí na ostatních tleskají a jásají.
Koncept už znáte, podívejme se tedy na to, jak vypadá samotné hraní. Ocitneme se v 2D světě, který je vlastně poměrně malý. Zpočátku máme k dispozici jen naši domácnost, několik místností v přízemí budovy ministerstva a omezený venkovní prostor mezi budovami. Postupně sice zpřístupníme i další patra ministerstva, ale nikam jinam se po celou hru už nepodíváme. Když nás tak například vedoucí pošle do knihovny ukrást knihu, odehrává se scéna pomocí textu, který popisuje, co se právě děje a kde můžeme vybírat, jak se zachováme. Člověk tak trochu musí zapojit svou představivost, a ačkoliv textové hrátky nejsou můj šálek kávy, zde vše probíhá tak výjimečně, až mě to překvapivě bavilo. Na textu založené situace však zvláště dobře ukazují to, co se proplétá celou hrou – nutnost dobře rozumět anglickému textu. Situace ve hře se postupně tak trochu zamotává a pro plné pochopení celého děje je třeba umět velmi dobře anglicky. Jinak člověk nepochopí mnoho detailů, v horším případě smysl úkolů a příběhu.
A jak vypadá náš byteček? Máme tu k dispozici telefon, ze kterého můžeme například zavolat sanitku nebo kontaktovat zmíněného detektiva. Dále tu najdeme televizi, na které lze sledovat několik seriálů, což umožňuje mluvit o nich s kolegy v práci. Nechybí ani knihovna, do které budeme doplňovat užitečné knihy s návody. Po přečtení dané knihy se například naučíme odemykat některé typy zámků nebo hackovat počítače. Čtení, sledování TV a mnoho dalších aktivit však odečítají zbývající čas. Pokud tak v daný den máme 9 hodin času, investujeme jej do různých aktivit dle vlastního uvážení. Čas ale neubíhá sám o sobě, ale věnujeme jej do dané činnosti až při samotné interakci. Když tak například chceme přečíst část knihy nebo prohledat nějaký ten stůl, hra nás upozorní, že za uskutečnění dané činnosti nám odečte například 15 minut.
Další várku času dostaneme jednoduše – prostě se doma vyspíme. Jenže s přibývajícími dny nám také chodí další a další faktury – za vodu, za nájem, za jídlo a tak dále. Finanční zátěž musíme vyřešit vyděláváním peněz na přepážce. Tato práce nám taktéž spotřebuje nějaký čas a náš výdělek je závislý výkonu v takové minihře. Jsme v roli úředníka, ke kterému přistoupí občan, řekne co potřebuje a my mu musíme dát správný formulář, poslat ho na správné ministerstvo a do kanceláře, která zrovna v daný den v týdnu funguje. Příběhy jsou všelijaké a člověk se u rozřazování jen tak nenudí. Často jsem byl na vážkách, do kterého ministerstva daná záležitost spadá a zpočátku jsem dělal hodně chyb, takže jsem bohužel neměl moc peněz. Za dobře odvedenou práci navíc získáme respekt, který uplatníme při povýšení, ale také v řadě rozhovorů a sporů. Respekt tak můžeme utrácet stejně jako herní měnu.
Nedostatek peněz se mi zhruba po hodině vymstil a ve hře jsem se prachobyčejně zasekl. Prohledal jsem totiž kolegovi stůl a vzal dva předměty. Když jsem však vycházel z budovy, zastavila mě ochranka s tím, že jsem kradl a mám zaplatit určitou sumu. Protože jsem takovou hotovost neměl a neměl jsem ani dostatek respektu, nemohl jsem situaci nikterak vyřešit a policie mě poslala do vězení (takže hra skončila). Sice jsem si mohl načíst poslední uloženou pozici, ale ta byla již po krádeži a nezbýval mi žádný čas na to, abych pracoval a vydělal peníze. Kvůli této neřešitelné situaci bylo třeba hrát hru úplně od začátku, včetně všech rozhovorů a scének, což člověka opravdu znechutí.
Jak už asi víte, Beholder 2 je ve své podstatě adventura. Nejde však o nudné chození, bezhlavé vykecávání a přesouvání předmětů z jednoho místa na druhé. Zde narazíme na promyšlený příběh, který hezky plyne a který především člověka hluboce zaujme. Potkáme barvité postavy různé povahy, od krásné kolegyně až po extrémně plachého kolegu, který se do ní zamiloval. Pomůžete jim dát se dohromady nebo tuhle krasavici sbalíte sami? K dispozici jsou i různé boční úkoly, které jsou kupodivu stejně zajímavé a někdy dokonce vedou k většímu poprasku než složitější úkoly, za které nám šéf řekne pouhé “díky”. Právě tyhle nečekané zvraty a klikatá cesta k vedení firmy je to, co člověka nutí hrát sátle dále. Škoda jen až příliš podobných postav, kdy jsem měl občas problém některé z nich od sebe rozlišit a zdálo se mi, že vývojáři dokonce používají jeden design postavy pro více osobností.
I druhý díl série pochází od studia Warm Lamp Games, která s jedničkou před dvěma lety slavila relativně velký úspěch. Příznivě vyznívá i cena, která je i u této novinky stanovena na 14.99 euro. Hratelnost je přitom opravdu špičková, a to zejména díky prvotřídnímu konceptu, živé atmosféře a chytlavému příběhu, ke kterému se člověk zkrátka musí vracet, aby zjistil, jak tohle nakonec dopadne. Suma sumárum, Beholder 2 od nás dostává 8 bodů z deseti.
