Battle for Middle-Earth 2: Rise of the Witch-King

Když se řekne J.R.R.Tolkien, většině z vás se okamžitě vybaví série Pán Prstenů. Aby také ne, zvlášť v posledních letech, kdy je popularita trilogie ještě podněcována úchvatnými filmovými adaptacemi zpracovanými pod taktovkou Petera Jacksona. Na popularitě Pána Prstenů a Středozemě celkově byla vystavěna i série The Lord of the Rings: Battle for Middle Earth, k jejímuž druhému dílu se před nedávnem na pultech obchodů objevil datadisk, jenž jsme podrobili zevrubnému rozboru.

Jak napovídá sám název, hlavní postavou datadisku je tajemný Witch-King, příslušící k temné straně, čili kope za Sauronův tým. Jeho území se nachází na zasněžených severních pláních, jeho přívrženci jsou trollové (ovšem vzhledově odlišní od těch, kteří se již v Battle for Middle Earth objevili). Příběh v kampani popsaný se odehrává tisíce let před začátkem Bitvy o Prsten. Sauron byl poražen, respektive pouze přeměněn v tajemný stín, díky čemuž si mohlo lidstvo na celých tisíc let oddychnout. Poté se zjevil Witch-King a ujal se území severního Angmaru, aby zde zformoval armádu a vrhnul se proti Aragornovým předkům v Arnoru. Na vás tak bude ujmout se role Witch-Kinga, ovládat jeho vojska a pokusit se znovu dostat Saurona do popředí.

Nová kampaň
Kampaň jako taková má dvě tváře. Ta první se na vás mile usmívá, druhá naopak se zvednutým prstem mračí. Pokud byste si The Rise of the Witch-king vyzkoušeli, musí vám být jasné, která je která. Na první pohled se totiž jedná o kvalitní a úkolově zajímavý kousek. Úkoly v misích obsažené jsou příjemně variabilní. A tak zatímco v jednu chvíli dobýváte nepřátelské území a stavíte na něm základy budoucí osady, o několik desítek minut později již budete bránit dobyté zemí před náporem nepřátelských jednotek, jež by rády zpátky to, co ztratily. Opravdu zajímavým kouskem v rámci single-player kampaně je kupříkladu jedna mise, kde máte celých třicet minut na to, abyste použili své mágy, zajistili jim pohřební místa a ti z nich vytáhli přesně tisícovku duší.

Kampaň obsahuje celkově sedm misí a to je přesně ta druhá tvář, o níž jsem se zmiňovala. Ačkoliv si totiž autoři dali opravdu záležet na obsahové části, variabilitě úkolů, příliš nepřitlačili na herní dobu, která se takto smrskává na pouhých pět, maximálně šest hodin co se kampaně týče. A to je opravdu málo. Navíc nebudete ve většině případů muset absolvovat některé levely několikrát. Datadisk totiž obtížností nejlépe zaujme víkendové stratégy a nováčky v žánru. Nemusíte totiž nikterak kalkulkovat a vymýšlet složité taktiky. Stačí jen naklikat obrovské vojsko s příjemně vyváženými jednotkami a to následně celé vyslat proti nepřátelským opevněním. Díky vaší silové výhodě pak jen málokterá zeď hradeb zůstane delší dobu stát.

Nová frakce
V souvislosti s novou Angmar frakcí je nutno zmínit, co že nám vlastně do hry přinesla – a že toho není málo. Především se pak jedná o doposud neviděnou hratelnou rasu, vytvořenou s dostatečnou pečlivostí. A tak se tito trollové pod vedením Witch-Kinga nepodobají žádným doposud viděným jednotkám, všechny jsou jednoduše rozeznatelné a navíc příjemně a do detailů nadesignované. Nepříjemnost související s novou rasou je ale její síla, jež bude doufejme v příštím patchi upravena. Takto se jedná o neporazitelný celek. Svůj podíl na tom mají především Thrall Masters. Tito opravdu levní chlapíci dokáží nepředstavitelné. Pouhým výběrem z menu totiž k sobě přivolají celou tlupu některé z nabízených jednotek (orc, worlf riders, spareman), což v sobě skrývá neskutečné výhody a úsporu. Další, ovšem již ne tolik povedeným druhem jsou Sorcerers, tedy mágové se schopností léčit vlastní jednotky. Jejich výraznou slabinou je ale prakticky nulová výdrž a tak ve většině bitev padají jako první, čímž se stávají naprosto nepoužitelnými.

Zabudovaná tahovka
Z dvojky zůstal zachován i War of the Ring. Kdo snad o této fajnůstce doposud neslyšel, pak vězte, že se jedná příjemné překvapení pro všechny příznivce tahových strategií. A tak budete moci absolvovat zase o něco odlišnou kampaň za jednu z nabízených frakcí, jež na počátku dostane přidělené teritorium, jež je třeba nejen bránit, ale i rozšiřovat. V případě Battle for Middle Earth 2 se nejednalo o nikterak příjemný druh zábavy díky vcelku malé záživnosti a obtížnosti. To se pokusili víceméně úspěšně vylepšit přidanými teritorii, bonusy. I přes to ale nemůže s plnohodnotnými tahovkami rovnat nemůže, roli příjemného zpestření ale každopádně plní.

Skrimish a umělá inteligence
Vedle zmíněných módů je třeba poznamenat něco málo i o skrimishi, který plní stejnou úlohu jako ve většině real-time strategií. Nachází se v něm tedy několik map, mezi nimiž si zvolíte, abyste následně poměřili síly se všemi dostupnými rasami v Battle for Middle Earth 2 a to až proti sedmičce nepřátelských celků. Maximální číslo osm na jedné mapě je pak společné i pro multiplayer, hratelný po LAN i internetu. Společně se skrimishem je třeba zmínit i další nepříjemnost, která se rovněž objevuje v kampani – je jí poněkud slabší umělá inteligence. Ač se autoři nepochybně snažili, nakonec se přeci jen nepřátelská počítačem ovládaná tlupa chová jako banda tupců, která bezmyšlenkovitě běží na určený cíl. Navíc jsem se několikrát v průběhu hraní kampaně dostala do situace, kdy jsem odrazila nápor nepřátel, mise ovšem neskončila. A tak jsem rychlou prohlídkou mapy zjistila, že za zatáčkou pod mým táborem čeká vybavená skupinka nepřátel, která se zde nějakým nepochopitelným způsobem „zapomněla“.

Pětihvězdičkové zpracování
Pro zhodnocení grafické stránky si můžete v klidu pročíst nějakou recenzi na Battle for Middle Earth 2, datadisk je na tom totiž minimálně stejně dobře. Okolní prostředí je nadesignováno umně a s dostatečným důrazem na detail. Podíváte se na rozličná místa, uvidíte úžasné animace a vynikající vzezření samotných postav, stejně jako hlavního hrdiny, Witch-kinga. Zkrátka po vizuální, stejně jako té zvukové, si užijete opravdové hody a to se stovkami bojovníku na obrazovce, což je jedna z výmluvných zbraní celé série.

Zhodnocení
Sečteno a podtrženo je The rise of the Witch-King příjemným a rozhodně důstojným datadiskem pro oblíbenou strategii. I přes celou řadu příjemných a hlavně potřebných inovací si někdo neodpustí poznámku, že se co do herního obsahu autoři zrovna nepředali a tak může přídavek působit jako obyčejný prostředek na vytáhnutí několika dalších penízků z kapes fanoušků. Pokud přejdeme trestuhodně krátkou kampaň, pokulhávající AI a silovou nevyváženost nové frakce, je datadisk příjemným dodatkem k již tak špičkové strategii, který si 79% zaslouží.