Batman: Arkham Asylum

Jsou pojmy, které se v – komixovém, filmovém, herním – světě dají vyvažovat zlatem. Superman, Spiderman, Batman – to je zkrátka tahák, na který lidé slyší, a už dopředu je jasné, že pokud autoři ať už filmového nebo herního díla vysloveně něco nepokazí, mají na úspěch předem zaděláno. Přesto mnohé překvapilo, že poslední film, věnující se osudům netopýřího muže, byl nadmíru kvalitní a to snad po všech stránkách. Na mysli máme samozřejmě film Temný rytíř, ano natolik tvůrci svému výtvoru věřili, že ani v názvu nechtěli použít berličku v podobě jména hlavního hrdiny – Batman. Film je pak především skvělým hereckým koncertem ještě před jeho premiérou tragicky zesnulého Heatha Ledgera, na pozadí dokonale vybroušeného a propracovaného dramatu. To jen tak na okraj, protože si ani na okamžik netroufáme pochybovat, že by snad někdo z vás film Temný rytíř neviděl. A pokud se snad někdo takový přece jenom najde, je ale opravdu nejvyšší čas, i vzhledem k tomu, že si čtete právě tuto recenzi, to co nejrychleji napravit. 

   

Pokud nejste ve světě her naprostí nováčci a nějakou dobu se v něm pohybujete, jistě nemusím sáhodlouze rozebírat jedno z nejbolavějších herních témat. Samozřejmě, nemůže jít o nic jiného, než o rychlokvašky, aneb hry tvořené většinou nepříliš zkušenými týmy, hlavně ovšem se stejným či podobným názvem jako je jejich filmová předloha. Výsledná díla jsou pak většinou rozbředlé, nezáživné a nikoho nebavící splácaniny, které hrají jen recenzenti a ve velké míře pobláznění a nic netušící návštěvníci kina, kteří po otestování podobného škváru jen kroutí hlavou nad tím, co všichni ti mladí vlastně na těch hrách pořád vidí. Proto jsou všechny hry, které mají něco společného se slavnou filmovou předlohou takzvaně pomyslným trnem v oku, a člověk k nim přistupuje nesmírně opatrně, protože už se v minulosti tolikrát spálil – ostatně nemusíme chodit nijak daleko do minulosti, nedávno vydané Transformers jsou toho zářným příkladem. Jenže jednou se to prostě musí zlomit, všichni v to věříme a v okamžiku, kdy k tomu opravdu dojde, člověka naplní sladký pocit zadostiučinění. Ano, ano, už dlouho chodím kolem horké kaše, takže je nejvyšší čas jít s pravdou ven. Dnes recenzovaná hra není žádná rychlokvaška, ani propadák. Kupte si ji a zahrajte, stojí to za to. A to by pro dnešek stačilo, těšíme se na shledanou u dalšího článku. … 

Ale tak to bychom vám přece neudělali, ošidit vás o pořádné info o hře samotné. Takže nám odpusťte mini vtípek aka Joker a pusťte se do čtení dnešní recenze. Celou hrou totiž prostupuje velmi silný příběh, i když spíš než o příběhu bychom měli mluvit spíš o neustálém dojmu, že nechodíme jen statickým prostředím. Co tím přesně myslíme se dozvíte v průběhu článku. Vše začíná velkým Batmanovým úspěchem a tím je polapení šíleného, na zločinu a chaosu závislého Jokera. A protože Batman dotahuje všechno až do úplného konce, asistuje dozorcům v psychiatrické léčebně Arkham Asylum, aby snad Joker na poslední chvíli ještě neutekl. A tím začíná i samotná hra a naše první krůčky v ní. Celý tento pomalý úvod trvá skoro deset minut, ale je to jen dobře. Pokud snad chcete být hned vrženi do akce, bez nějakého dlouhého zdržování, nebudete muset ani tehdy zatnout zuby při čekání, protože atmosféra úvodních minut je zpracována na jedničku. Jak už je vám jistě teď jasné, a stačí pokud jste jen viděli v úvodu zmíněný film, Joker se svými zločiny především baví a vždy má v plánu nějakou kličku a podraz. Nebude pro vás proto vůbec žádným překvapením, že jeho vstup do psychiatrické léčebny byl dopředu pečlivě připraven, že se mu podaří celkem bez problému osvobodit, přičemž vyjde najevo, že všechno je jen výborně připravenou pastí na Batmana.

   

A tak Batmanovi, tedy pardon jistě že vám, nezbude nic jiného, než se vrhnout do boje proti tlupě Jokerových pomocníků, přičemž Joker samozřejmě osvobodil a na svou stranu získal další “obyvatele” léčebny, z nichž si většina nepřeje nic jiného, než vám zakroutit krkem. Nenechte se ovšem dosavadním popisem nějak mýlit, že je snad dnešní hra jen nějakou děsivou, ale přitom poměrně lenošnou procházkou. Hned po popsaném úvodu jste totiž vrženi do víru akce a především soubojů. Hra používá na první pohled poměrně velmi jednoduchý soubojový systém. Někomu možná bude ze začátku vadit, a bude proklínat konzole, že je to právě a jen kvůli nim, ale po čase rozhodně změníte názor a budete si “tanec” mezi nepřáteli užívat plnými doušky. Je to totiž systém, kterému osobně říkám na “jedno tlačítko”, tvůrci pro něj vymysleli název FreeFlow. Pro různé údery totiž stačí jen mačkat tlačítko myši a Batman se o všechno ostatní, a navíc v různých rychlostech, postará sám. To je ovšem jen zdání, protože abyste souboje skutečně ovládali a přitom efektně jen pomocí pěsti vyřídili i desítku svalnatců, je potřeba používat i další kombinace tlačítek. Kupříkladu druhé tlačítko myši pro blokování úderů, pro odzbrojení a použití protivníkovi zbraně, či  kombinaci myši a tlačítka na klávesnici pro co nejrychlejší usmrcení omráčeného soupeře.

   

Posléze tak zjistíte, že jste vlastně rádi, že soubojový systém je na první pohled tak jednoduchý a hlavně, že jen nemačkáte chaoticky tlačítka, ale opravdu víte, co při mohutných bitkách provádíte a proč. Vedle obyčejných bouchačů pak narazíte na jejich, střelnými zbraněmi ověšené, kolegy, kteří jsou daleko nebezpečnější. Batman totiž žádnou střelnou zbraň nepoužívá, takže proti takovým budete muset vymýšlet nejrůznější taktiky. Odstranění potichu zezadu, nalákání na zvuk apod. Vrhnout se proti ozbrojené skupině takových zločinců bez předchozího promyšlení a taktiky rovná se ve většině případu vlastnoručnímu podpisu úmrtního listu. Ovšem tam, kde jsou v jiných hrách podobné tiché vyvražďovací mise jen nudným doplňkem, v Batmanovi se jimi budete naprosto skvěle bavit. Jen tak mimochodem, pokud umřete, než dojde k vašemu oživení na posledním automaticky uloženém checkpointu, obšťastní vás vždy Joker či některý z jeho pohůnků nějakou vtipnou hláškou. Maličkost, která ovšem nesmírně potěší. Ale to jen tak na okraj. Aby si Batman s Jokerovou chátrou poradil, používá především svoje technická udělátka. V první řadě je to Batarang, který sice soupeře nezabije, ale na krátkou dobu omráčí, což může být také velmi užitečné. Další je speciální gelová pistole, pomocí které je možné se dostat na jinak nepřístupná místa nebo, při chytrém a pečlivém umístění, zbavit se hned několika otravných protivníků naráz. Nejdůležitějším technologickým pomocníkem je ovšem pistole vystřelující kotvu – Batclaw, pomocí které se Batman ladně přesouvá po výklencích a která se nakonec dočká i několika dalších vylepšení. Další z vychytávek… ale ne, to by stačilo, přece byste nechtěli, abychom vám všechno dopředu prozradili.

   

Souboje jsou v Arkham Asylum ovšem jen jednou ze složek celé hry. V podstatě pořád máte před sebou nějaký úkol a hra vás nikdy nenechá se jen tak “poflakovat”. Někomu se taky nemusí líbit, v podstatě naprosté vodění za ručičku, kdy v okamžiku kdy dostanete nějaký úkol, okamžitě se vám zobrazí na mapě a zabloudit je téměř nemožné. Přesto se mi párkrát stalo, že jsem nevěděl jak dál, ale bylo to dáno především mou nepozorností, kdy jsem přehlédl nějaký poklop či důležitý vchod. Aby ovšem putování hrou bylo zajímavější, nabízí autoři i něco jiného, než jen chození podle 2D mapy. K dispozici totiž máte “detektivní mód”. Když tedy potřebujete někoho vypátrat, ohledáte pomocí tohoto módu okolí, najdete například otisky prstů a podle nich bez problému projdete půlku mapy a najdete přesně to, co potřebujete. Tento mód pak samozřejmě můžete zhusta používat i při soubojích, v jiných hrách se mu ovšem říká wallhack :). Vidíte tak i přes stěny naprosto přesně a dokonale, co vaši protivníci dělají, kam se pohybují a lépe tak můžete naplánovat další postup proti nim. Výše napsané pak rozhodně neberte jako nějakou výtku, přesně naopak. To, že nemusíte nikde dlouze nic hledat, i když pozorní ke svému okolí přesto být musíte, jen výrazným způsobem zvedá dojem z už tak výborné hratelnosti.

   

Batmanova postava se navíc výrazným způsobem může dále vyvíjet a zlepšovat. Nejen že je možné postupně vylepšovat jeho zbraně, ale získáváte nové schopnosti, zlepšená komba, nové chvaty atp. Těchto vylepšení je až několik desítek a věřte, že budete dlouho přemýšlet, kterému dát přednost před ostatními, když všechny vypadají tak lákavě. K tomu si přičtěte skutečně famózní atmosféru, doplněnou skvěle udělaným prostředím. Stísněné chodby léčebny doplňují honosné sály, jejichž výklenky jsou jako stvořené pro taktizování a schovávání se nepřátelům, stejně jako rozlehlé venkovní prostory a nesmí chybět ani Batmanovo plachtění vzduchem pomocí důmyslného pláště. Tvůrci si navíc několikrát pohrají s vaší fantazií, kdy nebudete vědět co je a co není skutečnost, a přičichnete pak i k starému zpracování plošinovek, které je nesmírně kouzelné a zábavné zároveň. A k tomu všudypřítomný Joker, dělající si z vás legraci pomocí televizních obrazovek na každém kroku. I jeho zpracování je prostě brilantní, a pokud by se udělovaly ceny za nejlepší vedlejší roli ve hře, bude jistě tím nejžhavějším kandidátem. Bojíme se ale více prozradit, protože jen velmi neradi bychom vám zkazily momenty překvapení. Pokud tedy raději nechcete nic dalšího vědět, přeskočte hned na další odstavec. Vám ostatním tedy mohu prozradit, že se několikrát za hru dočkáte i větších bossů, jejichž zničení si vždy vyžádá i něco víc, než jen krutou sílu, a také – a to bohužel – že závěrečný souboj proti Jokerovi není až tak zábavný a rozhodně jsem čekal něco propracovanějšího a velkolepějšího.

Batman: Arkham Asylum je poháněn osvědčeným Unreal 3.5 enginem, což na jednu stranu znamená, že vám prostředí a zpracování bude připadat podobné, když jste ho viděli již tolikrát v jiných hrách, na stranu druhou je velmi kvalitní a nedá se mu nic zásadnějšího vytknout. Vyzdvihnout musím i umělou inteligenci. Pokud u zločinců vyvoláte podezření, že se něco děje, tak se dokážou vzájemně krýt, dobře spolupracují a jsou někdy celkem tuhými protivníky. I když souboje tváří v tvář proti celým tlupám jsou samozřejmě vůbec nejčastější. To celé si zahrajete i na postarší kartě jakou je GeForce 8800GTX, kde nebyl problém stabilně dosahovat při rozlišení 1680×1050 kolem 50-60 snímků za vteřinu. Hra je ovšem zřejmě docela náročná na výkon procesoru, čtyřjádrový Core2Quad 6600 hra vytěžovala na více než 80%.

   

Dnešní dlouhá recenze je konečně u svého konce. O hře by se dala napsat ještě spousta zajímavého textu, ale bylo by to zbytečné, protože lepší než si o něčem jen číst, je přece zahrát si to. A v případě Batman: Arkham Asylum byste rozhodně neměli váhat ani na okamžik. Hra je pak naprostou povinností pro fanoušky Batmana, a pokud si snad někdo takový pokládá otázku, zda si má kvůli této hře koupit herní konzoli, pak odpovídám jednoznačně ano. Dnešní titul mě nesmírně potěšil, nejen že se výborně hraje a výtečně pobaví, ale po skvělém filmu jsme se dočkali neméně skvělé hry a tak by to mělo být bez výjimky pokaždé. Hodnocení 95%.

   

———————————————————————————————————————

Poznámka pod čarou: 

Podle zpráv z médií přistoupil vydavatel Ubisoft k velmi zajímavému způsobu protipirátské ochrany. Nelegálně staženou hru vám umožní spustit a několik desítek minut hrát, ale je v ní deaktivována Batmanova schopnost létat, takže se po určité době ve hře nedostanete dál. Konečně lepší způsob, než agresivní ochrany typu StarForce, které otravují především ty, kteří si hry legálně pořizují. Ostatně informovali jsme vás o tom v této novince.