První díl herní série Assassin’s Creed vyšel už před třinácti lety. Původně se jednalo o stealth hru s prvky RPG, nicméně postupem času od tohoto konceptu tvůrci opustili a v roce 2017 přinesli kompletní přepracování této fanoušky oblíbené hry na RPGčko s obrovským herním světem připomínající hry jako je Skyrim nebo třetí Zaklínač. Assassin’s Creed Origins si našel spoustu svých příznivců, nicméně ti původní, co se zamilovali do starého fungujícího konceptu, už často tak nadšení nebyli a spousta z nich nad sérií zlámala hůl. V podstatě žádnou změnu nepřinesl další díl, Odyssey, který byl vlastně jen přeskinovaný Origins v Řecku. Když tedy vývojáři ze studia Ubisoft Montreal oznámili Assassin’s Creed Valhalla, lidé se hned začali ptát, zda se bude jednat o jiný koncept než v předešlých dvou dílech, nebo jestli se bude jednat o tu samou formuli s novým příběhem a zasazením. Jak to nakonec dopadlo, se dočtete v následujících odstavcích.
Já osobně jsem přechod na nový koncept bral pozitivně, velká RPGčka s otevřeným světem mám rád, takže jsem se přirozeně těšil i na Valhallu, která tento koncept posunula ještě o kus dál. Severská mytologie mi je upřímně docela blízká, a tak jsem byl nadšený z toho, že se tento díl bude odehrávat právě za éry Vikingů. Jako asi každý hráč, ani já neměl od hry velká očekávání, čekal jsem ten stejný stereotyp z předchozích dílů, nicméně už po několika hodinách hraní mi bylo jasné, že jsem se spletl a že nám Ubisoft přinesl něco trochu jiného, než jsem očekával.
Toto překvapení je zprvu viditelné už u samotného příběhu, který můžete do jisté míry sami ovlivnit. Hra se odehrává během druhé poloviny devátého století v Norsku a Anglii, přičemž se v ní chopíte role Eivora, vikinského bojovníka, který může být jak mužem, tak i ženou, což si navolíte buď na začátku hry, nebo kdykoli při hraní, což je určitě příjemná změna oproti předchozím hrám. Příběh má řadu velmi kvalitních momentů a celkově je asi tím nejsilnějším, co Assassin’s Creed Valhalla nabízí. Dočkáme se totiž několika velmi zajímavých a hlavně neočekávaných zvratů, přičemž my sami můžeme ovlivnit i osud jednotlivých postav tak, jakým způsobem budeme odpovídat nebo konat.
Jak už jsem psal výše, hra se odehrává v Norsku a Anglii, přičemž její herní svět je obrovský, stejně jako tomu bylo v dvou předchozích dílech. Prvních několik hodin strávíte v Norsku, které je celé zabalené sněhovou pokrývkou. Zajímavostí pak je, že vaše postava může umřít při delším pobytu v ledové vodě, což přidává do hry zajímavý detail. Po prvotním opuštění Skandinávského poloostrova se vydáte k břehům Anglie, která je rozdělena na několik historicky daných regionů. Podíváme se tedy například do Essexu, Kentu nebo do Východní Anglie a já musím říct, že jsem byl až překvapen, jak moc rozlišné tyto regiony jsou, takže se nemusíte bát stereotypního prozkoumávání, které, tedy alespoň v Anglii, nehrozí.
Průzkum jako takový je opravdu zábavný, čemuž přidává hlavně absence jakýchkoliv otazníčků a dalších blbin, které se vyskytují snad v každé velké RPG hře. Místo otazníčků máme na mapě různě barevné tečky, které odkazují na nějakou tu zajímavou lokaci nebo side quest. Dokud ale k této tečce nedojdete, nebudete vědět, co se u ní skrývá, což beru jako pozitivum a jakýsi další podnět k tomu vše prozkoumávat, protože si nikdy nebudete jistí, co přesně najdete. Třešničkou na dortu pak je fakt, že jste za každou věc řádně odměněni, takže se málokdy stane, že byste dostali nějakou zbytečnost jako tomu bylo v předchozích dílech. U vedlejších misí se ještě zastavím, jsou totiž ve hře opravdu různorodé, neřadil bych je třeba na úroveň vedlejšáků ze Zaklínače 3, nicméně musím uznat, že jsem byl příjemně překvapen. Celá řada z nich dokonce vychází ze Severské mytologie, takže se z nich můžete dokonce i něco naučit, což mám u her osobně velmi rád.
Pravděpodobně první věcí, které si u Valhally všimnete, je její krvavost a brutálnost. Ta je oproti předchozím dílům na úplně jiné úrovni, všude totiž lítají kusy těla nebo se kutálejí odpadlé hlavy vašich protivníků, které čistým řezem useknete. Sem tam dokonce i naskočí nějaká ta animace dokončovacího úderu, která ukáže vaši vikinskou sekeru v tom nejlepším možném světle. Abych trochu rozvedl ty dokončovací údery, mezi ně patří například rozdupání protivníka, zaseknutí sekery do hlavy nebo probodnutí kopím. Co se týče soubojového systému, tak ten vychází z předchozích dvou dílů. Budete se tedy znovu snažit parírovat a uskakovat na locknutém nepříteli.
Hodně lásky dali vývojáři také zbraním, které už nejsou jen kusy železa s čísly, ale jsou to kousky s unikátním designem a exkluzivními statistikami. Co je pak velmi příjemné, je, že pokud se vám jakákoli zbraň zalíbí, můžete s ní vlastně celou hru dohrát, a to díky velkému systému upgradů, který vám dovolí zbraň stále a více vylepšovat. Já osobně jsem tohle hodně uvítal a připomnělo mi to trochu Souls hry, ve kterých je každá zbraň relevantní a dá se s ní dokončit celá hra. Jako v každé jiné Assassin’s Creed hře, i tady můžete zkusit hru projít stealthem za použití vaši skryté čepele, kterou dostanete vlastně skoro na začátku hry. Oproti předchozím dvěma Assassinům je ale váš Hidden Blade o dost silnější, takže už se nestává, že byste z vašeho skrytého útoku sebrali protivníkovi jen pár milimetrů života.
Jako v každé jiné RPG hře, i tady máte stromeček dovedností, který si postupem času odemykáte. Abyste tak však mohli učinit, musíte levelovat svoji postavu, přičemž za každý level získáte hned dva dovednostní body. Stromeček má hned tři větve, a to válečníka, stealth a útoky na dálku. Pokud tedy nemáte vyhraněný styl hraní, určitě bych doporučil tyto větve kombinovat a kupovat skilly ze všech kategorií, abyste svoji postavu postupně zlepšovali. Co ale musím vytknout, je velká nepřehlednost těchto tří větví, protože obsahují ještě jakési podkategorie, které získávají bonus na základě předem zakoupených skillů. Tohle by mělo být jasně ukázaný a daný, abyste věděli, do čeho jdete, když si nějaký ten skill vybíráte. Druhou možností, jak získávat skilly, je sbírání knížeček po světě. Každá z nich vás odmění speciálním skillem, za který už pak nemusíte utrácet skill body. Ty ale musíte najít v rámci menší hádanky, ve které musíte najít tu správnou cestu, abyste se ke knížečce dostali.
Velkou součástí hry jsou i takzvané raidy, ve kterých s vaší skupinkou válečníků dobýváte různé pevnosti. Tato skupinka vám pak pomáhá nejen se zabitím protivníků, ale také s otevíráním dveří nebo bedniček s lootem. Součástí raidu jsou i suroviny, které v oblasti posbíráte. Za tyto suroviny si pak vylepšujete svoji vlastní osadu, kde si můžete postavit třeba stáj nebo vylepšit základnu, což v předchozích několika dílech nebylo a za mě je to příjemná novinka. Vaše osada není jen jakýmsi záchytným bodem, ale také místem, kde si můžete zahrát celou řadu zábavných miniher nebo místem, kde si můžete vylepšit zbraň a brnění.
Úplně stejný jako v předchozích dvou dílech je pak stromeček Templářů, které musíte postupně zabít. Abyste tak učinili, musíte znát jejich lokaci, kterou máte buď již odkrytou, nebo ji musíte různými způsoby zjistit. Nemůžu neuznat své zklamání, které bylo v mých očích, když jsem poprvé tento stromeček viděl, protože se ani o vlásek neliší od Origins nebo Odyssey a opravdu si myslím, že se to dá vyřešit i jiným způsobem, než prostou copy pastou.
Velkým problémem Valhally jsou nejrůznější glitche a bugy, které sužují všechny verze této hry. Největším problémem je ale časté zamrzání hry, díky kterému ji musíte restartovat, čímž ztratíte nějaký ten progress a část vašich nervů. Jedinou útěchou pak je rychlý SSD disk, díky kterému alespoň nemusíte čekat dlouhé minuty, než se dostanete znovu do hry. Snad tedy vývojáři tyhle neduhy časem odstraní, protože jsou někdy opravdu otravné.
Hra Assassin’s Creed Valhalla překonala moje očekávání. Dočkali jsme se dobře napsaného příběhu, charismatických postav a hlavně krásného Norska a Anglie, které je radost prozkoumávat. Bohužel ale hru trápí různé glitche a bugy a když vám hra zamrzne, kolikrát ani nemáte chuť v hraní pokračovat. Dohromady ale zde máme jednu z těch kvalitnějších her letošního roku a já ji mohu doporučit všem fanouškům této dlouho vycházející ságy.
