Jak jsme již naznačili, atmosféra okolo nejnovější epizody zabijácké série vzbudila značnou pozornost. Na druhé straně ale i určitou skepsi. Přece jenom všechno to násilí, krev i slzy ze strany asasínů měly nějaký vyšší cíl. A tak se přirozeně naskytla otázka – jak do takového rámce může zapadnout zkažené, sobecké srdce prachobyčejného piráta? Ubisoft Montreal se ale této úlohy zmocnil až s nečekanou parádou…
Hlavním hrdinou je pan Edward Kenway, jehož příběh je naprosto přímočarý. Za účelem zbohatnutí se přidal k pirátům. Nebrání se tak zabíjení, okrádání i dalších špatností vůči nevinným – hlavně, že za to dostane pořádně zaplaceno. Po nečekaných událostech však ztroskotává na pláži, kde potkává taktéž mořem vyplivnutého asasína. Jelikož je však zmíněný asasín poněkud arogantní (ostatně stejně jako Edward), brzy dojde ke střetu. Edward asasína několika údery zabíjí, bere si jeho vybavení a začne se za mrtvého soupeře vydávat. Jeho motivace je opět stejná – nahrabat si co nejvíce zlaťáků.
A tak se náš hrdina poprvé v celé sérii Assassin’s Creed honí za vlastním blahem. Díky tomu samozřejmě získáváme určitou volnost a můžeme si dělat, co se nám zlíbí. Jako obvykle, i zde spolu svádí válku dva odvěcí nepřátelé – asasíni a templáři. Tentokrát jde oběma stranám o získání tajemné observatoře, která umožňuje sledovat kohokoliv na celém světě. Po několika střetech s oběma frakcemi se Edward logicky přidává na stranu „dobrých” asasínů. I přesto se však často oddává svým vlastním pohnutkám a misím s ostatními piráty. Inu, vidina bohatství se profesionálnímu pirátovi jen těžko odmítá.
Příběh 18. století prožíváme, jak jinak, než skrze animus. Jelikož ale starý dobrý Desmond Miles zemřel, prožíváme novou dobu skrze nového moderního človíčka. Abstergo Entertainment začal využívat animus v zábavním průmyslu, chce poskytovat prožívání reálných příběhů za tučné finanční odměny. A my firmě dopomůžeme v roli běžného zaměstnance. Později se však do příběhu poněkud zamotáme neoprávněným hackováním (spočívá v luštění různých hádanek) zařízení společnosti. I tentokrát vše znovu uvidíme z pohledu 1. osoby. Nebudeme ale prozrazovat zbytečně moc z příběhu, abychom vás o ten pravý zážitek nepřipravili.
Při obsáhlosti hry jako je Assassin’s Creed IV musíme očekávat nějaké ty nesrovnalosti. V první řadě je často otravné poněkud krkolomné ovládání. Často někam běžíme a Edward se o něco zachytí a začne šplhat, jindy zase potřebujeme otevřít bednu, ale náš pirát na ní neustále vylézá. Ve hře je zkrátka tolik možností co dělat, že sem tam provedeme něco, co vůbec nechceme. Nikterak zvlášť oslnivá není ani grafika, která sice doznala pár vylepšení, ale v základu je dosti podobná předchozím dílům – takže působí trošičku zastarale.
Když už mluvíme o ovládání, je třeba upozornit, že ho vývojáři malinko změnili. Nyní je kladen mnohem větší důraz na klávesu “shift”. Další úzkostí jsou opakované scény při událostech, které se dějí mnohokrát za hru. Krátké videa zpočátku sice zabaví, ale když je vidíme po padesáté (natož po 150té), zdají se být velmi zdlouhavé a nudné. Občas zlobí i kamera, skrze kterou nevidíme všechny důležité pozice. Občas nás tak někdo sekne zpoza rohu, kde jsme ho předtím vůbec neměli šanci vidět. Pochválit naopak musíme správně vycentrované automatické ukládání hry. Při smrti sice musíme část mise opakovat, ale rozhodně ne celou – to nám ušetří spoustu nervů.
K posunu příběhu vpřed je třeba splnit mnoho misí. Klasicky se tak objevují tajné úkoly spočívající v plížení, schovávání i sledování. Hlavně nás nesmí nikdo odhalit. K tomu nám dopomůže několik nových věciček. Na blízkého soupeře můžeme zapískat z keře, po čemž se k nám přiblíží dostatečně blízko, abychom ho zpacifikovali a stáhli do keře. Dále se nám do rukou dostane foukačka s několika druhy šipek. Kromě dočasného uspání můžeme nepřátele zasáhnout i zuřivostí. Ta se projevuje nepříčetným útočením na všechny kolem – včetně vlastních jednotek.
Při plnění úkolů často vidíme několik možných cest. Pokud se tak máme dostat na druhou stranu ostrovu plného zřícenin (a hlídaného množstvím nepřátel), můžeme to vzít přes vysoko přes stromy a další vyvýšené objekty. Druhou variantou pak je jít jednoduše po zemi a využít všudypřítomné schovky k ukrytí. Cesty lze ale i kombinovat a tak můžeme běžet po stromě, následně skočit do kupky sena a pokračovat po svých.
Bojovější duchy pak samozřejmě potěší spíše otevřené boje. Těch v tomto titulu již ale bohužel není tolik, jak tomu bylo u předchozích dílů. Svou vinu na tom nese větší důraz na střelné zbraně a lodě. Ty poněkud vytlačují přímý boj meče proti meči. I tentokrát si však užijeme protiútoky a spoustu krásných komb, kterými nepřátele spolehlivě dorazíme. Tentokrát však nemůžeme použít žádnou trvající obranu, která by nepřátelské útoky vždy odrazila. Jsme tedy o mnoho zranitelnější – díky čemuž konečně nejsme téměř neporazitelní.
Už v předchozím díle jsme si okrajově ošahali mořskou hladinu. Assassin’s Creed IV: Black Flag však na motiv vodního světa sází o mnoho více. Do rukou se nám dostane loď jménem Kavka, o kterou se coby kapitán patřičně staráme. Kromě najímání posádky (on nám sem tam nějaký ten pirát zemře) musíme celou loď ustavičně opravovat. Zábavnější ale je nakupování nových vylepšení. Vyztužení trupu pro více životů, nákup nových děl nebo lepších dělových koulí. To je dosti motivující k získávání stále většího bohatství. K dispozici jsou i různé ozdobné prvky a tak naše loď může být tou nejkrásnější na širém moři.
A co s lodí budeme vlastně provádět? Jelikož se nám otevírá širý svět, na kterém si můžeme plout, kam se nám zamane, možností je hodně. Jako první varianta se nabízí okrádat okolní lodě, které převáží náklad. Jako hlavní zdroj informací poslouží jednooký teleskopický dalekohled – ten nám ukáže úroveň zaměřené lodě a její náklad. Dokud nezačneme útočit, lodě jsou neutrální (pokud tedy nejsme v zakázané oblasti moře). Rozhodující je tak moment překvapení – naši loď můžeme v klidném duchu natočit na cíl a několika salvami ji zničit. K dalekosáhlému zranění pak využijeme minomety s opravdu velkým dostřelem. Jejich koule však dlouho letí a je možné se jim zcela vyhnout.
Pokud je soupeřova loď zcela zničena – stačí nám kolem ní proplout a plovoucí náklad posbírat. To je sice nejrychlejší cesta, zato nám přinese pouze 50% zboží. Nejvýnosnější tak je do lodě pálit, dokud z ní nezůstane hořící znehybněná troska. Pak nezbývá než se přiblížit, nalodit a pustit se do boje. Zůstat však můžeme i na vlastní lodi a po soupeřových námořnících z bezpečné vzdálenosti střílet. Zabít nemusíme celou posádku, ale jen několik soupeřů (obvykle 5-10), po čemž se ostatní rádi vzdají. Touto cestou shrábneme všechen náklad a obsazenou loď použijeme buďto k opravení naší Kavky nebo ji pošleme, aby se připojila do spřátelené flotily.
Řada míst na pevnině jsou pevnosti, které můžeme taktéž obsadit. Nejdříve pevnost musíme rozstřílet naší lodí, následně se s naším Edwardem vylodit a zabít kapitána pevnosti. Tím získáme vlastní pevnost, do které lze nakupovat budovy, poskytující různé služby. Takový dům prostitutek nabízí tanečnice k odvedení pozornosti zadarmo, budova správce přístavu umožňuje zase mnoho vylepšení lodi a krčma pak najímání posádky. Hazardéři si pak mohou vydělat slušný balík prostřednictvím her.
Pořádný pozor si musíme dát i na počasí, které se umí pěkně rychle změnit napáchat nezanedbatelné škody. Takový nárazový vítr s naší lodí pořádně zacloumá a okamžitě ji začne posouvat svým vlastním směrem. Vytváří se i obří vlny, do kterých musíme plout hezky zpříma, což v takovém vichru není žádná legrace. Ne zrovna výjimečně se objevují i tornáda s doslova devastujícím účinkem.
Assassin’s Creed IV: Black Flag ozdobí jak Windows, tak PlayStation 3 i 4, Xbox 360, Xbox One i Wii U. Sympatická je všudypřítomná čeština (pokud nepočítáme dabing). Assassin’s Creed IV: Black Flag je zkrátka pořádným pirátským počinem, který sice trochu potlačil klasický boj, o to více však rozvinul život na moři. Ani tentokrát nezklame příběh a vynikající hratelnost na sebe nenechá dlouho čekat. Proto si od nás Assassin opět zaslouží vysoké hodnocení 87 %.
