Plnohodnotný třetí díl Assassin’s Creed konečně dorazil na konzole. Změnil toho hodně, od prostředí, časové doby, kdy se odehrává i po některé herní mechanismy. My jsme mu věnovali několik desítek hodin hraní, abychom se dopátrali, zda se jedná o skutečně špičkovou hru, jak od začátku evokují některé zahraniční recenze s absolutním hodnocením. Přesuňme se tedy v čase i době směrem do 18. století a podívejme se, o koho půjde tentokrát. Recenzi se pokusíme pojmout spíše pohledem na rozdíly s předchozími díly a tak pokud se chcete dozvědět něco o základních mechanikách a příběhu, který hry spojuje, odkážu vás na naše předchozí recenze.
Na začátek je třeba říct, že celá hra se opět, stejně jako předchozí díly, fakticky odehrává v současnosti, kdy hlavní hrdina Desmond, se svým týmem pořádá výpravy skrze přístroj Animus směrem do minulosti, ke svým předkům a vstupuje do jejich vzpomínek. Některé ty mise za Desmonda si i zahrajete, ale povětšinou jsou lineární, a i když už nejsou tak otravné, jako bývaly, cítíte, že jsou prostě navíc. Kdyby autoři koncept současnosti dávno opustili, mám dojem, že by si toho nikdo nevšiml. V Desmondových vzpomínkách se přesuneme na nový kontinent, do severní Ameriky. Nejdříve si zahrajeme za anglického šlechtice Haythama, který se plaví do nového světa lodí a za kterého si zahrajeme úvodních pět sekvencí, které jsou z velké části tutoriálem. Těchto zhruba pět hodin vás má uvést do děje a herních mechanismů, rozjet celý příběh a uvézt vás do historických souvislostí. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby to nebylo zoufale nudně udělané. Mise jsou až na výjimky přísně lineární, jakákoliv snaha o vlastní řešení problému je většinou trestána a příběh je protkán řadou filmových animací a skriptovaných událostí, které se nedají přeskočit a některé jsou hodně zbytečné a roztahané.
Teprve až se dostanete do kůže mladého indiána Connora, se kterým prožijete i jeho dětství, první krůčky a dozvíte se jeho pohnutky s nepřátelstvím vůči jedné zúčastněné straně, se hra správně rozjede. Samozřejmě zapomeňte na obří aglomerace, jako jsou Benátky, Řím nebo Istambul, protože tentokráte bude v hlavní roli krásná příroda a spíše menší dřevěná městečka (jako tehdejší Boston a New York) a osady, která té době odpovídají. Stejně tak původní nepřátelé templáři zůstanou trochu v pozadí a na popředí všeho se dostane obří konflikt za nezávislost, který udělal Ameriku Amerikou. Vznik spojených států samozřejmě není chvilková záležitost a na jeho pozadí je samozřejmě také spousta intrik, zrad a kamufláží a do toho všeho je krásně zakomponován hlavní hrdina Connor. Jeho přítomnost by se dala přirovnat snad Forrestu Gumpovi, který se také nachomýtl k řadě světových událostí. Po cestě potká řadu zásadních amerických osobností jako Benjamin Franklin nebo sám George Washington. Všechny tyto postavy jsou do detailu dokreslené a o některých se dozvíte řadu (i fiktivních) věcí, které jste z hodin dějepisu určitě neznali.
Aglomerace tedy není hlavním místem, kde se budete s Connorem pohybovat a tak ji musí nahradit něco jiného. Tím jsou zde rozlehlé lesy a jiné přírodní krásy, kterou jsou jeho indiánskému životu velmi blízké. Novinkou na to navazující je tu možnost lezení po stromech, skákání z větví na větev a pohyb po skaliskách a dalších předmětech. Ač je to vlastně variace na klasické lezení po domech, je to příjemná změna a funguje to, i díky propracovaným animacím, velmi pěkně. S množstvím přírody se pojí i jedna nová, řekněme minihra, která umožňuje lovit zvěř. Můžete klást pasti, hledat stopy a stopovat zvířata, poté je různými zbraněmi lovit, stahovat z kůže a získávat trofeje. Možností je velká řádka a fanoušci lovu si určitě přijdou na své, protože toho co lze dělat je více, než v klasických hrách Deer Hunter. Na druhou stranu je dobře, že vás mnoho hra nenutí lovu využívat, takže se nepřejí.
Bohužel změna prostředí sebou nese i některé nežádoucí efekty a tím hlavním je velká změna herních mechanismů a některé upozadění jich. Kvůli malým městům plným vojáků s minimem obyvatelstva nejde využívat skrytí v davu, pohyb po střechách je hodně omezen kvůli pozorným a všudypřítomným strážím a často jste přímo herně nuceni do otevřeného konfliktu přímo na ulici, který se nedá vyřešit nějakým tichým a klasicky zabijáckým řešením, které známe z předchozích dílů. Vůbec se ze hry postupně vytrácí prvek otevřenosti. Některé úkoly jsou striktně omezeny lokalitou nebo dokonce cestou, po které se musíte pohybovat, jste trestáni za pokus vymyslet jiné řešení než autoři předpokládali a nic vás nenutí kombinovat různé zbraně a postupy, jak si povíme v dalším odstavci o soubojích.
Jakmile dojde na souboje, je to opět klasický Assassin’s Creed se vším, co k němu patří. Desítky různých animací pro každou zbraň, krvavé orgie a elegantní pohyby jsou to, co se nám na hře vždy líbilo. Bohužel zůstali i neduhy, především to, že na vás vždy útočí jeden nepřítel a ostatní koukají, místo aby vytáhli muškety a z dálky vás zabili. Občas zaútočí druhý, vy jste nuceni vykrýt jeho ránu a pak už zase jede vše po starých kolejích. Otevřená konfrontace vás tentokráte potká mnohem více než poklidné vraždy ze zálohy. Vojáků je zkrátka hodně, jsou blízko sebe a svolávají se na pomoc. Na pomoc vám bude řada nových zbraní jako tomahavk, luk, různé střelné zbraně, které je třeba zdlouhavě nabíjet, nebo čínský nůž na provaze. Ať si vyberete kteroukoliv, můžete se spolehnout, že výsledkem bude elegantní a na pohled pěkný souboj. Zkrátka klasika. Nic vás ale nenutí různé zbraně kombinovat. V podstatě si vyberete jednu, dvě a s těmi dojedete klidně celou hru, protože zkrátka nenajdete příležitost, jak využít specifické vlastnosti jiných zbraní. Co ale spoustu hráčů určitě nepotěší, je fakt, že zdraví se doplňuje automaticky v boji i mimo něj, čímž se hra blíží moderním akčním hrám z pohledu vlastních očí. Už nepotřebujete žádné lektvary.
Ve chvíli, kdy vás přestane bavit zabíjet desítky nepřátel, můžete si vyzkoušet ještě několik zajímavých kratochvil. Předně si můžete v pozdější fázi hry rozvíjet svůj dům a vesnici kolem něj, lákat tam řemeslníky a pracovníky, díky nim obchodovat, vydělávat, vylepšovat a vymýšlet zbraně a spoustu dalších správcovských činností. Další možností je postavit se za kormidlo válečné lodě a pustit se do námořních soubojů. Jako kapitán ovládáte rychlost lodě, nastavujete plavby, rozkazujete posádce, co má dělat, zda se má skrýt nebo pálit zvolenou municí na nepřítele. Tato část hry je velmi dobře zpracována a i když má do reality hodně daleko, je zábavná. Pokud vám to přeci jen nestačí, můžete po městech strhávat plakáty s odměnou proti vám, hledat vyhlídky, lovit, hledat poklady, podzemní chodby, ztracené stránky z deníku Benjamina Franklina a spoustu dalších kratochvil, kterými je hra klasicky protkána.
Grafická stránka na konzoli nevypadá špatně, ale už to není ten zásadní efekt jako dříve. Možná jsme si zvykli, nebo máme čím dál větší nároky, ale často narazíte na toporné animace, nehybné obličeje a slabší textury. Přesto hra opět exceluje po stránce pohybu. Lezení, běhání, skákání a další běžné činnosti vypadají naprosto úchvatně a v chodu je vše dokonale propojené. Moc krásná je vyobrazená krajina, která nabízí nádherné pohledy na údolí, kopce a lesy, nabízí plynulou změnu počasí, roční doby a také denního cyklu. Občas si tak zaběháte ve sněhu, který za sebou nechává stopy, někdy po rozkvetlých lukách, ale v tomto směru skutečně klobouk dolů, vypadá to nádherně. Škoda, že taková není celá hra.
Ač byla celá recenze pojatá vlastně negativně, není třeba třetího Assassina házet do koše. Jedná se o rozlehlou, zajímavou a zábavnou hru, která opět zpracovává zajímavou epochu lidstva a přenese nás na zcela jiný kontinent a do jiné civilizace, ale bohužel zůstává ve stínu předchozích dílů. Celou hru jsme se nemohli zbavit dojmu, že to prostě mohlo (a mělo) být lepší. I tak se ale jedná o špičkovou hru a určitě stojí za to ji vyzkoušet buď aktuálně na konzolích, nebo počkat na PC verzi. Od nás si zaslouží hodnocení 80 %.
PS: Hra má ještě multiplayer, ale ten si necháme až do recenze PC verze, kterou vydáme, jakmile daná verze vyjde.
