Assassin’s Creed

Assassin's Creed si dokázalo během velmi krátké doby vybudovat hodně solidní jméno a z naprosto neznámé hry se nakonec stal nadmíru očekávaný titul. Pokud jste snad majiteli konzole PS3 nebo Xbox 360, mohli jste si titul pořídit již na podzim minulého roku. Na PC jsme si museli pár měsíců navíc počkat, což tvůrci alespoň lehce vykompenzovali nějakými novinkami. Konzolová verze si z recenzí odnášela vesměs rozporuplná hodnocení a Assassins Creed rozhodně nesedl každému. A jaké z něj máme pocity my?

Kde se vzal, tu se vzal
Příběh Assassin's Creed nás zavádí do roku 1191, kdy vládne Richard Lví srdce a akorát začíná třetí křížová výprava. Abychom byli přesní, tak musíme podotknout, že právě do této doby se koukáme retrospektivně. Hlavním hrdinou je dnes již dobře známý Altair, přesněji řečeno spíše Desmond. Ten je totiž zavřený ve výzkumné laboratoři, kde zkoumají jeho vzorky DNA. Takže v podstatě jen ve vzpomínkách se dostáváme do kůže jeho dávného předchůdce Altaira. A kdo to vlastně je? Inu, Altair byl právě ve zmíněném roce jedním z nejlepších zabijáků (assassinů). Ne všechno se však povede tak, jak byste si představovali, a proto musíte v jeho kůži napravit to, co jste dříve zpackali. Čeká před vámi nelehký úkol – zneškodnit devět konkrétních osob. Ještě se však vraťme k samotnému konfliktu, který všechny problémy zapříčinil. Nejde příliš o smyšlené informace, nýbrž o skutečná historická fakta. Velkou roli zde hraje vojenský velitel Saladin, který roku 1187 dobyl Jeruzalém. Po dlouhé době tedy opět patřil muslimům a král Richard Lví srdce se snažil získat Jeruzalém zpět. Pro někoho možná nenápadný konflikt, ovšem právě tím začala válka mezi křesťany a muslimy. Různé další detaily pochopitelně prozrazovat nebudeme, tímto jsme vám jen chtěli upřesnit historický námět. Nyní si již pojďme probrat ony čistě herní aspekty.

  

První dojem
Po prvních odehraných minutách jsme byli vcelku unešení. Všechno vypadá krásně, chytlavě a zábavně. V první řadě na vás čeká šikovně udělaný tutoriál, v němž se především seznámíte se základním ovládáním. Potom už nezbývá, než se pustit do samotné akce v Masyafu. To je vaším základním městem a z něj následně cestujete napříč celým královstvím. Pro přesun používáte koně, který nás zpočátku také hodně zaujal. Hned po první cestě však nadšení pominulo a přesuny se staly spíše nudnou povinností. V pozdějších fázích už se naštěstí můžete i „teleportovat" a nemusíte všechno sami obíhat. Vaše první cesta bude mířit do Damašku, následně zavítáte ještě do Acre a Jeruzaléma. Všechna čtyři města jsou skutečně precizně zpracovaná, mají svůj styl vycházející z reálných dobových záznamů a především žijí svým vlastním životem. Na ulicích se prochází desítky lidí, na náměstíčkách horlivě poslouchají různé řečníky, občas narazíte na žebráka a zkrátka všechno funguje, jak by mělo.

  

Úplně největším lákadlem Assassin's Creed jsou akrobatické kousky Altaira. Pokud se vám líbily gymnastické kousky Lary Croft, tady bude asi úplně nadšeni. Neustále lze využít všechny prvky prostředí, vylézt můžete téměř kamkoli. V praxi potom různé šplhání, přeskakování a přitahování působí naprosto skvěle. Hlavní je plynulost, s jakou postava všechno provádí. Samozřejmě chvíli potrvá, než si úplně zvyknete na ovládání, potom to ale půjde jako po másle. Podobně kvalitní práci odvedli tvůrci při zpracování soubojů. Kromě pěstí se nabízí meč a v pozdějších fázích získáváte i další zbraně, není jich však příliš. Postupně si Altair i začíná vzpomínat na účinnější styly boje. Tím máme konkrétně na mysli různé chvaty, uhýbání, prorážení obrany nebo vrhání nožů. To všechno si můžete navíc v základním městě Masyafu protrénovat ještě před „ostrým" použitím v boji. Po herní stránce se ani v tomto směru neobjevilo nic speciálního a zvlášť chytlavého, ale znovu musím říci, že se na to prostě krásně kouká. Assassin's Creed skutečně dokáže mnohé nedomyšlenosti a mouchy zamaskovat tím, že odpoutá pozornost něčím jiným. Hezčím a přitažlivějším na pohled.

Dokolečka dokola
Nemůžu si pomoci, ale Assassin's Creed má jednu obrovskou, zásadní chybu, kterou není možné jen tak přehlížet – neustále se všechno opakuje. Pořád se bavíme o vraždění a ano, právě to je hlavní náplní hry. Pokaždé se však na samotný vražedný závěr musíte pořádně připravit a předzásobit informacemi. V první řadě obhlédnout terén, což v praxi znamená vylézt na nějakou v na mapě označenou věž a pěkně se rozhlédnout do okolí. Potom se na mapě uvidíte, kde na vás čekají jaké úkoly. Kromě těch povinných se nabízí i mnoho dobrovolných. Ano, skutečně jich je mnoho, ale ve skutečnosti se pořád opakují. Asi milionkrát musíte někoho okrást, vyslechnout nebo potichu zabít. Provedete a zase znova a znova. Takhle se to opakuje pořád dokola ve všech výše zmíněných městech napříč celým Královstvím. Po chvíli nás to přestalo bavit a takto zásadní nedostatek nepřebilo už ani efektní zpracování a hezký pocit z ladných pohybů

  

Prostředí
Celé středověké prostředí na mne opravdu zanechalo dojem. Jak už jsem zmínil, samotné akrobatické pohyby hlavního hrdiny vypadají opravdu náramně hezky. Po grafické stránce si opravdu nemůžeme stěžovat. Ať se kouknete kamkoli, objevíte množství detailů, precizně a různorodě navržené a vymodelované budovy, prostě takhle by to mělo vypadat. Nádherně působí i světelné efekty, například vycházející slunce. Ostatně podobné záběry si můžete prohlédnout i z našich okolních obrázků a posoudit sami. Na druhou stranu se připravte na poměrně dost vysoké hardwarové nároky. Ty zveřejnili tvůrci ještě před vydáním a hodně se nám z nich protočily panenky. Naštěstí se ve finále povedlo hru lépe optimalizovat, a tak je mohli opět snížit. Ve finále byste měli mít alespoň procesor Dual Core 2.61 GHz, 1 GB RAM, grafickou kartu 256 MB (GeForce 6800 nebo Radeon X1600 a lepší). To už bychom mohli označit jako akceptovatelné, pro parádní podívanou vám takováto sestava ale stačit rozhodně nebude. Mezi doporučenou sestavou dokonce najdete i ovladač od Xboxu 360 pro Windows. Zkrátka sami tvůrci asi uznávají, že ovládání na počítači se nepovedlo na 100%. Hru jsme ale úmyslně hráli čistě na klávesnici a myši a docela to šlo. I když věřím, že s gamepadem by to určitě bylo pohodlnější, avšak musíme přeci hru testovat s tím, co má většina hráčů. A kupovat si jen kvůli Assassin's Creed gamepad by se rozhodně nevyplatilo.

  

Kvalitní lokalizace
Assassin's Creed vydává v tuzemsku společnost Cenega, která se postarala o kompletní lokalizaci do češtiny. Na příliš textů ve hře ani nenarazíte, takže jde především o dabing. K namluvení bylo skutečně mnoho hlášek a v historii Cenegy šlo o jejich nejrozsáhlejší kompletní překlad (hned po Warcraftu III). Naštěstí musíme uznat, že se jim ho podařilo zmáknout na jedničku. Především dabing hlavních a častěji se objevujících postav zní výborně. Role Altaira se chopil Martin Stránský, který je svým hlasem známý ze seriálu Dr. House. Kromě něho narazíte i na pár dalších poměrně známých jmen, ovšem i když byl hlas povědomý, skvěle nám do hry zapadnul. Některé méně významné postavy se sice až tolik nepovedli, ale to se dá přehlédnout. Ve skutečnosti neměla Cenega skoro žádnou volnost při vytváření překladu, protože jak výběr samotných hlasů k jednotlivým postavám, tak zakomponování vytvořených hlášek do samotné hry, provedl samotný Ubisoft. Skvěle se například povedlo namluvení žebračky, která vás čas od času odchytne a prosí o nějaký ten peníz. Hra obsahuje i desítky (možná stovky) různých heků, které se objevují jak při soubojích, tak například když jen do někoho strčíte. Ty jsou nakonec použity z originálu a nebyly tedy prováděny „po česku". Ve finále můžeme skutečně kompletní českou verzi Assassin's Creed jen a jen doporučit.

  

Verdikt
Assassin's Creed nakonec přichází na PC v době, kdy nevychází skutečně téměř žádné (kvalitní) hry. Už tento fakt mu při prodejnosti rozhodně pomůže. Nás ve finále zase až tolik nenadchnul. Jistě, moc hezky se na něj kouká, Altair se pohybuje jako gymnasta a příběh není nejhorší. Na druhou stranu malinko se mi zdálo, že pokulhávala samotná hratelnost. Úkoly možná mohly být o něco nápaditější a především rozmanitější. Musím se přiznat, že z počátku mne hra velmi nadchnula, ale postupem času ono nadšení vyprchávalo. O naprostou bombu, z níž bychom si tzv. „sedli na zadek", se nejedná, přesto vás na solidní dobu zabaví. Finální verdikt zní 78%. Po technologické stránce nám Ubisoft představil opravdu mnoho zajímavých a na první pohled velmi atraktivních novinek. To ale nelze tvrdit o samotné hratelnosti, což je velká škoda.