Ascension to the Throne

Mixy dvou herních žánrů ne vždy dopadají nejlépe. A tak byl nejspíše pokus téměř neznámých DVS brán jako výkřik do neznáma či chcete-li další hra, která oproti současné herní konkurenci ztratí dech již pár minut po vydání. Ascension to the Throne tedy rozhodně nebylo předepsáno stát se masovou záležitostí zvučného jména jako je tomu u žánrově daleko vhodnějšího Half-Life 2. V rámci své kategorie ale hra předpoklady splnila.

Neznámo kde a proč
Příběh začíná tak trochu prazvláštně a ačkoliv se o něm z úvodního intra dozvíme jen minimum, pochopit se dá z tištěných žurnálů. Důležité ovšem snad jen je, že hlavní postava nese jméno Alexandr. Kdysi býval panovníkem země jménem Airath, jejíž hrad dobyli Wolfguardi, on sám byl zasažen silným kouzlem, při jehož účinku ztratil okamžitě vědomí. A to až do chvíle než se probudí na území pro něj doposud zcela neznámé země, v níž je ke svému překvapení ne zrovna přátelsky přivítán vládcem oblasti, lordem Sigurdem, kterému slíbí brzkou odplatu (což bude váš první větší úkol).

Navštívíte-li domovské stránky projektu, možná vás na první pohled překvapí žánrové zasazení hry. Ta je autory charakterizovaná jako tahová strategie s prvky RPG. Daleko přesněji by ale herní podstatě odpovídalo zařazení jako RPG hra s tahovými souboji a vzhledem k tomu, že větší procento času si budete skutečně užívat nenucené RPG hraní v poměrně rozsáhlém a otevřeném světě, který vás rozhodně nenutí jít autory předem vyšlapanou cestičkou. S velkou možností svobodné volby si můžete projít několik dostupných měst za jejichž branami vedle řemeslníků, prodávajících několik nezbytných surovin pro bojovníka vaší kategorie, najdete také hlídače a učitele, kteří pro vás mají připravenou klasickou sadu questů.

Plněním úkolů k lepší postavě
A tak stejně jako ve většině RPG her strávíte velkou většinu času plněním úkolů zadávaných NPC. Konkrétně se bude jednat třeba o doručení dopisu, vybití skupinky krvelačných vlků, donášku železa a další, za což jste odměňován jak zkušenostmi, tak i zlatem, jež je ve světě Ascension to the Throne jediným platidlem.

Zkušenosti klasicky podporují vývoj postavy, díky čemuž se z původně štíhlého střízlíka na levelu jedna pozvolna stává svalnatý bojovník, před jehož věhlasem utíkají i strážci městských bran. Společně se zvýšením číslice vašeho aktuálního levelu o jedničku nastává i přerozdělování bodů do několika možných oblastí, což je přístupné jednoduše z hlavní stránky herní postavy. Zde pomocí několika zelených ikonek s velkým plus připíšete zlepšení ke zdraví, síle, magické síle nebo odolnosti vůči magii a to zcela dle vašeho uvážení a nejlépe podle toho, kterým směrem se chcete spolu se svou postavou ubírat. Trochu zamrzí, že si na začátku nemůžete zvolit podobu hrdiny, stejně jako překvapí možná až příliš malý důraz kladený na vybavení a zbraně. K těm se třeba po několik prvních hodin hraní ani nedostanete a poté, co obdržíte svůj první pásek zvyšující takřka neznatelně několik charakteristik postavy, ani to pomalu nezaregistrujete.

Skvělé tahové souboje
Tou zásadní odlišností od tradičních akčních RPG je tahový způsob soubojů. To mimochodem znamená i jednu příjemnou věc – po okolí se můžete pohybovat s pocitem naprostého bezpečí. Nemůže se vám stát že na vás zpoza rohu vyskočí hladový vlk či vás ze zadu přepadne bandita. Souboje probíhají výhradně v dobře označených kruzích, které jsou viditelné i z dálky. V případě, že už se k souboji odhodláte přijdete ke kruhu a uděláte jeden krok směrem dovnitř, což vyvolá okno s vypsanými druhy a počty nepřátel. V tomto okamžiku si můžete ještě stále svůj vpád rozmyslet a tlačítkem “Ne” kruh opustit a přejít kamkoliv jinam. Pokud zvolíte možnost “Ano”, hra vás přesune do speciálního bojového módu, jehož země je stejně jako ve většině tahových strategií složena z malých šestiúhelníků, po nichž se budete pohybovat. Skupinky vašich i nepřátelských vojáků se postupně prostřídají, provedou své útoky, utečou dále nebo použijí kouzlo (v rámci jednoho tahu je povolena vždy jediná akce) a tak neustále do kola až do té doby, než protivník zabije vašeho hrdinu nebo vy vybílíte kompletně nepřátelský tým.

Na to samozřejmě nebudete sami a důležitým strategickým prvkem, který rozhoduje o výhře a prohře je tvorba vyvážené a zkušené armády. Tu nakupujete u speciálních obchodníků ve městech a s objevováním nových vesnic a hradů se vám také otevírají nové možnosti co se bojových jednotek týče. A tak zatímco zpočátku budete nuceni vystačit s omezeným počtem sedláků oděných do plátna a vybavených trojzubými vidlemi, za několik málo hodin již vám po boku budou stát zkušení lučištníci a rytíři, jež vydrží podstatně více. S tím také souvisí míra autority, která narůstá nejen v boji ale i spolu se zvyšováním levelů a je druhým měřítkem k nákupu jednotek. A je to logické, vojevůdce s autoritou menší než jeho řadový bojovník by si jen stěží ve vypjaté situaci dokázal sjednat pořádek.

Další alternativou je magie, jež si může hlavní hrdina osvojit. Nakupují se pouze jednotlivá kouzla a to vždy za určitý objem zlata, přičemž pro používání daného kousku je i požadavek na určitý stupeň inteligence, který je dalším ukazatelem postavy. Výpis kouzelnických formulí je bohužel celkem chudý a obsahuje jednoduchý Fireball, Healing kouzlo, několik kleteb, zrychlení pohybu a pár dalších.

A co hratelnost?
V praxi pak celkový systém hry vypadá velice slušně a dobře hratelně a to i po několika hodinách nonstop pochodování virtuálním světem. Obtížnost nepřátelských jednotek narůstá úměrně s vašimi schopnostmi a díky nově otevíraným možnostem v oblasti magie a bojových jednotek se zážitek z herních soubojů neustále obměňuje. V pokročilejších fázích hry navíc dojde i na opravdové taktické oříšky, kdy budete muset bitu sehrát třeba i sedmkrát, než se vám podaří protihráče strategicky udolat a vyhrát. A právě v kombinaci propracovaných tahových soubojů a otevřeného RPG světa tkví to hlavní kouzlo Ascension to the Throne. I přes to ale dojdete minimálně u desátého levelu do fáze, kdy vás přestane bavit cestovat portály do předešlých lokací, plnit opakující se úkoly či zabíjet stále stejným způsobem nepřátele, což je možná trochu škoda. Pokud ale tuto malou krizi překonáte, čeká na vás hratelnost o desítkách hodin.

Podařená atmosféra a podivné zvuky
Co se autorům povedlo takřka na výbornou je navodit tu pravou heroickou fantasy atmosféru, která se v případě Ascension to the Throne v některých momentech dá dokonce i krájet. Ať už sledujete východ sluncem nad horizontem či se probíháte po travnatých a zalesněných lesích za plného denního světla nebo naopak bloudíte v aleji temných stínů, které vytváří les v noci, vždy si budete okolní prostředí jedině pochvalovat. Naopak mě trochu zklamala voda, která vypadala spíše jako led a to ještě navíc pěkně špatně zpracovaný. Důvodem k zamyšlení je i daň, kterou si hra za takovou parádu vybírá. Při zapnuté simulaci trávy (na obrázcích je vypnutá) nebylo možné ani na sestavě Core2Duo E6300, 2GB RAM a X1900GT docílit plynulé hry, což je trochu škoda. Spolu s ní totiž lokace vypadají zase ještě o polovinu lépe, což je ale bohužel paráda jen pro malý zlomek hráčů. Velkým zklamáním je rovněž soudtrack, který se opakuje a atmosféru spíše strhává k zemi než aby ji pomáhal. A podobně na tom jsou i celkem směšné zvuky při zabíjení nepřátel.

Resumé
Těm, kterým by se snad nechtělo pročítat celý článek, je určeno následující shrnutí. Ascension to the Throne je RPG smíšeným s tahovou strategií, jež nabízí atmosférické prostředí, propracované souboje a zpočátku zajímavé questy, které se však postupem času začínají opakovat. Krokem vedle byl i výběr soundtracku, který dojem z celkové atmosféry jen sráží k zemi. I tak si ale hra 74% zaslouží, což je více nez slušné, když vezmete v potaz, že se prodává za příjemných 280 Kč.