ArmA: Armed Assault

Je to již více než pět let, kdy Bohemia Interactive (nadále jen BI) vydali ve spolupráci s Codemasters Operaci Flashpoint. Tato hra svým pojetím komplexního vojenského simulátoru vytvořila žánr, do které v podstatě dodnes žádnou jinou další hru nemůžeme zařadit. Nicméně čas jde dál a lidé chtějí víc a víc. Vývoj avizovaného pokračovaní se neustále protahoval a navíc jej brzdili další projekty BI. Každého fanouška OFP tak před rokem a půl jistě potěšila informace, že BI plánuje vydat novou hru, ve které se pokusí využít své nově nabité zkušenosti z tvorby VBS (čistě vojenský simulátor určený výhradně pro armádu) a především z XBOXové verze OFP:Elite. Hra byla označena jako Armed Assault a vydání bylo slíbeno již na konec roku 2005. Skutečnost, že tuto recenzi čtete až dnes, dává jasně najevo, že vývoj se pozdržel o celý rok, což je naštěstí na výsledné podobě hry vidět, ale nepředbíhejme.

Grafická stránka hry
Začněme tím, co je vždy nejvíce na očí. Ačkoliv BI prohlašovala, že ArmA není, jak jsem ji kdysi nazval, “vytuněným” Flashpointem a že jde o plnohodnotné pokračování, je na výsledné podobě hry stále hodně poznat, že jde o starý engine, doplněný o nejnovější grafické vymoženosti, jako je například HDR, dynamické stínování či náznaky žijícího okolního prostředí (ptáci létající nad hlavou, kymácející se okolní tráva v lesním porostu či naklánějící se stromy v poryvu větru). Hra též využívá streamované vykreslování okolí, díky kterému nedochází k “cukání” při velkém množství objektů a hra si celkem příjemně udržuje vysokou hodnotu fps. To má bohužel za následek neblahý fakt, že například vozidlo několik set metrů před vámi na otevřené pláni sice uslyšíte, ale neuvidíte jej dokud si místo pořádně nepřiblížíte (například přes optiku zbraně či dalekohled). Stejně tak tráva, co se vykresluje ve vašem okolí, již na vzdálenějších místech vidět není. Když si tedy lehnete na zem a tráva vám zabere půlku vašeho výhledu, pak si můžete být jisti, že nepřítel v multiplayeru vás vidí ležet na holé pláni. A to rozhodně na klidu nepřidá.

Ale abych ještě nehanil (na to přijde řada později), pak musím konstatovat, že Armed Assault disponuje výbornými modely vojáků, zbraní, dopravních prostředků a dalších objektů, s jejichž kvalitou se nemůže v dnešní době moc her srovnávat. Tyto modely, navíc doplněné o kvalitní textury, posouvají celkový dojem z hraní hodně kupředu. Na tento výborný dojem navíc navazují nové animace pohybu, které ve spojení s novými modely nevypadají vůbec špatně.
V nastavení grafiky je kromě mnoha dalších věcí možné nastavit i dohled, který se oproti Flashpointu posunul až na úctyhodných deset kilometrů. Díky streamování okolí tak můžete s poklidem nastavit vyšší hodnotu a kochat se pěkným výhledem, aniž byste to nějak výrazně poznali na ztrátě fps. Armed Assault navíc podporuje několik typů zobrazení, tudíž si můžete zvolit jak klasický poměr 4:3, tak širokoúhlý 16:9 a dokonce zde najdete i podporu zobrazení na třech monitorech zároveň.

Ovládání
Na první pohled by se mohlo zdát, že se ovládání nijak výrazně nezměnilo, ale není tomu tak. Základní koncepce sice zůstala zachována, ale člověk si musí zvyknout na několik změn. Do sprintu se nyní například přechází dvojitým stisknutím klávesy “w” a nikoliv klávesou “e”, které je nyní defaultně přiřazeno vyklánění doprava, což je novinka oproti předchozí hře.
Armed Asasult naštěstí navazuje na svého předchůdce a stále se snaží co nejvíce držet reality. Tím mohu bohužel běžného hráče akčních her zklamat, protože ani v Armed Assault, stejně jako ve Flashpointu, nenajde klávesu, která by mu umožňovala například skákat. Sice se původně uvažovalo o nabídce, která by pomáhala rychle překonávat nízké překážky (jako je například v CoD2), ale bohužel se tato funkce ve finální verzi nenachází, což má ten neblahý důsledek, že jste nuceni nízké překážky obíhat. No naštěstí jich není tolik, takže jsem to ani nějak výrazně nepostrádal.

S realitou souvisí i pohyby postav a jejich možností střelby. Předem říkám, že můžete zapomenout na střelbu za běhu. HUD zbraně se rozšiřuje do takové míry, že trefit něco v plném sprintu je zcela nemožné a pokud se to povede, pak jde jen a jen o náhodu. Na střelbě je také velmi poznat z jaké pozice střílíte – zda stojíte, klečíte či ležíte. Stejně tak po delším sprintu nebudete mít zrovna nejjistější ruku. I samotná střelba doznala oproti Flashpointu několika změn a je potřeba si na ni zvyknout (především na systém přecházení mezi optikou a klasickým pohledem či případným přiblížením). Samotné chování zbraní též působí více reálně, protože zbraň se vám po výstřelu málokdy vrací do pozice ve které byla předtím. Armed Assault vás nutí při hraní přemýšlet, protože každý krok špatným směrem vás může rychle poslat k zemi “žrát hlínu”. Ano, i v Armed Assault je každá kulka smrtící a platí staré “If you see the flash, it´s already too late”, i když ne v takové míře, jako tomu bylo ve Flashpointu. Stejně tak můžete zapomenout na nějaké ukazatele zdraví, protože tady je ukazatelem zranění zrychlený dech a ruce od krve.

Ovládání skupin AI, které zůstalo z původní hry zachováno, doznalo jen pár změn, či spíše došlo k přeházení několik známých zkratek (například na 7-6 již není rozkaz k zalehnutí, ale právě naopak ke vstání jednotky). Nicméně základní funkční koncept byl zachován (proč taky rušit něco, co se ukázalo jako spolehlivě fungující).

No a konečně se dostáváme k ovládání vozidel. Je snad nepředstavitelné, že by ArmA neumožňovala využívat všechny druhy dopravních prostředků, které jsou ve hře k dispozici.
Ačkoliv u pozemních vozidel došlo k pár změnám, je ovládání hodně podobné původní hře. Vozidla se sice chovají víc reálně, ale žádný dokonalý závodní simulátor to rozhodně není. Co však prošlo doslova revolucí je změna ovládání helikoptér a letadel. Zde budou muset i skalní příznivci Flashpointu začít znovu trénovat, protože ovládání je téměř celé změněno a oproti původní hře je velmi citlivé na jakýkoliv rychlý pohyb. Chce to opravdu lehce pohybovat myší a doplňovat to klávesami pro stoupání či klesání. Výsledek stojí opravdu za to, protože lítat helikoptérou je nyní mnohem větším zážitkem.

Původní Flashpoint měl jednu zajímavou vlastnost a to, že hráči umožňoval pouze jednou za misi uložit svou pozici (samozřejmě kromě míst, kdy to bylo v samotné misi nastaveno). Tato vlastnost, která dělala Flashpoint více náročným na plánování a lehce znesnadňovala taktiku save&load, bohužel nebyla do ArmA zachována a hru je nyní v podstatě možné uložit kdykoliv, což je možná škoda.

Umělá inteligence
Přejděme od podoby a ovládání hry k samotnému chování vašich spolubojovníků či protivníků. A zde narážíme na první velký kámen úrazu. Pokud se Flashpointu vyčítalo, že umělá inteligence je slabinou původní hry, pak umělá inteligence v Armed Assault je téměř fiaskem. Jejich reakční doba je naprosto příšerně dlouhá, takže v misi, kde máte za úkol zničit vozidla v nepřátelské základně, jsem neměl problém dosprintovat doprostřed základny k zaparkovanému BVP, položit nálož a utéct. Až při svém útěku jsem poprvé zaslechl nějaké reakce na mou přítomnost. Bylo slyšet, jak vojáci na sebe pokřikují, že zpozorovali nepřítele, ale než se k něčemu odhodlali byl jsem schovaný za překážkou a v poklidu jsem mohl dálkově odpálit nálož. Dalším překvapením bylo, když jsem se ocitnul tváři v tvář hlídce dvou nepřátel. Pět sekund se nic nedělo, pak jsem se odhodal a prvního zastřelil. Jaká byla reakce jeho kolegy? Pouze zařval: Oh no, one is down. Ani zbraň si nehodlal sundat z ramene. Korunu všemu dává téměř sebevražedné chování (skákání z mostu) či naprosto špatná koordinace pohybu kolon řízených AI. Raketometčík zničí první ranou nepřátelské vozidlo, přesto stále pokračuje v palbě a doslova na něj vyplýtvá vše co má. Jako pomyslný hřebík pro mě bylo naprosté ignorování nastavení přes příkazy v editoru (například setunitpos). Jestliže BI slibovala vylepšenou umělou inteligenci, pak výsledek je právě obrácený. Umělá inteligence se ukázala velkou slabinou ArmA a oproti OFP si výrazně pohoršila.

Hudba a zvuky
Ve hře najdeme dvě zremixované skladby z původního Flashpointu, přičemž zbytek tvoří většinou kratší skladby rockovějšího rázu. Hudba mne osobně nijak nezaujala, ani nezklamala. Nicméně co mě potěšilo, jsou zvuky ve hře. Téměř vše je nově ozvučeno a engine umí upravovat zvuky a předávat vám je na základě množství překážek, které jsou mezi vámi a zdrojem zvuku. Díky tomu například tank za stromy uslyšíte mnohem hůře než tank ve větší vzdálenosti, mezi kterým vám nic nepřekáží. I zde bych však našel výtku, protože i když zvuk helikoptér je opravdu výborný, nese se do velké vzdálenosti a kolikrát máte dojem, že už je nad vámi a přitom se helikoptéra vznáší někde dva kilometry od vás.

Kampaň
Jak původní kampaň Cold War Crisis, tak Resistance měly jedno společné – obě kampaně dokázaly hráče vtáhnout do děje a za pomocí celkem povedených předělových scén se hráč celkem rychle vcítil do pozice hlavních hrdinů. Bohužel kampaň v Armed Assault tuto osobitost naprosto postrádá. Celá kampaň na mne působila příliš vojensky a chladně. Dějem vás provází reportáže fiktivní televize AAN, které se snaží nastínit a popsat situaci. Bohužel výsledek bych přirovnal ke špatnému béčkovému filmu. Namísto očekávaného vážného tónu reportáží vás rozhovory spíše pobaví. Rozhodně nejlepší jsou jednotky pohybující se v pozadí reportáží. Málokdy asi provádějí co autoři misí zamýšleli (zde je na vině umělá inteligence). Reportér vás informuje o vítězství a za ním se točí tank a likviduje okolní stánky, sloupy a zábradlí, protože mu stojí v cestě voják a jaksi se mu nedaří ho normálně objet nebo počkat až projde.

Nejhorší na tom všem je, že samotný koncept kampaně není vůbec špatný. Postupně procházíte několika hlavními misemi, před kterými máte možnost plnit pomocné mise, které vám mají usnadnit hraní hlavní mise. Celkem je v kampani 28 hratelných misí, ale všechny napoprvé neodehrajete, protože některé pomocné mise se odehrávají ve stejný okamžik, takže si musíte zvolit kterou z nabízených variant přijmete a jak si pomůžete do hlavní mise. Tato inovace je však dle mého názoru jedinou věcí, která je na kampani opravdu povedená. Samotné mise jsou často dosti obyčejné a velmi podobného rázu. Tady otřelé fanoušky Flashpointu zklame tisícátá varianta na noční přepad tábora či zničení konvoje. Bohužel asi nejvíce jsem se bavil právě u pomocných nepovinných misí.
Všechny mise jsou dle mého názoru nedotažené, lineární a dosti zabugované (nesplněný úkol se vám klidně označí za splněný). Celá kampaň tak na mne působí jako by se vytvořila na poslední chvíli. Rozhodně již není nosným prvkem ArmA a pravděpodobně nikdo nebude doporučovat tuto hru na základně výborné kampaně, jako se tomu dělo u Flashpointu či datadisku Resistance.

Zbraně a dopravní prostředky
Jelikož je kampaň zasazena do dnešního období, pak jsou použité zbraně též aktuální k dnešní době. Zbraní je opravdu velká spousta, od klasických samopalů, přes kulomety, odstřelovací pušky, raketomety, až po další vybavení jako jsou miny, nálože, dalekohledy a noční vidění. Tedy klasický Flashpoint v novém kabátě. Výrazných změn doznal snad jen pohled přes optiku, který je teď mnohem působivější. Dopravních prostředků ve hře je také celkem dost, počet některých se rozrostl (je zde více variant hummeru), nicméně některé kousky z Flashpointu ArmA postrádá (například Apache či Hind).

Multiplayer
Pokud má něco šanci být nosným pilířem budoucnosti ArmA, pak je to multiplayer. Zde se hráči konečně dočkali tolik očekávaného Join in progress, takže je již možné se do hry zapojit v průběhu mise. Každý, kdo někdy hrál Flashpoint, věděl, že multiplayer vyžadoval trpělivost (jezdci Vánočních a speciálních rozlučkových závodů by mohli vyprávět), protože čekání na začátek mise býval opravdu velký a často převyšoval délku samotného hraní. Multiplayer jsem bohužel mohl vyzkoušet jen v menším počtu hráčů, takže bych nerad dělal předčasné závěry. Hra nabízí klasické deathmatche, CTF a další varianty bojů o vlajky či území, ale asi nejvíce byla očekáván mod Capture The Island, tolik vychvalovaný fanoušky vytvořený mod pro multiplayer Flashpointu. Princip hry se oproti svému předchůdci sice změnil, nicméně hlavní koncept, a to boj po celém ostrově proti nepřátelské základně, zůstal zachován. Stejně tak bojujete o města s vlajkami, jejichž zabráním získáváte výhody nad svým protivníkem (možnosti respawnu ve městě, použití vozidel apod). Věřím, že při větším počtu hráčů mohou bitvy trvat opravdu několik avizovaných hodin (což nebylo nic neobvyklého u CTI v OFP).
Podle posledních informací by měl multiplayer obsahovat jakýsi anticheat, nicméně o něčem jako je PunkBuster si můžeme nechat jen zdát. Zaslechl jsem jen řeči o kontrole přenášených dat, ale princip mi zůstal utajen. Mám obavy, že cheateři se časem znovu objeví i ve vodách Armed Assault.

Editor a komunita
Bylo by obrovskou chybou, kdyby v Armed Assault chyběl editor. Naštěstí tomu tak není, takže i tentokrát se můžeme dočkat amatérských či poloprofesionálních misí, které pravděpodobně svou kvalitou přesáhnou kvalitu originálních misí. Čeští tvůrci misí ve Flashpointu patří k absolutní špičce, takže potenciál, že vás u té hry udrží po delší dobu, tu prostě je. Bohužel jsem však nenašel slibovaný editor skriptů, takže se autoři musí spokojit pouze se skriptováním v externích programech. Ty mohu potěšit i tím, že základní princip skriptování i příkazů zůstal zachován a to včetně kamerového skriptu. Nicméně jsem doposud nepřišel na to, kam se ukládá soubor clipboard.txt, či kterou klávesou se aktivuje vytvoření záznamu. Kromě pár nových příkazů budou autoři misí asi nejvíce bojovat s avizovanou umělou inteligencí. Obávám se, že tentokrát nepomůžou ani lepší detekční skripty a komunitě bude chvíli trvat než zjistí, jak pracovat s AI, aby je donutila dělat to, co po nich požaduje.
Díky tomu, že jde o pokračování, na které mnoho lidí z Flashpoint komunity čeká jako na smilování boží, můžu tvrdit, že Armed Assault již svou komunitu má. Navíc by se snad neměla opakovat historie, kdy jsme čekali přes rok na nástroje pro tvorbu nových addonů či ostrovů. Tyto nástroje (Oxygen, Visitor) by měly být vypuštěny v nejbližší době.

HW náročnost, bugy a Starforce
Jestli jsem vás nalákal, pak je na čase vrátit se rychle na zem. Hardwarová náročnost Armed Assault je opravdu velká a na to, abyste si hru užili v co nejlepší grafice, to chce opravdu dobrý stroj. Především dobrý výkonný procesor a co nejlepší grafiku. Na to, abyste si ji zahráli na plné detaily, ve velkém rozlišení a s dohledností 10km, dnes ještě prý nejsou stroje, a to se tu bavíme i o nové nVidii 8800GTX.
Co vás bude při hraní celou dobu provázet, jsou všudypřítomné bugy. Jak kampaň, tak multiplayer obsahuje množství chyb, na které budete neustále narážet. Nemožnost provádět některé operace s aktivovanou nabídkou rádia, problémy s nastupováním do helikoptéry v multiplayeru či střelec vrtulníku, vykukující po zásahu kulkou půlkou těla z kokpitu, jsou jen takové drobnosti. Ponechme stranou mé problémy s chodem samotné hry, které mohou být čistě individuální záležitostí.
No a na závěr snad to nejhorší. Když se poprvé objevilo spojení Armed Assault a ochrana StarForce dala komunita jasně najevo, jaký je její vztah. BI zametla vše v tichosti pod kobereček prohlášením, že nasazení jakékoliv protipirátské ochrany je na vydavateli (nehledě na to, že BI tvoří část vydavatele IDEA Games). Bohužel, až pár dní před vydáním prosákla ven informace, že StarForce v české lokalizaci ArmA bude. Je to obrovská škoda a o to větší, když člověk zjistí, že zahraniční verze ji možná mít nebudou. Podle mne tímto krokem vydavatel šlápl hodně vedle a zbytečně odlákal celkem velký počet případných zájemců.

Závěr
Do rukou se nám dostává hra, kterou bych směle ohlásil jako dobrou beta verzí. Už z faktu, že vydání Armed Assault například v USA je plánováno až na příští rok, může být na místě tvrzení, že čeští, slovenští a za pár dní i polští a němečtí hráči budou testery mnoha patchů, které se snad v nejbližším období rychle objeví. Komunitu se budou snažit utěšit tím, že k patchům přidají nové addony a vše vlastně dopadne stejně jako s Flashpointem. Čeká nás další patchovací odyssea…Historie se opakuje.

Říci výsledný verdikt není rozhodně jednoduché. Armed Assault je jen lehkým krokem kupředu. V zásadě nepřináší nic nového, pár věcí je vylepšených, pár věcí se úplně nepovedlo či naprosto pokazilo. Myslím, že po několika patchích, které odstraní ty nejnepříjemnější bugy, to bude kvalitní vojenský simulátor, nemající ve svém zaměření konkurenci a překonávající svého předchůdce.
A výsledné ohodnocení? Základní hodnotu pro normálního hráče bych stanovil na 65%; až se vyladí všechny problémy, pak bych klidně dalších patnáct procent přidal. Hráči OFP si mohou v klidu deset procent přičíst. To je bohužel vše.