Apotheon

Apotheon je příběhová akční plošinovka, za kterou stojí lidé z menšího studia Alien Trap Games. Hru určitě doporučuji všem, kteří mají rádi bohatou řeckou mytologii, protože příběh hry je napsán velmi dobře a odehrává se v neokoukaných kulisách. Na hře je zajímavá hlavně její stylizace, která by ovšem mohla nejednoho moderního a mladého hráče od hraní odradit. I proto doporučuji dát hře alespoň šanci (je přeci zadarmo díky nabídce PS Plus). Já osobně jsem měl hru vyhlídnutou již od oznámení a opravdu jsem vsadil na černého koně, protože se mně rychle dostala pod kůži a to hlavně díky soubojovému systému a hudebnímu doprovodu. Příběh hry začíná v okamžiku, kdy se bohové od lidí odvrátili, a lidstvo zažívá nebývalý úpadek. Není dostatek úrody, města lidí sužují choroby, hladomor a přírodní katastrofy. Proto se jeden válečník jménem Nikandreos spojí s Diovou manželkou Hérou a vydá se na cestu odplaty, při které nakope zadek nejednomu řeckému bohu.

Hra se sice tváří jako klasická plošinovka, jenže v rámci jednotlivých hlavních lokací disponuje ještě skrytými chodbami, podlevely a otevřenými mapami. To z Apotheona dělá obrovskou hru, jejíž pokoření včetně vysbírání všech skrytých věcí (truhel, unikátních zbraní a předmětů, patřících bohům) mě zabralo něco málo přes 22 hodin. Jednotlivé hlavní lokace se liší jak designem, tak vizuálním ztvárněním podle bohů, kteří tyto lokace obývají. Například lokace, v které se nachází bůh podsvětí Hádes, je oděno kompletně do temných barev a v celém prostředí se pohybují nemrtví. Navíc kostlivci nejdou zabít, pouze se po zásahu na několik vteřin rozloží a opětovně složí v lidskou kostru. Ještě se chci zmínit o lokaci, která je pod vlivem boha všech moří – Poseidona.  Asi v polovině hry mne velmi mile překvapilo, že jsem se dostal na loď, s kterou jsem mohl prozkoumávat moře. K dispozici máte náhled mapy, který se otevře po aktivování lodního kormidla. Na ni jednoduchým výběrem jedné ze čtyř světových stran udáváte směr vašemu plavidlu. Narazit můžete na ostrovy, přístavní lokace, podvodní dungeony a dokonce se můžete projet i na podmořském koni. Samozřejmě občas můžete očekávat nepřátelské námořní lodě, které můžete napadnout, ale nečekejte podobné bitvy jako v AC: Black Flag. Na to, že se jedná o indie titul, umí Apotheon stále něčím překvapovat, což je velké plus.

A protože se jedná o akční plošinovku, je boj nedílnou součástí této hry. Z počátku bude mít Nikandreos místo brnění jen cáry hadrů a v ruce obyčejnou hůl. Ovšem postupem času narazíte na takový přehršel zbraní, štítů a brnění, že vám z toho půjde hlava kolem. Proto se musíte naučit pořádně používat jak útok, tak obranu. Když budete jen bezhlavě mačkat tlačítko pro útok, Nikandreos bude za chvíli bez výdrže a mohou ho zasypat rány od nepřátel takovým způsobem, že už to nerozchodí. Sice vám hra podá vždy těsně před smrtí berličku v podobě zpomaleného času, aby mohl hráč rychle vypít léčivý lektvar či jiný podpůrný prostředek, ale i tak je zbytečné nadarmo plýtvat výdrží. Pro útok se častěji hodí nějaké to kopí, kterým si můžete nepřátele držet hezky od těla. Dále jsou k dispozici třeba meče, sekyry, palcáty, bojové kladiva, luky, vrhací disky, šipky, oštěpy, prak, bomby a trhaviny, dýky, řemdlichy a tak dále. Každá zbraň má svou statistiku jako je útok a životnost. Pokud zbraň dostatečně opotřebujete, prostě se vám rozpadne. S tím souvisí i používání zbraní v úzkých prostorech, protože pomocí pravé analogové páčky lze ovládat směr vašeho útoku, kdež to levou analogovou páčkou budete nezávisle měnit směr vašeho hrdiny. Pokud totiž nebude svůj útok při použití dlouhého kopí směřovat vhodně, můžete ho lehce zlomit a to samé se může stát i třeba se zbraněmi na kratších násadách jen s tím rozdílem, že tuto zbraň budete mnohem více tupit třeba o strop, takže se vám rychleji rozpadne, než kdybyste ji používaly ve volném prostoru. Zmínil jsem i střelné zbraně, jako oštěpy, disky, luk, prak, vrhací sekery, dýky a tak dále. S nimi souvisí jedna důležitá věc – míření. Sice při bitevní vřavě kolikrát člověk neví, kam dřív skočit, ale pokud se vám pravou analogovou páčkou povede zamířit na hlavu nepřítele, máte vyhráno a velmi často stačí jeden zásah šípu k tomu, aby se odporoučel do království boha Hádese. Aby tomu nebylo naopak, vřele doporučuji rozbíjet veškeré bedny, koše, džbány atd., které jsou rozesety po lokacích, v domech a palácích. Najdete v nich totiž tolik potřebné suroviny k tomu, abyste mohli vůbec přežít střet s bohem, co by zastupitelem bosse dané hlavní lokace (často narazíte i na menší bosse).

Váš hrdina si může doplnit zdraví a brnění dvěma způsoby. Buď naleznete v rozbitých bednách a koších jablka či maso, které následně automaticky sní (v případě brnění to jsou jeho části), nebo si může vyrobit či najít léčivé lektvary a opravářskou sadu pro brnění. Ve hře ovšem také naleznete několik základních surovin, z kterých si po zakoupení daného receptu můžete vyrobit léčivý, podpůrný či útočný předmět. Do vašeho inventáře tak přibudou velmi užitečné flakónky jako chvilková nesmrtelnost, zesílení útoku o stovky procent, vidění ve tmě, vrhací bomby, zrychlení reakcí vašeho hrdiny, starověké granáty či vyvolání nemrtvých spolubojovníků v podobě válečníků, bojových psů nebo havranů, kteří automaticky útočí na nepřátele ve vašem okolí. Ze začátku hry tedy rozhodně doporučuji veškeré nalezené peníze investovat do receptů, bez nich je totiž hra velmi těžká. Ona ekonomika hry je k hráči spíše nepříznivá a až opravdu ke konci hry budete mít pokoupeny všechny jednotlivé recepty a dokončen veškerý trénink, kterak zacházet s jednotlivými zbraněmi co nejefektivněji. Na druhou stranu to můžeme brát jako plus – alespoň se hra s hráči nikterak nemaže.

Pokud dohrajete hlavní příběhovou linku, můžete se do hry vrátit pomocí jednoho z autosavů a vysbírat v jednotlivých hlavních lokacích truhly, abyste si odemkly zbylé trofeje. Také při volbě Nové hry přibude ještě těžší obtížnost a odemknou se vám nové mapy do lokálního multiplayeru, který je určen pro dva hráče. Ten spočívá v boji v předpřipravených arénách, ale ve hře je multiplayer spíše do počtu, protože mne ničím zvláštním nezaujal. Kdo nemá PS Plus, může si hru za necelé tři stovky zakoupit. Zmínit se ještě musím o chybách, které nejsou bohužel ojedinělé a spočívají v pádech hry do menu konzole. Většinou mi hra spadla při otevření truhel s unikátní zbrojí či zbraní. Za mých odehraných dvacet dva hodin těch pádů bylo ovšem nejméně 15, takže mne hodně rozčilovaly, protože jsem musel opakovat třeba posledních deset minut ze hry. Občas se mi také stalo, že mne nepřátelé po několikráte hodili do výplně stěny levelu a já umřel. Až na tyto dva druhy chyb je ovšem hra naštěstí v pořádku. Když si tedy k těmto dvou negativům připočteme robustní bojový systém, příběh, nádhernou stylizaci v podobě malby, promyšlenou výrobu předmětů, vhodně zvolený model ekonomiky, různorodé prostředí, plavbu lodí, jízdu na koni, lahodný hudební doprovod plný zpěvu a chorálů a v neposlední řadě i povedený dabing, nemohu jinak, než hře Apotheon udělit hodnocení 75 %.